Alpamayo trek - osmidenni putovani v Cordillera Blanca

No, mozna, a nebo asi urcite, to sem nepatri, ale musim... Musim se sverit s necim osobnim. Prislo to jako blesk z cisteho nebe. Ve svem veku uz bych snad takove, mozna az detske vzplanuti, ani necekal. Ale stalo se. Bylo to tak rychle, silne a vsechny smysly naplnujici setkani... Laska na prvni pohled, na prvni dotek, od prvniho sousta. Laska, ktera prosla zaludkem...
Rec neni o nicem jinem, nez o malem jablecnem kolacku. Jedna ranni navsteva pekarny, deset "housek" v plastovem pytliku a nesmely dotaz - "...a tohle je s jablky...?".
Nevim proc, ale jablka jsou temer po celou dobu naseho dosavadniho cestovani asi nejdrazsim ovocem, se kterym se setkavame. Musim se podivat, kolik stoji tady v Peru, ale vzdy byla, v porovnani s ostatnim ovocem jako jsou banany, mandarinky, pomerance, ananas a spousty dalsiho, nejdrazsi. A navic, kdo by si kupoval v Jizni Americe jablka, kdyz jich ma doma "jako hnoje" :-)
Mozna prave proto jsem dostal pri vyberu "zakusecku k ranni kave" chut prave na neco s jablky.
Maly kulaty kolacek, zazrak prumeru snad 10cm, plneny nastrouhanymi jablky, pokryty mrizkou z testa, ktera tvori i vlastni telo kolacku. V podstate maly mrizkovy kolac. Ale uzasna, uzasna zalezitost. 2 Soly jeden kus, tedy nic uplne levneho, neco kolem 14Kc. Kazdy den dva, nekdy snad i tri kousky... Pred trekem, i po nem. Kolikrat se mi o nem pri putovani horami, po sporadani vecerni porce rozvarenych spaget s kecupem a rybickami i zdalo... ;-)
Pro uplnost bych mel doplnit, ci alespon kratce zminit i mistni strudlik. Jeden kus - jeden Sol. V podstate identicka kopie, ci varianta naseho strudlu. Dle meho gusta chybi skorice, ale budiz. I u nas se najdou taci, kteri ji do strudlu nedavaji... ;-)
Az pojedete kolem, urcite okuste. Slibuji, ze nebudete litovat! Ja uz od te doby po nicem jinem v pekarnickach nekoukam...
__________________________________

Tak, a ted uz pekne rychle zpet do hor.

Tridenni trek okolo Churupu, dva dny odpocinku, nakup jidla, baleni batohu a vyrazime. Rannim kolektivem smer Caraz, odtud pak dalsim do vesnicky Conay. Druha cast obzvlaste zajimava - do osobaku neni problem poskladat devet lidi, od ceho ma zadni kufr... Dal uz nas "verejna" doprava odvezt nechtela a platit taxik se zase nechtelo nam.

Alpamayo trek, okruh krasnymi horami, mnohokrate popisovany, na webovych strankach, ci v ruznych pruvodcich.
Znamy v ruznych variantach, v podstate od 8mi denniho putovani z Conaye ci Hualcayanu do Valquerie az po komplet 10-14ti denni pochod koncici v Cashapampe, kopirujici ve sve druhe fazi znamejsi a turisty, ci vyletniky casteji navstevovany, tzv. Santa Cruz trek.

Lisi se i vlastni trasa - mistni "cestovky" casto nabizeji pouze zakladni okruh, bez tzv. side-trips, neboli bocnich vyletu. Tech lze absolvovat celkem myslim asi pet, ci dokonce sest (alespon co se tyka tech popsanych a proslapanych. Jinak jsme v horach, kde si kazdy muze udelat svych vlastnich bocnich vyletu bezpocet...), rozsahem zhruba od dvou do sesti hodin pochodu od zakladniho okruhu a cesty zpet.

A lisi se i samotne provedeni - moznosti nehodnotim, proti gustu zadny disputat, at si kazdy dela co chce...ale at se taky nedivi, kdyz se mu budu treba nekdy posmivat ;-)

Potkali jsme ctyri chlapiky, myslim ze to byli Nemci, kteri meli ve tri hodiny odpoledne postavene ctyri stany na spani, pro kazdeho jeden. Dale pak stan ve kterem se varilo jidlo, "spolecensky stan", kde predpokladam spolecne jedli a popijeli a sedmy, maly stan, slouzici jako zachod. "Vypravu" tvorili krome zminenych ctyrech panu jeden pruvodce, jeden pohanec osliku a deset oslu (mozna mezi nimi byli nejaci konici, v tom stadu se to tezko rozpozna). Panove s nami rec vubec nezapredli, zato s jejich pruvodci jsme chvili pohovorili a zdalo se, ze i jim je jejich vyprava tak drobet k smichu... Ale co, pro mistni idealni situace, sli myslim 12 dni, slusny vejvar :-)
Druhou moznosti je najmout si pouze chlapika, ktery se stara o potrebny pocet zvirat. Na dva lidi dva oslici - kazdy 25-35kg, musi nest i nejake veci sveho pohunka. Ve viceclenne skupine to vyjde zhruba na dva osliky na tri lidi, oslik je za 5USD na den a pohunek za 10USD. V podstate se da rict, ze to neni nijak extremne draha zalezitost. Neni-li clovek 100% aklimatizovan, je to lepsi, pro nekoho i jedina varianta, jak si to uzit (ceny jak nam je rikali mistni cestou, bez smlouvani a spol...).
Posledni moznosti je podivat se do zrdcadla, pochopit ze dva oslici staci (a ze jeden utyrany v Ekvadoru uz stacil...), nabalit si do batohu vse, co clovek muze potrebovat na desetidenni putovani a vyrazit. A tak jsme nabalili a sli...
Rikam na desetidenni putovani, protoze vse pred nasi vypravou nasvedcovalo tomu, ze to bude na deset dni. Koupili jsme si mapu (pekna a pekne draha, nastesti ji od nas po navratu za nejakych 40%?? puvodni ceny zase odkoupili), spocitali zhruba denni useky, porovnali vse se zminenymi informacemi na webu a dosli jsme k cislu 10. Cely okruh Conay - Cashapampa, vcetne vsech, ci co nejvetsiho poctu bocnich vyletu.
To, ze jsme to nakonec stihli vsechno tak, jak jsme chteli a pouze za osm dni, je dilem stesti - pocasi nam v podstate pralo, nikde jsme nevytuhli cely den bez moznosti pochodu, zdravi a sily vydrzely taktez, a dilem - nebojme se samochvaly, nikdo jiny to za nas neudela :-) - slusne odvedena prace. Celkem jsme si hrabli, hlavne prvni dny, kdy jsme usetrili casu asi nejvice.

O treku se casto mluvi jako o putovani v odlehlych horach, zivacka abys pohledal, obtiznost velka.

Nevim, nekdy snad. My meli to stesti, ci smulu, ze jsme potkavali ted, prakticky na konci sezony, lidi kazdy den. Pro mne prekvapive jich slo celkem dost v opacnem smeru nez my. Ale zase jich nebylo tolik, aby nam to zkazilo dojem, ci celkovy zazitek, dali jsme si zalezet, abychom spali v kempicich vzdy sami. "Oficialni" etapy konci totiz povetsinou kolem druhe ci treti hodiny odpoledne (alespon nam to tak vychazelo) a to bylo podle nas na konec denniho putovani drobet brzy. A tak jsme casto pokracovali jeste o nekolik hodin dal, do mist, kde nikdo netaboril.

Co se cesty, ci pesiny samotne tyka - je velice dobre znatelna, casto rucne upravena, kameny dlazdena, prokopana ci rozsirena tak, aby ji mohli po cele jeji delce absolvovat i oslici, ci konici, nesouci vybaveni ostatnich turistu. Ztratit se, dovolim si rici, je temer nemozne, byt jsme jednou take hledali vhodnou cesticku vpred celkem uporne. Na vetsine vyznamnych mist, jako jsou dulezite odbocky ci krizeni, kempiky, nektera sedla jsou umisteny informacni cedule rikajici kde jste, odkud jste prisli a kam, pujdete-li dal, dojdete (bacha na to, na nekterych mistech, kde by to jeden cekal, cedule chybi...ale nikdy to myslim nevede k zadne tragedii, jen je treba pouzit mozek (ja to jednou neudelal a mel jsem z toho peknou hodinovou vychazku s batohem nekam, kam sem mel jit bez neho ;-).

Jak jsem rekl, trek vede v Cordillera Blanca, krasnou prirodou, jak pres vysoka horska sedla tak hlubokymi udolimi (ztratit za jediny den temer 1000 vyskovych metru neni zadny problem...tedy krom toho psychicko-fyzickeho :-), nabizi vyhledy na vysoke, ledovcem pokryte hory, na nespocet krasnych jezer snad vsech odstinu modre a zelene barvy, rek, ricek a potoku, na pasouci se stada vseho co meci, beci, chrochta, buci, rehta ci i-a. Pohledy na skromne domky mistnich obyvatel, na jejich kazdodenni praci, policka obdelavana na mistech neuveritelnych, kravky pasouci osamocene vysoko v horach, na mistech nepredstavitelnych.

Trek ma, alespon tak, jak my ho poznali dve casti - sussi, kamennejsi a hnedsi cast a mokrejsi, zelenejsi cast. Vse se lame v sedle Yanacon (4610m) a je to jak mavnuti kouzelnym proutkem. Celkem narocny strmy vystup do sedla, pak asi 100 metru stejne prudky, neprijemny sestup a najednou pohled jak z pohadky - zelene louky, kracky, stromy, jezero...

Nektere pohledy skutecne berou dech, podobne jako vsechny vystupy do horskych sedel ;-)

A jak to bylo (pokusim se strucne) den za dnem?

1. den - po presunu z Huarazu a pozdni vydatne snidani vyrazime z vesnicky Conay. Nejdrive sestup - to jednoho na zacatek potesi a pak pozvolna vystup az do vesnice Hualcayan.

Tady vsechno v podstate zacina, "nekonecna klikatice" vcelku prijemneho sklonu az do mista zvaneho Wishcash. Cestou krasne vyhledy jednak pres udoli na Cordillera Negra a hlavne na nahorni plosinu s mozaikou malych ruznoberavnych policek pod nami.

Celkem asi 1600 vyskovych metru.

2. den - mrazive probuzeni, rychla snidane a vyrazime smer laguna Cullicocha. Cestou jsme presli (zase sem bych rychlejsi nez me mozkove bunky...) odbocku na prvni bocni vylet a tak se kousek vracime zkratkou okolo umeleho kanalu. Ten usti do jineho jezera, ze ktereho je vybudovana infrastruktura smerem dolu, do udoli. Celkem zajimave reseni nedostatecneho mnozstvi vody ve spodnim jezirku. Nastesti jdeme uz bez batohu.

Podobnych umelych kanalu je tady vsude cela rada a nekdy jsou to stavby skutecne obdivuhodne, castecne vytesane ve skale, castecne vysdene kamenem a betonem. Z dalky se zda, ze kanal vede do kopce, ale silny proud vody nas vzdy presvedcil, ze stavitele odvedli svou praci moc dobre!

Bocni vylet nas zavedl pres dlouhe udoli az k lagune Yaraccocha, od ktere jsou krasne vyhledy na tri vrcholy sestitisicove hory "Nevado Santa Cruz" (Pucarachu, Chico a Norte).

Po navratu k batohum (vylet trva kolem peti hodin) pokracujeme ke zminene lagune Cullicocha a dale do nejvyssiho sedl na ceste "Osoruri" - 4860m.n.m. Kousek pod sedlem stavime na peknem opustenem placku stan a nocujeme.

Dnes jsme podle jinych zdroju usli asi 1300 vyskovych metru. Nutno drzeti se cizich zdroju, protoze Davidovi upadla do asi 15ti metrove propasti GPS a vlastni oficialni informace uz z ni asi nikdy neziskame :-(

3. den - dalsi mrazive rano, kdy jsme se slunicka pro polohu mezi vysokymi horami nedockali.

Zaciname sestupem ke kempiku Osoruri, kde potkavame jeden nemecky parecek se dvema osliky a pohunkem, vracejici se od zakladniho tabora Alpamaya. Vyhrava radio, panuje pohoda, chlapik ten den slavi narozeniny :-)

Vystup do sedla Vientunan (4770m) je celkem pohodovy, neztratili jsme myslim vice nez nejakych 250m.

Ze sedla sestupujeme do udoli Quebrada Alpamayo, kterym prochazime po tzv. Ruina Pampe. Pozvolna stoupame k lagune Jancarurish, kde se obycejne nocuje.

Je brzy a tak pokracujeme i s batohy na bocni vylet - cilem je prenocovat v jednom ze zakladnich taboru hory Alpamayo.

Vyrazim o neco drive, podle mapky odhaduji stoupani a vzdalenost na zhruba 1.5hodiny. Navic preci poznam Alpamayo a BC musi byt nekde pod nim, ne?

Chyba, Alpamayo pro mraky nevidim (a tam kde bylo, bych ho asni necekal a BC bych tam, kde ho udelali ani neudelal...no, jeste ze nejsem horolezec, to by byl prusvih... ;-) a po zhruba 1.5hodine jsem temer u konce bocniho vyletu... Zbyva jen vystup na vysokou morenu, ktery jsem si s batohem nastesti odpustil. Obavam se, jestli bych ho vubec prezil,. i bez batohu to byl slusny kopecek...

Absolvujeme tento bocni vylet, diky kteremu si muzeme prohlednou horu Santa Cruz z opacne strany nez druhy den, tedy jiz treti den a na noc se vracime do BC.

4. den - vyrazime z BC zpet k lagune Jancarurish a cestou si fotime Alpamayo. Krom toho se mi podarilo zpozorovat i lisku, coz mne obzvlaste potesilo, neco takoveho se nam doposud nepodarilo (zpozorovat - to zni dost dramaticky... :-)

Od jezera stoupame do sedla Garagara (4830m), ktere by mohlo byt idealnim mistem pro super rozhledy, bohuzel je verne sve povesti a pocasi v nem je opravdu nedobre.

Sestupujeme tedy dolu na pampu a pozvolna stoupame do dalsiho sedla - Mesapata (4460m), asi nejpohodovejsiho na nasi ceste.

Ze sedla opet dolu, pod 4000m, k dalsimu kempiku. Odtud jeste odpoledne absolvujeme kratky bocni vylet k lagunam Safuna Baja a Alta. Alta ma krasnou tmavemodrou barvu, navic mame pekne odpoledni vyhledy na okolni hory.

V noci nechal David susit ponozky na keriku vedle stanu a rano ma ponozku uz jen jednu...

5. den - zaciname bocnim vyletem k lagune Pucacocha, odkud mame super vyhledy na Alpamayo (uz ho vidime z druhe strany, jeste nas ceka jeden pohled) a Pucarashya. Asi nejhezci vylet, moc pekne udoli s prudkou rickou tvorici male kaskady a vodopady, spousta kytek a keru, krasne vyhledy.

Po navratu z vyletu pokracujeme udolim dale do osady Huillca a prichazi zminovany prudky vystup do sedla Yanacon (4610m). No, nebylo by tak zle, kdybych trefil hned na zacatku spravnou cestu. Ale netrefil sem, skrabal se stredem udoli vpred a vzhuru a celkem mi to dalo zabrat.

Ze sedla sestup do jineho sveta - vse je zelene, prochazime mezi spoustou keriku, okolo jezera v udoli jsou stromy, okolo nas kvetou kytky. Zemsky raj to na pohled...a nema to k nasim vysokohorskym vyhledum daleko (odmysli-li si jeden ty ledovcem pokryte kopecky okolo).

Pri sestupu drobet bloudime, nechali jsme se unest a pustili se bez rozmyslu po vlastni ose, ktera ale konci prudkou strzi, kterou dal nemuzeme. Nakonec ale spravnou cestu nachazime a pred patou jsme v peknem udoli, kde kempujeme.

Zminim veceri, nebot to bylo neco vyjimecnene - parecky a bramborova kase. Uzasna zalezitost a hlavne zmena od rozvarujicich se spaget s kecupem a rybickami a cinskych polevek, zahustovanych ovesnymi vlockami...

Negativni na konci tohoto dne neni ani tak destik, ktery se spustil, ale fakt, ze nas prisly navstivit kravky a obema nam pozvykaly bundy. Mne rukav az po loket (je na to hezky pohled v desti - jedna ruka mokra a na druhe stojici kapicky...), Davidovi zada.

6. den - rano pokracujeme kotlinou dolu na pampu, do sirokeho udoli Janca Pampa. Cestou si dva mistni starici na konich rikaji o bombony...no to uz je az dost. Tady mate a jedte do pryc...

Janca pampa je pekne misto, podmacene udoli s pasoucim se vsim, doplnenym o ruzne bahenni ptaky.

Prechazime udoli okolo skromnych veprovicovych baracku mistnich obyvatel a stoupame do vesnicky Pishgopampa a dale az do sedla Tupatupa (4360m). V sedle lehce snezi a tak se hned vydavame dal do udoli, kterym se dostavame az pod jezero Huecrococha, ke kteremu je treba asi 150m vystoupat.

Od jezera pokracujeme dale do kopce, netouzime se potkat s dalsimi turisty a tabor rozkladame az asi 250-300m nad jezerem.

Okolo ocumujici kravky krikem a kamenim zahanime hluboko do udoli.

7. den - dnes nas cekala dve sedla. Prvnim je Alto de Pucarachu s krasnym vyhledem do udoli, na pasouci se koniky a malou lagunu.

Po sestupu ze sedla se pripojujime k okruhu Santa Cruz a stoupame do sedla Punta Union (4760m). Pribylo lidi, nicmene jsou pomali, uz mame neco nachozene, nemaji sanci :-) Sedlo ma dost prudky zaver a tak si tam postavili neco jako hradni vez s kamennymi schody, aby se tam s osliky vubec vyskrabali.

V sedle jsme kolem jedenacte hodiny dopoledne a temer hodinu se nam otaviraji uzasne vyhledy, asi nejlepsi za celou dobu. Vsemu dominuje Nevado Taulliraju s jezerem Taullicocha pod nim. Opravdu povedene predstaveni!

Ze sedla sestup opet dolu, pokracujeme na rozdil od ostatnich az do kempiku zvaneho Quishuar, odkud se chceme jit dalsi den podivat na Alpamayo ze treti strany.
Vecer opet lehce prsi.

8. den - zaciname vystupem k zakladnimu taboru hor Alpamayo a Quitaraju.

Je hodne oblacno a cestou dostavame sanci snad jen v radu nekolika vterin, abychom se pokusili poridit si par fotek Alpamaya - tohle by mela byt asi ta nejhezci strana pro jeho fotografovani...bohuzel.

Proc stale opakuji Alpamayo - jednak proto, ze jsme ho obesli a videli ze vsech moznych stran a druhak proto, ze je tento kopec povazovany za nejkrasnejsi na svete.

Budiz, brdek je to pekny, o to nic, ale at se prijedou podivat do Lhenic na Straz!! ;-)

Jdeme az k lagune Arhuaycocha, kde se chvili zdrzime, ale protoze nejsou vyhledy, jdeme zpet ke stanu, balime veci a vyrazime pozvolna dolu udolim Quebrada Santa Cruz. Zacina se vyrazne oteplovat, objevuji se opet teplomilne kvetity, kaktusy, sukulenty, bromelie, krasnymi barvami kvetouci keriky. A take se objevuji borovice a eukalypty, kanadsky resp. australsky zazrak v jihoamerickych horach...

Cestou mijime jeste dve krasna jezera Jatuncocha a Ichicocha a nakonec jdeme az do vesnicky Cashapampa, kde nase putovani konci.

Mame celkem stesti, ani ne behem hodiny se objevilo kolektivo (a je to shodou okolnosti ten samy typek, ktery nas pred osmi dny vysadil o vesnici dale na zacatku naseho putovani) a tak se presouvame smer Caraz a dale do Huarazu, kde jsme zhruba v sedm hodin vecer.

Sprcha, vecere a...a jablecny kolacek, samozrejme :-)

Jednou vetou? Povedene, pekne, prijemne.

Mam-li ale srovnat s trekem v kolumbijskem El Cocuy, Kolumbie by vyhrala. Rozhodne odlehlejsi, coz by asi nebylo to hlavni meritko, ale proste pocit z Cocuye je silnejsi, cemuz jiste dopomohl i "mlikar" na zaver putovani, nevim...

Kazdopadne to je ale krasny trek, ktery stoji za to a nema smysl se ho obavat, spise naopak. Vyrazte a uzijte si to, alespon tak, jako jsme si to uzili my!

V horach v okoli Huarazu jsme stravili pomerne dost csu a myslim, ze to byl moc prijemne straveny cas.

Ted pokracujeme dale na jih, kratka zastavka u pobrezi a pak uz incke pamatky v Cuzcu a okoli...