San Gil a pesi vylet po okoli

Do mestecka San Gil, oznacovaneho jak jsem jiz minule zminoval, za kolumbijske centrum extremnich ci adrenalinovych sportu, jsme dorazili po nocnim prejezdu primo od more, ze Santa Marty, s prestupem v Bucaramanze.
Cesta byla prijemna zmena. Mestecko lezi v horach, ve vysce neco malo pres 1100m.n.m., cemuz odpovidala i cesta, ktera vedla pres horska sedla a udoli s krasnymi vyhledy na okolni hory.
Ubytovali jsme se v hotelu Macongo. Zminuji ho zamerne, byl to takovy maly cestovatelsky raj. Hotel vlastni mlady Australan a chodu si nalezite hledi.
Nejen ze nabizi slusne ubytovani za rozumne ceny, ale navic je sam dobre znaly sirokeho okoli a krom osobni rady co, jak, kdy a kde ma v hotelu k dispozici i vlastni "katalog aktivit a atrakci" v San Gilu a okoli. Obsahuje nejen sportovni aktivity a doporucene provozovatele, ale i napr. doporucene mistni speciality vcetne prazenych mravencu a podobne...
Vetsina cestovatelu, ci turistu, povetsinou vyrazi na raftingova dobrodruzstvi v mistnich divokych vodach horskych rek, ci absolvuji kurz kajakingu. Dalsi zkouseji bunjee jumping, paragliding, ci canyoning.
My, majice svou vlastni venezuelskou zkusenost s raftingem, jsme se rozhodli pro dvoudenni pesi vylet v okoli mestecka (tady bych kolumbijskym rekam nerad krivdil...zatimco ve Venezuele byl touto dobou problem nedostatek vody, v San Gilu sportovci lacni raftovani museli vetsinou cekat az do poledne, kdy voda opadne, protoze ji pry diky nocnim destum bylo v rekach nebezpecne mnoho...).
Vyrazili jsme rano v osm, asi hodinku mistnim busikem do vesnicky Barichara - oznacovane za nejkrasnejsi kolumbijskou vesnicku a zaroven narodni pamatku. Ve vsech kolumbijskych vesnickach sem samozrejme nebyl, ale takhle nejak si predstavuji tu nejkrasnejsi.
Krasne bile baracky s barevnymi okenicemi a dvermi. Ciste, kamenem dlazdene ulice, nekolik pohlednych a zajimavych kosteliku.
Prohlidku a zaroven nase putovani (putovali jsme nalehko, jen s malymi batuzky, nocovani jsme si naplanovali v jedne vesnicce cestou) jsme zacali stylove - salkem kolumbijske kavy (tinto) a ochutnavkou nekolika sladkosti v jedne utulne cukrarnicce na namesti. Obsluha byla mila a nejenom ze nam rekla, co ze to jime a pijeme, ale i nasledne vysvetlila, co ze nam to rekla :-)
Z Barichary jsme vyrazili pohodovym terenem po tzv. Camino de Herradura (¨cestou pro jizdni¨) - kamenem dlazdene, misty i nekolik metru siroke "pesine", do vesnicky Guane. Cestu mezi Guane a Baricharou nechal v roce 1864 postavit Nemec Geo von Lenguenke, inzenyr, dobrodruh, kolonizator a velkostatkar, ktery v teto casti Kolumbie hospodaril asi na 12tisicich hektarech. V roce 1996 byla pak opravena. Odtud jsme po kratke prestavce v dalsi pohodove vesnicce Guane, s mirne ospalou poledni naladou, zacali pomalu stoupat mezi domky a policky mistnich zemedelcu asi 3 hodiny az na hrebinek na obzoru, odkud jsme pak asi behem pulhodky sebehli do dalsi vesnicky - Villa Nueva. Cesta neni nijak znacena a tak jsme vyuzili kazdou prilezitost, kdy jsme potkali nekoho z mistnich, abychom se zeptali, jdeme-li spravne. No, bylo to celkem zbytecne, odpoved byla porad stejna - porad nahoru... ;-)
Jak uz nazev napovida, Nova ves, tedy zadny zavan historie, nic krasneho. Jedna vybetonovana hlavni trida - dva pruhy betonu tam, dva sem, mezi nimi jakysi radoby-zeleny pruh, male namesti a tot asi vse. Jak jsme se shodli, s trochou nadsazky (trochu vetsi trochou...) bych mohl nas prichod prirovnat k westernovemu prijezdu cizincu do vsi - matky odstrkuji dcery ode dveri, zabuchuji se okenice, ve dverich se objevuji po zuby ozbrojeni muzi... :-) No, tak zase zpet na zem, mistni jsou mili, staci usmev a pozdrav a jsme kamaradi - kazdy na pozdrav jakoby ceka a hned odpovi!
