Arequipa a kanon Colca

Tak jsme zhruba po tydnu opustili incke pamatky v Cuzcu a jeho okoli a vydali se opet lehce na jih - do Arequipy.

Arequipa, hlavni mesto stejnojmenneho regionu na jihu Peru, se svymi zhruba 900 tisici obyvateli druhe nejvetsi mesto v Peru. Nadmorska vyska 2380m.
Moznosti habakuk, nas hlavne lakal kanon Colca a mysleli jsme si i na nekterou ze sopek, kterych je v okoli nekolik, nektere maji pres 6000m!
Prejezd jsme zvolili nocni a do mesta tedy prijeli kratce po pate hodine ranni. Hostel "Home sweet home", dorm. za 10Solu na hlavu, slusne a temer v centru.
Za zminku stoji, ze od Cuzca jsou uz zase tradicni "autobusaky", na kterych operuje vice spolecnosti soucasne (doted to byly povetsinou samostatne "garaze" a terminaly jednotlivych spolecnosti)...a da se tedy smlouvat, resp, oni se o Vas poperou cenami sami :-)
Nez jsem se odebral k odpocinku na luzku, vydal jsem se na kratkou prochazku po meste.
Musim rici - byl jsem velice mile prekvapen. Ne az tolik tim, ze v centru v sest rano temer nikdo nebyl ;-), ale vzhledem mesta a vyhledy na okolni kopecky, tycici se jakoby kousek za namestim (El Misti - 5822m). Opravdu velice pekne a upravene centrum, pozdeji vecer nasvicene namesti plne lidi pusobilo nemene prijemne. Neni asi prekvapenim, ze je zapsane v UNESCU.

Prvni den jsme jen tak pochodili po meste. David se snazil sehnat nejakou nahradu za svuj fotak, ktery mu nekdo v Cuzcu odcizil a ja si sel prohlednout dva kostely - katedralu primo na namesti a Iglesia de la Compania...no, v podstate take na namesti ;-) Kostely jsou pro verejnost otevreny od 16hod.
Na sestou jsme pak meli domluveny sraz u klastera, resp. konventu Santa Catalina.
Bylo utery, jeden ze dvou dnu, kdy je mozne navstivit klaster i ve vecernich, resp. nocnich hodinach.
Vstup kolem 150Kc, ale stalo to rozhodne za to.
Neuveritelne prijemna atmosfera, objekty a ulicky osvetlene lucernami, interiery pak svickami a petrolejkami, v ohnistich horici ohen. Atmosferu podtrhuje tise hrajici (dobre volena) hudba.
Klaster zalozili v roce 1580 a ma rozlohu 20.000 metru ctverecnich!! V podstate mestecko ve meste. A skutecne, jsou tam jednotlive uzke ulicky s domky, namesti...
V domcich bydlely radove sestry - povetsinou z bohatych spanelskych rodin. Podle zvyklosti druhorozeny/a sel v tehdejsi dobe do klastera, ale aby jim tam nebylo smutno, pry si mohly privest ssebou az ctyri pomocnice, jejich domky pak maji tak tri mistnosti, vlastni kuchyni, proste komfort... Rika se, ze vedly az marnotratny zivot, nic, na co jsme z klastera zvykli.
V roce 1871 jim tam ale poslali Sestru Josefu Cadenu, skutecnou dominikanskou reholnici a ta jim tam pry udelala poradek :-) Celkem tam pry zilo okolo 450 lidi - tretina jeptisky, ostatni pak sluzky...
Konvent je stale "zivy", stale v nem prebyvaji radove sestry. Az do roku 1970 byl pro verejnost zavreny.
Doporucuji k navsteve!


Dalsi den v poledne jsme konecne vyrazili smer kanon Colca.
Autobusem do Chivaye a odtud do Cabanaconde, cely presun trval asi 7hod. V Cabanaconde jsme se ubytovali a poptali se na moznosti jak nejlepe navstivit, ci projit se kanonem a po okoli.
Naplanoval nam to pan zhruba na tyri dny s tim, ze jsme sli nalehko, dole je mozne sehnat ubytovani.
Rano nasledujiciho dne tedy vyrazime smer kanon. Vynechavame tradicni turisticke misto Cruz de la Condor, misto, odkud se pozoruji krouzici kondori.
Zastavili jsme se cestou na jinem miste, ale podle mistnaka to, co jsme si mysleli, ze jsou kondori, pry byli "jen" orli. Ale i tak dobre. Navic, jednoho krasneho meli i na namesti...
Pokracovali jsme dal dolu do kanonu - opravdu slusna dura - smer vesnicka San Juan. Na moste pred mostem nas cekal vyberci poplatku - 35Solu, coz nam prislo prilis a tak jsme se z toho nejak vykecali...
Pokracovali jsme dal, pres San Juan do Malaty a dale az do Paclly...cimz jsme byli prakticky na konci tridenniho putovani.
Chvili jsme se rozmysleli, pujdeme-li zpet nahoru do Cabanaconde, ale nakonec jsme se rozhodli vystoupat do druheho kanonu, kolmeho na Colcu, smer vesnicka Llatica.
Primo u vesnicky jsme presli most pres reku Huaruro a rekli si, ze se pujdeme podivat, jak se tady zije.
Okolo nas totiz celou dobu bud totalni pustina a nebo - v okoli vesnicek - uzasne zelene zavlazovane terasy (kanon jako takovy je pry na ne nejlepsi snad v celem Peru, ne-li v cele Jizni Americe...), osazene povetsinou ovocnymi stromy ( fikovniky, citrusy, hrusky, broskve...opet takovy raj na zemi :-), obcas nejaka ta zelenina a mezi sutry celkem dost opuncii.
Ty jsou pro ne i nejvetsim zdrojem financi:
Krom jineho mnoheho uziti se pestuji opuncie i pro barvivo - karmin, neboli koselina. Cervene barvivo, ktere vznika predevsim z cervce nopaloveho, parazitujiciho na stoncich (dela na nich takove bradavice, ktere oni opatrne seskrabuji). Zdroj Wikipedia.
Jak si jinak ziji - no drobet jako ve stredoveku. Zadne silnice a auta, na vse maji bud osliky, ci vastni sily. Vyprava pro jidlo ci s urodou do Cabanaconde je vyprava na dva dny!
Ale bylo to prijemne, mile a my se rozhodli zustat na noc. Rodinka sedela na kozesinach pred domkem, popijela se chicha (lehce kvaseny kukuricny napoj), povidalo se (prevazne kecuansky...). A k tomu vsemu jsme byli prizvani i my. Ubytovani skromne, mistnost z veprovic, dve postele, ale co clovek potrebuje vic.No, o co bylo ubytovani levnejsi o to drazsi byla vecere a pivko...ale kdy si vezmete ty dva dny cesty pro zbozi do vesnice... Jidlo dobre, pripravovane na ohnisti pod obrovskym kamenem, ne-li skalou, mezi nohama se pani pletla morcata . Ale na ta nedoslo :-). Po case prijemny zazitek ze setkani s "domorodci".
Navic, mistni zeny tady nosi velice pekne oblecky a nechaly se i vyfotografovat...

Druhy den rano jsme vyrazili uz po seste hodine ranni, nejdrive dolu smer kanon Colca a osada Llahuar - jedna z turistickych oaz. Tahle nema, myslim, bazeny, ta druha v kanonu uz ale ano... A odsud asi 2.5hodiny nahoru na kopec, slunce prazi jako...jako dost ;-).
V Cabanaconde jsme byli pred polednem. Do Arequipy jsme pak dorazili kolem devate - cestou se clovek muze kochat uzasnymi vyhledy! Nejdrive na terasy v kanonu a pak na temer mesicni krajinu , pres kterou se okolo nekolika sopek blizite do Arequipy.
A protoze mel Davod narozeniny rozsoupli jsme se a dali si Pizu v jedne z restauraci na namesti, na balkone v podloubi prvnim patre, s vyhledem na osvetlene namesti.
Bylo to prijemne louceni s Arequipou. Sopky jsme p ozjisteni moznosti jak na ne a pripadne za kolik vzdali, v Bolivii bude sanci vic a levnejsich... A navic, komu by se chtelo skrabat se v tom slunci na krtinec :-)

Z Arequipy mirime dalsi den rano smer Puno a pomalu se tedy blizime do Bolivie...