Cesta timto smerem povetsinou kopiruje jednu ze dvou velkych rek protekajici v teto casti zeme (odtud take nazev jedne z argeninskych provincii - Entre Rios, neboli Mezi rekami; sousedni se pak jmenuje Corrientes - Proudy) - reku Parana ci reku Uruguay.
Ja zvolil smer podel reky Parana, po Amazonce druhe nejdelsi na kontinentu. Jeji delka je uctyhodna - 4.000km! Jeji povodi ma rozlohu 2.5 milionu kilometru ctverecnich. To jen tak pro zajimavost, mne to totiz zajimave prislo ;-) Pro predstavu (Jito, neco pro tebe, zapis si!! ;-) - reka odvadi vodu z uzemi, ktere velikosti odpovida zhruba jedne ctvrtine cele Evropy.
Mimochodem - nazev Parana pochazi z reci Tupi (jedna z hlavnich etnickych skupin brazilskych indianu) a je zkratkou fraze "para rehe onava", ktera znamena - "velka jako more". Tak, dost machrovani, cist umite take a wikipedii znate :-).
Do Santa Fe mne privezl luxusni autobus po nejakych dvanacti hodinach cesty. Ze bude az tak luxusni jsem pri koupi listku netusil a bylo to prijemn prekvapeni - podavala se vecere, vino a na zaver slusny panacek whisky. Olala, tomu rikam cestovani! Cena pritom zadna zavratna, spise pak z kategorie "bezna". V tomto ohledu se jeste mame dost co ucit, dost co dohanet. Nejluxusnejsi autobusy pouzivane nasimi prepravnimi spolecnostmi odpovidaji beznemu argentinskemu standartu.Santa Fe je velke mesto na brehu reky Parana. Pres reku sousedi s mestem Parana, se kterym ji nespojuje most, ale tunel.
Zadne davy turistu tady necekejte...alespon ja tam nikoho dalsiho nepotkal. Ne, ze by to nebylo pekne mesto. Ale vetsina navstevniku se hrne spise do Rosaria, ktere je nize po proudu, blize k BsAs a ktere je povestne svymi parbami...
Santa Fe de la Vera Cruz, jak se oficialne mesto jmenuje celym jmenem, zalozil v roce 1573 spanelsky kapitan Juan de Garay, ktery sem prijel po proudu reky z Asuncionu. Mesto ale nebylo zalozeno na soucasnem miste, ale asi 75km dale na severu, na miste dnesni obce Cayasta. Na soucasne misto jej presunuli v obdobi mezi roky 1651 - 1660 kvuli neustalym zaplavam, odlehlosti lokality a pretrvavajicim utokum indianu.
A prave Cayasta byl duvod, proc jsem se rozhodl se tady kratce zastavit.Na okraji obce, kam jezdi autobus ze Santa Fe snad kazdou hodinu, je vstup do archeologickeho parku, stareho Santa Fe. Ridici autobusu staci rict, ze se jedete podivat na ruiny a on uz si s Vami poradi a vcas Vas vysadi...
Jako tradicne, po prichodu do parku se o Vas vzorne postara mistni personal, je jich tam jako much ;-). K videni je male, ale pekne muzeum (hlavne stavba samotna je pekna), zbytky kostelika a rekonstrukce jednoho puvodniho domu. Velka cast puvodniho mesta uz k videni neni, odnesla ji totiz reka San Javier.
Takze nejdrive navsteva muzea s kratkym vykladem kdo, kdy, proc a jak. Nasledne Vas po jihoamericku nasmeruji k byvalemu hlavnimu namesti, na kterem je asi nejzachovalejsi pamatka celeho naleziste - odkryte zbytky kostela San Francisko. Nasmeruji po jihoamericku znamena, ze Vam reknou presne kolik bloku ('kvader') je to rovne, doprava ci doleva, tak jak to bezne ve mestech delaji. Maji totiz tu vyhodu, ze vetsina mest je vybudovana systemem rovnobeznych a na sebe kolmych ulic a to se to pak jednomu pocita. Tady, ve starem Santa Fe, to ale pusobi celkem komicky...zadne bloky domu uz tady clovek nevidi. V podstate jdete po louce.
