Prejezd Sucre - Potosi je na mistni pomery celkem rychla akce, na neco malo pres tri hodiny.V Potosi jsme se ubytovali v hostelu Koala Den, doprali jsme si, 45Bs za osobu a noc ve spolecne loznici pro ctyri lidicky, se snidani. Na mistni pomery drazsi, ale kvalitni, velka snidane, internet zdarma, vymena knih, spousta jinych cestovatelu...
Jeste vecer jsme vyrazili do mesta - jednak prohlednout si katedralu a druhak na veceri s Ceskou Janou, kterou jsme pri prejezdu ze Sucre potkali.
Katedrala se opravuje, na prohlidku nas tedy vybavili stavarskou helmou :-) Navstevnik muze na vez, ke zvonum, odkud je podareny vyhled na Cerro Rico, na chor k varhanum, originalnim, Nemeckym ale i do katedraly samotne, poloprazdne, s delniky, kteri pilne pracuji na renovaci interieru. Zacali 10.8. letosniho roku a ve stejny den, roku pristiho, chteji s opravou interieru skoncit. Fandim jim, ale maknou si. Oprava cele katedraly trva jiz nekolik let a jeste, obavam se, potrva...
Jinak Potosi je hl. mesto okresu/departamentu Potosi. Udajne jde o nejvyse polozene mesto na svete, lezi ve vysce 4090m.n.m.Lezi na upati hory Potosi, zname jako Cerro Rico - bohata hora. O hore s rika, ze je "vyrobena ze" stribra. Hora je a vzdy asi byla to nejdulezitejsi tady, nerku li v cele Bolivii. Byla totiz hlavnim zdrojem zdrojem stribra pro spanelske kralovstvi.
Zalozeno bylo v roce 1546 jakozto hornicke mesto. Brzy zacalo generovat neuveritelne bohatstvi a stalo se tak se svymi 200.000 obyvatel velice rychle nejvetsim mestem nejenom v cele Amerie, ale i na celem svete (sveho casu, pochopitelne ;-).
Ve Spanelsku se dodnes pouziva prislovi "valer un potosi"...volne do Cestiny prelozeno asi jako..."drahy jak cip" :-)
Podle oficialnich zaznamu bylo z hory v Potosi vetezeno mezi roky 1556 - 1783 45.000 tun cisteho stribra. Z tohoto mnozstvi 9.000 tun slo primo pro spanelske kralostvi.
Hornici tady po cele roky umirali po tisicich, celkove se mluvi az o osmi milionech mrtvych, resp. "horou pozrenych"!!! A to nejenom kvuli tezke praci v pekelnych podminkach, ale i kvuli otrave mercuriem, ktere se pouzivalo pri zpracovani rudy. Nedostatek mistnich pracovniku casem doplnila dovazka otroku z Afriky, ale celkove jich bylo privezeno "pouhych" 30tisic. A hornici tady bohuzel umiraji dodnes, prace a podminky jsou proste pekelne, dozit se vice nez 40ti - 45ti let je temer zazrak...
Po navsteve katedaly jsme si tedy dali veceri s Janou, prijemne Cesky poklabosili a vydali se do hostelu, dukladne si odpocinout pred nasledujicim dnem, kdy jsme se chystali na exkurzi primo do dolu.
Exkurze zacala rano v devet hodin. Vse zacina prevlecenim do hornickeho - soucasti vystroje jsou gumovky/gumaky/holinky, kalhoty, bunda, helma a svitilna s baterii.Nasleduje odjezd, ci odchod na tzv. hornicky trh - misto, kde se prodava vse, co hornici potrebuji. Od nezbytne koky, pres alkohol (96%, kdo by se tahal s nejakou vodou rozredenou breckou...), cigarety, dynamit, vsemozne nastroje a naradi. Je zvykem, ze kazdy navstevnik nakoupi za nejakych 20Bs darky pro horniky, tedy koku, cigarety, alkohol, dynamit, nejakou limonadu...
A pak uz jsme vyrazili k hore.
Vchodu do hory je cela rada, kazda agentura je domluvena s nekterou z kooperativ a opuziva pro vylet "jejich" prostor.
Hmm, kooperativa... Slysel jsem o tom vypravet nekolikrat, ale dodnes to poradne nechapu. Celkem je jich asi 42, ci 44. Je to jakesi sdruzeni horniku, zajistujici jim jakous jistotu - odkup a nasledny prodej vytezene horniny, snad i nejake socialni jistoty. Nerad bych si vymyslel.
