Volunteering - pokus o fotoserial na pokracovani: konecne konecne.

Vzhledem k tomu, ze aktivni cestovani jsme na nejaky cas povesili na hrebik, rozhodl jsem se predavat informace o nasem soucasnem cineni formou postupne doplnovaneho komentovaneho fotoserialu... Proste takovy mismas, co se mi kde libilo ci nelibilo, zaujalo, napadlo... Uvidime ;-)

Salasaca:
Ze se v Ekvadoru chovaji morcata jako uzitkova zvirata, povazovana za pochoutku, jsem jiz psal. Tady dukaz toho, jak si jich vazi - udelali jim kolotoc :-)




Skola Katitawa a prace na jeji pristavbe:

Poledni pauza. Vetsinou se vsichni - ti, co pracuji "nahore" na pristavbe skoly, i ti, kteri uci, ci doucuji "dole" v knihovne - sejdeme kolem pul jedne v Katitawe a spolecne obedvame to, co nam nekdo z nas uvari.
Povetsinou zelenina, lusteniny, ryze.
Priznam se, vzhledem k tomu, ze byvam ve skole od 8 - 8:15hod, nejde mi vetsinou ani o vzhled, ani o chut. Ale pouze a vyhradne o mnozstvi :-) A to je povetsinou dostatecne.

Nas ucitel - stavitel v jedne osobe - Rufino. Poprve pri studiu Anglictiny, podruhe v akci pri betonovani podlahy.
Kdyz jsem mu rekl, ze bavi-li se skupinka Australanu, Novozelandanu a ostatnich "native-speakeru" mezi ssebou, ze jim rozumim asi tak 10-20%, zavrel ucebnici a vratil se zpet k lopate :-).








David a obecne oblibena cinnost - michani betonu. Ted uz to jde lepe, michame na rovne betonove plose - podlaze, dokud jsme michali na hline, bylo to horsi...










Tady zacina armovani - klada na rezani a ohybani dratu (pri detailnim studiu lze videt do klady zatlucene kusy dratu - jakesi sveraky, drzaky a ohybaky ;-)
Na druhem obrazku potom detail hotove dratky svazane konstrukce pripravene k zebetonovani.









Salovani hotove, zavetrovano, muzeme betonovat.
Byli jsme drobet skepticti k tomu, jak se nam podari dostatecne dobre dostat beton smichany ze smesi "pisku" a celkem velkeho sterku po cele delce 2m vysokeho sloupku tak, aby vznikl bezchybny sloupek...no, priznejme si, nepodarilo se na 100%, ale stacila jen "drobna" oprava.
Za povsimnuti stoji i ve vzduchu visici zaklady soucasne skoly - sen kazdeho stavare a statika ;-)

A to je zhruba soucasny stav - mame pripravenou konstrukci pro strop, resp. podlahu terasy.
Chvili to vypadalo nadejne - dovezli nam "profesionalni" vyskove stavitelne sloupky a vubec vse, co je potreba. Bohuzel se ukazalo, ze nas strop bude jen zhruba 2m vysoky a sloupky ze jsou tedy prilis vysoke...no nic, navrat k prirode, mame sloupky drevene a vysku nenastavujeme po milimetrech sroubenim, ale po centimetrech, podkladanim prkynky.

Cestou do a ze skoly:
Skola je podle Davidova mereni 2.6km daleko od naseho ubytovani, cesta zabere necelou pulhodinku, prijemna vychazka.

Vyhledy cestou jsou moc pekne, policka a pastviny uz sahaji az temer na vrcholky kopcu...







Agave - roste tady vsude, v hojnem mnozstvi, okolo cest ci casto tvori hranice mezi policky.
Na jeji vyuziti se nazory ruzni, ale prevlada ten, ze se vyuziva pouze jako krmeni pro hospodarska zvirata - listy se osekaji a nasledne nasekaji macetou na kusy a skrmi kravam a spol.
Zhruba po 5ti letech agave vykvete (vykvete pouze jednou) vysokym kvetenstvim a pote, co se z nej vyvinou plody se semeny, rostlina odumre.


Hospodarska zvirata - kravy, prasata, osli, kone, kozy (celkem malo) se chovaji primo na polich, privazana ke kulu, zradlo se jim sem donasi, pac maji velice brzy kolem sebe vypaseno.
Mleko se taktez doji primo na miste.


V podstate cele okoli je prospikovano betonovymi zavlazovacimi kanaly, ze kterych se pak voda propustmi pousti primo na policka, ktera jsou casto dumyslne osazena tak, aby voda jednoduse proudila mezi jednotlivymi radky.


"Sel Vseznalek na prochazku, vedl ovci na provazku...". Ovce vodi mistni zeny rano na provazu a privazuji povetsinou kolem cest k agave tak, aby se tam cely den mohly past. Vecer si je zase vyzvednou a odvedou domu. Maji-li mista nejak pridelena ci rozdelena nevim...

Domky jsou vetsinou male, postavene z neomitnutych betonovych tvarnic, zarizeni asi velice zakladni, skromne. Pere se proste na parezu pred barakem (fotka vznikla s laskavym svolenim hospodynky).



V prachu cesty se mezi stopami bot objevuji stopy bosych chodidel - nektere starsi zeny proste boty nenosi...











Nevim, budu-li nekdy mit krasnejsi vyhled z okna - Chimborazu pri zapadu slunce (jednou az vcas vstanu, ci prijdu domu a nebude zrovna zatazeno, tak ten vyhled vyfotim poradne...konstalace je to ale narocna).



Vikendovy vylet do Banos - lazenskeho mestecka asi 800m vyskovych nize smerem do Amazonie, tedy na vychod.
My vyrazili na vyhlidku Las Antenas...asi 100m pod vrcholkem kopce si jedna mistni zena otevrela stanek s obcerstvenim...uzasny napad.
Po nekolika hodinach cekani a konzumaci mistni Plzne se nam stale aktivni Tungurahua ukazala cela...






Zakladni nastroje a vybaveni kazde salasacke zeny - vretynko, vreteno ci vretanko s ovci vlnou (nazev jak se komu libi ;-) a "ozubeny" srp, ci spise asi specialni nuz na rezani tuhe travy.
Zeny tady spradaji, kudy chodi, mne to zatim nejde ani v sede...pochybuji, ze se to bude lepsit.
Do uplne vybavy chybi snad uz jen kus silneho provazu, ktery nosi prehozeny na zadech a kterym si to si co nasekaji narezaji svazi a pripevni na zada.



Solarni panel, jediny zdroj energie ve skole Katitawa. 400W, vic nepotrebuji, kolikrat ani to ne. Na vodni cerpadlo to staci, vrtacka take funguje, vic neni povetsinou treba.
Druhou zajimavosti, kterou nedoprovazim fotem jsou ekologicke zachody - v podstate suchy zachod, vytvor se zasype hoblinami a jednou za cas se to vynese na kompost, kde se to necha rok "ulezet", predtim, nez se to pouzije na zahrade.
Posledni informaci z tohoto soudku je trideni odpadu a jeho nasledny prodej.
Nic z toho neni rizeno prehnanou, ci dokonce fanatickou snahou o co nejekologictejsi chovani a provoz, ale spise nutnosti kazdodenniho zivota.

Nikdy bych si nepomyslel, ze si budu ve svem veku fotit nakladni auta. Kdyz ale jedno takove prijelo plne nalozene sterkem az k nasi stavbe...musel sem. Predstava uspory casu a prace mne "dojala" :-)




Zpet k nasi stavbe - chystalo se betonovani stropu/strechy/terasy - opet se mohutne armovalo...











...a takhle to vypadalo ve stredu vecer, vse pripraveno zacit betonovat.
Stavba strechy (rikejme tomu tak) je tady celkem zajimava - na drevenou konstrukci se polozi lehke betonove tvarnice/cihly, vse se doplni jiz zminenym zelezem a nasledne zalije betonem. Ten pak seshora a z boku betonove tvarnice drzi. Strop se omitne a je hotovo.






Stavba strechy je vzdy velka slava, sejde se spousta "pomocniku", navari se kopice jidla, nakoupi se piti...prijemna akce.
Tentokrat jsme meli i techniku - michacku a maly vratek, kterym se beton tahal na strechu. Takze vlastne pohoda.
Betonu bylo celkem dost, holinky ale meli jen mistni...a hodily se...







...beton letal na vsechny strany! :-)









Recept na oblibene maslove kolacky, ci susenky, ktery nam tady pri odjezdu zanechala jedna Anglicanka.
My s Davidem jsme se jiz dvakrat blyskli jahodovou bublaninou... Brzy nas recept prekryje ten Anglicky :-)









Volejbal - oblibeny vikendovy sport mistnich muzu.
Hraje se fotbalovym micem, dost casto se odbiji jednou rukou - ja to zkusil chvili a stacilo mi to, volejbalista sem nikdy nebyl a hrat navic "kusem sutru" ;-)
Hriste jsou snad co kazdych sto metru.
Druhou oblibenou zabavou je sobotni Salasacka fotbalova liga...a vse to panove po cely vikend doplnuji hrou v karty a pozivanim alkoholu. Zeny nic z toho nedelaji, jsou doma a vari, nebo se staraji o hospodarstvi. Zeme zaslibena... ;-)

My ale na vikend vyrazili smer vulkan Tungurahua.
Pekny, byt celkem narocny vylet. Tentokrat jsme se na nej nesli totiz divat pres dno pivni lahve :-(
V sobotu nas cekalo 2000m prevyseni do refugia - nocleharny. Pekne misto, kdysi asi i pekna chata, ale od posledni velke erupce poskozena a neudrzovana. Ma ale stale celkem slusnou strechu a tak se rozpada jen pomalu a stale se v ni da spat.
Kousek nize je druhe refugio, velikosti dvoudomku, ale v tom uz se spat neda. Nema strechu a je v dost spatnem stavu.
Zajimava predstava, jak tam asi muselo byt kdysi zivo. Ted jsme tam byli sami, druzi dva turiste sli jen kus cesty nahoru a zase zpet.
Zpet k fotografii - pohled na mistni foliovniky vystavene na neuveritelne strmych svazich. Pestuji v nich povetsinou rajcata a slouzi pry jako ochrana proti skudcum. To musim jeste prozkoumat, osobne bych tipl spise plisne v techto mlznych krajich, kdyz uz tedy...kdo vi, cemu sem zase jak rozumel.
Krom klasickych rajcat se na svazich hojne pestuji stromova rajcata "tomate de arbol" (tamarila, rajcenka, francouzske rajce), jedle mucenky a cela rada dalsich druhu ovoce a zeleniny.

Tady tedy pohled na nase refugio...










Tungurahua je stale cinna sopka, obcas z ni neco vybehne, nekdy blize, nekdy dale. Vystup na jeji vrchol je zakazany.
Z refugia jsme se vydali rano jen tak na pohodu, vyzkouset, jak a kam to pujde. Z predchoziho dne jsme meli pocit, ze to moc nejde...jak si clovek pres tyden neodpocine v kancelari, je to peklo... ;-)
Sli jsme asi jen dalsich 400 vyskovych metru a pak jsme to zabalili. Pocasi nam nepralo, foukal silny vitr, prselo, sli jsme v mracich, nebyl moral na podobny "krtinec", byt to zase nestoupalo tak spatne. Ale kdyz je ten vystup prece zakazany... :-) Sejit 2400m zpet k ceste nam jako sportovni vykon bohate stacilo...


Nekolikrat zminovane uzasne ubytovani, ktere jsme vyuzivali po celou dobu naseho pobytu v Salasace. Je to az tam nahore, pod strechou...rozvesene hadry napovi ;-)




Jeden vecer nas nase "pomocnice v domacnosti a kucharka" Fabiola pozvala na tanecky. Schazeji se jednou tydne, skupinka mistni omladiny a nacvicuji mistni tanecky. Moc prijemna atmosfera...neprenesitelne...

Tanci se na dvorku jednohu z domku, plochu je treba obcas pokropit :-)

...a takhle to vypadalo, kdyz jsem naposledy odchazel od NASI rozestavene skoly...

Spolecne foto pote, co jsme obdrzeli pametni "medaily", nejcennejsi privesek, ktery si z cest privezu!