Do Venezuely priletame 28.4.2009, v 15:30hod. mistniho casu. Meli jsme ruzne plany, co udelame hned po priletu, kterym smerem se vydame, ale nakonec vse dopadlo uplne jinak...
Hned po priletu, jeste pred celni a pasovou kontrolou, menime privezene USD za venezuelske Bolivary. V zemi existuje dvoji kurz - pevny oficialni, dostupny v bankach (2.15Bs /1USD) a smluvni kurz pouzivany na cernem trhu. Z ruznych zprav vime, ze kurz na letisti byl pro mnohe cestovatele ten nejlepsi, ktery kdy v zemi dostali a tak rozmenujeme rovnou 2000USD, kurzem 5.5Bs/1USD.
Je to zajimava zkusenost, dva chlapici nas nenapadne odvadeji na toaletu (kam se popravde lehce ostychame za nimi vstoupit, nevedic, kolik dalsich podobnych typku tam na nas ceka... ;-), kde dostavam do ruky balik mistnich bankovek k prepocitani - oni odchazeji pryc, zadna cernota se jich prece netyka. Po chvili se vraceji, berou si od nas dolary a mizi v davu (predpokladam, ze lovit dalsi duse).
Pred odchodem z letistni haly se davame do reci s pomerne vyrecnych mladikem - taxikarem, pruvodcem, mluvicim plynule anglicky a dokonce i drobet polsky, coz ocenil hlavne David :-)
Po kratke diskusi je rozhodnuto - zadny odpocinek na plazich Karibiku se nekona - nechavame se odvezt do centra na autobusovy terminal, odkud sice pohodlnym, ale patricne klimatizovanym (rozumej vymrazenym) nocnim autobusem odjizdime do Ciudad Bolivar (jedina sance prezit nocni prejezdy je brat si ssebou bo autobusu spacak ;-).
Hned po priletu, jeste pred celni a pasovou kontrolou, menime privezene USD za venezuelske Bolivary. V zemi existuje dvoji kurz - pevny oficialni, dostupny v bankach (2.15Bs /1USD) a smluvni kurz pouzivany na cernem trhu. Z ruznych zprav vime, ze kurz na letisti byl pro mnohe cestovatele ten nejlepsi, ktery kdy v zemi dostali a tak rozmenujeme rovnou 2000USD, kurzem 5.5Bs/1USD.
Je to zajimava zkusenost, dva chlapici nas nenapadne odvadeji na toaletu (kam se popravde lehce ostychame za nimi vstoupit, nevedic, kolik dalsich podobnych typku tam na nas ceka... ;-), kde dostavam do ruky balik mistnich bankovek k prepocitani - oni odchazeji pryc, zadna cernota se jich prece netyka. Po chvili se vraceji, berou si od nas dolary a mizi v davu (predpokladam, ze lovit dalsi duse).
Pred odchodem z letistni haly se davame do reci s pomerne vyrecnych mladikem - taxikarem, pruvodcem, mluvicim plynule anglicky a dokonce i drobet polsky, coz ocenil hlavne David :-)
Po kratke diskusi je rozhodnuto - zadny odpocinek na plazich Karibiku se nekona - nechavame se odvezt do centra na autobusovy terminal, odkud sice pohodlnym, ale patricne klimatizovanym (rozumej vymrazenym) nocnim autobusem odjizdime do Ciudad Bolivar (jedina sance prezit nocni prejezdy je brat si ssebou bo autobusu spacak ;-).
Po zhruba devitihodinove ceste jsme na miste. Ciudad Bolivar neni - alespon podle nasi zkusenosti, nicim extra zajimave mesto, nicmene diky sve poloze a siti turistickych kancelari obvykle slouzi jako vychozi misto k ruznym vyletum po venezuelskych "top" destinacich - vodopad Salto Angel, delta Orinoka, Roraima a dalsi.
