Tupiza, vylet na Salar de Uyuni, do pousti a k jezerum na jihu Bolivie

Ze pojedeme na Salar (Salar de Uyuni, abych byl presny, nejvetsi solna poust na svete, rozloha neuveritelnych 10.500 ctverecnich kilometru...), bylo jasne asi od uplneho zacatku. Kudy a jak jsme se rozhodli ale az v Potosi. Vynechame mestecko Uyuni, ve kterem toho prilis k videni neni a vyzkousime stesti s nejakou agenturou z Tupizy. Snad se sejde dostatek lidi v dostatecne kratkem case...
Prijezd do Tupizy, po nocnim prejezdu z Potosi byl brzce ranni a tak jsme zacali ubytovanim a dodatecnym spankem :-)
Odpoledne jsme se vydali na obchuzku po mistnich "cestovkach" a zvolili hned tu druhou, Alexandro Adventures. Odjezd snad hned pristi den, kdyz se s turisty zadari, nejpozdeji den nasledujici... Na tohle je asi treba si dat pozor, nemate-li dostatek casu a zvolit pripadne nekterou z vetsich kancelari, ktere odjizdeji prakticky kazdy den. Nam se libil lehce odlisny scenar prvniho dne a tak jsme sli do rizika cekani. Tupiza ma super krasne okoli, rika se o nem "jako Divoky zapad, ale lepsi...". To nemohu potvrdit, na Divokem zapade jsem nebyl, ale tady je okoli opravdu jak z westernu!
Jak jsme pozdeji behem dne zjistili, turistu se v nasi agenture dostatek neseslo a tak jsme si mohli dovolit dobrou veceri s, v mem pripade, patricnou ochutnavkou bolivijskeho tarisskeho vina... :-)
Nasledujici dopoledne jsme se prestehovali do hostelu nasi cestovky, ktery nam nabidli za vyjimecne dobrych podminek - kdyz uz cekame...a vyrazili jsme na vylet po okoli.
Nic vyjimecneho jsme nevymysleli, proste jsme se vydali po kolejich, smerem Uyuni (podotykam smerem, do Uyuni je to asi 6 hodin autem... :-). Pruvodce a cestovky popisuji nekolik atraktivnich mist v okoli, vetsinou ruzne soutesky ve slepencovych (geolog promine...) skalach vsemoznych barev, casto rude cervenych, doplnenych koryty v teto dobe povetsinou vyschlych rek. My se sice vydali jen tak, bez konkretniho cile, ale i tak jsme se prisli na sve, panoramata jsou tady opravdu neuveritelna...
Tupiza, se svymi asi 25tis. obyvateli, polozena v nadmorske vysce kolem 3.000m.n.m., je znama take jako misto, v jehoz blizkosti byli dopadeni znami bankovni lupici Butch Cassidy (Robert LeRoy Parker) a Sundance Kid (Harry Alonzo Longabaugh)...opet prostor pro mistni cestovky, nabizejici vylety za jejich poslednimi dny - tedy do Huaca Huanusca, kde vykradli svou posledni banku a do San Vincente, kde byli pry dopadeni, ale kdo vi...
Odpoledne, po navratu z vyletu, jsme se dozvedeli, ze dasli den jiz muzeme odjet, ale ma to jeden hacek - trojice nasich pripadnych spolucestovatelu chce nasledne pokracovat do Chile, vylet tedy nezacne smerem hranice s Chile, v protismeru uyunskych vyletu, ale prave prejezdem do Uyuni a na Salar a dal. Tak, jako jezdi asi vsechny uyunske cestovky... Ale co, nedalo se nic moc delat, dalsi den uz jsme cekat nechteli a rozhodli se tedy pro odjezd.
Jak popsat nas ctyrdenni vylet...nejsem si uplne jisty. Pouste, nekonecne nic, skaly a jezera opravdu vsech barev, stada koz, lam a vikuni... Navic tak drobet citova zalezitost. Pro me totiz navrat do mist, kde jsem byl jiz v roce 2007 s uzasnou partou kamaradu a moc jsme si to tam tenkrat uzili...
Fakta:
Ctyrdenni vylet dzipem Toyota Land Cruiser, celkem nejakych 1400km.
Doprovazi nas pruvodce a ridic v jedne osobe a kucharka + tri superlidickove, dve mlada devcata - Eva a Lena z Rakouska a mlady Spanel Inaki, vsichni tri kamaradi ze studii v Uruguyai.
Zaciname prejezdem do Uyuni, okolo nas jiz zminene ruznobarevne skaly, dalsi a dalsi hornicke osady (tato cast Bolivie ukryva asi neuveritene nerostne bohatstvi...), postupne stoupame az ke 4000m, okoli se postupne meni az ve zname Altiplano.
