Asuncion - lehka ochutnavka Paraguaye

Do paraguayskeho hlavniho mesta Asuncionu a vlastne ani do Paraguaye jako takove jsem se puvodne ani nechystal. Chtel jsem si sem udelat jen jednodenni vylet za jezuitskymi misemi na jihu zeme, ale kdyz uz to bylo tak blizko...
O Paraguayi v mem podani plati to same jako o Uruguayi. Urcite se neda rici, ze bych Paraguay poznal ci procestoval tak, jako jine drive navstivene jihoamericke zeme. Ale kdyz uz jsem tam byl, tak alespon par radek, jiste si to zaslouzi.
Asi vsichni, ktere jsem potkal predtim v uruguayskem Montevideu mne totiz od cesty sem odrazovali. Budes tam jediny turista, nic tam neni, ztrata casu... Posli fotku az potkas dalsiho turistu ;-)
S temi turisty je to tak drobet pravda, mnoho jsem jich tam nepotkal. Ale pokud mam porovnat Asuncion a Montevideo - je to padesat na padesat...dokonce bych si dovolil rici, ze historicke centrum ma Asuncion hezci a nocni zivot je, rekneme, "zivy."

Do Asuncionu jsem prijel primym autobusem z argentinskeho mesta Corrientes. Je to nejakych sest hodin cesty, kdo by o tom mluvil... V jihoamerickych meritcich "je to sem kousek", o ztrate casu nemuze byt ani rec. ;-)

Asuncion je hlavnim mestem Paraguaye. Celym nazvem: La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señora Santa María de la Asunción. Bylo zalozeno Spanely na brehu reky Paraguay v roce 1537. Je tedy jednim z nejstarsim jihoamerickych mest a nekdy se mu prezdiva "matka mest". Ma necelych 1,7 milionu obyvatel. Velkou cast obyvatel ve meste a jeho blizkem okoli tvori pristehovalci z venkova. Je to podobny element jako "Mila v Praze"...na rozdil od paraguayskych pristehovalcu, ja a mne podobni vetsinou nastesti nekoncime v ghettech, na cenralnich smetistich apod. Ale kdo vi, co nas koho ceka :-).
Paraguay je jednim ze dvou jihoamerickych vnitrozemskych statu. Tim prvnim je zhruba od roku 1883 Bolivie (vysledek tzv. Druhe tichomorske valky, ci "Valky o ledek"). Ma rozlohu 406 tisic kilometru ctverecnich - je tedy asi 5x vetsi, resp. rozlehlejsi nez Ceska republika, a celkova populace je 6.3 milionu obyvatel. Zajimavosti jsou dva oficialni jazyky - krome Spanelstiny je to jeste tzv. Guarani, jazyk puvodnich obyvatel, ktery je stale velice rozsireny a pouzivany.

V Asuncionu jsem poprve se vsim vsudy ochutnal Couchsurfing. A i diky tomu jsem si tri dny, ktere jsem ve meste stravil, opravdu uzil.
Bydlel jsem v malem domku asi 3min. busikem od centra, u mladeho paraguaysko-nizozemskeho parecku a dny jsme travili prijemnym nicnedelanim, klabosenim a popijenim nezbytneho terere - nebo-li "mate na ledu". Nezbytnym v pravem slova smyslu, nebot prijezd do Paraguaye byl opravdu horky a teploty pres den vystoupaly az na 40st.!