Cim je kostelik zajimavy? Spanele a misenci stareho Santa Fe byli pohrbivani do zeme primo pod podlahou kostelika a v prubehu stale probihajicich vykopavek byla temer stovka hrobu odkryta. Asi nejvyznamnejsi je hrob Hernanda Arias de Saaverda, prvniho guvernera provincie Rio de la Plata a jeho zeny, dcery Juana de Garay, zakladatele Santa Fe a Buenos Aires. Pro mne bylo zajimave zjisteni, ze bezni obyvatele byli pohrbivani hlavou k oltari, zatimco knezi pak hlavou od oltare, smerem do kostela, k lidem. Tak, jako je tomu pri msi. Jenom doufam, ze jsem to vysvetleni nezdupal... Ze byli pohrbivani v opacnem smeru ale plati urite ;-).Jenom pro uplnost - presun do teto oblasti znamenal take zvyseni okolni teploty a tim i prijemnou zmenu prostredi. Opet subtropicka oblast, klima tzv. vlhke subtropicke, chladne zimy s teplotami klesajicimi az k nule a opravdu horka leta, kdy teploty pres ctyricet stupnu jsou na dennim poradku. A to znamena navrat do oblasti bananovniku, citrusu, mangovniku, cukrove trtiny...raj na Zemi :-) Okoli mesta je zname pestovanim zeleniny a kvetin.
Odpoledne, po navratu z Cayasta zpet do Santa Fe, jsem si prosel mesto a zamiril zpet na autobusovy terminal, odkud mi pozde vecer odjizdel autobus smer Corrientes.
Do Corrientes jsem dorazil nasledujici den brzy rano, po dalsich temer deseti hodinach v autobuse. Opet to byl autobus velice slusny, nicmene dve po sobe jdouci noci stravene v autobuse...uz nejsem nejmladsi, co si budeme povidat ;-).
V Corrientes samotnem jsem zadne plany nemel. Primo z terminalu jsem se vydal mistnim busikem smer mestecko Paso de la Patria, ktere je oblibenou letni a vikendovou destinaci corrientanu.
Ja tam ale nebyl ani o vikendu a ani v lete a zajimalo mne jedine - rybareni na rece Parana! Mestecko v podstate nicim jinym ani zajimave neni. Pro rybare je to ale raj. Kazdorocne se tady porada cela rada narodnich i mezinarodnich zavodu v lovu ryb ruznou technikou. O tom nema smysl si jen cist, to se proste musi vyzkouset!
Po nekolikahodinovem usili jsem nakonec sehnal celkem slusne ubytovani (moznost ubytovani v podstate dvoji - pronajem celeho domu a nebo drahy luxusni hotel...) a vyrazil na pruzkum moznosti rybareni.
Vzhledem k tomu, ze zadne rybarske nacini ssebou nemam, lov primo ze brehu, ktery neni nijak regulovan a ani zpoplatnen, pro mne neprichazel v uvahu. A navic to ani neni ono, pro ty opravdove ulovky je treba vyrazit lodi a nejlepe s mistnim pruvodcem. Moznosti takoveto vyjizdky je v mestecku jednou dost, problemem pro nadsence samotare je cena (tedy alespon pro takoveho, jakym jsem ja ;-). Na lod se vejdou vetsinou tri lovci-zakaznici a jejich pruvodce. Cena je kalkulovana "za lod" a nemate-li se o cenu s kym podelit, je to proste drahe.
Nakonec jsem ale nasel jeden vstricny obchod s rybarskymi potrebami, ktery mi zprostredkoval puldenni rybarskou vyjizdku za cenu, kterou plati jednotlivec plne obsazene lodi. Nezbyvalo, nez se zacit tesit na nasledujici den...
