NP Tayrona - vylet do Ztraceneho mesta

Tak a jsme v Kolumbii. Prejezd probehl vcelku hladce, byt nebyl nejkratsi. Vyrazili jsme brzy rano z venezuelsakeho Cora busikem do prumysloveho pristavniho mesta Maracaiba, odkud jsme dale pres hranice pokracovali ¨por puesto¨, najatym sdilenym taxikem. Je to tady nejbeznejsi a asi i nejlevnejsi zpusob, jak se do Kolumbie dostat.
Na hranicich, ke kterym jsme se dostali pres asi sest, mozna i vice, vojenskych kontrol (jedna rovna zapomenuta rozbita silnice s kontrolnimi stanovisti snad na kazdem kilometru...) jsme zaplatili odjezdovou taxu 55Bs/os, posunuli hodinky o pul hodiny zpet a pokracovali do mestecka Maicaa. Odtud jsme bez delsiho cekani pokracovali autobusem az do primorskeho mestecka Santa Marta. Autobusy odjizdely ve stejnou dobu asi tri a diky konkurencnimu boji jsme na tom i neco vydelali - asi poprve :-) V Santa Marte jsme vybrali penize a pokracovali dale taxikem az do letoviska Taganga, kde jsme se na nejaky cas usadili. V planu byl predevim vylet do Ztraceneho mesta (Ciudad Perdida, ci Lost City), zvazovali jsme take potapecsky kurz na mistnim koralovem utesu... Byl to dlouhy den, ale s prijemnym koncem. Ubytovani spise ¨jednoduche¨ (mistni podnikavec pronajima jeden z pokoju jako spolecnou nocleharnu pro pet lidi), ale ukazalo se, ze s vybornou kuchynii. Odmenil sem se necim typickym, barakuda dle mistra kuchare...moc dobra.
Druhy den jsme se spise poflakovali, okusili konecne more a shaneli informace o vyletu do Ztraceneho mesta a o potapeni.
Byt je tady pomerne dost agentur, nabizejicich tyto aktivity, ceny jsou v podstate stejne, predem mezi nimi domluvene. Kdyz nam v jedne agenture nabidli slevu a mi to nedopatrenim praskli v druhe, zacaly se zhavit telefony a probihat vzrusene diskuse. Nakonec nam dali slevu i v te druhe agenture, ale nekolikrat nas upozornili, abychom to nikomu a nikde nerikali, ze by s tim meli velke problemy... Jojo, takovy poruseny kartel... :-)
Vylet jsme si domluvili az na prespristi den a tak nam zbyl cas jednak na vylet a prohlidku Santa Marty a lelkovani. Coz nakonec nebylo vubec spatne, protoze byla sobota vecer a na mistnim hristi se konala volba ¨Miss Taganga 2009¨!
Cela show se miss podobala velice vzdalene, spise to cele byla moc prijemna prehlidka mistnich hudebnich a tanecnich skupin. Obzvlaste mladi tanecnici a tanecnice ;-), predvadejici v typickych dobovych at uz indianskych ci kolonialnich krojich ruzne tance, staly za shlednuti.
Samotna volba Miss, a zejmana jeji vyhlaseni, ke kteremu doslo tradicne az na samy zaver, pak byla, jak uz sem rekl, spise doplnkovou a nakonec i rychlou akci. Obzvlaste samotne vyhlaseni nas prekvapilo. Ci spise to, co po nem nasledovalo. Netrvalo to snad ani dve minuty a na hristi v okoli podia byla mene nez polovina lidi, do peti minut jsme tam snad stali jen my s Davidem a par vernych fanousku a fanynek okolo nove Miss... Fotku nemame, museli jsme se venovat lahvi s Tipo Pilsen, ale podle meho nazoru byly v publiku mnohem hezci devcata nez ta, co vyhrala a na rozdil od ni behem vecera postupne krasnela :-) Vecer jsme pak nasledne zakoncili na plazi, nocnim nakupem tradicnich kolumbijskych naramku od argentinskeho parecku a dvema pivky ve ¨vyhlasenem¨klubu El Garaje.
Nasledujici rano jsme tedy konecne vyrazili na vylet do Ztraceneho mesta. Agentury nabizeji, za stejnou cenu vylet 4 - 6ti denni, my se rozhodli pro 5ti denni. Cestovali jsme v male skupince ctyrech lidi spolecne s celkem prijemnym australskym pareckem (mona na nas byli neprijemni, ale vubec sem anglictine v jejich podani nerozumel, takze je hodnotim kladne). Doprovazel nas osobni pruvodce Viktor, alias Carlos, alias ¨cokoliv¨a kuchar Viliam (je to doufame jedine misto, kam se clovek v Kolumbii dostane pouze s organizovanym vyletem).
