_____________________________________________________
Po nekolika tydnech stravenych v La Paz a jeho okoli jsme se s hlavnim mestem Bolivie rozloucili a vydali se smer Amazonie.
Jiz z La Paz jsme meli zjistene a diky nasim dvema kamaradum proverene misto, kam jsme zamirili nejdrive. Rozhodli jsme se byti alespon tyden uzitecnymi a vyrazili dobrovolnicit smer park "Jacj Cuisi".
Pristup do parku je v podstate stejny, jaky vyuzije asi vetsina turistu miricich do bolivijske Amazonie. Pres mestecko Rurrenabaque, lezici na brehu reky Beni.
Je mozne letet letedlem, za asi +/- 50USD a nebo se vydat autobusem, za nejakych 60Bs... Jak jsme se vydali mi je tedy jasne (1USD = 7Bs) :-)
Cesta vetsinou trva mezi 16 - 20+ hodinami, nam zabrala hodin 19, protoze ve druhe polovine prselo a to nedelalo na mistnich cestach, typu polnich, autobusu dobre... Ale alespon se nam do autobusu pri kazdem zpomaleni ci zastaveni, bez ktereho se nekdy dve auta na uzke ceste nevyhnou, nevalila oblaka prachu.
Ale nebylo to tak strasne, spis prijemne, panoramata a tak.
Z La Paz, kde prave probihaly predvolebni pochody na podporu bozskeho Eva Moralese, jsme vyjeli na kopec, resp. prusmyk v horach a pak po mnoha tydnech uzasna zmena - okolo nas spousta zelene barvy, cesta klikatici se na okraji hlubokych udoli, postupne klesajici dolu, az nekam do 200m.n.m.
S ubyvajicimi metry pribyvalo zelene, ale take teploty. Pocetsinu casu co jsme tady bylo vysoko pres 30st...
K ceste patri i tradicne prorazene pneumatiuka a jeji vymena a zastavka na veceri u jednoho z mistnich "comedoru", jidelny u cesty.
Do Rurre (male mestecko na brehu reky Beni, asi 25 tisic obyvatel) , jak se tady s oblibou rika, jsme dorazili asi v sest rano, dali si na nadrazi kavicku a empanady plnene syrem, posbirali nasich pet svestek a vyrazili do pristavu.
V pristavu jsme se lodickou, ktera je soucasti verejne dopravy, preplavili na druhou stranu reky a nasledne cekali temer tri hodiny na mikro nasim smerek. Resp. to. ktere bylo ochotne nas svezt kam jsme potrebovali. Jela i jina mikra, ale ta preferovala cestujici na delsi vzdalenost, protoze zkratka platili vic.Cas pri cekani jsme si kratili pozorovanim okoli, lidi prijizdejicich na nas breh resp. tech kteri ho opousteli. A nakonec jsme se, samozrejme, dockali. Mikro bylo plne do posledniho mista, ale kdyz jsme potkali porouchane auto, zjistili jsme, ze mista v nem a nem je jeste dost :-)
Park Jacj Cuisi je vzdaleny asi 45min. od Rurre. Jeho soucasna rozloha je asi 300ha a jde o zatim posledni akvizici CIWY (Comunidada Inti Wara Yassi), spolecnosti zabyvajici se ochrannou, zachranou a rehabilitaci zachranenych zvirat. Specializuji se na kockovite selmy, ale staraji se i mnoho dalsich zvirat.
Jacj Cuisi je relativne novy park, vznikl v roce 2008 a tomu odpovidaji i podminky - zakladni vybaveni, jeden domek, ve kterem se bydli spolecne s naradim a spol. a druhy, slouzici jako kuchyne a hospodarske zazemi.
Zadna elektrina, kdyz dojde plyn vari se na ohni. Jako koupelna slouzi oprotekajici potok se spoustou nenechavych (rozumej protivnych) rybek neustale testujicich, je-li Vase telo k sezrani :-)
V parku zatim maji jen dve pumy, takze dobrovolniky ceka spise prace na stvabe dalsich budov.A prace je to celkem tvrda, podminky tradicne spartanske, naradi zakladni a kvalita ruzna, povetsinou spatna. Kdyz je treba navozit pisek na beton, kolecko nejde zalepit a nebavi Vas vystylat plast travou namisto duse, vezmete si proste pytel a nosite pisek na zadech.
A nebo kolecko s kamenim tahate za sebou, pac to funguje drobet lepe... Ve 30st. + je to celkem zabava :-) Ale ze je horko se vi a tak je vetsinou od obeda tak do 3-5hod. siesta, zalezi, jak kdo chce.
Jeden den, resp jeho cast jsme stravili tak, ze jsme se vydali do dzungle a macetami prosekavali nove stezky pro pumy. To je prace celkem namahava (prace s macetou, sen z detskych let, kdy jsem to vidal v televizi se velice, se rychle meni v tvrdou realitu - praci ve horkem a dusnem prostredi /byt lpsi nez primo na slunci/ se spoustou vsude lezoucich musek a dasliho hmyzu. Potkat se da i dalsi zverstvo, jako ruzni hadi a spol, ale takove stesti jsme nemeli) a po peti hodinach Vam zanecha na rukach sve stopy, minimalne ve forme puchyru :-). Ale je to prijemna zmena a zajimava zkusenost, to zase ano!
Jak to cele s tema kockama vlastne funguje?
Add 1 - nejsou zoo, takze k nim chodi jen ti, kteri se o ne staraji. Minimalni doba pobytu je v takovem pripade 20 dni. My je tedy ani nezahledli.
Kazda kocka ma sve teritorium, v nem postavenou klec a prosekane stezky, po kterych chodi.
O kazdou z nich se staraji dva dobovolnici. A to tak, ze jeden je k ni vzdy privazan na asi 5m dlouhem lane a druhy je doprovazi.
Kocka bud lezi a nedela nic, nebo si s dobrovolnikem hraje (od olizovani na stejnych mistech maji nekteri kuzi prodrenou az do krve..., sramy po tele od neznych tlapek a pod... ;-), ci se vyda na pesi vylet po stezce, na kterou ma zrovna chut. A oni ji porad, cely den, doprovazi. Kdy se ona rozbehne, bezi take... Nekdy toho meli plne kecky, ale kolem a kolem to je asi velice pekny a silny zazitek. Kdyz si jde s Vami kocka hrat, je to pry celkem adrenalin. Jde si hrat a nebo zrat...? :-)
V nasem parku jsou zatim, jak uz jsem rikal, kocky dve. A tedy ctyri lide trvale u nich. V jinych parcich maji kocek treba tricet, od ocelotu az po jaguary a lidi tedy potreba minimalne 60. A spis vice, protoze jsou tam i dalsi zvirata, o ktera je treba se starat. To vse proto, aby se kocka citila dobre... Prakticky neni mozne kocku vratit do prirody. Bud neumi lovit, pac prisla jako mlada a pokud ji to rodice nenaucili, tak uz se to jen velice tezko nauci, pripadne to bude stat hoooodne usili a penez.
Druhym problemem je pak najit takove kocce teritorium - bud vystve jinou a nebo jina ji...
Nevim, nehodnotim, nemam v tom uplne jasno. Uprimne - prijde mi to cele drobet zbytecne, nebo alespon prehnane.
Co je jim ale rozhodne k dobru je ochrana a zachrana drungle, ci pralesa. A ostatne i to, ze tady vubec jsou a ukazuji tak mistnim, ze spousta veci jde delat i jinak. Okoli Rurre se totiz diky tezarum a chovatelum dobytka na mnoha mistech meni v pampu - louky, pastviny. A asi to obcas i zafunguje, hned prni den zastavilo u parku jedno mistni auto a jeho ridic nas obdaroval opici...
Predni cast parku byla kdysi take vypalena, protoze se predpokladalo, ze se tam bude chovat dobytek. Udajne to tam jeste misty horelo, kdyz to koupili. Dneska se tio pekne zelena, ale do dzungle hodne daleko. Samotna dzungle v parku je opet v predni, pristupnejsi casti dzungli sekundarni (tak tomu alespon rikali...), tedy mistemn s malym poctem druhu stromu, velkym zastoupenim palem a pod. - proste mistem, ktere nekdo kdysi vytezil a jehoz naprava do puvodniho stavu nejaky rok asi zabere, jde-li to vubec uplne napravit. Ja bych to nepoznal, misty nbylo mozne vubec projit a museli jsme se vylozene prosekat. Clovek casto seka na nase pomery tisice korun - mnoho z kyticek a palmicek se u nas v podobnych velikostech prodava za mnoho penez. To tady ale nema smysl resit, takova kyti tady roste jako z vody a v porovnani s tim, co umi udelat profi vypalovaci, je nase cesticka, byt poctiva, zasahem prakticky nulovym.
Dny tedy ubihaly celkem klidne a pohodove.
