Ushuaia a cestovani po Ohnove zemi

Tak a je to. Jsme tady. Trvalo to o neco dele, nez jsem si na zacatku myslel (...slovy asi o pul roku... :-), ale jsme v Ohnove zemi, ve meste Ushuaia, jak tady radi rikaji - na konco sveta!
Presun sem byl z argentinskeho El Calafate drobet delsi, ale kdo by po tom vsem o tom mluvil... Ve tri rano jsme sedli do busiku smer Rio Gallego, tam jsme v osm rano vystridali ore za noveho, odpocinuteho a v pul devate vecer jsme byli na miste. Necelych 18 hodin.
Ohnova zeme je nejvetsim jihoamerickym ostrovem, podle nekterych zdroju 71.500km2, podle jinych 73.600km2. Pro mne ostruvek o neco malo mensi nez Ceska republika. Deli se o nej Argentina (+/- 100.000 obyvatel) a Chile (+/- 7.500). Cesta sem je zajimava i tim, ze Argentina nema primy pristup na ostrov a musi se projet chilskou casti. Podivate-li se na mapu, hranice obou zemi je tady velice zajimava...jinymi slovy tak drobet "priblbla :-) Ale chyba Argentincu, meli si vyvalcit vic. Drive pry byl ostrov vyhradne Chilsky, ale v historii jsem se moc nehrabal, nechci so tedy vymyslet... Nazev dali ostrovu namornici, kteri kdysi videli na pobrezi domorodce a jejich ohne, a odtud tedy Ohnova zeme.
Cesta sem je prevazne cesta pustinou, pres nekonecne stepi, lehce se vlnici pastviny, ovce, kravky, lamy guanako, pstrosi nandu... Kdyz rikam nekonecne, myslim tim nekonecne, proste nic nez nic nevidite. A to od nevidim do nevidim... :-). Az uplne na jihu, asi 70km pred Ushuaiou se zacnou zvedat kopecky, tzv. "Martial Mountains".
Ushuaia - opet kapitola sam pro sebe... Hlavni mesto provincie Tierra del Fuego, asi 60.000 obyvatel. Nekteri, hlavne Ushuaia samotna, rikaji nejjiznejsi mesto na zemekouli. Jini - zejmena pak Chilane, rikaji ze nejjiznejsim mestem je bud Puntas Arenas (protoze je vetsi...) a nebo Puerto Williams, na ostrove Isla Navarino...to je ale zase podle Argentincu malou osadou... No, tak to jen pro zajimavost, soudit je nebudeme... Ostatne co by si tady pocali, vsechno se tady jmenuje jako neco ve smyslu "Na konci sveta" v mnohych mutacich a variantach a kdo by to prejmenovaval a platil... Dalsimi oblobenymi slovy v nazvech jsou "Beagle" - podle stejnojmenneho prulivu, na jehoz brehu se mesto rozklada, "mys Horn" - slavne a obavane to misto na predelu Atlantickeho a Pacifickeho/Ticheho oceanu (polednik ostrovem prochazejici vymezuje konec/zacatek kazdeho z oceanu), "Drake" - podle prulivu oddelujiciho jizni Ameriku od Antarktidy, a dalsi...
Jede sem asi kazdy turista navstevujici Patagonii. Vetsinou, myslim a nechci nikomu krivdit, udelal bych to take, proste proto, aby tady byli. Na konci sveta...
Delat se tady toho az tak moc neda, ale tradicne, zalezi... Mesto normalni, za dva dny muzete vesele odcestovat. A nebo se vydat na kratky trek do mistniho narodniho parku. Dalsi moznost je prejet na Isla Navarino a projit se tam - nejjiznejsi trek na svete...120USD za cestu tam a stejna suma za cestu zpet, darebove! Ale proc ne. Dalsi moznost je sehnat v pristavu jachtu a vyplout na vylet lodi. Da se, zkousel jsem to a naslo by se. Vylet na tyden okolo Mysu Horn, do Patagonskych kanalu, na Antarktidu...ci ted, na konci sezony s nekterou z jachet nekam do zimoviste - Novy Zeland, australie, Buenos Aires, Puerto Montt. Proste jdete od lodi k lodi a ptate se, kam jede a nevezme-li vas...vetsinou za poplatek, ale o dobrodruzstvi postarano
My tady nakonec "skejsli" temer dva tydny. Kazdy totiz vi, ze jih nejjiznejsi neni na jihu Ameriky, ale mnohem dal, v Antarktide... Chteli jsme puvodne stihnout lod uz 10.3., ale 5.3., kdy jsme dorazili, uz byla vsechna pro nas dostupna mista vyprodana. Pristi odjezd - 20.3.
