Zaklety Trinidad...a na skok v Santa Cruz

Puvodne jsem se tesil, jaky tady asi budu moci napsat zajimavy clanek o tom, jak pokracovala nase amazonska dobrodruzstvi. Vsechno je ale nakonec jinak. Nicmene, poporadku...
Po kratke zastavce v parku Jacj Cuisi jsme se tedy vydali opet na cesty. Jak uz jsem psal, v parku vse probehlo hladce, podle hesla neublizit, neuskodit a treba pomoci. Myslim, ze jsme opet zanechali Cechum slusnou vizitku, takze se nemusite bat vydat se tam take :-)
Nas plan dalsiho pokracovani byl takovy, za prejedeme nocnim busikem do Trinidadu - cesta zhruba na 12 hodin a tam ze sezeneme lod jedouci proti proudu reky Mamore a Ichilo az do Puerto Villarroel. Planovana pohoda na rece na 4-7 dni. A pak opet busikem nekam dal...
Ale jak uz to v Amazonii byva, clovek mini a pocasi meni...
Uz kdyz jsme se cekajic na busik poflakovali v Rurre strhl se celkem slusny, rekl bych tropicky, slejvak. Na autobusovem nadrazi byli nicmene optimisticti a rikali, ze cesta bude v poradku. Vyrazili jsme tedy na cestu a tesili se na dalsi dobrodruzstvi.
Ta se nam ale zacala lehce vzdalovat jiz behem noci. No, respektive jedna dobrodruzstvi se nam vzdalovala, nicmene jedno nove se rodilo... Zacalo totiz opet prset. Ne moc, ale vytrvale.
Dopadlo to tak, ze ridic zaparkoval autobus nekdy v pul treti rano na nadrazi v San Borja (zhruba v polovine cesty??), zabalil se na lavicce do deky a cekal, az prset prestane a bude-li pak vubec mozne pokracovat dale.
Prset prakticky neprestalo ale lide v autobuse si kolem desate hodiny dopoledne vynutili dalsi pokracovani v ceste. Ridic svolil, usedl za volant a vypadalo to, ze se bude pokracovat. Prisel jeste policista, ktery nas upozornil, ze cesta je prakticky nesjizdna, ze je to nebezpecne a ze bude lepsi pockat na dalsi den. Ale stejne jako to chodi casto u nas - policista je hlupak, co on o tom asi tak vi, VAMOS - JEDEM!!
V tom se ale opet dost rozprselo a ridic pres remcani svych ovecek dalsi jizdu vzdal - pojedeme v poledne!
A jak rekl, tak se i stalo. Stale lehce prselo, ale preze vsechno jsme se vydali na dalsi cestu. Aso po deseti minutach nas zastavili u zavory na okraji mesta, lide si nakoupili neco k jidlu, opet prsel policista, jiny, ale se stejnou pohadkou - a odesel se stejnym vysledkem jako jeho predchudce :-)
Ujeli jsme par desitek, ci stovek metru a bylo jasne, ze to asi bude vesele.
Cesta vede temer porad po rovine, zadne kopce, okolo pampa (Llanos de Moxos), rozsahle pastviny, obcas kus zapomenuteho polopokaceneho a spaleneho pralesa. Nicmene cestu postavili z hliny, temer bez kameni a ta se tedy v desti meni v nekonecnou sirokou kluzavku. Busik byl sice silak, vice nakladak nez autobus, ale problemu mel celkem dost. Casto jsme jeli napric celou silnici, klouzajice ze strany na stranu, zadek temer dohanejic predek (autobusu). A bylo cim dal tim hur, autobus se opakovane boril do blata a ridic a jeho pomocnici casto vystupovali a pomoci lopat, krumpace, kyblu a rukou autobus zase vysvobozovali z blativeho sevreti. Casem se zacali pridavat jako pomocnici i ostatni cestujici a nakonec i ja - ale to bylo az pozdeji, mam novou kameru a mel jsem tedy mnohem dulezitejsi veci na praci :-)
Cesta se zacinala tahnout, intervaly mezi jizdou a zastavkami se kratily (ne tak mezi zastavkami a jizdou...) a okolni priroda, byt jinak celkem zajimava, zacala byt monotonni. Vse skoncilo nekdy kolem sedme hodiny vecer, kdyz pred nami stal uviznuty nakladak nalozeny drevem a bylo jasne, ze nas ceka noc v prirode. Tou dobou jsme byli na ceste jiz nejakych 20-22hodin, z planovanych 12ti :-). Stravili jsme tedy dalsi noc v autobuse, tentokrat ale bez zazemi autobusoveho nadrazi, v pustine, tezka romantika.
Rano zacali chlapici pracovat hned s rozednenim a s pomoci ostatnich cestujicich se autobus zase pohnul z mista - nakladak se pohnul zpet, uhnul, my ho objeli a vydali se vpred.
Cely den pak probihal velice podobne, jako ten predchozi - 200, 300, 500m se jelo, 15-20min. se vyhrabaval, tlacil a tahal autobus. Snad uz jen jako tresnicka na dortu - kdyz uz to vypadalo, ze cesta vpred je bez problemu prujezdna, doslo nam palivo. Dalsi temer hodinka cekani - dojet s jednim z projizdejicich motoristu do mesta a vratit se zpet...
Nakonec jsme vsechna uskali prekonali a dojeli az ke dvema privozum, ktere nas delily od Trinidadu - poslednich asi 10km uz po asfaltu. Temer na minutu presne jsme dobyli mesto po 40ti hodinach ;-)
Trinidad (La Santisima Trinidad, Nejsvetejsi Trinity) je hlavnim mestem departamentu Beni. Ma asi 90tis. obyvatel a bylo zalozeno v roce 1686, na rece Mamore, asi 14km od nynejsi polohy. Kvuli zaplavam ho ale v roce 1789 presunuli na jeho soucasne misto. Je to pekne a prijemne mesto, pekne namesti, katedrala...
Ubytovali jsme se, vypujcili si skutry (v techto koncinach oblibeny a levny dopravni prostedek - prijdete na namesti, nechate jim tam TREBA PAS a odjedete na motorce) a vydali se smer pristav. Je to asi 8km, pekny a zajimavy vylet, alespon na chvili opravdovou soucasti mistniho provozu. temer u cile nasi cesty byla mitnice, kde se plati za pouziti cesty a u ni take policista. No, doklady jsme nemeli zadne - ja vse na hotelu, David pas na namesti... Chvili jsme si povidali, cetli si podtrhane pasaze z jakesi prirucky (300BS za jizdu bez dokladu) a domluvili se, ze az pojedeme zpet, privezeme dve limonady...
V pristavu jsme vyhledali kapitanat, ci velitelstvi a dozvedeli se, ze jsou tam asi dve ci tri lodky plujici nasim smerem, dost mozna odjizdejici jiz nasledujici den a ze si mame druhy den pred polednem zavolat, ze se bude vedet vic. Ze by konecne stesti...? Alespon na chvilku se zdalo ze ano. Cestou zpet mi sice jeste dosel benzin ve skutru, takze musel David dojet k pumpe a vratit se zpet, ale naladu nam to nezhorsilo.
Druhy den zacal celkem rusne, slavilo se zalozeni Beni. Na namesti od rana probihal pruvod, vojaci zpivali hymnu, recnilo se, predstavovali se veskere mozne i nemozne spolky, mistni skoly, sdruzeni, hudebni telesa, mazoretky...pekne pokoukani.
Nicmene to ale take znamenalo, ze kdyz je volny den, ze se nikam nejede. Receno po telefonu a overeno opetovnou osobni navstevou pristavu. Zavolejte si dalsi den, budeme volat na lode a do dalsich pristavu, dneska se nedela, tedy ani nevola, nevime, kdy co pojede. Tedy smula, ale nadeje stale jeste ziva.
Druhy den jsem jiz v 11 hodin netrpelive volal do pristavu a dozvedel se, ze lod jiz tento tyden neodjede zadna, ze je patek a ze snad v pondeli, nejpozdeji ve stredu pristiho tydne. A bylo vyreseno, tolik casu cekanim na nejisty vysledek jsme travit v Trinidadu nechteli a rozhodli se tedy pro odjezd do Santa Cruz busikem.
Opustili jsme hotel a pro ukraceni dlouhe chvile se vydali opet na vylet na skutrech. Co cert nechtel, na ceste k jakes lagune, pry pekne, byla blokada - mistni nejsou spokojeni s kvalitou vody kterou museji pit a tak proste zablokovali cestu. Jina tam nevedla ;-)
Proflakali jsme zbytek dne a vecer jsme vyrazili na autobusak. Bylo hned podezrele, kolik je tam lidi. A hle - opet blokada, tentokrat na ceste ze/do Santa Cruz, duvod neznam. Asi po hodce jsme se dozvedeli, ze autobusy se z/do mesta dnes jiz nedostanou. Nase spolecnost mela ale, nastesti, jeden busik za blokadou. Byl na ceste ze Santa Cruz a nedojel az do sveho cile. A tak jsme se taxikem prepravili k blokade, pesky ji obesli a nakonec s asi dvouhodinovym zpozdenim opustili, ponekud zaklety, Trinidad.

