Konec roku minuleho a zacatek toho letosniho jsme stravili ve vesnicce Los Penitentes, malem lyzarskem stredisku. A bylo to, podle ocekavani, velice klidne a mile. Na Silvestra jsme byli v malem penzionku jen my s Davidem a pani domaci.Prichod noveho roku jsme slavili poctive dvakrat - ve 20:00 mistniho casu s Vami, a pak standartne jeste ve 24:00/00:00 s mistnimi :-)
Prvniho se tam ale celkem zalidnilo, protoze 2.1.2010 se v sousedni osade - Punta de Vacas - konal zaverecny ceremonial Svetoveho pochodu za Mir a Nenasili. Pochod zacal 2.10.2009 na Novem Zelandu a skoncil 2.1.2010 prave v argentinskem Punta de Vacas.
1.1. jsme si udelali kratky vylet do Puente del Inca, kde jsme si koupili nezbytne tricko s motivem Aconcaguy a navstivili tez hrbitov horolezcu. Smutne misto, asi vice nez jine hrbitovy... Pozdeji odpoledne jsem si jeste vyslapl na kopecek nad horni stanici jednoho z vleku, odkud byl pekny pohled dolu, do udoli...
2.1. jsme se pred polednem rozloucili s nasi milou pani domaci Fany a vydali jsme se smer Chile.
Chilska hranice je "nedaleko", provoz slusny a tak jsme se rozhodli stopovat. No, neskoncilo to prilis stastne, nakonec jsme byli radi, ze nam zastavil alespon autobus.
Telegraficky - kousek autem, kousek autobusem, pak kousek pesky. Pres hranicni tunel nas prevezl chlapik, ktery pracoval na celnici, pak opet kousek autobusem - k celni a pasove kontrole a nasledne...opet autobus - az do Valparaisa. Cena nastesti slusna...
Cesta byla velice zajimava, obzvlaste na chilske strane - nejdrive se nekonecnou klikatici prudce klesa v horach do udoli a pokracuje se dale kolem nekonecnych vinic, sadu s mangovniky, jablonemi a kdo vi cim jeste, policka se zeleninou, kukurici hustou a vysokou tak, ze snad uz ani byt hustsi a vyssi nemuze, ...
Valparaiso je jednim z nejdulezitejsich pristavu v zemi. Ma necelych 300tis. obyvatel. Je chranene jako soucast Svetoveho dedictvi UNESCO - podle mne pravem.Ma v podstate dve casti - "pristavni placatou", podel more a pak druhou cast, ktera se rozklada udajne na 42 kopeccich...az kopcich.
Mezi nejvetsi atrakce rozhodne patri 16 unikatnich lanovek, ktere zkracuji a usnadnuji cestu na nektere z kopecku. To je urcite unikat, pochazeji povetsinou z konce 19. a zacatku 20. stoleti.
Ale zajimavych veci tam maji spoustu...
Pablo Neruda, chilsky basnik, ktery zde pobyval a ktery si mesto zamiloval se o nem vyjadril nasledovne:
"Miluji Valparaiso, vsechno, co ho obklopuje, to, co vyzaruje, jak se snoubi s oceanem...". Tak a ted babo rad, co bych k tomu mel asi tak dodat ja... :-(
Stravili jsme ve meste neco malo pres dva dny. Nejlepsi je asi nasledovat radu z pruvodce, ktera zni: zahodte pruvodce a vydejte se proste na toulky mestem po vlastni ose. Jdete tam, kam Vas nohy ponesou.
Udelali jsme to tak, a jsem z mesta vazne nadseny. Kopecky jsou nekdy poradne prudke, vsude sama schodiste, uzke ulicky a zkratky, velice zivy pristav - jak turisticky tak nakladni, pekne plaze (nejsem plazovy typ, nemam na to dostatek pigmentu ;-), ale dve hodiny jsem se na more, velke i male lode krizujici pristav, lidi okolo a velke vlny, vydrzel na plazi Portales, kousek od centra, v klidu divat i ja...).C
o se mi opravdu libilo, bylo bezcilne potloukani se pestrobarevnymi ulickami, prohlizeni si nescetnych graffti (maji tady tzv. Museo a Cielo Abierto, Museum, s otevrenym nebem, kde se vyradila cela rada umelcu, ale graffiti jsou prakticky po celem meste a nektere se opravdu povedly...), civeni a okouneni v pristavu, jizdy lanovkami, prochazeni se po starodavnych hrbitovech (lehce morbidni, ale zajimave...asi na zpusob Vysehradu...). Opravdu fajne misto! A navic, v poflakovani jsem uz temer dokonaly :-)
No, spise pro uplnost - ne vsechny casti mesta jsou udajne bezpecne - jednou vedle mne zastavilo policejni auto a bylo mi nedoporuceno pokracovat dale zvolenym smerem a vratit se radeji zpet, dvakrat ci trikrat mi podobne radili mistni. Ti byli velice vstricni a mili, sami od sebe se ptali co shanime, kam jdeme, mohou-li nam nejak pomoci... Ty druhe, spatne, jsem, mozna i diky jejich radam, nastesti nepotkal.Budete-li nekdy nekde okolo (to by mohlo znamenat tak +/- 1000km ;-), urcite se stavte, nebudete litovat...
Z Valparaisa jsem prejeli do Santiaga.Santiago de Chile je hlavnim mestem Chile.
Nachazi se ve strednim Chile, pri upati And, na rece Mapocho a ma okolo 7 milionu obyvatel. Je to opravdu velke, moderni mesto. Cesta sem nam zabrala asi 1.5hodiny a ve meste jsme stravili prave jeden den. Myslim, ze to stacilo. Prosli jsme si historickou cast, navstivili jsme peknou, ale turisty preplnenou katedralu, vyslapli jsme si na maly kopecek Santa Lucia ve stredu mesta. Ten v roce 1872 zacali v ramci "polidstovani" mesta dramaticky prestavovat a upravovat - je tam vyhlidka na samem vrsku, nekolik daslich vyhlidkovych teras po stranach kopecka, spousta cesticek kolem a dokola, nekolik fontan, kaple, park se stromy z celeho sveta...).
Zasli jsme si na rybku do centralni trznice (nejedli jsme v pro turisty upravenem stredu trznice - to bylo opravdu necekane turisticke misto..., jedli jsme nekde na okraji...na samem okraji. Chile nam rozhodne neni cennove prilis naklonene...) a vyslapli jsme dalsi kopecek - Cerro San Cristobal - na kterem stoji 14m vysoka socha Panny Marie, ktera je diky vysce sve, i kopecku, videt snad odevsad...Navstevu Santiaga jsme zakoncili myslim stylove - hned pod kopeckem byla jedna moc prijemna ulice se spoustou venkovnich baru (ve meste bylo minimalne 30st...) a cepovanym pivem... Po veceru stravenem prijemnou konverzaci s jednou chilankou, jejim australskym partnerem a jejich americkym kamaradem, jsme se rozhodli druhy den dopoledne odjet zpet do Mendozy, kde na nas v hostelu cekaly nase batohy...
A pokracovani dale na jih... Uvidime, co tam najdeme zajimaveho. Blizime se do tzv. oblasti jezer, a cestou navic mame jeste nekolik cinnych sopek a termalnich jezirek...
___________________________________
Prikladam jeste par obrazku z Valparaisa. Je to tak drobet chaos, ale on to v podstate tak drobet chaos byl i ve skutecnosti... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat