Kurz potapeni s Diving Safari a navsteva Cartageny

Jak uz jsem psal minule, po navratu ze Ztraceneho mesta, jsme se rozhodli absolvovat potapecsky kurz. No, z meho pohledu sem proste chtel vyzkouset potapeni a kdyz uz je tady moznost absolvovat za rozumne penize zaroven i kurz s celosvetove platnou certifikaci s dozivotni platnosti, opravnujici k ponorum do 18m, tak proc toho proste nevyuzit...
Obesli jsme asi tri ci ctyri mistni potapecska strediska a rozhodli se nakonec pro Calipso, ktere jako jedine v Taganze skoli podle NAUI (National Assotiation of Underwater Instructions). Jejich pristup na nas proste udelal nejvetsi dojem, protoze to nebyl jen nauceny vycet vyhod a cen, ale celkem seriozni informace o tom kde a jak kurz probiha, co se naucime a tak.
Proc NAUI a ne PADI, ktery system je lepsi a ktery horsi tady rozebirat neminim, hlavne proto, ze o tom prakticky nic nevim, jen toliko co mi bylo receno, praktickou zkusenost s tim nemam, co se uci v PADI nevim a je mi to fuk ;-)
Pokud nekoho zajima vice: http://www.stranypotapecske.cz/kurzy/syskval.asp?sys=naui
Dalsim rozhodujicim faktorem bylo i to, ze kurz neprobihal v Taganze s tim, ze bychom se kazdy den vraceli zpet do mesta, ale formou takzvaneho Diving Safari, jak tomu v Calipsu rikaji - ubytovani po celou dobu kurzu primo v NP Tayrona a potapeni na ruznych mistech jeho koraloveho utesu.
Posledni konkurencni vyhodou byla moznost bezplatneho ubytovani pred odjezdem a po jeho navratu primo v Calipsu.
Nevim, jak podobne kurzy probihaji v Cechach, tady byl prubeh celkem primocary, jednoznacne zamereny na prakticke dovednosti. My, jakozto spravni Plhove, jsme absolvovali i nepovinne instruktazni video (to uz se jim nestalo asi nekolik let...), ale to bylo zejmena diky tomu, ze bylo venku pres poledne silene vedro a "ucebna" byla klimatizovana :-)
Prvni den tedy video, pak asi 1.5hod teorie a nasledne uz 1.5-2hod praktickeho treninku v jednom hotelovem bazenu - jednoduchy zaver skolitele: chlapci jste dobri, zitra rano v sedm odjizdime a zacneme s potapenim v mori... :-)
Navzdory predchozim zkusenostem jsme se druhy den rano v sedm (+/- minutka) skutecne nalodili a odjeli do Tayrony.
Cesta trvala asi 45min, s lodkou to chvilkama pekne pohupovalo, ale stalo to za to. Na konci nasi cesty byla zakladna snu - mala, asi stometrova plaz v klidnem zalivu, jednoduchy pristresek pro zaveseni hamak, prosta kuchyne, WC s vlastni donaskou vody od more. Zadna elektrina, zadny vodovod... Klid a pohoda, sumeni uzasne cisteho svetle zeleneho more...
Nasledujici dny probihali hodne pohodove, nalenosili jsme toho az dost. Bylo nas celkem asi 12 ve dvou druzstvech, polovina zacatecniku a polovina pokrocilych, kazda ze skupin absolvovala denne dva az tri ponory. Kazdy ponor trva se vsim vsudy (tedy zejmena s dopravou na misto a zpet) asi 1hod a po zbytek casu jsme se jen povalovali v hamakach, plavali v mori, kecali s ostatnima...jo a absolvovali jsme taky jeste dalsi asi dve ci tri hodiny teorie, cekal nas na konci preci test a ostatne, ona se teorie k potapeni take hodi, cesta vlastniho poznani mohla by byti velice bolestiva, ne-li smrtelna...
Popsat pocity z potapeni samotneho se asi neda, nebo spise ja to nedovedu. Lakalo mne to uz dlouho, vysledek da se rici predcil ocekavani a jsem rozhodne rad, ze jsem to vyzkousel.
Je to uplne jiny, novy, pro me doposud nepoznany svet. Rozmer, ktery si clovek jen tezko predstavi pokud se v nem neocitne, prostor a jeho obyvatele, ktere sem znal jen z televize a pritom jsou vylozene na dosah ruky. O to silnejsi zaitek je pak ocitnout se mezi nimi, stat se soucasti toho prostoru...vse je pritom stale jine, nove, objevuji se nove ryby, jine tvary koralu, jine barvy, jiny uhel pohledu a vzdalenost...cloveku se nechce odtrhnout oci a vynorit se... Nevim, jestli se nam to postesti jeste behem nasi cesty, ale urcite se pod hladinu v budoucnu vydam znovu!
Treti den odpoledne jsme se vratili zpet - celkove kurz obsahoval 6 ponoru na otevrenem mori, nasledovala jeste jedna teoreticka hodina a pak test (ktery dopadl jak jinak, nez uspesne :-). Vecer meli v Calipsu oslavu narozenin jednoho z instruktoru a byl z toho nakonec velice prijemny vecirek, ktery jsme zakoncili s Davidem jiz tradicne na schodech pred mistni prodejnou alkoholu s hipisakama z celeho sveta (jedno z mala mist, kde prodavaji pivo v pullitrovych lahvich...nevim, jak mohli najit oblibu v 330, 300, 250, ci dokonce pouze jen ve 225ml, vzdyt se tam nic nevejde :-)
Nasledujici den jsme si pospali a smer Cartagena jsme vyrazili az po desate. Nastesti jsme stihli primy autobus a tak jsme se uz po ctvrte odpoledne prochazeli mestem.
Cartagena je velke mesto s vice nez milionem obyvatel. Bylo zalozene v roce 1533 a slouzilo jako hlavni sidlo osidlovani Ameriky Spanelskem (toliko Wikipedie).
Mesto ma velice pekne zachovale a udrzovane hradbami ohranicene historicke jadro, se spoustou uzkych ulicek, jejichz ruznobarevne domy maji pekne drevene balkony, no jako z filmu. Rozhodne stoji za prohlidku. Dokonce bych souhlasil s jinak pry vymyslenym Lonely Planet (podle nekoho pry autor v Kolumbii nikdy nebyl...) - neberte ssebou zadny seznam pamatek a muzei, ktera chcete navstivit, proste se pustte ulickami primo za nosem, jsou vsechny krasne a byt je tady pomerne dost turistu - mesto je povazovano za jednu z top pamatek Kolumbie, clovek si prijde na sve a uzije si nerusenou prochazku, stoji-li o to.

Za zminku jiste stoji i velka pevnost, jejiz stavba zabrala dve stoleti a slouzila jako obrana mesta pred piratskymi najezdy (pany Draky a jim podobnymi), o ktere kdysi nebyla nouze. Ve meste se shromazdovalo veskere zlato, ktere se z Ameriky do Spanelska odvazelo a tudiz se kazdou chvili nekdo pokusil mesto dobyt. Obed v mistni lidove vyvarovne pod korunou velkeho stromu, kde se na ohnisti varila vobrovskem hrnci polevka z hovezich kosti, se zeleninou a kusy drzek, ke ktere se servirovala smes ryze s fazolemi a cele se to jedlo prirodni lzici ze skorapky jakohosi tropickeho plodu (tvar neco mezi slupkou z pomerance a lzici z cinskeho porcelanu - kdo si predstavi kombinaci techto dvou veci, tak uz vi a ma vyhrano ;-) pak nasi navstevu Cartageny vicemene uzavrela.
Z Cartageny jsme se dnes museli, bohuzel, vratit zpet do Santa Marty, protoze jsme v Taganze zapomneli slovnik a dostat se k jinemu by byl problem. Bez neho urcite take...
Dale pokracujeme dnes v noci prejezdem do mesta San Gil, hlavniho centra adrenalinovych sportu a hlavne, blize k horam, poflakovani uz bylo dost :-)