Cuzco, Valle Sagrado a... Machu Picchu

Cuzco, nebo chcete-li kecuansky, puvodne - Qosqo.
Nebudu se poustet do zadnych historickych rozboru. Odborniku kopice, led prilis tenky, pamet kratka a ostatne me znalosti teto problematiky velice omezene... :-)
Cuzco mam rad. Ano, je to tak, nestydim se k tomu verejne priznat. Nekdo rekne turisty narvane mesto, ale ma neco sveho, urcite kouzlo, kterym mne zrejme pred dvema lety (presne na den myslim pred dvema lety a peti ci sesti dny) ocarovalo... No zpet na zem.
Presun prijemny, byt dlouhy, Ale byl zase cas koukat po okoli a to bylo pekne.
Jsme na jihu peruanskych And, ve meste zapsanem na seznamu UNESCO. Ve meste, ve kterem dnes zije asi 350tisic obyvatel (v dobach nejvetsi slavy rise incke jich pry bylo asi 200tisic - sveho casu jich ale pry asi polovina pomrela na sifilis,ale nerad bych nekoho nepravem pomlouval, osobne nikoho takoveho neznam :-)
Navstevu centra incke kultury jsme pojali velice turisticky...

Valle Sagrado de los Incas
Prvni den vyrazime na vylet do tzv. Valle Sagrado de los Incas - posvatneho udoli. A nebo take jinak - udoli reky Urubamby. Udoli v podstate - zaprehanim-li si trochu - "z Cuzca az po Machu Picchu".
Vyrazime rano busikem na celodenni vylet, s anglicky mluvici pruvodkyni, coz se hodi.
Jedeme okolo tzv. mestskych pamatek, takze mame sanci se podivat alespon z dalky, zblizka uz s k nim nepriblizime.

Nejdulezitejsi/nejlepsi/nej...?? incke pamatky po okoli jsou v podstate rozdeleny na dve casti. Dostupne jsou (nechce-li je clovek objizdet sam pomoci mistni prepravy) v ramci dvou oddelenych vyletu - alespon tak jaou nabizeny mistnimi cestovkami. Mestsky okruh a Valle Sagrado.
Koupit si muzete bud vstupenku na vsechno dohromady - 130Solu, ci na kazdou cast zvlast - 70Solu (1Sol = +/- 6Kc).

Nasleduje kratka povinna zastavka u prodavacu s mistnimi umeleckymi predmety. Turistika, ale co si budeme povidat, veci maji pekne, proc se nepodivat :-)
A pak uz prijezd do udoli samotneho - teplo, reka, idealni podminky pro intezivni zemedelstvi. Pry nejlepsi kukurice na svete - mluvilo se o nekolika desitkach druhu, presne uz si nepamatuji. A samozrejme mnoho dalsiho, ovoce, zelenina...

Prvni "inckou" zastavkou je Pisac. Koupe zminene turisticke vstupenky - dvakrat drazsi nez samotny vylet...
A pak uz zriceniny z doby incke - rozesete po celem kopci a vlastne asi minimalne po dvou. Pekne typicke terasy (nektere dodnes pouzivane), zbytky chramu Slunce s astronomickou pozorovatelnou... Jinak mel Pisac spise kontrolni, obranny ci vojensky vyznam - kontroloval pristup do rise od destneho pralesa. Misto, na kterem fanousek muze stravit klidne cely den.
My nicmene asi po 1.5hodine pokracujeme dale, kratka zastavka na obed v Urubambe a Ollantaytambo. Pry jedine dodnes obyvane incke mestecko.
Opet terasy, opet chramy. Vse umistene v chranene casti udoli, na protejsim kopecku dalsi pokracovani - jakas uschovna a posvatne misto pro obetiny.
Tradicne jednim slovem - pekne. Dost mne cele udoli prekvapilo. Pri minule navsteve jsem se do techto mist nedostal a velikost, vzhled a pocet vsech pamatek o ktere jeden zakopne na kazdem kilometru, mne opravdu velice mile prekvapil.
Posledni zastavkou na nasem vylete je Chinchero - vesnicka na nejvyssim bode vyletu. Uz nejsme v udoli, ale na uzasne nahorni plosine, na kterou se autobus vyskrabal po klikatici z Urubamby. Cestou mijime nejake jezero, okolo pasouci se skot, policka s temi nejlepsimi bramborami - opet v desitkach typu a druhu...
V mestecku a na archeologickem nalezisti samotnem je asi nejzajimavejsi kostelik, ktery jim tam Spanele posavili na miste puvodniho inckeho chramu. Je pekne vyzdobeny malbami nejlepsich maliru oblasti sve doby.
Pred kostelikem je velke nadvori, na kterem je pro turisty pripraveny tradicni barvity trh. Zapada slunce a ma to svou prijemnou atmosferu...

Do Cuzca se vracime po seste hodine vecer.


Z pamatek posvatneho udoli jsme minuli Moray a Maras. Casu bylo i tak malo...
Prvne jmenovany mi tedy utekl, do Marasu jsem se vydal sam den po prijezdu z Machu Picchu - presuneme se ted tedy drobet v case oproti dalsimu pokracovani, ale myslim, ze to sem proste patri, at je to pohromade...

Takze smer vesnicka Maras a solny dul (dul? asi ano...).
Rano busikem smer Urubamba - opet pres oblibenou nahorni plosinu. Vystoupit je treba u skutecne odbocky na Maras, ne tam, kde Vas bude nutit ridic a pohunek. Ale vlastne zalezi - u prvni zastavky cekaji taxici a mistni podnikavci nabizejici kombinovany vylet do Moroye a Marasu, o coz ja sem zajem nemel.
Kdyz sem pochopil, o co jde, odmitl sem vystoupit a zpusobil lehky rozruch na palube - mistni znali okoli nikoliv ekonomickych zajmu rikaji - sed, zastavka je az dal, ridic, pohunek a jeden z podnikavcu rikaji - vystup. Vydrzel sem :-)
Ze zastavky tedy taxikem do Marasu, male zapomenute vesnicky (maji tam zrovna jakous fiestu a uz od rana tam na namesti popijeji a opekaji kde co...jeden by ani dal nesel), ze ktere pokracuji asi 40minut pesky, stale dolu s kopce, po leve horni hrane pomalu se rozsirujiciho a prohlubujiciho udoli az k k samotnemu solnemu dolu.
Z dalky to jednoho prasti do oci - zarive bile terasy na jizni strane udoli, tak aby to nich pralo slunko a pomohlo tak s "vyrobou" soli - neprehlednutelne misto.
V dobe me navstevy temer zadni turiste, clovek se muze volne potloukat mezi nadrzkami se slanou vodou a pozorovat jak se "dela" sul. Dul je dodnes funkcni. Maly potucek, ktery privadi slanou vodu, je dumyslne rozvedeny mnoha kanalky po vsech terasach do jednotlivych bazenku, ci nadrzek, ve kterych pak voda postupne na slunci vysycha a zanechava za sebou jen samotnou beloskvouci sul.

Z dolu pokracuji udolim s kopce stale dal, az na jeho konec, ktery usti do popisovaneho posvatneho udoli. Odtud pak por puesto do Urubamby, obed a pivko v mistni vyvarovne a prejezd zpet do Cuzca.
Povedeny zhruba puldenni vylet, mohu jen doporucit.
Vlastne jsem ten den stihl i navstevu katedraly - vyrazil sem tam hned po ranu, kolem pul sedme, kdy je otevrena pro verejnost zdarma. Konaji se v ni bohosluzby a turiste by tam chodit nemeli. Nicmene chodi a nejenom ti zahranicni... Veskere cedulky a popisne tabulky jsou uklizene, ale to vubec nevadi, na atmosferu to vliv nema ;-)

Machu Picchu
Vedeli jsme, ze tam chceme. Nejakou dobu jsme resili, jaky zpusob dobyti teto incke basty zvolime...ale nic zazracneho jsme nevymysleli... Mozna skoda, treba priste.