A co ted... Poprve za celou cestu jsem se opravdu zasekl. Fakt jsem nevedel, co ted, jak stravit dva tydny cekani... Ze jedu mi bylo jasne, David se nakonec rozhodl vyrazit take a tak nezbylo nez cekat. Dva tydny v Ohnove zemi jsou ale opravdu celkem dost...
Nakonec jsme se rozhodli, ze vyrazime na jeden ctyrdenni vylet do hor a pak proste stopem po Ohnove zemi...kam nas nohy a vozy ponesou. Vyresili jsme vse nezbytne s objednanim vyletu...co vyletu, EXPEDICE :-) na Antarktidu a vyrazili jsme na potulku

Valdivieso circuit
Valdivieso circuit je jednim z treku popsanych v trekarskem pruvodci od LP. Zacina asi 15km pred/za mestem a vede opravdu zcela odlehlou casti ostrova, v horach bez lidi a prakticky bez znaceni.
Pouze prvni den, kdy se jde k malemu refugiu Bonete jsme se sesli se dvema chlapiky z Aljasky, pak az do konce uz s nikym. Btw. rikali, ze si tam pripadaji jako doma...na Aljasku uz tedy nemusim :-)
Cely trek trval ctyri dny. Prvni den ke zminenemu refugiu, male chatce na zacatku dlouheho udoli. Chatka potesila, v noci dost foukalo a prselo.
Odtud pak dal, smerem do hor, podel uzasne cistych rek, okolo mnohych horskych jezirek a nescetnych bobrich hrazi.
Bobri sem nepatri, dotahli je sem z Kanady, predpokladam, ze kvuli kozesine. A ted to maji. Bobr nema prirozeneho nepritele a podminky jsou tady pro ne vice nez dobre.
Nikdy jsem predtim dila techto stavitelu nevidel a musim smeknout. Jsou to pani stavitele! Domu, respektive na vlastni pozemek bych to ale nechtel... Zustava po nich spoust. Velka jezera, rozsahla podmacena uzemi, pokacene a nebo od vody uschle stromy. No, ale na pohled opravdu pekne. Bobri jezirka jsme potkavali po celou dobu, vetsinou je dobre se jim vcas vyhnout a zdaleka obejit. Snazit se jimi projit - jakkoliv se to na prvni pohled zda mozna - je prakticky nemozne :-)
Jak jsem rekl, cesta neni prakticky vubec znacena. Pouze v nekterych castech, pri prechodu horskych sedel, se objevili kamenni muzici. Ale je-li clovek pozorny, celkem se dari drzet se proslaple stezky...a nebo ji vzdy po nejakem case znovu najit. Hlavne v druhe polovine treku se jde v udoli, tvorenem v podstate raselinistem, kde je pesina dobre viditelna. Je to takove nekonecne pohupovani pri chuzi po mechu, ktery je ma mnohych mistech krasne cervene barvy. Ono s tema barvickama to bylo vubec cele povedene, je znat, ze leto uz tady konci, nastava kratky podzim a zacinaji se tedy vybarvovat do cervena i mnohe listnate stromy...okolo Vas snehem cerstve "pocukrovane" vrcholky hor (to clovek ocenil pri pohledu odspodu, kdyz nam pri prechodu sedel snezilo s destem, moc jsme si to neuzivali... ;-)...proste pohoda, nikde nikdo. Kdyby se mne nekdo zeptal, jak vypada "panenska priroda", asi bych mu popsal tohle misto. K dokonalosti chybelo jenom spatrit na vlastni oci bobra, ale to se bohuzel nepodarilo...tak snad priste :-).

