Na severu Argentiny - Salta a Cordoba

Tak, opustili jsme Bolivii, nasi patou jihoamerickou zemi a prekrocili jsme hranice smerem do Argentiny.

Argentinska republika lezi na jihu jizni Ameriky a ma:
- 4894km dlouhe pobrezi Atlantiku
- rozlohu 2.780.400 km2
- 40milionu obyvatel
- hlavni mesto Buenos Aires
- nejvyssi bod na hore Aconcagua - 6962m.n.m.

Do Argentiny jsem se tesil, ale zaroven mel i tak drobet strach. Strach, ci obavu z toho, ze opoustime "folklor" - myslim tim ty domorode indianske babicky s burinkami a tak - a mirime do civilizace podobne te, jako mame i u nas v Evrope.
No, delat se neda nic, z toho, co jsme zatim videli, to tak opravdu je. Ale co, jiny kraj, jiny mrav, vsak my si tady najdeme sve :-)
Prvni rozdil jsem zaznamenal jiz na samotnych hranicich. V kancliku dva oficiri, muz a zena a oba dva s cigaretou. To jsme nevideli opravdu dlouho. Doposud aby clovek nekoho z mistnich s cigaretou opravdu pohledal. To uz tak spis kourici turista. Ale mistni? To ne, maximalne tak nacpana usta kokou :-) Ale tady je clovek s cigaretou naprosto bezna zalezitost. Asi jako u nas. Skoda.
Z hranic jsme vyrazili smer Salta. Proc? Je to cestou na jih, do mist, kam mirime a zastavuji se tam temer vsichni. Tak proc se take nepodivat.
Salta je velke, temer pulmilionove, mesto na severu Argentiny, v nadmorske vysce nejakych 1100m.
Nas brzce ranni prijezd byl drobet smolny. Jednak prselo a druhak hostel, ktery jsme si vybrali byl obsazeny. astesti kousek vedle byl jiny a tam uz misto meli. Ale aby to nebylo tak jednoduche, ubytovat jsme se mohli az po desate.
Nezbylo nez vydat se na pruzkum do centra. Salta je moderni mesto, opravene baraky, relativne cisto - pri cekani na otevreni katedraly jsme sedic na lavickach v parku na namesti pozorovali snad deset metaru, kteri nemetli pouze chodniky, ale i travnik...
V Salte jako takove nas nic moc nezaujalo a tak jsme se rozhodli vydat se hned druhy den na vylet po okoli. Konkretne do mestecka Cafayate, znameho vinarskeho centra.
Cesta se da podniknout ruznym zpusobem - zajimava je tim, ze na poslednich asi 50km se jede okolo nekolika kanonu a dalsich zajimavych skalnich utvaru ukterych stoji za to se zastavit a prohlednout si je. Moznosti je vice - clovek muze dojet do Cafayate, tam si pujcit kolo, nechat se odvezt tech 50km zpet a projet si vse na kole, nebo si muzete pronajmout na dne ci delsi dobu auto a udelat si vylet uplne dle vlastniho gusta. My jsme vyrazili busikem brzy rano a vystoupili z neho na 142.km u prvni pozoruhodnosti s tim, ze dale se proste budeme presunovat budto pesky a nebo stopem.
A celkem se nam to darilo. Vzdy jsme kousek poposli, pak jsme nekoho stopli a nakonec nam zastavil jeden dobrak, ktery na nas vzdycky chvili pockal a my tedy nemuseli opetovne shanet dalsi dopravu. Videli jsme tedy nakonec temer vse, co bylo k videni...soutesky "Hrdlo dabla" a "Amfiteatr", skalni utvary "Mnich", "Ropucha", "Varhany", a celou radu dalsich...
Do cile, mestecka Cafayate jsme se tedy dostali kratce po poledni. Premysleli jsme chvili co dal a nakonec se rozhodli pro celkem "radikalni" reseni. Odjezd zpet do Salty autobusem ve dve, vyzvednuti si veci v hostelu a vecerni odjezd dal...
Ne, ze by to nebylo v Cafayate pekne. Urcite hezci misto, z meho pohledu, nez Salta samotna. Clovek tam citil pohodu na kazdem kroku. Navic okolo spousty vinic, v regalech obchodu lahvi az az... Ale okoli, prestoze opravdu pekne, bylo dost podobne tomu, co jsme jiz velice dobre znali z jihu Bolivie. Pekne barevne skaly upravene erozi do neuveritelnych tvaru, pisecne duny, westernova panoramata... Nemelo pro nas tedy moc smysl se tam dale zdrzovat a tak jsme Cafayate a nasledne i Saltu opustili.