Z ruznych variant nabizenych mistnimi agenturami jsme zvolili tzv. Inca Jungle trail - kombinaci kola a pesiho pochodu. Uz proto, ze hor bylo predtim dost a navic pocasi uz nebylo nejlepsi. A proste nas zlakalo to kolo. Mysleli jsme si, ze to bude neco jineho, neco, co jsme do teto chvile jeste neabsolvovali...
Takze ctyrdenni vylet Inca Jungle trail.
Rano opet pres nahorni plosinu do Urubamby a dale do Ollantaytamba, kde dokupujeme pochutiny a vodu na prvni cast vyletu.
Pak uz autobus stoupa uzasne se klikatici silnici vysoko do hor, az do sedla ve 4300m.n.m. Odtud pokracuje o neco nize, protoze v sedle je mlha a prsi a nas pruvodce nas na kola nepustil...
Sjezd tedy zacina o par stovek metru nize.
Nejdrive jedeme asi necelou hodku po asfaltu, ktery ale z niceho nic prejde plynule asi na 10cm do prasne silnice polniho typu. Silnice plne vymolu a kameni. Legrace zacina.
Jak se dostavame nize do udoli otepluje se a behem obeda u jednech z inckych ruin kterych je cestou opet nekolik pocitujeme i prvni ostry utok agresivnich pichajicich kousajicich musek.
Cesta pak pokracuje asi dalsi 2-2.5 hodiny, v podstate stale klesa po silnici nemenici se kvality, obcas kratky vyjezd.
Nekteri spoluucastnici "drsny" teren neunesli a pokracuji ve sbernem vozidle (nekdy to drnca fakt dost a kola jsou kvality pochybne...). Nemam daleko k podobnemu osudu - prorazil sem dusi a vylamal tri draty. Oprava se na miste nedari, ale dostal jsem nastesti vudcovske kolo a mohl pokracovat dale.
Prvni den konci veceri a pivkem ve vesnicce Santa Maria.
Jeden z nasich pruvodcu - btw. oba byli velice prijemni spolecnici, nazval cele okoli rajem na zemi. Presvedcujeme se o tom hlavne v dalsich dnech - clovek tady ma vedle sebe temer vsechny typy tropickeho ovoce, ktere zna a mnohe dalsi... Jediny problem tady jsou ty kousajici musky.
Druhy den uz jdeme po svych. Kousek od vesnice prekracujeme reku a vstupujeme do "mrtve" puvodni vesnice Santa Maria. Pred nekolika lety ji smetla temer celou rozvodnena reka a novou vesnici postavili na jinem, bezpecnejsim miste.

Asi po hodince chuze zaciname stoupat - jak jinak nez po tzv. Camino Inca. Zajimave je, ze se stezka nekolikrat zakrouti tak, ze primo protina domky mistnich obyvatel. Jsou to proste podnikavci, neni se ale moc co divit, proc si neco neprividelat prodejem vody a jinych napoju chlazenych v kyblech s vodou, popripade necim na zub...

Cesta vystoupa vysoko nad udoli a je to opravdu prijemny vylet po kameny dlazdene ceste s peknymi vyhledy na okolni kopecky a reku hluboko pod nama.

Po obede v jedne z mistnich restauraci (je jich par vedle sebe na miste, kam se turiste po poledni dohrabou...) vyrazime s Davidem sami dal, tempo ostatnich je prilis pomale a na nas cekaji termalni prameny.

Celkem mile zpestreni na zaver dne, kdyz ale prichazi zbytek skupiny musime z vody ven, protoze bychom se uz asi rozpustili...

Ostatni lezou do bazenku az temer se zapadem slunce a den tedy konci kratkym presunem taxikem do vesnicky Santa Tereza...je prakticky uz noc.

Ve vesnici to prekvapive zije, turistu se tady schazi celkem dost. navic na mistnim hristi se hraje do pozdnich hodin fotbalovy turnaj a je to celkem mile pokoukani na horkokrevne jihoamericany :-)

Treti den - a opet pesky, podel reky ke zname vodni elektrarne (az sem se da dostat autem, dal uz ne) a dale po kolejich az do vesnicky Aguas Calientes.

Je to celkem pekny usek, s vyhledy na horu Machu Picchu, okolo pekne kvetinky, po dlouhe dobe opet Helicornie, na konci vyhledy na Machu Picchu samotne. Ale co si budeme povidat, chuze po kolejisti je chuze po kolejisti...

Nicmene jsme temer na miste, pripraveni na vyvrcholeni celeho putovani.

Ctvrty den zacina hodne brzy. Traduje se, ze chteli-se clovek dostat na Wayna Picchu, kopecek nad Machu Picchu, musi si privstat. Pocet lidi ktery tam smi je omezeny, o listky se svadi boj - kdo driv prijde - ten driv mele.

Vyrazime kratce po ctvrte hodine ranni a je to opravdu slusna ranni rozsvicka. Vyrazi se z 1980m.n.m., Machu Picchu je pak ve 2450m. Jdeme opravdu svizne, cestou predbihame spousty dalsich snazivcu a na kopci jsme podle Davidova mereni za 32minut. Potim se jak dvere od chleva...ale dostali jsme se do prvni desitky. Na Wayna Picchu se dostane prvnich asi 400 lidi :-))) Kdybychom si o hodinu, mozna i o dve prispali, nic by se nestalo... Ale zase jsme mohli pozorovat vychod slunce a tak... :-)

Brana se otevira presne v sest a pak uz je na kazdem, jaky program zvoli.

My meli listek na Wayna Picchu na 7:00 (chodi se tam ve dvou vlnach, v sedm a v deset, aby se hornici nehromadili...). Je to vystup na necelou hodinku, zalezi... Vyhled na M.P. je z teto strany opravdu pekny.

V deset nas pak nas pruvodce kratce provedl po celem objektu M.P. - chtel nam asi predat neco ze svych znalosti, ale uprimne, moc se mu to nepodarilo...moc jsme se toho nedozvedeli.

A pak uz jsme meli cely zbytek dne pro sebe.

Vyrazili jsme tedy na tzv. Inca bridge - dreveny most, ci lavku, ktera doplnuje velice vzdusny chodnik vedouci v kolme stene hory M.P. Az to jednou vycisti cele, bude z toho dalsi super atrakce a prodejni material pro cestovky ;-)

Od mostu jsme se sli podivat k Sun Gate - mistu, ze ktereho vidi M.P. ti, kteri absolvuji skutecny Inca Trail. Opet pekny pohled, ostatne jako asi vsechny. Nejenom ze postavili pekne zajimave mesto, ale hlavne ho postavili na uzasnem miste.

Nas den na M.P. konci po ctvrte hodine odpoledne, kdy uz tam temer nikdo neni. Jdeme zpet pesky po stezce, kterou jsme si rano tak pekne proslapli a Aguas Calientes opoustime vlackem v sest smer Ollantaytambo, odkud nas do Cuzca dovezl busik.

Co k tomu rict...

Doporucit to nemohu. Asi bych to dnes udelal tak, jak popisuji mnozi na internetu - por puesto/combi bud do Santa Marie a dla pesky jako my, jenom bez pruvodce, neni treba. A nebo vozem az k vodni elektrarne a pak pesky. Zadne kolo, zbytecne vyhozene penize, zazitek zadny velky, natozpak uzasny...

Jo, a pesky proto, ze v Aguas Calientes krome autobusu vozicich turisty na M.P. jina auta nemaji... Pristup do mestecka bud po svych ci vlakem.

Pry je mozne dostat se pod rouskou noci zadarmo i na M.P. samotne. Potkali jsme jednu slecnu, ktera to absolvovala, ale vice informaci o tom nemam...

________________________________________

Konec dobry, vsechno dobre. To, ze mne nezaujal Inca Jungle trek vubec neznamena, ze se mi znelibilo Cuzco ci Machu Picchu.

Obe mista, jak uz jsem rikal vyse, maji podle meho nazoru sveho ducha a jiste stoji za navstevu!

No a my pokracujeme dal, do Arequipy, podivat se na kondory a do udajne jednoho z nejhlubsich kanonu na sbete - kanonu Colca.