Trek jsme zakoncili opet na hlavni silnici, kdesi pred Ushuaiou. Celkem se nam zadarilo, velice brzy nam zastavilo auto a odvezlo nas do osady Tolhuin, na okraji velkeho jezera Fagnano. Tam jsme se usadili v mistnim kempiku s tim, ze se dalsi den pujdeme podivat po jeho okoli. Bohuzel pocasi nepralo a tak jsme dalsi den prakticky cely prolezeli v mistni utulne. Jini lide tam prakticky nebyli a tak jsme si rozlozili tabor primo ve spolecne kuchyni-jidelne-... Pekne misto. Evidentne se tam zastavuji mnozi cestovatele a zustavaji tam po nich prkynka popsana ruznymi vzkazy, pozdravy a tak. Treba: "Na kole z Aljasky do Ushuaii, 23 mesisu, 23.000km". Nebo "Pesky Lima - Ushuaia". A tak. To jen pro predstavu, co se da vsechno vymyslet a zrealizovat... Proste vsechno, co clovek chce! Majitele kempiku pred nekolika lety podobni "blazni"inspirovali svymi vykony natolik, ze se rozhodl objet cele jezero na slapadle...
Tolhuin je mala osada, v podstate bezvyznamna. Co se ale zminit musi, je mistni Panaderie, pekarna. Velky barak v centru obce, v podstate tam vubec nepatri. Ale je tam spravne. Cerstve pecivo a hlavne zakusky - media luny (polovicni mesice, neboli croissanty). V provedeni klasickem ci jineho tvaru, plnene kremem, marmeladou, dulce de leche, ci proste, bez naplne. Cerstve, jeste teple...maly velky zazrak. Az se nabazite jablecnych kolacku v peruanskem Huarazu, odlette rovnou sem, do Tolhuinu, na mistni media-luny :-).


Stopem napric Ohnovou zemi...
Tolhuin jsme tedy opustili po dvou dnech a vydali se stopem pres Ohnovou zemi. Cilem byl chilsky Porvenir, male pristavni mesto na severo-zapade ostrova, prejezd lodi na pevninu, do Puntas Arenas a pak zpet, po jine ceste, pres Punta Delgada.
Ano, ti kteri vedi a znaji si ted - asi opravnene - rikaji, co ze to je a proc... Souhlasim. Bylo to takove prihlouple kolecko, ale co delat, kdyz je cas a neni zrovna moc co...
Prvni den prejezd z Tolhuinu do Rio Grande - rychla akce. Tm jsme se ale zasekli a nakonec museli shanet nocleh asi 8km za mestem. To se podarilo, opet jsme nemuseli do stanu, zzelelo se nas jednomu mistnimu hasici, ktery mel zrovna sluzbu v jejich baracku, kde nas nechal na podlaze prespat.
Celkem narocny byl i dalsi den, nikomu se zastavovat nechtelo. A tak jsme travili na vetru u silnice dlouhe hodiny. Nakonec nas ale preci jen jedno auto svezlo az na argentinskou hranici a tam jsme primo sehnali odvoz do Chile, kde jsem oslovil ridice kamionu, vezouci ve dvou, resp. trech patrech ovce a ti nas odvezli az na jakousi ztracenou krizovatku...pry nasim smerem. Cesta tady je o to zajimavejsi, ze chilska strana nema asfaltove silnice a clovek si skutecne pripada jako ztraceny. Krizovatka dvou prasnych silnic, kdesi mezi pastvinami, nikde nic. Vyhodou ale je, ze si toho jsou vedomi mistni a tak netrvalo dlouho a mi se opet vezli o dum dal... Tentokrate ale ne na krizovatku, proste jen k odbocce na ridicovu farmu.
Farmy jsou tady pry temer shodne, 5-7tisic hektaru, na nich tak 10.000 ovci. Jedna vetsi jich pry chova asi 60.000!