Reka Parana je, mimo jine druhy, vyhlasena kapitalnimi ulovky ryb druhu Surubi (druh jihoamerickeho sumce; v 60 a 70 letech tady ulovili exemplare velke az 190cm, vazici 100kg...) a Dorado.A prave na lov Dorada jsme vyrazili.
Dorado je krasna ryba, jak uz nazev samotny napovida, zlate barvy. Velikost okolo jednoho metru, vaha az 25kg. Dravec, bojovnik.
Vyjeli jsme kolem pul ctvrte odpoledne, ja a tri mistni mladici, 20-25 let.
Lov probiha tak, ze se dojede na vybrane misto, zastavi se motor a lodka se necha unaset proudem po rece dolu. A v prubehu toho se lovi. Kdyz se misto osvedci, zadari se, nastartuje se motor, popojede se zpet proti proudu a zkusi se to same misto jeste jednou, dvakrat, nekolikrat. Kdyz se nezadari, popojede se proste o kus dal.
Lovili jsme na zivou rybku. Zpusob lovu u nas zakazany, ale tady vec naprosto bezna. Pokouset se mistni presvedcit, ze to neni spravne, jsem se nesnazil. Rybka stejne vic nez dva dlouhe nahozy a dopady na vodu nemela sanci prezit. Nasrazna rybka velikosti asi 15cm, hak jak na zraloka...
Prvnich nekolik nahozu v mem podani bylo ponekud rozpacitych. Preci jen uz to je nejakych patnact let, co jsem naposledy drzel udici v ruce ;-) Navic, proudy jsou na rece Parana celkem silne a stale meni smer (v nekterych mistech se nekolikrat zatocite a najednou plujete zpet proti proudu...). Navic je treba hazet smerem ke brehu plnemu krovi a zatopenych stromu, coz jednomu na jistote take neprida. Netrvalo to ale dlouho a hazel jsem jako ostatni. Nejsem prece zadna truhla :-)
Na lodi panovala pohoda, uzivali jsme si to. Bylo pekne pocasi, popijeli jsme pivko a opakovane hazeli nastrahu do proudu pobliz brehu, nechali ji chvili unaset a pak navijeli zpet. A zacalo se darit. Nejdrive samozrejme mym pruvodcum. Ale pak i mne. Nejdrive jedno male dorado, asi 40cm. Pak nejakou dobu nic, pouze nekolik utrzenych navazcu...Muj okamzik prisel tesne pred zapadem slunce.
Nahoz presne na zacatek proudu, par metru od brehu. Tam, kde se ostatnim predtim zadarilo. Ryby v proudu cekaji na potravu, to je to pravne misto. Zaber prisel temer okamzite po dopadu rybky do vody. A zaber to byl opravdu prudky. Zasek...a co byste rekli? Byla tam! :-) Behem chvilky bylo jasne, ze je to opravdu pekny ulovek. Ryba se nejdrive rozjela na hloubku, pryc od brehu. Prut se ohnul, dorado je opravdu silak. Prilis daleko ryba ale nemohla a tak se nam predvedla v plne krase pri prvnim vyskoku nad hladinu. Chlapci radili nekompromisne navijet a dostat rybu co nejdrive k lodi. Pouzite nacini bylo dostatecne robusni a jiste by to bez problemu dovolilo. Mne se ale prilis nechtelo. Chtel jsem si ten souboj uzit drobet vic. Navijel jsem tedy pomalu a s prestavkami a sledoval, jak ryba opakovane meni smer, jak mizi pod hladinou aby se za chvili opet objevila nad vodou pri dalsim vyskoku. Byl to opravdu moc pekny zazitek!
Ryba nebyla zadny superobr, zadny trofejni ulovek. Merila neco malo pred 70cm a vazila okolo 5-6kg, coz je na dorado spise malo. Ale mne to uplne stacilo. Byl patnacty duben, den mych narozenin. A co vic si prat, nez podobny zazitek... :-)Z Paso de la Patria jsem se vratil nasledujici den zpet do Corrientes.