V Uyuni navstevujeme znamy hrbitov vlaku, poprve ochutnavame super kucharske umeni nasi kucharky a vyrazime na Salar, smer znamy Isla del Pescado. Mame na Salar bohuzel pouhe tri hodiny casu, ale uzivame si je. Obrovske kaktusy, nekonecna bila, ci ted, po prvnich destich lehce nazloutla, plocha... Prvni den koncime v jednom z hotylku na okraji Salaru, postavenem ze soli. Mame cas a tak stihame jeste vyjit na sousedni brdek a uzit si zapad slunce.
Dalsi dny jsou, dalo by se rict velice podobne jeden druhemu - jeden hezci nez druhy :-). Opravdova poust, pisek a kameni, na obzoru lemovana radou sopek. Nektere z nich jsou stale cinne.
Zazitkem jsou zastavky u jezer Canapa, Hedionda, Honda a dalsich. Povetsinou sice z poloviny vyschlych, ale o to barevnejsich. A pokazde s plamenaky, na ktere je uzasny pohled (ziji tady tri druhy, Jamesuv, andsky a chilsky). Druhy den konci zastavkou u znameho "Arbol de Piedra", kamenneho stromu a laguny Colorada, ktera je obzvlaste podarena...
Treti den vyrazime brzy, jiz v pet hodin rano. Prvni zastavka je u tzv. gejsiru. Az u nich budete blbnout, davejte si dobry pozor a pri "paralelnim preskoku" se dobre domluvte... ;-)

Dalsi zastavka nas pak cekala u maleho termalniho koupaliste. Poslednim, co jeste absolvujeme spolecne s trojici nasich mladych kamaradu je laguna Verde (zelena) se zrdcadlicim se kuzelem vulkanu Licancabur a laguna Blanca (bila). Pak uz zbyva jen naposledy si spolecne "zazpivat" pisnicku Volvere, ktera se po cas naseho vyletu stala nasi spolecnou znelkou, ci hymnou a rozloucit se na bolivijsko-chilskych hranicich. Hranice je tak drobet kapitola sama pro sebe - poust, skaly, jeden barak, jedna polni cesta, pres ni zavora...jinak nic. Kolem dokola hole nic :-)
Dal pokracujeme tedy jiz jen ve dvou - opet pouste, opet menici se barvy okolnich skal a pohori, opet vyschla jezera. V nekterych z nich se tezi borax. Okolo nas stada vikuni (fakt mne prekvapilo, jak velke mnozstvi techto uzasnych, krasnych a elegantnich zvirat tady, prakticky v pousti, zije. A porad hlavou dolu, jako ze se pasou...to snad maji naucene pro turisty. Tady neni co zrat, prece!! Mozna vysilenim ani chudery hlavu neudrzi... ;-) Nez dojedeme do vesnicky San Antonio, kde travime treti noc, zastavujeme jeste na chvili v opustenem mestecku "Fantasma", ktere postavili Spanele jako hornicke centrum. Dnes tam lide neziji a ani se v jeho blizkem okoli nic netezi. Zato je tam k videni spousta vizcachas, zviratek podobnych cincilam. Vesnice, ci mestecko je sice opustene a domy temer rozpadle, ale i tak je videt, ze byly vyrazne vyssi a rozlehlejsi nez jsou ty soucasne, ve kterych v okoli ziji lide.
Posledni, ctvrty den si uzivame predevsim vyhledy a panoramata. Velice prijemne pusobi sjezd o par set metru nize a krasne zelena barva pastvin okolo ricek, na kterych se pasou lamy. Za zminku jeste stoji nektera dalsi divoka zvirata, ktera jsme videli. Jednak liska - asi naucena na turisty, protoze si ochotne prisla az asi 10m od auta pro kus chleba, andske husy, pak nekolik nandu - jihoamerickych "pstrosu" a nakonec dva kondory. Sedeli na zemi a pozirali mrtve mlade lamy, asi prave narozene, matka stale stala jeste vedle neho...
Tesne pred Tupizou se na uplny zaver otevira moc pekny vyhled na tzv. Sillar, hluboky, erozi do uzasnych tvaru vymodelovany kanon.
Vylet pekny, povedeny, i diky nasim trem mladym spolucestujicim fajny zazitek. Asi tezko realizovatelny v podobnem rozsahu solo, bez cestovky (aniz bych chtel nekoho podcenovat...), nicmene urcite jsou to, verim, dobre investovane penize.
Pokud se rozhodnete absolvovat jej podobne jako my z Tupizy, tak doporucuji pohlidat si opacny smer, zbyde Vam tak vice casu na Salar. Dela to tak rada lidi, kteri prijizdeji z Chile ci spise Argentiny, v Uyuni skonci a pokracuji dale smer Potosi ci La Paz.