Prvni, ceho jsem si cestou z autobusoveho terminalu smerem do centra vsiml, bylo obrovske trziste se stanky "se vsim" ,rozlozene podel cesty. Takove, jake jsem naposledy videl myslim v Bolivii. Zelezarstvi, elektronika, hamburgery, obleceni, holicstvi, smazene kure, ...
O to vic mne pak prekvapilo misto, kam mne moji hostitele vzali na spolecne setkani s jejich prateli na pivko, hned prvni vecer po prijezdu. Kontrast opravdu necekany - luxusni ctvrt s bezpoctem modernich restauraci vsemoznych typu a luxusnich klubu s zivou ci reprodukovanou hudbou ruznych zanru.
Rozdily opravdu velke. Jedno velke ghetto maji primo na hlavnim namesti, kousek od moderni budovy parlamentu. Nerad bych to zlehcoval, ci nekoho pomlouval, ale udajne lidem na tomto miste zijicim nahradni bydleni predstaveni mesta nabidli. Oni pry ale odmitli sve, v mych ocich zoufale, podminky opustit a vymenit svou luxusni adresu za predmesti...
Za zminku jiste stoji, neni-li to rovnou to nejdulezitejsi, ze pivko ve slusnem podniku stalo prijatelny 30Kc (kvalitu si po roce bez Plzne hodnotit nedovolim...neurazilo mne a to jsem mu dal nekolik sanci ;-). Pravda ale je, ze se tady vsude pije pivo hodne, hodne prechlazene, coz se na chuti urcite projevi.
Kdyz uz jsem u tech cen, tak ty jsou opravdu prijemne, nizsi nez v Argentine ci v Uruguayi. Narazit na slusnou restauraci pritom neni problem, slusne se clovek ale naji i "na ulici" a koupit se tady da opravdu vse. Mnozi Argentinci a Brazilci sem prijizdeji hlavne za nakupy levne elektroniky.
Ja tady zadne zasadni nakupy nepodnikl, ale presto jsem se s Danielem, pritelem me hostitelky, do vyse zminene trznice vydali. Proste se jen tak podivat mezi mistni. Jmenuje se Mercado 4 a byl z toho fajny zazitek. Usadili jsme se prakticky hned po prichodu u jednoho stanku s rychlym obcerstvenim, dali si pivko a hamburger a spolecne s mistnimi sledovali semifinalovy zapas fotbalove Ligy mistru.
Mimochodem, Shirley, ma hostitelka, je ucitelkou anglictiny. Pracuje pouze tri, ci tri a pul dne v tydnu. A neni to proto, ze by mela malo prace - jak sama rika, dnes je v Asuncionu prakticky kazdy jejim potencialnim zakaznikem, ci lepe receno studentem. Ale ji jeji tri dny staci k tomu, aby splatila vse, co musi a zbylo ji i neco na slusne zivobyti. Zadne velke a zasadni ambice napriklad na cestovani nema, drahymi auty ani elektronikou se neobklopuje a poklidny zivot s dostatkem volneho casu je pro ni dulezitejsi. Musim uznat, ze rozlozit si uprostred tydne po zapadu slunce, kdyz opadne neprijemne horko, na chodniku pred domem stolecek, uvelebit se na zidlicce s chladivym terere ci nejakym koktejlem a tlachat dlouho do noci s kamarady s vedomim, ze druhy den se nejde do prace, ma rozhodne neco do sebe...
V sobotu rano jsme si privstali a vyrazili do sousedniho mestecka Aregua. To je zname predevsim svou keramikou a pestovanim jahod. Je to take oblibene vyletni misto, protoze mestecko lezi na brehu velkeho jezera Ypacarai. Velkou turistickou atrakci, jak jsem se pri psani tohoto textu dozvedel ;-) je pak nedaleky kopec, ci skalka Koi, ktera je tvorena vodorovnymi bloky vyvreleho piskovce hexagonalniho tvaru (proste takova vceli plastev nalezato). To je naprosty unikat v cele Jizni Americe a na celem svete jsou pak pouze dve podobne formace, a to v Kanade a v Jizni Africe. A ja to skoro videl, predstavte si...no treba priste ;-).
Aregua ma take mnoho peknych zachovalych kolonialnich domu. Mistni keramika mne trochu zklamala - trpaslika ci Shreka si mohu koupit i ve Straznem, ale ateliery jinych mistnich umelcu za prohlidku stoji.
My se tam ale vydali, krom vidiny dobreho obeda, zhlednout vystoupeni mistnich v kostymech z kolonialnich casu. Zadna velka akce. Asi dvanact mladych paru v kostymech, kazdy predstavoval "nekoho" z kolonialnich casu, predvedli promenadu a sehrali nekolik divadelnich scenek ze zivota tehdejsi slechty "na dobova temata." Na zaver muzikanti hrali k tanci vidensky valcik, ktery nejdrive tancili pouze "herci". Ty pak postupne stridali ci doplnovali i lide z publika. No, priznam se, nechal jsem se nejaku dobu premlouvat. Me obleceni s tim, ktere mely mistni slecny, rozhodne neladilo. Ale nakonec jsem se premluvit nechal. Jako jeden z mala "cistych" evropanu jsem prece nemohl zustat stranou ;-) A navic, mistni slecny byly ve svych kostymech opravdu puvabne...

Toliko asi Asuncion a kousek jeho okoli.

Zaverem jeste dve zajimavosti z historie Paraguaye. Obe, bohuzel, pomerne smutne. To je shoda okolnosti, zadny druhy Ble*k tady nezakladam ;-)
Historie Paraguaye je plna ruznych valek. Jednou opravdu krvavou a smutnou zajimavosti je vysledek tzv. Paraguayske valky, ci Valky proti Trojspolku. Tu vedla Paraguay v letech 1864 - 1870 puvodne proti Brazilii, ke ktere se ale pridala Argentina a Uruguay.
V teto valce zemrelo na strane Paraguaye na 300.000 lidi. Odhaduje se, ze pred valkou mela zeme asi 525.000 obyvatel. Po valce, v roce 1871, mela Paraguay 221,000 obyvatel, z nichz pouze 28,000 bylo muzskeho pohlavi. Zemrelo tedy asi 60% populace Paraguaye. Ve valce padlo skoro 90 % muzske populace! Vetsina lidi na obou stranach vsak zahynula nikoli primo v boji, nybrz v dusledku spatne stravy, hladu a epidemii. Mozna nejvetsim zabijakem v teto valce byla cholera, ktera se rozsirila mezi vojaky hlavne proto, ze pili neupravenou ricni vodu.
Zaroven Paraguay prisla temer o polovinu sveho uzemi!