Santa Cruz
Santa Cruz de la Sierra, hlavni mesto stejnojmenneho departamentu (okres??), je se svym vice nez 1,5 milionem obyvatel nejvetsim bolivijskym mestem. Zalozeno v roce 1561 Nuflem de Chavez, asi 220km!! od sve soucasne polohy. Ale meli tam problemy s indiany (asi tam ty oblibeny Spaneli pozirali, ci co ;-) a tak ho v roce 1592 prestehovali.
Do Santa Cruz jsme prijeli bez dalsich problemu asi v osm rano. Zadne velke plany jsme tady nemeli, spis jen zastavka z nutnosti na ceste do Sucre.
Centrum, ktere jsme navstivili, bylo pekne, opet pekne namesti s velkym parkem. Pekna katedrala s drevenym stropem, ve ktere jsem nezapomnel za sve verne ctenare zapalit svicku ;-)
Meli jsme stesti, protoze na placku za katedralou zrovna probihal jakysi "veletrh", ci predstaveni vyrobku ruznych farmaceutickych firem. A to bylo spojene s nekolika celkem milymi vystoupenimi mistnich tanecnich spolku.
Lonely Planet doporucoval navstevu zoo a protoze nam dalsi autobus jel az vecer, vydali jsme se tam. Volba dobra! Neni to zoo velka, chovana zvirata jsou prevazne zvirata zijici na uzemi Bolivie. A diky tomu tam je opravdu pekna a velka expozice papousku.
Santa Cruz jsme opustili autobusem v pet hodin vecer, odjezd tedy po seste...a mirili jsme smer Sucre, stale oficialni hlavni mesto Bolivie.

A tim jsme asi na delsi cas opustili niziny a extremne vysoke teploty. Lehke zklamani, na cestu lodi jsem se opravdu tesil, ale neda se nic delat, i tak to stalo za to.
Co teto casti Bolivie rozhodne nelze uprit, jsou krasna devcata. To michani puvodnich obyvatel se Spanely a otroky privezenymi z Afriky prineslo, brano z dnesniho pohledu a lehkeho nadhledu, velice pekne ovoce :-)