Pruvodce na mne zpocatku moc dobre nepusobil, evidentne byl v Garaje dele nez my a cesta v serpentinach pred Santa Martou mu evidentne nedelala dobre. Nakonec se ale ukazalo, ze je to schopny a prijemny spolecnik. Skoda, ze mluvil jen Spanelsky (a nebo spise ze my poradne nemluvime...), celou cestu nas zahrnoval spoustou informaci, coz pry dela pouze on. Ostatni pry jen vedou sve sverence tam a zpet a o mistu, jeho okoli, historii apod. na rozdil od neho nic nevedi. Na sve znalosti byl patricne hrdy, ale na druhou stranu je proste mel. Ridil se heslem: Tranquilo, amigo, en Colombia todo posible...do Cestiny bych to prelozil asi tak, ze v Kolumbii nic neni nemozne. Chcete vyrazit v sedm, pujdeme v sedm, nebo v devet? Tedy v devet. Jidlo ted, potom, ted i potom? Zadny problem. A kdyz to rekl, tak to tak skutecne i bylo.
Cely vylet patri podle meho k tomu nejlepsimu, co jsme zatim absolvovali. Cely trek je v moc peknem prostredi tropickeho lesa, podel velkych rek, ktere je nutne nekolikrat prebrodit (jednu z rek 8x). Jde se okolo domku a osad ¨soucasnych¨mistnich, i tech ¨puvodnich¨mistnich (dlouhovlasi, asi 150-160cm vysoci indiani v bilych halenach). Nekdy se jde lesem, nekdy podel bananovnikovych, kavovych a jinych policek na prudkych svazich, misty okolo vykacenych zatravnenych holin, slouzicich jako pastviny pro dobytek.
Prvni noc jsme spali v domku u jedne mistni rodinky, coz byl v porovnani s Venezuelou moc hezky zazitek. Byt videli, ze nikdo z nas spanelstinou prilis nevladneme, trpelive se vyptavali a domysleli si, ci doplnovali, nase odpovedi. Navic kousek od baraku meli jak rikali velky krasny vodopad, coz se ukazalo byti pravda - skutecne tam byl velky vodopad, o cemz sem po predchozich zkusenostech pochyboval :-).
Druhou atrakci, kterou jsme absolvovali druhy den rano byla ¨navsteva, prohlidka a ukazka s ochutnavkou¨ v mistni male kokainove vyrobne, ukryte hloubeji v lese.
Neco, co tady bylo drive naprosto bezne, vcetne kokovych policek, ktera uz se ale dneska musi hledat, protoze jsou dobre ukryta pred armadou. Pokud je tedy stale jeste vubec nekdo provozuje (opet je to tema samo pro sebe, proste kilo kokainove pasty a kilo brambor znamenaji pro mistni uplne jiny, tezko nahraditelny prijem. Ale...).
Do Ztraceneho mesta jsme dosli treti den dopoledne, zaverecna cast cesty je tvorena nekolika sty puvodnich kamennych schodu, vystupujicich prakticky z reky. A pak uz je clovek tam.
Prijemne, tajemne misto, ukryte v hustem porostu, na nekterych mistech vykacenem, jinde ponechanem, tvoricim zajimavou ponurou kulisu...a nezbytny stin ;-) Co sem ocenil nejvice byl fakt, ze nas v celem meste bylo pouhych 14 turistu. Jednak neni ta spravna sezona, a jednak je cesta sem pomerne narocna. No proste neni pro kazdeho, pet az sest dni pochodu proste kazdy neabsolvuje a proto tady, snad, nidky clovek stovky az tisice turistu najednou nepotka. Navic je soucasti vyletu jedna noc primo v tabore ve meste, ci na jeho okraji, coz dava sanci se tady brouzdat po osamocenych a zapomenutych mistech jak pozde do vecera tak brzy od rana, pokazde ve zcela jinych barvach a jine atmosfere... Jednou z atrakci mesta jsou, dovolim si to tak rici, vojaci. Maji tady celkem tri tabory, celkem s asi 40ti plne vyzbrojemnymi muzi, slouzicimi predevsim jako ochrana pro turisty (nekdy v roce 2003 jim tady unesli skupinu asi 8mi turistu, tak si ted na ne davaji pozor ;-) No, co si budeme povidat, eNZety na kote Vesela nad Berounem byly slusna ¨zamrdavka¨, ale s timhle se to neda srovnat. Kontrola se sem na chlapce dostane pouze vrtulnikem... :-)
Cesta zpet je po pristupove trase a je rozdelena do dvou dni. Opravdu moc pekny vylet, byt podminky v nizsich polohach opravdu tropicke (jde se zhruba z 200 m.n.m. do 1200m.n.m).
Ve vesnicce Mamui, kde po dvouhodinovem presunu dzipem nas vylet zacal i skoncil, si davame predem objednany obed - smazenou rybku a vyrazime zpet do Tagangy, kde nas ode dneska ceka kurz potapeni v mistnim Narodnim parku Tayrona. Formou tzv. Diving Safari. Opet, doufam, jeden splneny sen... Ale o tom az priste.


Toniku, pokud je nekde vhodne misto, pro zakladani novych kmenu, tak to je myslim zde, na uzemi kolumbijske Sierra Nevady :-)