Do Cora, kolonialniho a kdysi dokonce hlavniho mesta na severu Venezuely jsme prijeli z Barquisimete, kde jsme jen prespali, protoze jsme meli v planu jet opet pres hory a chteli jsme to absolvovat kvuli vyhledum pres den.
Ale hle, udelali jsme chybu, koupili jsme si listek na primou linku a kdyz sem zadal ridice (ci resp. jeho pomocnika, nikdy, ani v malych busech nejezdi ridic sam, vzdy ma pohunka) premlouvat, at nam zastavi asi 50km pred Corem v malem narodnim parku, tak mi rekl, ze jede podel pobrezi, hory ze objizdi a do Cora prijede odjinud.
No nevadi, David si rano pohnul pri nestastne manipulaci s batohem se zady a bude asi lepsi se v klidu ubytovat v Coru.
Nakonec mela cesta take svuj puvab, videli jsme konecne more, kokosove palmy, typicka mistni muzika (asi jako kdyz Nick Slaughter vstupuje ve sve zlute kosili s kvety do baru ve Vrazednem pobrezi)...
Jeste odpoledne po prijezdu jsem se vypravil do mistni pouste - prakticky hned za mestem zacinaji duny, nektere az 30ti metrove, pekne. Byla nedele, pres zapadem slunce, okolo celkem dost mistnich, ale na dostatecne velke plose, takze to nebylo neprijemne. Po chvili tam prijela mistnich mladiku na ctyrkolkach a bavili se jezdenim v dunach...no, je to sice zakazane, ale dobre se na to koukalo :-) Mistni hlidac sel za nima pesky, oni ale nikam neujizdeli, pohovorili, on si udelal par fotek a sel zase zpet. Pri odchodu se mi za ne omlouval, ze to je zakazane, ale ze toho s tim moc neudela. Ani mi to extra rusive neprislo, zafouka vitr a neni po nich ani pamatky, ale kdyby tam bylo vic lidi, asi to muze byt nebezpecne, tezko rict.
Dalsi den rano sem pak vyrazil na poloostrov Paraguana, cilem byl kopecek Santa Ana, nejvyssi na poloostrove 837m, pry s vyhledy na cele okoli.Drobet sem podcenil ranni vstavani a tak sem do Santa Any, jednoho ze dvou moznych nastupnich mist dorazil az v devet, kdy uz zacalo byt celkem horko. Mistni hlidac, ci spravce mi zacal cestu tady odsud rozmlouvat, at pry pouziji druhy den druhou moznou cestu, ze tahle neni znacena ani vyslapana a ze se na kopec nedostanu. Domluvil sem se s nim, ze uz nemam cas na prejezd ten samy den (obvykle pousteji nahoru jen do 9hod rano, do 3hod odpo by meli byt vsichni zpet) a ze to tedy zkusim a kdyztak se vratim...
Mel pravdu, cesta opravdu nebyla znacena a nebylo uplne jednoduche se tam orientovat. Zacina se prakticky z polopouste s kaktusy a trnim a postupne se stoupa az do destneho lesa.
Nekolikrat sem uz pod kopcem ztratil cestu, vzdy bylo lepsi se vratit, vlastni bych si v tech kracich plnych trni nikdy nenasel navic pod stromy se tezko orientuje. V destnem lese to zacalo nepekne klouzat (clovek by se kdeceho chytil, kdyby to nepichalo a nerezalo...), bylo najednou dost vlhko a mokro ze vsech stran a jednak sem uplne ztratil cestu. Bojoval sem asi jeste hodinu, ale temer sem se nepohnul vys, obchazel sem ruzne skalky, prolezal kapradim a vsim moznym a nakonec prede mnou byla stenka, definitivni stopka memu pokusu o vystup nahoru :-( Obratil sem se tady zpet a zacal bojovat se sestupem...klouzani popredu ma take neco do sebe. Po nejake dobe sem nasel ztracenou cestu a dalsi sestup uz byl tedy v pohode. Skoda, na vrchol sem nedosel, ale i tak pekny vylet, byt vypadam, jak kdyby me nekdo tyral, ostrice tam byla opravdu ostra :-)
Na dalsi dva dny jsme naplanovali uz opet spolecny vylet do NP Sierra de San Luis, ktery je asi 30-50km na jih od Cora. Hlavni atrakci jsou jeskyne na tzv. Camino de los Espanoles.Vyrazili jsme nalehko, batohy ulozene v posade ve ktere jsme byli v Coru ubytovani, smer NP. Jeli jsme "sdilenym taxi", tzv. por puesto. Taxi, povetsinou stare velke americke kary, ktery pocka az se sejde dost lidi do mista urceni a pak vyrazi.
Prvni zastavka byla u vodopadu, ci spise kaskade "Cataratas de Hueque" - asi hezci, kdyz je vic vody - nevim, kde je to slibovane obdobi destu!
Odtud jsme se pesky vydali smer Cabure, kde zacina zminena spanelska cesta, ci cesta spanelu.
Kousek nas popovezli mistni - zastavili hned, bez jakychkoliv problemu, bez ohledu na to, ze se ve Venezuele pry nestopuje (asi jim to nerekli ;-), zbytek jsme ale museli uz po vlastnich, coz za slunecneho pocasi nez jsme sesli z asfaltove, ci casteji betonove cesty pod stromy, nebylo nic prijemneho...
Samotne Camino de los Espanoles je ale pekna prochazka, vicemene cela vydlazdena kameny (alespon ta cast, kterou mi jsme prosli), peknym udolim s bujnou vegetaci, mistni tady mezi beznou vegetaci pestuji bananovniky a kafe.
Celkem jsme videli ctyri jeskyne - jednu, kterou jsme asi ani najit nemeli nasel David, ktery si vsiml proslapane temer neznatelne stezky odbocujici z hlavni pesiny, dalsi tri jsou ale velke jeskyne, ktere jsou nove velice dobre oznacene a nelze je minout.
Na konci csty jsme dorazili do male restaurace u hlavni cesty, jejich majitel byl i majitelem posady, kde jsme se chystali prespat a zbytek cesty nas dovezl. No, co si budeme namlouvat, bylo toho za cely den na slunci dost, chudak David k tomu jeste sva zada...
Posada bylo pekne misto, ale asi po hodine majitel odjel a mi tam zustali sami, jedini turiste, bez vody a jidla (plati jsme se, ma-li tam restauraci, on ze ano, ale asi neumel spanelsky jako mi nebo co... :-) Ve vesnici jsme nic nesehnali a nez jsme se rozkoukali, tak i dva mistni miniobchudky byly zavrene.
nakonec se objevil v posade nekdo jako spravce a po kratke domluve a nekolika telefonatech nam udelal celkem dobre jidlo...nejdrazsi za cely pobyt, ale byli jsme za to radi.
Druhy den jsme poposli asi tri ctyri kilometry dale, k velke vertikalni jeskyni - je asi 305m hluboka a ma 12m v prumeru...no, na pohled proste jen dira v zemi, ale podle popisku fakt hluboka.
Dalsi ambice a chut na dalsi horky vylet jsme nemeli a tak jsme opet stopi auto do nejblizsi vesnice odkud jsme oblibenym por puesto odjeli zpet smer Coro, kde, jak jiz bylo receno, dnes nase cesta po Venezuele konci, zitra rano vyrazime smer Kolumbie...
Žádné komentáře:
Okomentovat