Puno, plovouci ostrovy Uros a ostrovy Amantani a Taquile

Po prijemne zastavce a povedenem programu v Arequipe jsme se v podstate vydali do Bolivie. Posledni peruanskou zastavkou melo byt mesto Puno, lezici na brehu jezera Titicaca, zname asi hlavne diky plovoucim ostrovum Uros...
Presun z Arequipy trval zhruba 5 ci 6 hodin. Jeli jsme opet pres den a udelali jsme dobre.
Prvni cast cesty - z Arequipy na altiplano jsme jiz znali, je spolecna s cestou do Cavanaconde. A je to opravdu povedeny vylet, povedena panoramata.
Nejdrive v podstate pousti, okolo uctyhodnych 5800 metru sopky El Misti, na planine pak jakoby mesicni krajinou plnou uzasnych erozi formovanych a deformovanych skal. Obcas se objevi nejaka ricka ci bazina a okolo pak pasouci se stada lam a dokonce i vikuni (maji v techto mistech zrizenu stanici zabyvajici se navratem tohoto predchudce lamy-alpaky do prirody).
O kus dal silnice opet zacne klesat, okoli se zazelena, pod namy velke jezero a lamy nahrazuji kravky. Jezero Titicaca se objevi v podstate az na posledni chvili, temer soucasne s Punem.
Jenom kratce o Titicaca - jezero na hranicich Peru a Bolivie v nadmorske vysce 3812m.n.m. Rozdelili si ho zhruba 60:40 - Peru:Bolivie. Co do objemu vody je nejvetsim v Jizni Americe, obecne je povazovano za jedno z nejvyse polozenych (pro komercni ucely pouzivanych) splavnych jezer na svete (od definitivniho - "nejvyse polozene splavne na svete" uz se mam pocit ustoupilo...).
Punu jako takovemu jsme venovali jen relativne kratkou prochazku, krome namesti s peknym kostelikem tam toho moc neni.
Druhy den rano jsme pak vyrazili na sedmou hodinu do pristavu, ve kterem jsme se predchozi vecer domluvili s jednim kapitanem vyletni lodi na vyletu smer Uros, Amantani a Taquile. Nabidek mistnich cestovek jsme nevyuzili, byt bychom na tom v podstate nic neprodelali. Meli jsme pocit, ze nase penize pujdou primo tam, kam patri a ze to tak je spravne.
Vylet byl dvoudenni s planovanym noclehem v rodine na Amantani. Celkem jse tesil, dost jsem si od toho sliboval...
Nejdrive se jede asi pul hodiny na plovouci ostrovy. Navstivil jsme je jiz pred dvema lety a vedel jsem, do ceho jdeme. Proste zivici skanzen, neco pro turisty, ale neco, co stoji za videni.
Nevim, snad spatne postaveni Marsu, snad Luny, uz si to nemyslim. Amigo, colabora = spolupracuj, ci lepe receno - PRISPEJ! Asi nejcastejsi slova behem nasi kratke navstevy jednoho z ostrovu. Ne, tentokrat to ve mne nezanechalo dobreho nic, asi spis naopak. Mam pocit, ze to az tak strasne minule nebylo. Pravda, mohl jsem byt ovlivnen tim, ze jsem byl tehdy v JA poprve, vsechno bylo nove, barevne, hezke, prijemne, ... Tezko rici, dnes uz bych tam znovu nejel, byt jako takove jsou ostrovy jiste necim unikatnim a zajimavym.
Z Uros pak vylet pokracuje zhruba trihodinovou cestou dale po jezere na ostrov Amantani.
Amantani je maly ostruvek osidleny kecuanci. Zhruba 800 rodin zijicich v sesti vesnickach na asi 15ti ctverecnich kilometrech.
Ostrov ma dva kopecky, prekvapive nazvane Pachatata (Otec Zeme) a Pachamama (Matka Zeme), na jejich vrcholcich jsou staroveke zriceniny.
Pekne misto, to nemohu rici, kopecky opet plne teras s policky, pestuji se hlavne brambory, kukurice a ostatni obyli. Zelenina a ovoce minimalne. Mistni je kupuji na trzich, ktere se na hrazi u jezera konaji dvakrat tydne od pevninskych obchodniku. Penize na ne zistavaji z vyroby a prodeje umelckych predmetu a od turistu, keter nektere rodiny ubytovavaji ve svych domcich.
Zadna auta, hotely, elektrina (maji ji po ostrove castecne rozvedenu, vyrabel ji generator, ale jak se zvysovali ceny benzinu, tak se generator prestal pouzivat).
Clovek by si rekl raj na zemi pro navstevu takove jedne rodiny, ale bohuzel neni to tak uplne pravda. V rodine nejsme pouze tri ci ctyri, jak bych cekal, ale protoze je to kapitanova rodina, jsme tam prakticky cela skupina - asi osm lidi. A je po zazitku...
Odpoledne jsme alespon zdolali oba dva vrcholy, ostatne neni to az takovy problem, postupne - jak informuji cedule podel cesty - na jejich vrcholky vybudovali v nekolika etapach kamenim a betonem dlazdene chodniky. Zapad slunce na Pachatata sleduji spolecne asi se stovkou ?? dalsich turistu...

Druhy den rano pokracujeme na Taquile - neco pres hodinu cesty lodi. Ostruvek podobny Amantani, zije tam asi 3000 lidi. pEkne je, ze mistni chodi stale obleceni do puvodnich oblecku, je to takove pestrobarevne pokoukani. Zeny behem chuze po ostrove spradaji vlnu, muzi pletou cepice a spol.
Vyhodou navstevy Taquile bylo, ze se clovek mohl sebrat a ztratit se po temer neznatelnych pesinkach pouzivanych mistnimi kdesi mezi policky a domky. Takze nakonec celkem prijemny zaver vyletu.
Trihodinova plavba zpet do Puna je uz spise nuda :-)


Tak a mame za sebou Peru. V Punu travime jeste jednu noc a druhy den rano jsme po zhruba dvou hodinach jizdy typickym mistnim busikem v Desaguaderu, na peruansko-bolivijskych hranicich.