Los Llanos

Konecne tedy prisel cas na tolik ocekavane Los Llanos. Moc sem se tam tesil, meli jsme se tam potkat ve volne prirode se spoustou zajimavych zvirat a to mne bavi :-)

Na cestu jsme se vydali z Meridy. Byl to kombinovany vylet Los Llanos + rafting, ktery nas sice moc nezajimal, ale nemeli jsme jinou sanci.
Prvni den byl cely vlastne jen presun do osady, ci maleho rance, ze ktereho se pak konali vylety po okoli. Prejezd trval nekonecnych 11hodin. Jeli jsme dzipem, spolu s jednim prijemnym pareckem Anglicanu, pruvodce a ridic v jedne osobe byl mluvka Carlos.
Vubec bych to do nej na prvni pohled nerekl, v posade, kde jsme bydleli jsme ho nekolikrat potkali a byl to celkem klidny a tichy chlapik, pohodovy hipisak s dredama. Jak ale vlezl do auta, spustil svuj monolog o tom odkud kam kudy a proc jedeme atd. Nic proti tomu, rad se neco dozvim a bylo toho dost zajimaveho, ale ceho je moc, toho je prilis. Navic to byl ten typ, co umi rict jedeme do kopce XY ne v jedne, ale v deseti vetach. Tak, dost pomlouvani, naladil sem se na jeho notu, pochopil, sem ze to tak nasledujici ctyri dny bude a je to, pohoda :-)
Jeli jsme nasim oblibenym udolim, po ceste smer Barinas (uz asi potreti), tentokrat v vykladem a kratkou zastavkou u Laguny Mucubaji.
Sjezd na druhou stranu, k Barinas, ktery sem minule prospal byl opravdu pekny. Opet luboke udoli, zarostle mlznym a destnym pralesem (nevim, jak se cloudy forest preklada do cestiny, jestli to vubec mame, oni ale destny a mlzny/mracny les odlisuji...), bananovniky, kafe, vodopadky. Za vyznamnou povazuji zastavku na obed u jednoho z cetnych zajeznich restaurantu kterych je podel cesty cela rada.
Jednak je to na mistni pomery necekane pekna a udrzovana drevena stavba, ale hlavne - pece se tam hovezi asado - velke kusy hoveziho napichane na kuly a pecene-uzene na velkych ohnistich. Chut mase je neco mezi pecenym a uzenym, je to moc dobre, k tomu cerstvy zeleninovy salat a vareny maniok. Jeste jsme v tu chvili netuili, ze krome jineho, tenhle zajezd bude opravdu gurmanky zazitek ;-)
Za zminku jeste asi stoji zastavka u benzinove stanice - benzin je tady za 0.097Bs za litr, coz je v prepoctu asi 40haleru, nepletu-li se :-) Neni tedy divu, ze se po silnicich prohani velka auta, predpokladam s patricnou spotrebou.
Pak uz nasledovalo jenom mnoho hodin v aute, Carlosovo vypraveni (mel cestou dost znamych, s kazdym neco popil...) a v posledni tretine konecne i pozorovani zvirat - u nekterych vodnich nadrzi na Llanos je mozne videt krokodyly i z auta, krome toho je tam spousta zajimavych vodnich a stepnich ptaku...

Los Llanos - planiny/roviny, je rozsahla oblast ve Venezuela a Kolumbii. Nadmorska vyska do 200m.n.m. Panuji tady extremni klimaticke podminky - v obdobi destu je vetsina uzemi zatopena az jednim metrem vody, coz prakticky znemoznuje jakoukoliv zemedelskou cinnost, krom pastevectvi. Je tady velke mnozstvi farem, casto pry az s 10ti tisici kusy dobytka, chovaji se hlavne kravy a buvoli, dovezeni z Indie. V obdobi sucha je oblast velice prasna a voda zustava pouze v nekterych jezircich a umele vytvorenych nadrzich, ke kterym se stahuji i divoka zvirata a tedy relativne jednoduche je tady pozorovat.
Druhy den rano zaciname asi dvouhodinovou vyjizdkou na konicich. Je to drobet nuda, proste jizda krokem po nekonecne, lehce podmacene louce, nastesti jsme v jednom lesiku, ci skupince stromu, videli rodinku malych mravenecniku (presny zoologicky nazev nevim, ale m. velky to neni, ten prisel az pozdeji ;-).
Pak nasleduje az prilis dlouha poledni pauza - byt prerusena dobrym obedem. Znovu do prirody vyrazime az kolem treti hodiny odpoledne. Asi je ale pravda, ze pres poledne bychom tam toho moc nevideli. Ceka nas hledani anakondy.
Jedou s nami dva mistni mladici, kteri pak nasledujici temer tri hodiny usilovne prohledavaji pomoci drevenych tyci vodni nadrze podel cesty a snazi se pod silnou vrstvou rostlin, ktere nadrze zarustaji, narazit na anakondu. Neco na zpusob prace se sneznou sondou pri prohledavani laviny. Musim rict, ze po dvou hodinach uz to byla nuda a klidne bych byl pro, to zabalit. Pak ale jeden z chlapcu zacal volat, at jim jdeme pomoct, ze maji anakondu a ze potrebuji nasi pomoc, aby ji vytahli z vody. Jsme ale vsichni dost daleko (ve stinu ;-) a tak nez k nim dobehneme maji na brehu temer ctyrmetrovou anakondi samicku.