(text jsem si nakonec zapujcil ze zajimavych stranek: http://www.kompas.estranky.cz/clanky/clanky---amerika/dejiny-paraguay-chaco-trojspolek-jezuite , asi nema smysl se poustet do vlastniho prekladu :-).

Druhou smutnou zajimavosti je historie nazvu 108, ktery se jiz asi 60 let pouziva v Paraguayi jako oznaceni homosexualu.
Vse zacalo vrazdou novinare, rozhlasoveho hlasatele, o kterem se vedelo, ze byl homosexual. Zavrazdit ho pry nechal jeho milenec, ktery byl ale stoupencem vlady diktatora Alfredo Stroessnera. Aby policie tuto brutalni vrazdu zakryla, usporadala "hon na carodejnice", pri kterem shromazdila 108 homosexualu. Ti pak museli, krom jineho, defilovat vysvleceni do naha, s nakratko ostrihanymi vlasy a nesouc na zadech kameny v sobotu rano pred jednou ze skolnich budov a nasledne pochodovat po jedne z hlavnich ulic, az pred hlavni policejni budovu. Po celou dobu, kdy na ne lide pokrikovali, plivali apod. se museli tvarit mile... Nakonec vladni oficiri vytvorili seznam jejich jmen doplneny karikaturami, ktery rozeslali na vsechna verejna mista, do skol, na univezity, na urady, do medii...aby se vsichni s temito "nemoralnimi" a "nemocnymi" zivli seznamili. Oni pak, vytlaceni na okraj spolecnosti, museli Paraguay opustit...
V pripade vrazdy novinare Bernardo Aranda policie oznamila, ze pachatele dopadla...jeho jmeno ale nikdy zverejneno nebylo.
(Existuje vice verzi teto "historky". Vsechny jsou ale ve finale o tom samem. O tom, ze se to skutecne stalo ale neni pochyb).
__________________________________________

No, byt rozsahem celkem dost, obsahem toho neni, co si budeme povidat, mnoho. Abych ale naplnil nazev tohoto clanku, prikladam tedy alespon jeden typicky paraguaysky recept.

Sopa Paraguaya - Paraguayska polevka
Tato polevka neni polevkou, ale spise slana buchta z kukuricneho testa.
Poji se k ni historka - aneb od polevky k buchte.
Don Carlos Antonio López, jeden z prezidentu Paraguaye a znamy tloustik si vyzadal k obedu svou oblibenou bilou polevku "tykuetî". Kucharka ale nasypala do polevky prilis mnoho kukuricne mouky a ta pochopitelne patricne houstla... Na zachrannou akci ci uvareni nove polevky uz nebyl cas a tak hmotu nalila do pekacku a strcila do tradicni hlinene pece. Vysledek, buchto-polevku pak predlozila prezidentovy. Tomu zachutnalo a vytvor hned pojmenoval Sopa Paraguaya :-).
Neni to nic sloziteho muzete vyzkouset:

Ingrediance:
1/2 kg kukuricne mouky (pokud mozno bile, ale nevim, je-li u nas k dostatni...)
1/2 kg tvrdeho syra
1/2 kg cibule
1/2 l mleka
6 vajec

Na masle zpenime nadrobno pokrajenou cibuli a nechame zchladnout. V mise patricne velikosti smichame mouku, mleko a nahrubo nastrouhany ci na male kosticky nakrajeny syr. Osolime a opeprime dle chuti. Na zaver vmichame cibulku.
Pripravenou hmotu nalijeme do vymazaneho a moukou vysypaneho pekacku, ci plechu a peceme pri 180-200st. po dobu 30 minut (nebo radeji tak dlouho, az je hotovo ;-). Bystra hospodynka si pomuze napriklad spejli... Povetsinou je vysledek vice ci mene zlatavy.
Nechame zchladnout a podavame nakrajene na prouzky, kosticky ci tvary dle gusta.

Sopa Paraguaya je take oblibenym doplnkem tradicniho asada, neboli grilovaneho masa. Teprve ted to asi vestine zacalo davat smysl ;-). O Asadu psat nebudu, cestina je jazyk barvity, ale ma slovni zasoba vyrazne omezena. V kratkosti - vetsinou to vypada tak, ze se na velky, opravdu velky rozen pohodi zhruba tak pul kravy, ktery se nasledne v kruhu pratel ci rodiny "sezere". Nema to nic spolecneho se stejky ze svickove, o zdrave vyzive ani slovo. Nejoblibenejsi je asi grilovani zeber narezanych "pres kost" na zhruba 5cm siroke pruhy. Podle mnohych je to i ten nejlepsi kus kravky, ktery muzete na rozni potkat. Ale kazdemu dle libosti...