Dalsi severoargentinskou zastavkou bylo mesto Cordoba.
To mne zaujalo mnohem vice. A to i presto, ze je to druhe nejvetsi argentinske mesto - pocet obyvatel se blizi k 1.5milionu.
Mesto vylozene, jak se rika, zapadoevropskeho stylu. On ostatne cely sever Argentiny, tak jak jsme ho poznali, se podoba Evrope. Asfaltove silnice, luxusni autobusy, omitnute a udrzovane domy a jejich okoli, ciste ulice... Bohuzel tomu vsemu odpovidaji take ceny. Na prvni pohled podobne cenam bolivijskym. Problem je v tom, ze pomer mezi Bolivianem a Pesem je 1:2... Ceny tedy spise jako u nas, nekdy snad i vyssi a to uz nasemu stylu dlouhodobeho cestovani tak pekne jako treba v Bolivii nesvedci ;-)
Do Coroby jsme prijeli kolem osme rano. Opet jsme se drobet potrapili se shanenim ubytovanim, ale nakonec to dopadlo. Prohledli jsme si centrum, katedralu a vymysleli, co dal.
David byl po nocnim prejezdu unaveny a rozhodl se zustat ve meste.
Ja poshanel v turistickem centru nejake informace a rozhodl se vyrazit do nedalekeho mestecka Alta Gracia.
To nabizi nekolik zajimavosti - jednak tam nekolik let zil znamy revolucionar Che Guevara a ma tam celkem pekne udelane muzeum, dale je tam muzeum spanelskeho skladatele Manuella de Fally (tam jsem nebyl, takze nevim :-), dale je kousek za mestem udelana kopie jeskyne jedne svate (ups, nemuzu si vzpomnout ktere...). Nejvice mne ale zaujala tzv. jezuitska "estancia", prelozeno asi jako statek, farma, ci usedlost. Nikdy jsem se o takove veci nezajimal a celkem mne to prijemne prekvapilo, nemeli to vymyslene spatne...
Velky, opravdu velky statek ctvercoveho pudorysu - dnes muzeum. Jednu jeho stranu tvoril kostelik, dalsi dve pak dvoupatrove budovy, ktere slouzily jednak jako ubytovani a druhak jako misto pro vyuku. Pochopil-li jsem to spravne, krom jinych, pro vyuku vlastnich zamestnancu a otroku. Pracovnici s urcitym vzdelanim, ci dovednosti, pro ne proste byli duleziti...ostatne to plati dodnes.
Ke statku pak patrily jeste asi dva mlyny a dalsi hospodarska zarizeni, nachazejici se v okoli mesta. Statek jezuite zridili proto, aby ekonomicky podporoval tzv. Collegium Maximum - jednu z prvnich argentinskych univerzit, ktera sidli v Cordobe.
Jo, a zminit musim jeste pomnik, ktery nam tam s Davidem postavili - nam, cestovatelum s osly. Nasi Alta Graciane nam cestovatelum proste rozumeji :-)