Uzasny zazitek. Mel sem strach, jestli to nebude zavanet tyranim zvirat, jakych ze to pouziji metod anakondu najit a vylovit z vody, ale byl to myslim celkem ferovy "souboj", navic dnes uz si turisti nedaji ulovenou anakondu k obedu jako drive, ale pousti se zase zpet. Tak tomu bylo i v nasem pripade, vsichni jsme se s ni pekne vyfotili a pak jsme ji nechali opet zmizet v bazine. Anakonda ma pry asi az 15kg na metr sve delky, ta nase mela ke svym zhruba 4 metrum v prumeru mozna az 20cm...opravdu uctyhodny tvor!

Cestou zpet najednou nasi pruvodci seskocili ze strechy dzipu a rozbehli se hulakajic do planiny, kde jsme po chvili i mi zahledli velkeho mravenecnika, ktereho nam nadehnali tak, abychom si ho mohli dobre prohlednout. Zaver dne byl tedy opravdu super povedeny!

Dalsi den jsme vstavali brzy - cekal nas vylet lodkou po rece tvorici mistni narodni park, ci ochranne pasmu, vsude jinde jsou stromy prakticky uplne vykacene a pase se dobytek.
Jen co jsme vyjeli, potkali jsme na brehu nekolik rodinek kapybar - nejvetsich zijicich hlodavcu. Dale jsme na brezich pozorovali krokodyly (kajmany), ve stromech cetne leguany a dvakrat i hady v kerich vedle nas a cestou nescetne mnozstvi vsech moznych vodnich ptaku, hlavne volavek, ibisu, lednacku, kormoranu, ruznych dravcu, no hodne jich tam bylo a vsichni temer na dosah... :-)
Asi po hodine vyletu zacal nas lodivod krouzit nesmyslne na miste, nevedeli jsme proc, kdyz tu najednou z niceho nic, obleceny ve venezuele oblibenych dzinach, skocil nas mistni pruvodce do vody a za chvili uz jsme meli na palube krasnou zelvu matamata.
V polovine vyletu, nez jsme se otocili na cestu zpet jsme narazili na hejno sladkovodnich ruzovych delfinu, blbli okolo nas, ukazovali se po obou stranach, ale na fotkach mam jen vlny, nikdy totiz nerekli, kde se priste zjevi :-)
Pri pauze na snidani/svacinu jsme zkouseli chytat pirani(e). Jsou to zrave potvurky, maso kolikrat sezrali rychleji, nez jsme stacili cokoliv udelat. Nakonec sem jednu dostal, za hrbet, hacek byl opet prilis velky...podobne sem pri dalsi pauze chytil jeste dve malinko vetsi, konecne opravdovy lovecky uspech!! ;-)
No, a to byl vicemene konec vyletu po Los Llanos, nekonecnem placatek prostoru plnem vsemozneho zajimaveho zivota.
Po obede jsme se vydali smer Barinas a pak dale jeste asi hodinu cesty k rece Acequia, kde ma Guamanchi svuj kemp (uzasne misto, jiz asi v 600m.n.m, prijemnejsi klima, reka, kopecky v okoli, nove postaveny barak, velice vkusne zarizeny - je videt, ze jedna majitelka je Svycarka, zijici pres dvacet let ve venezuele, vysazene palmy, ibisky, citrusy...) a kde nas cekal nasledujici den sjezd na lanovce pres reku tam a zpet a pak rafting...
No, kdyby bylo vice vody, asi by to bylo lepsi, takhle se raftingu podobaly asi dva kratke useky, ale budiz. Aspon jsme si skocili parkrat ze skaly do reky (no, kam ostatne asi taky jinam, ze...) a zablbli si ve vode.
Odpoledne jsme se presunuli do Barinas, odkud jsme zamirili do Barquisimeto, smer Karibik, mestecko Coro.