Ubytovavame se v malem hotylku na namesti (ani nevim, neni-li tam jediny...) a vecer si davame v mistni prodejne-hospudce s mistnimi pred spanim nekolik lahvacu. Obsluha mila, trpeliva, toaleta primo v lokale, oddelena stylove plentou od okolnich stolku ;-)
Druhy den, opet po snidani v mistni cukrarne - byt zcela odlisneho charakteru nez byla ta baricharska...vyrazime smer kanon Chicamoca a vesnicka Jordan.
Tady se nam to komplikuje jiz na samem zacatku, kazdy nas pri dotazu na cestu posila jinym smerem, ale nakonec se nas ujima jeden z mistnich a cestu nam osobne ukaze a kratce nas doprovodi. Podobna situace se opakuje behem dne jeste nekolikrat.
Jednou nas vedou asi 15min dva mladi sourozenci z tabakove farmicky. Nemaji pry stejne v nedeli dopoledne co na praci. Predtim, nez vyrazime na cestu, nam jeste nabidnou k ochutnani mistni specialitu zvanou CHICHA - kvaseny napoj, podomacku vyrabeny z kukurice. Alkoholu pry jen drobet.
Na okraj kanonu se po mensich, nicmene opakovanych problemech s hledanim cesty doplnenym mimo jine a nechtenym vyslapem po tabakovem poli, dostavame az kolem jedenacte hodiny. Slunko uz pekne pece. Kanon je hluboky temer 1000m a sestup na jeho dno a cesta do Jordanu na primem slunku nam zabere vice nez hodinu. Slusne odvareni jsme radi, ze alespon jeden barak na navsi je otevreny. Krom dvou pocitacu, dodanych v ramci jakehosi rozvojoveho programu za ucelem podpory vzdelanosti mistni mladeze, maji v mistnosti jeste lednici a v ni studene napoje...nase spasa.
Po asi pulhodinovem odpocinku pokracujeme v ceste, prekracujeme po drevenem na lanech zavesenem pesim moste reku na dve kanonu a zaciname na opacne strane stoupat opet vzhuru. To, co jsme pred chvili sesli dolu, je ted treba zase vystoupat. Autobus zpet nam jede z vesnicky Los Santos, ktera je na hornim okraji kanonu. Z Jordanu zadna verejna preprava nejezdi... jsou asi dve hodiny odpoledne, pul treti, slunko sviti...je to pekna koupel ;-)
Do Los Santos prichazime prave vcas, nas autobus odjizdi asi za deset minut a my se, po mensich problemech zpusobenych ne zrovna idealni komunikaci a autonehodou na silnici, vracime zpet do San Gilu asi v pul desate vecer. Nutno si priznat, ze navrat jsme lehce podcenili. Neuvedomili jsme si, ze cesta zpet bude tak dlouha. Autobus nejdrive objizdi cely kanon a nasledne je treba prestoupit na jiny spoj, ktery jede jeste dalsi dve hodiny...
Nastesti maji v nasem hotylku pro dnesni noc dve volna mista (nedoslo nam, ze to, ze tam mame uschovane batohy a nahlaseno, kdy se vratime neznamena, ze mame i rezervaci) a tak se muzeme v klidu vyspat a odpocinout pred dalsim dobrodruzstvim. Tim je uz konecne vylet v poradnych horach - smerujeme do NP El Cocuy, kde se konecne potkame s ledovcem pokrytymi horskymi vrcholky...