Ve skutecnych Yosemitech jsem nikdy nebyl, ale je-li rozdil mezi skutecnymi a temi chilskymi takovy, jako mezi skutecnymi Galapagami a peruanskymi "pro chude" u Pisca, pak to tedy musi byt opravdu neco!
Do Cochama jede primy busik k Puerta Montt, asi tri, tri a pul hodiny. Je to mala vesnicka na brehu more. Pro mne, priznam, lehce prekvapive zjisteni, protoze od zalivu, na jehoz brehu lezi Puerto Montt je to celkem daleko. Ale je to tak, uzky protahly zaliv Reloncavi vede az sem (a dokonce jeste dal...).
Trek, znamy jako "Cochamo valley trek", zacinal asi 4 km za vsi a vedl vice ci mene, dale ci blize, zkratka porad podel stejnojmenne reky Cochamo. Vylet ve sve podstate jednoduchy, bez prehnanych stoupani, orientacne nenarocny. Slozitejsim ho vsak delalo vsudypritomne bahno. Jednak cely predchozi tyden prselo a jednak se tam jezdi i na konich, coz ceste neprida. La Junta je totiz velice oblibenou lezeckou oblasti, lezci v ni dokazi stravit treba i cely mesic. Navic jsou jich tam desitky a to uz se na ceste podepise. Nekde byla erozi vyryta tak hluboko, ze z ni nebylo videt ani kone, neprehanim!
Cesta konci v okamziku, kdy se uz i tak dost siroke udoli, ohranicene kolmymi skalnimi stity jeste vice otevre a pred Vami je opravdu obrovske udoli lemovane nekdy az 1000m vysokymi zulovymi skalami. Lezecky raj!My tady ale zadne lezecke ambice rozhodne nemeli, proste jsme se prisli jen tak podivat, pokochat se panoramaty a dalsi den jsme vyrazili zase zpet.
Pro naruzive lezce: http://www.cochamo.com/climbing/
Prikladam jednu fotku ukradenou z internetu...podobnou ode mne skutecne necekejte... ;-)
PS: Taky jsem tady zjistil, ze asi nejsem nejrychlejsi a nejlepsi turista v cele jizni Americe. Zabolelo to, ale neda se nic delat. Cestou do Junty nas dosel jeden mladik...a dokonce predbehl. Samozrejme, ze jsem se za neho okamzite zavesil. Musel jsem prece zjistit, co je zac. Pri rozhovoru z neho vypadlo, ze se zivi jako nosic na Aconcague. Pozor, tady neslo Milovi o cest, tady slo o zivot ;-) Nakonec jsem se udrzel v zavesu az do konce, ale uprimne receno, dalo mi to dost zabrat... Tak to jen abyste vedeli, ze i ja tady musim resit zavazne problemy! :-)
S Navimagem z Puerta Montt do Puerta Natales
Z
Cochama jsme se vratili do Puerta Montt a tesili se na nasledujici vylet na lodi. Predzasobyli jsme se na cestu asi 5ti litry vina - najdou se totiz taci, kteri pomlouvaji kvalitu a mnozstvi jidla a co potom... ;-) a vyrazili jeste naposledy na internet a na pivko.Po prichodu zpet na hostel nas cekalo nemile prekvapeni. Nas pokoj, uzamceny klicem, ktery jsme meli celou dobu u sebe, nekdo vykradl. Ono mit klic je sice hezke, ale kdyz jsou dvere v podstate z preklizky, tak je to celkem na nic. Zmizely oba fotaky, kamera a Davidovy slunecni dioptricke bryle...pro kohokoliv jineho prakticky nepouzitelne. Zlodej mel evidentne dost casu, odnesl i nabijecky a bateriemi, ktere byly v zasuvkach po pokoji. Prijela policie, udelala par fotek, kratky zapis a bylo vereseno... Pocity nic moc. Celou dobu nosime fotaky vsude ssebou. Ted jsme byli uz potreti ve stejnem hostelu a protoze jsme chteli jit na pivko do pristavnich hospudek, prislo nam lepsi nechat je zamcene na pokoji. Ze si myslime, ze v tom jeli majitele je sice hezke, ale k nicemu :-(
Druhy den rano jsem v jednom z obchodu koupil narychlo maly kompakt, abysme meli alespon nejake fotky z vyletu lodi a vyrazili jsme do pristavu...