Nazev mesta, znamenajici v prekladu "Proudy", pochazi z puvodniho jmena osady San Juan de Vera de las Siete Corrientes. Siete Corrientes, neboli "sedm proudu", odkazuje na proudy, ktere v rece vznikaji okolo sedmi poloostrovu vybihajicich do reky podel mesta. Tyto zradne silne proudy byly vzdy velice obavanou prekazkou pri plavbe po rece v teto oblasti a dostaly se i do nazvu mesta.
Corrientes na mne zapusobilo velice pozitivne. Je to zive mesto, plne studentu, s bohatym kulturnim zivotem. Navic mistni hostel, otevreny teprve nedavno, byl skutecne uzasnym mistem. Dovolim si rici, ze byl co se kvality ubytovani tyka tim nejlepsim hostelem za celou dobu cesty po jizni Americe. Velky, nove zrekonstruovany kolonialni dum s opravdu, opravdu vysokymi, krasne zdobenymi stropy. Prostorna spolecna loznice pro sest osob, do ktere by na jinych mistech s klidem nastehovali lidi minimalne dvojnasobek a vubec by to nikomu neprislo divne...je to prece levne ubytovani ve spolecne loznici.
Mlada majitelka, ktera dostala dum od svych rodicu, nema v umyslu vytvorit dalsi chlastaci a parici doupe, coz nektere hostely jsou... Ale spise jakous, dovolim si rici, "oazu klidu a oddechu". A tak treba namisto baru najdete v hostelu mistnost, ve ktere prezentuji sve vytvory mladi mistni umelci. Stejne tak se ve spolecenske mistnosti, zarizene vkusnym stylovym nabytkem, poradaji akusticke koncerty a podobne. Hostel se jmenuje "Bienvenida Golondrina Hostel". To pro pripad, ze byste sem nekdy zavitali. Jasne, byla by nuda, kdyby vsechny hostely byly takove, ale jednou za cas to prijde vhod.
Bohuzel jsem v Corrientes nemohl stravit vice nez jednu noc. ..to mesto by za to stalo. Mel jsem totiz uz na dalsi den pres Couchsurfing domluvene ubytovani v paraguayskem Asuncionu a nezbylo, nez zvednout kotvu...
Na zaver si jeste nemohu odpustit jednu "macistickou" poznamku. Nebyl bych to ja a ostatne kde, kdyz ne v jizni Americe...
Panove pozor. Oblast na sever od Santa Fe je oblasti opravdu puvabnych devcat. Neco podobneho jsem myslim rikal uz kdysi, po navsteve Cordoby, ktera je prakticky na stejne rovnobezce.
Muzes mi rict, co se v tehle casti Argentiny stalo, ze jste vsechny tak krasne, ptal jsem se pozdeji vecer u pivka jedne fajne zamestnankyne hostelu, ktera se nabidla, ze mi ukaze neco malo z mesta. Nebylo to lacine pochlebovani. Ne, ze by jinde nebyla krasna devcata, to urcite ne. Ale tady je jich tolik, ze Vas to proste prasti do oci.
S usmevem rekla, ze tohle rikaji vsichni. "...a maji pravdu. Je nas tady krasnych opravdu hodne" :-)
Chlapci. Tohle se nemuze nechat jen tak. Tomu se musi prijit na kloub! Tahle rovnobezka stoji za samostatnou expedici...! ;-)
______________________________________________
Jeden obrazek s prilovim nakonec. Moc to v bratru nekoresponduje s tim, o cem pisi vyse, ale je to pekne a neco na tom asi bude...
Teprve kdyz je porazen posledni strom,Teprve kdyz je otravena posledni reka,
Teprve kdyz je ulovena posledni ryba,
Teprve pak vis, ze penize se nedaji jist...
Žádné komentáře:
Okomentovat