Kazdopadne se tam smi pracovat od 18 let do...dokud preziji. Co se odpracovanych hodin tyka, je to pry take vec kazdeho. Existuje pry urcita hierarchie - prvni dva roky hornik pouze tlaci po kolejich tezky vozik s natezenou horninou, pak se muze posunout dal, smerem k tezeni samotnemu. Typu prace odpovida i vydelek.Nas vylet horou trval asi 2-2.5 hodiny, nejdrive vodorovnou stolou, asi 2m vysokou, pak po zebricich nejaka dve ci tri patra nize, podivat se a popovidat s horniky u rucnich a motorovych vratku na prepravu vytezene hmoty, jeden dva kratke nizke prulezy. Mista s nizkou teplotou, mista, kde bylo vylozene horko, prach. Po celou dobu potkavame horniky, nekdy mi prijdou lehce navaleni, pokazde ale s nezbytnou kokovou kouli nacpanou v puse, dobre viditelnou na tvari.
Rozdali jsme tedy darecky, pozvykali neco koky a vydali jsme se smerem k vychodu. Cestou jsme se zastavili jeste u tzv. tia, strycka. Je to soska, symbol, ikona, buzek ci dablik, kazdopadne ochrance horniku, u ktere se poradaji ruzne obetni slavnosti za dobry vysledek hornickeho snazeni, ale i za bezpecny navrat zpet na "svet". (Btw. zeny v hore nepracuji, hora je zena a Pachamama take a to by pry nedelalo dobrotu...)Vylet to byl rozhodne zajimavy, byt se clovek nedostal az k tomu kopaci uplne vpredu, mohl si udelat predstavu, jak tezkou praci tam hornici maji.
Venku, pred dolem, nam jeste ukazali, jak se naklada s dynamitem, provedli jsme pokusny odpal a vylet tim skoncil. Jak rikam, dobre, zajimave, ale neco tomu chybelo. Asi drobet vic, nebo resp. alespon nejaky, adrenalin...Odpoledne jsme se sli podivat do Casa de la Moneda. Mista, kde se kdysi zpracovavalo stribro, delaly se z nej stribrne pruty a po dlouha staleti i mince. I tady pracovali africti otroci - zarizeni na vyrobu stribrnych platu pouzivanych pro vyrobu minci pry nejdrive pohanely muly. Ty pry ale po par mesicich hynuly a tak je v pomeru 1:5 nahradili otroky... Opet mohu jen doporucit. Pekne muzeum, bytelny barak, pekny interier, sbirka obrazu, sbirka minci, umelecke predmety vyrobene ze stribra, ukazka vyrobnich prostor a nastroju. Nikterak dlouhe, zajimave, kazdy si muze prijit na sve.
Pri naslednem prochazeni se po meste jsme opet potkali Janu. Sla do hory s jinou agenturou a popisovala, jak to bylo pro ni, bez radne aklimatizace, narocne, kudy vsudy je protahli, kam az hluboko slezli... A bylo rozhodnuto - pujdeme dalsi den jeste jednou ;-)
A dobre jsme udelali.
Vylet zacal stejne, prevleceni do hornickeho, nakup darecku. Pred vstupem do hory nas ale jeste vzali na vyhlidku na mesto a na zpracovatelske zavody, kam svazeji vytezenou horninu, tridi ji podle obsazene rudy (krome stribra se tezi i zinek, cin, med, olovo, myslim... ;-) a dale zpracovavaji pred exportem. Bolivie nema, nemylim-li se, zadny vlastni zpracovatelsky zavod...A pak uz vstup do hory.
Uz prvni usek je jiny, vyrazne nizzsi. Nasledne slezame po zebricich, ale i jen po jakychsi stupnich vytesanych ve skale, uzkymi prulezy dolu, k hornikum. Je to mnohem zajimavejsi, dostavame se nize, prolezame po kolenou nizke a uzke useky.
Asi po 2 hodinach se dostavame ke strojovne mistniho vytahu - pamatuji-li si dobre, jedinemu sveho druhu v cele hore (ehm, jen tak mimochodem, vyrobcem je Siemens ;-). Tam sedime asi hodinu s horniky, zvykame koku, pijeme mix 96% alkoholu s limonadou. Jsme opet tak blizko mistnim, jak jen to je mozne.Vylet tentokrate koncime lehce priopili (navaleni ;-), jizdou na male "lokomotive" slouzici k tazeni voziku s vytezenou horninou. Nikdy bych nerekl, ze si sednu tak blizko k pantografu... Navic rucne ovladanemu...za silneho jiskreni jej prerusovane prikladali k vedeni...
Tentokrat jsme odesli bez zkusebniho vybuchu. Ale odesli jsme po temer peti hodinach pod zemi a s uplne jinymi zazitky, nez jake jsme si odnesli z predchoziho dne. O kvalite vyletu svedci i vyzvykana polovina sacku koky...Agenturu mohu jen doporucit - GREENGO Tours - diky ;-)
Btw. jmeno agentury pry nema, podle jejiho majitele, nic spolecneho s gringy. To uz pry mnohem vic s Greenpeace... Gringo pry bud jsi a nebo ne. Nic s tim neudelas, historii nezmenis. Podle meho ale keca a dela si z turistu legraci. Ale proc ne, preji mu to. Nam prichystal super vylet! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat