Huaraz, asi 100,000 obyvatel, centrum stejnojmenne provincie a regionu Ancash. Nachazi se v nadmorske vysce 3052m, asi 420km severne od hlavniho mesta Limy.
Rozklada se v zemedelsky vyznamnem udoli Callejon de Huaylas, na upati pohori Cordillera Blanca. Cordillera Negra pak tvori druhou stranu jmenovaneho udoli.
Podminky v udoli prirovnal bych k polabi, ale pozor na zminena dve pohori, zadna placka okolo se nekona, spise naopak!
Bohuzel, zacatek pro mne drobet rozpacity...smula se mi prilepila na paty a sotva jsem dobral antibiotika, musel jsem opet nedobrovolne stravit dva dny v posteli v nejakymi strevnimi poblemy.
Ne, ze bych to chtel na nekoho hazet, ale v Trujillu jsme se setkali s nasimi "Oslimi" kamarady a pokracovali s nimi i sem, do Huarazu. No, a oni se z podobnych problemu lecili uz asi dva tydny. Jenze oni to resili po svem, tedy prakticky neresili :-)
No nic, po dvou dnech diety jsem vstal a vyrazil smer laguna Churup. Je to ani ne hodku cesty kolektivem a pak 2-3 hodiny pochodu, zalezi na forme...
Cesta tam celkem zazitek, uz jsem odvykl. V malem aute, dodavce?, nas nakonec cestovalo asi 17, mistni zeny v krojich, prepravuje se tradicne vse, co je treba, co se na trhu nakoupilo.
Na pesi cast vyrazim s jednim Nemcem, ktery prijel ten den rano do Huarazu. Jdeme pomalu, coz mi vyhovuje, v pohode rozhodne nejsem...telo se brani vsemi prostredky... Nakonec jsem jezera dosahl, byt to bylo o fous. Asi poprve jsem spotreboval vsechen cas, ktery cesta mela podle pruvodce zabrat, coz je na povazenou.
Jezirko pekne, pekny vylet, pouzitelny treba jako zacatek aklimatizace.
Po navratu zpet kupuji Colu, suche housky a opet uleham.
Trek okolo Nevado Churup
Dalsi den mame volny, pripravujeme se s Davidem na tridenni trek, ktery jsme si nasli v mapce z info centra.Smer je stejny, jako u vyletu k jezeru, tentokrat ale chceme obejit cely masiv hory Churup (5493m), jednim udolim nahoru, prebehnout sedlo a druhym udolim dolu.
Taxi nas veze az k brane do parku. Nikdy bych na takovem miste necekal podobnou stavbu, fakt seriozni plot a velka zelezna brana, u ktere stoji mladik a vybira vstupne do parku. Jsme za poslednich par dni prvni lide, kteri touto branou prochazeji... Kupujeme vstup na 30 dni, jineho nam nezbyva - bud existuje jednodenni vstup, nebo 30ti denni, navic my se chystame i na dalsi dobrodruzstvi tady, tak se nam to hodi.
Vylet zacina moc pekne, je hezke pocasi, jdeme krasnym sirokym udolim, ve kterem se pasou kravky, osli, ovce a celkem hodne koni. Tece tady reka, okolo nas kolne steny, moc pekne misto.
Cilem je jezero Cuchillacocha, ale po ctyrech hodinach cesty dochazime na morenu, ze ktere vidime asi 150m pod sebou jezero Tullpacocha a nase jezero tusime kdesi asi 200m nad nami? Nevime presne, mapka z infocentra velikosti asi 5*10cm pokryva nekolik desitek, mozna stovek ctverecnich kilometru, nase jezera tam jsou sotva znatelna :-)
Ale to nam nevadi, stavime stan, fotime si jezero a okoli, koukame, jak se z ledovce na hore Tullparaju trhaji kusy ledu a s ramusem padaji dolu. Pocasi je pekne a me se odpocinek, yt se citim v pohode, hodi. Vecer si delame maly ohynek a je to veeeelka pohoda.
Druhy den vyrazime po klikatici se stezce vzhuru, smer to spravne jezero. Cestou se rozdelujeme a k jezeru dorazime asi v pulhodinovem casovem odstupu kazdy z jine strany :-)
Obe jezera jsou moc pekna, maji krasnou zelenou barvu, nad nimi kopecky s ledovci, pekna mista!Zajimave jsou velke zdi z obrovskych kamenu a betonu, vybudovane u vytoku z jezer, mnohem vyse, nez kam podle nas muze bezne dosahnout voda. Predpokladame, ze jsou to zabrany proti pripadnym privalovym vlnam, kdyby do jezer spadli velke kusy ledovce ci dokonce skal. Nemaji tady s tim od roku 1970, kdy takhle zmizelo ze sveta mestecko Yungay i s 25tisici!! obyvatel, dobre zkusenosti.
Od jezera pak pokracujeme stale dal a vyse, smer Paso Huapi. Cestou lehce bloudime, musiky jsme ztratili hned u jezera a ten hrebinek, na ktery jsem chtel vylezt a po nem sebehnout do sedla take neni, jak zjistuji zahy, tak uplne hrebinek, ale nekonecna morena, proste kamenolom, ktery musime traverzovat, coz na prudkem svahu neni zrovna prijemne... Ale nakonec nachazime spravnou stezku i s muziky a musim vyseknout mistnim poklonu. Tohle jednoduche znaceni je provedene excelentne a provedlo nas pres dalsi kamenopad temer bez ztraty jedineho vyskoveho metru. Ze zkusenosti si umim predstavit, ze hledat si tam cestu sami, trvalo by nam to mnohem dele a jak bychom se nadreli... Na podobnych mistech je totoiz spousta temer neznatelnych muld, ci malych kopecku a prohlubni, kterych je ale tolik, ze nezna-li clovek presne cestu, pekelne se nadre, skakajic ze sutru na sutr a jeste k tomu s kopce do kopce.
No nic, jsme tedy v sedle, temer 5100m.n.m. Pod nama dalsi jezirka a udoli, do ktereho sestupujeme a vracime se jim opet az k brane parku. Udoli je podobne tomu prvnimu, opet v nem tece reka, i resto je ale mnohem sussi.
V tuhle chvili se zda, ze vylet bude pouze dvoudenni. Je uz ale celkem pozde odpoledne a zadne kolektivo ani taxi po ceste uz nejede. Chce se mi zpet do mesta, David by klidne prespal a tak jim davam ultimatum - do sesti a nebo spime jeste jednu noc ve stanu.A jak rekl, stalo se. Stavime stan stranou od cesty a uzivame si jeste jednu pohodovou noc pod horama.
Rano pak jdeme asi hodku pesky do nejblizsi vesnicky, ze ktere jedeme kolektivem az do Huarazu.
Pohodovy a podareny vylet tim konci - jeste jedna usmevna historka na zaver... Jsme totalne bez penez, zaplatili jsme vstup do parku a nezbylo nam vubec nic. Fakt, ani Sol. Ptame se tedy cestou ridice, muzeme-li platit dolary - mam par minci v penezence. Mysli si, ze si delame legraci a tak machruje, ze samozrejme, dolary, dobra mena, pohoda. Kdyz pak pohunkovi davam pri odchodu dolar oba vyvali oci. No, co koukas, sorry, fakt nemam nic jineho. Dolar je vic, nez jsme meli platit, nemam, nedam, rad bych. Ma plne auto lidi, musi pokracovat, nakonec to kouse sportovne a odjizdi.
Jeste jednou se omlouvame a dekujeme! :-)
Byci zapasy v Recuay
Po navratu z kratkeho treku mame dva dny volna pred dalsim horskym dobrodruzstvim.Nejdrive mame volny jen jeden den, ale v sousednim mestecku se konaji v odpolednich hodinach byci zapasy, ktere chci videt a tak si protahujeme odpocinek na dny dva. Jinak bychom se pripravit, nakoupit si veci a sbalit se nestihali...
Tak tedy jedeme na koridu.
Mestecko Recuay je asi pul hodiny cesty, podobnych zapasu se, jak zjistujeme podle plakatu, bude v okoli konat o nasledujicich vikendech vice.
Zaciname pivkem pred arenou a jsme tady hlavni atrakci. Jedini "bili", turiste, mistni si na nas ukazuji a pritom sedime na zemi u zdi hned vedle mistnich chlapiku a pijeme i stejne pivo ;-)
Arena je celkem jednoducha stavba s betonovou tribunou, doplnenou kvuli rozsireni kapacity o tribunu drevenou - pred pouzitim se pomodlete, nemeli jsme moc casu a chuti do stavby :-)
Zapasi dva toreadori, Spanel a Kolumbiec, kazdy se dvema byky.
Jeden byk je odehnan zpet pro nedostatecnou aktivitu.
Je to jako v televizi, toreadori jsou dobri. Alespon podle meho. Odvazni chlapici, pekne triky, hlavne Spanel je zkuseny matador, zda se. I byky se mu dari skolit hned prvnim, ci druhym bodnutim mecikem.
Kolumbiec, mladci z nich, ma s dorazenim prvniho byka problemy, nechce padnout, nervozita narusta, publikum se lehce bouri.Ale prichazi ten ocekavany okamzik a posledni bodnuti mezi obratle, do michy tesne za hlavou, ktere byka finalne usmrti.
Popsane by se nemuselo kazdemu libyt, je to vskutku drobet reznicina.
Zajimava je ale atmosfera. Po celou dobu vyhrava ziva muzika, od Carmen pres mistni hity, kapela ma asi 20 lidi, 8 trumpet. Na jednu z nich musim po skonceni zapasu zahrat, jeste jednou dekuji Davidovi, ze mi to domluvil :-) Nastesti je okruh posluchacu maly a celkem opily... Okolo chodi prodavaci obcerstveni vseho druhu, je to zive, az zivelne.
Jste chvili se pohupujeme na pisku primo v arene v rytmech mistni hudby a pak s ostatnimi prochazime kolem porazenych byku s urezanyma usima na ulici, odkud odjizdime zpet do Huarazu.
Hodnoceni podobne kohoutim zapasum - zajimavy zazitek, jsem rad ze jsem to videl na vlastni oci.
Chavin de Huantar - archeologicke naleziste
Druhy volny den vyrazime smer Chavin - archeologicke naleziste z doby okolo roku 900 pr.n.l., vybudovane stejnojmennou pred-inckou kulturou Chavin.Co k tomu rici, je asi lepsi videt... Pekne, zajimave, zejmena podzemni chodby vystavene z obrovskych kamennych bloku.
Je zapsano v UNESCU.
Za navstevu stoji i muzeum. Moderni stavba otevrena teprve v polovine lonskeho roku, vystavena za pomoci dotace od Japonske vlady. Velice pekna kolekce keramiky prakticky vsech znamych kultur ktere pusobyly na uzemi Peru (doufam, ze jsem to ted neprepiskl...), plus samozrejme veci nalezene v Chavinu samotnem.
Jedno doporuceni pro pripadneho navstevnika.Jeli jsme rano - autobus z Huarazu v 8hod. Moc pekna cesta pres hory, trva asi tri hodiny, ale opravdu krasne vyhledy. Nicmene se clovek dostane na naleziste az okolo poledne a to je uz pekelne horko.
Lepsi by asi bylo prijet odpoledne ci v podvecer den predem, ubytovani dost, restauraci s mistnimi specialitami take, prohlidka nalezista rano za priznivych podminek a odjezd v poledne zaruci drivejsi nez pozdne vecerni az nocni prijezd zpet do Huarazu.
A co dal? Vse zda se byt v poradku, odpocati, vyrazime na desetidenni "Alpamayo trek".
Žádné komentáře:
Okomentovat