Zacit by se dalo asi parafrazi pisne Pavla Dobese:
Tenhleten pribeh se nestal na pevnine,
jeho dejistem je tripatrova lod,
ja tloukl s kamaradem spacky v Argentine,
presli jsme Cordillery az do Puerta Montt...
Neni moc co psat, bylo to spise o tom zazitku jako takovem...
Cesta trva ctyri dny, tri noci. Vede prevazne klidnymi vodami fjordu a kanalu mezi ostrovy, kterych je v teto oblasti skutecne nespocet. Jeden usek, asi 12 hodin (bohate staci...), vede po otevrenem mori. Celkove clovek lodi urazi nejakych 1500km.
Celkem asi 180 cestujicich, prevazne Nemci. My spali v male kajute pro ctyri - urcite ne vice nez 8 metru ctverecnich, bez oken. Ale co, stejne jsme tam chodili jen spat.Vetsinu casu clovek beztak travi bud na palube a nebo v jidelne ci v restauraci...
Program je nenarocny a opakuje se kazdy den. Po snidani kratka prezentace o tom, kudy se tenm den pojede a co uvidime, nasleduje prezentace naucna. Jednou o patagonske zvirene a podruhe o ledovcich. Obed, nicnedelani, poflakovani na palube, prohlidka mustku, posedavani, povidani se spolucestujicimi, lelkovani, pohoda. Vecere a opet sladke nicnedelani...nasledovane popijenim, spanek. A tak v podstate trikrat dokola :-)
Vylet to byl, prestoze to muze vypadat z meho popisu ponekud nudne, celkem prijemny. Vyslo nam slusne pocasi a i kdyz chvilemi prselo, tak oblacnost byla dost vysoko na to, aby se clovek mohl kochat vyhledy na okoli. Je to opravdova pustina. Nekonecne kopce porostle kraky a lesy, nikde ani zivacka.
Vylet nam vyrazneji zpestrily asi tri veci. Jednak to byl vyjezd na otevrene more. Do lodi velikosti te nasi (mela asi 122m na delku, dve patra nakladoveho prostoru, proste mrcha velika!) bych nikdy nerekl, ze se bude tak houpat...ale houpala se. Pri veceri jsem si musel kazde sousto dobre rozmyslet a naplanovat ;-) Zasadne jsem uz zacal prehodnocovat svou budouci karieru namornika na zaoceanskych lodich... Nakonec to nastesti vyresil pritel alkohol...uz chapu, proc si ssebou namornici vozili dostatecne zasoby rumu! :-)Druhe zpestreni byla asi hodinova zastavka v pristavu Puerto Eden. Proste se najednou na jednom z ostrovu objevila mala osada, u ktere jsme zastavili a odkud k nam pristoupilo par dalsich cestujicich. Raj na konci sveta...
Tretim a asi nejzajimavejsim zpestrenim byl kratky vylet k ledovci Pio IX. Je to opravdu obr, ma na delku asi 64km, nejdelsi na jizni polokouli (mimo Antarktidu)! V miste, kde usti do more, je 5km siroky!Zajimave bylo take sledovat deni na mustku, ktery byl po cely den volne pristupny vsem pasazerum. Nejlepsi to bylo pri projizdeni uzkych fjordu. Ten nejuzsi mel pouze asi 80m. To se totiz na mustku sesli vsichni tri vyssi dustojnici, vcetne kapitana. Jeden s kavickou, druhy s rukama za zady a kapitan s rukama v kapsach - sledovali a "hlidali" sveho mladsiho kolegu, aby nas nahodou nevyklopil do more. Maji to tam ale sichtu... :-).
Nejvyraznejsim a nejprijemnejsim zpestrenim ale rozhodne bylo setkani s jednou moc fajnou ceskou rodinkou. Rodice se proste rozhodli, ze vsichni spolecne vyrazi do sveta a cestuji i se svymi dvema chlapci ve veku 4 a 13 let uz asi osm mesicu po jizni Americe. A pak ze to nejde ;-)
Celkove bych se priklonil k hodnoceni meho kamarada. Kdyz mi v jednom ze svych mailu doporucoval, kudy a kam, rekl: "...ze ctyrdenni plavby mezi Puerto Montt a Puerto Natales jsem mel, jako suchozemska krysa, dobrej pocit!"
Žádné komentáře:
Okomentovat