Tahle zastavka nas celkem rozesmala - pro silny vitr jsme temer nemohli vystoupit z auta a uz vubec jsme si neumeli predstavit, co tam budeme delat, kdyz nas nikdo nesveze dal...stan bychom tam staveli opravdu tezko. Ale opet netrvalo dlouho a vezli jsme se az do Porveniru. To potesilo. Nemeli jsme co jist a mala rodinna restauracka, ci jidelna "La Mascara", vyvar a dusene skopove s bramborem bylo opravdu zaslouzenou odmenou na zaver narocneho dne.
Z Porveniru jsme se lodi presunuli dalsi den odpoledne do Punats Arenas, na nakupy. Vecer jsme si na hostelu uvarili oblibene leco a dalsi den rano opet stali u silnice - smer Ohnova zeme, Ushuaia.
Z kraje to vypadalo dobre, velice rychle jsme se presunuli asi 60km za mesto. Chlapik, ktery nas vezl pracoval v lesnictvi. Dozvedeli jsme se od neho, jakym problemem jsou pro ne bobri - kdysi sam pracoval jako placeny lovec techto zvirat. Celkem pry stat platil takovych lovcu na 50...a stejne nic, bobr vitezi... Pry nekdo prisel s napadem vysadil proti nim na ostrove medvedy... No jo, pry dobry napad, ale co kdyz medved zjisti, ze je jednoduzzsi lovit a pozirat vypasene ovce, nez se honit v horach ci rachat v jezerech za bobry...?? :-)
Toho dne jsme se nakonec presunuli zpet na Ohnovou zemi a jeste asi 30km dale do vnitrozemi. Dal ale uz ani rani a tak jsme zustali na nic opet kdesi mezi pastvinami. Vyhodou bylo, ze jsme bylu u maleho refugia, chajdy, ktere tady maji postavene mistni farmari a ktere pouzivaji v dobe, kdy zenou sva stada ovci ze zimnich pastvin na pastviny letni...a nebo naopak. Maly domek, zelezna palanda, kaminka. Co vic si prat. Okolo nas psouci se lamy guanako a vecer uzasna obloha plna hvezd... A rano pekna kosa, i kaluz, ze ktere jsme brali vodu zamrzla! ;-)
Dalsi den opet ve znameni dlouheho vystavani u silnice. Aut malo - ostrovem vedou dve cesty stejnym smerem, obe "polni", ale ta druha evidentne oblibenejsi... jedini, kdo jezdil byli delnici opravujici nedaleko cestu a pak pracovnici tezarskych firem - v tehle oblasti Ohnove zeme se totich tezi ropa a plyn. Zadni z nich nam ale nezastavili, jenom pokynuli, ze jedou jen kousek, ci za roh a tak. Nakonec se ale zadarilo a nam zastavil sympaticky pan, vracejici se ze sluzebni cesty v Buenos Aires a okoli, jedouci az do Rio Grande, coz bylo asi 140km daleko a hlavne, pres obe dve celnice. Btw. na sve tydenni sluzebce najezdil temer 8.000km... :-)
V Rio Grande jsme opet pres hodinu pokouseli na vypadovce stestenu, ale nakonec jsme to zabalili, vyrazili jsme na terminal a odjeli do Ushuaii busikem.
Konec dobry - vsechno dobre! Autobus mel, pochopitelne, zastavku u pekarny v Tolhuinu. Romanticky zapad slunce nad jezerem Fagnano, huba narvana sladkym pecivem...co vic si prat :-)
Zpet do Ushuaii jsme dorazili 18.3. vecer, stihli jsme si tak akorat uvarit veceri a jit spat. Dalsi den jsme stravili odpocinkem, pripravami na cestu a vyhlizenim fregat v pristavu. Argentina letos slavi 200 let nezavislosti a zrovna ted si tady dalo dostavenicko asi 8 velkych fregat, namornich skol ruznych zemi. Opravdu pekna podivana!

Dnes je 20.3., den D.
Den "D" jednak proto, ze muj milovany otec slavi narozeniny - VSE NEJ!! a druhak proto, ze ve ctyri hodiny odpoledne vyplouvame na lodi Ushuaia smer Antarktida (http://www.antarpply.com/).

Ale o tom az priste...