Prvni tri dny krome vyletu do dzungle prevazne presun materialu a pomoc pri stavbe drevene konstrukce. Pomoc na stavbe se zdala byt legrace, ale... Drevo, ktere se tady pouziva, je sice odpadem jedne z mistnich pil, ale porad jde o drevo mimoradne tvrde (nic podobneho jsem u nas nikdy nevidel) a rezat ho rucni pilou, je celkem fuska. O poctu zohybanych a ulamanych hrebiku nemluve...Posledni den jsme venovali michani betonu a betonovani podlahy budouci kuchyne. To byla tradicne velka legrace. Tady se to delalo tak, ze se vzala velka plachta a na ni se nahazel pisek a cement v pozadovanem pomeru. Nasledne, ctyri lide chytili plachtu kazdy za jeden roh a stridave, po, ci proti smeru hodinovych rucicek za ni tahali, ci ji nadzvedavali, cimz vse michali (asi jako kdyz se mlati obyli, byt to je vlastne neco uplne jineho). Postupne se pridavala voda, az do pozadovane konzistence. Hotova hmota se v plachte odnesla na misto urceni a zacalo se znova... Velka legrace, kor kdyz nekdo zatahne kdyz nema a postrika tak betonem ostatni ;-)
Kolem a dokola, bylo to fajne. Kdyby si chtel clovek na delsi dobu ztratit ze sveta, asi je pobyt v nekterem z podobnych parku jednou z moznosti. Pokud navic i veri v to, co tam delaji, je to celkem idealni kombinace.
Navic - temer zadni komari, o malarii ani nemluvim. Venoval jsem v La Paz jedno dopolene obchazeni nemocnic a zdravotnich center, abych zjistil, jak to tady s malarii je a maji-li pripadne nejake leky. Zjistil jsem, ze v zadne oblasti, kam se chystame, malarie prakticky neni. Dostal jsem jedno plato jakychsi bobuli, ale se slovy: davame to jen turistum, aby meli klid. Z mistnich by to pri ceste Vasim smerem nikdo neuzival...
V parku byli obecne celkem prijemni lide. Byt opet temer vyhradne z anglicky mluvicich zemi, coz je vzdy zazitek. Kor, kdyz cast z nich (ta dulezita, se kterou clovek potrebuje komunikovat) je chronickymi zvykaci koky. Narvana huba listim, od toho plna slin a pak aby jim nekdo neco rozumel :-) Navic, koku zvykaji se sodou, coz zvysuje ucinek, ale zaroven po tom tvrdne jazyk a tvar...
Zkousel jsem to jeden vecer, kdyz jsme sli na pivko do nejblizsi osady. Sli jsme tam 45min. pesky (opravdove "jit na pivo"), pohoda, studene pivko, mistni, schazejici se z cele vesnicky u restaurace, kde je asi jedina televize v okoli. Zazitek jsem z toho ale zadny vyjimecny nemel a obecne mit jsem asi ani nemohl. Je to drobet citit, ale nezalo se mi, ze o mnoho vic, nez koka samotna. Neni-li clovek celodenni zvykac, asi to nepozna.
Co vic k parku dodat - zazitek z pobytu delaji take cetni motyli vsech barev, ruzny dalsi hmyz, jesterky, zaby, rybky v potoce a ptaci letajici po okoli. Asi nejhezci byli tukani. Jednou rano si jich na strom vedle baraku sedlo hned pet a to byl pohled opravdu mimoradny!
V parku je i cela rada stromu s tropickym ovocem, mangovniky, bananovniky, citrusy a dat si ke snidani treba cerstvou papaju tedy neni az takovy problem.A samozrejme - po cely den a noc se ozyvajici zvuky z dzungle...
Dobrovolniceni jsme ukoncili presne po jednom tydnu. A loucili jsme se opet s destem. Nase putovani pokracuje autobusem smer Trinidad, odkud chceme dale lodi po rece Mamore do Puerte Villarroel a dale do Santa Cruz, ci Cochabamby...ale to se vsechno jeste uvidi...
Vice o parcich, dobrovolniceni a organizaci CIWY na:
http://www.intiwarayassi.org/articles/volunteer_animal_refuge/home.html
Jo tukani, takova pekna barevna ptaci torpeda, vzdycky kdyz jsem na ne koukala prislo mi ze i tady Pan Buh zkousel kam az to pujde, udelat ptakovi zobak stejne dlouhy jako telo...je fakt pokus...ale krasne se mu povedl.
OdpovědětVymazat