Alta Gracia neni statek jediny, podobnych je v okoli Cordoby nekolik, vsechny jsou v UNESCO.
Do dalsiho podobneho jsme vyrazili druhy den rano - tentokrat do mestecka Jesus Maria.
Tam jsou podobne statky hned dva - opet slouzici jako muzea a svym usporadanim si vzajemne podobne. Zalozene byly povetsinou v 17. stoleti.
Po prohlidce statku v Jesus Maria jsem se rozhodl vyrazit jeste do Santa Cataliny, kde je jeste jeden dalsi statek a hlavne pekne opraveny kostelik.
Cesta tam byla drobet slozitejsi, protoze tam nejezdi zadna verejna doprava. Vydal jsem se tedy stopem, ostatne se tam dalo i dojit, nemelo to byt dale nez 14km...
Prvni co se mi podarilo stopnout byl autobus jedouci kamsi. Ale asi kousek i v mem smeru. S ridicem jsem se domluvil kde mne vysadi a mel radost z toho, ze jsem usetril par kilometru. Pak se do hovoru sama od sebe vlozila jedna velice mila a pohledna slecna a s ridicem domluvila jine misto, odkud to pry budu mit bliz. To mne potesilo, okoli jsem neznal, mapu nemel. Cesta busikem netrvala ani 20 minut. Nakonec kdesi zastavil a rekli mi - tak tady to je. Potesen tim, jak jsem si pomohl, jsem vyrazil po prasne silnici doporucenym smerem. Cedule, kterou jsem po chvili potkal hlasila, ze do cile to mam 12km...to jsem si fakt pomohl. A pak mi to doslo. Byl jsem sice na spravne silnici, blize k cili nez drive, ale zapomenut kdesi mezi statky, poli a pastvinami - v miste, kudy nikdo nejezdi... Ale ona to urcite myslela dobre, mela takove krasne velke...oci :-) A tak to skutecne bylo, mel jsem z toho nakonec asi 8km prochazku, nez se objevilo prvni a jedine auto. To mi nastesti zastavilo a ridic mne dovezl az do cile. Dozvedel jsem se, ze jsem na stare kralovske ceste, po ktere se z horniho Peru (dnesni Bolivie) vozilo kdysi stribro do Argentiny k mori a odsud pak dale lodemi do Spanelska. Nevim, zadneho osla, krom sebe, jsem tam nepotkal, stribro nevidel :-) Ale vylet to byl pekny.
V Santa Cataline jsem dostal soukromou prednasku o historii kostelika a o jeho "vybaveni/zarizeni". Poucen predchozimi problemy s dopravou do tohoto odlehleho mista jsem se nasledne vnutil jednomu francouzskemu paru do taxiku, kterym tam prijeli a ktery tam na ne po celou dobu cekal. Vylet tedy nakonec dopadl dobre a navstevu vsech, ci alespon nektereho ze statku mohu vrele doporucit.
Pro zajimavost - nezavisle na sobe mi vypravel jednak jeden mladik cestou do Alta Gracie a pak i ridic taxiku, jaky ze to je problem, kdyz se vsude na okolnich polich pestuje temer vyhradne soja, stridajici se ob rok s kukurici. Zadna biodiverzita, spousta chemie a mizi tim pry z okoli velke mnozstvi zvirat. Konkretne jsem se ptal na papousky, kterych tam bylo videt celkem dost, ale pry vubec nic proti drivejsim casum... Predpokladam, ze oba produkty jsou exportovany do USA a spol. za ucelem vyroby "biopaliv"...
Vecer, po navratu z vyletu, jsme vyrazili do ulic - Cordoba zacinala zit tak kolem desate vecer. Je to opravdu pijemne a zive mesto a my meli jeste stesti - na namesti se poradal jakysi festival tanga. Neco podobneho jsem nikdy nevidel. Plne namesti tanecnich paru vsech vekovych kategorii. Probihala jakas soutez a pak i ukazky ruznych souboru. To, co tanecnici a tanecnice predvadeli, bylo naprosto neuveritelne. Neco, co se asi neda naucit. Neco, s cim se rodi lide asi jen tady, v Argentine...