Jeste ani nemame sve batohy a jiz je u nas jeden mistni podnikavec, se svou nabidkou - netrva dlouho a je jasne, ze ani ted nase v tuto chvili jiz asi 30ti hodinove nepretrzite cestovani nekonci - vydavame se smer narodni park Canaima, k Salto Angel, nejvyssimu vodopadu na svete. Na letiste odjizdime okamzite...
NP Canaima, jak jiz bylo receno, je znamy hlavne diky nejvyssimu vodopadu na svete (979m vysoky). Zaroven je to asi turisty nejnavstevovanejsi misto ve Venezuele (a asi i nejdrazsi), k vodopadu se prakticky bez nejmensi namahy dostane prakticky kazdy chuze schopny turista.
Cesta ze Ciudad Bolivar zacina asi hodinovym preletem v male sestimistne Cesne, coz je prijemny zazitek s peknymi vyhledy na krajinu pod nami.
Po priletu se nas ujima nas pruvoce a odjizdime do male osady Kavac, kde jsme ubytovani v jednoduchych bungalovech.
Nas vylet k vodopadu je naplanovan az na druhy den, p
ro dnesni odpoledne vyrazime lodkou na kratky vylet po okoli, cestou mijime nekolik jinych vodopadu, pak nasleduje kratky pesi vylet mistni prirodou, koupani pod jednim z vodopadu a pak se bavime i prochazenim za dema jinymi vodopady.
Zpet k nasi osade se dostavame az temer se zapadem slunce. Po veceri si davame dve pivka a konecne ulehame do postele. Mame toho pro tuto chvili celkem dost.
Druhy den rano vyrazime asi v 10hod. smer Salto Angel. K vodopadu se jezdi cluny po rece, jede nas asi 12, mezinarodni smeska - francouzi, nemci, mexicane, venezuelan... Dale pak pruvodce Toni, lodivod/kormidelnik/ridic a pomocnik sedici na pridi a hledajici nejlepsi cestu mezi kameny (je jiz sice "oficialne" obdobi desu, priroda to ale zatim spise ignoruje a vody je malo...).
Plavime se nejdrive po Rio Carrao a nasledne po Rio Churun, okolo nas desny prales, vyhledy na cetne stolove hory. Je to moc prijemna a zajimava cesta, ke konci okorenena i vysadkem do reky, vody je malo a je treba nekolikrat vytlacit uviznutou lodku a pruvodce s pomocnikem na to jiz sami nestaci... Cesta po rece je dlouha asi 78km.
Po pristani nasleduje asi 30-40min vychazka destnym pralesem az na vyhlidku na slavny vodopad. Pohled je to pekny, ale z meho pohledu nepatri k tomu nej, co jsme za den zazili. Vody je opravdu malo a k zemi dopada z hory Auyantepui spis jako dest, ci vodni trist, nez jako skutecny vodopad. Zazitek z vyletu mi to ale nijak nekazi, chvili se pod vodopadem koupeme a pak vyrazime zpet k rece a do mista naseho dnesniho nocovani.
Spime v malem taboristi, kde jsou jiz pro nas pripravene zavesene hamaky s moskytierami.
Po veceri si povidame s nasimi spolucestujicimi a pruvodcem Tonim. Je to mistni indian a mluvi velice dobre anglicky.
Jeste ani nemame sve batohy a jiz je u nas jeden mistni podnikavec, se svou nabidkou - netrva dlouho a je jasne, ze ani ted nase v tuto chvili jiz asi 30ti hodinove nepretrzite cestovani nekonci - vydavame se smer narodni park Canaima, k Salto Angel, nejvyssimu vodopadu na svete. Na letiste odjizdime okamzite...
NP Canaima, jak jiz bylo receno, je znamy hlavne diky nejvyssimu vodopadu na svete (979m vysoky). Zaroven je to asi turisty nejnavstevovanejsi misto ve Venezuele (a asi i nejdrazsi), k vodopadu se prakticky bez nejmensi namahy dostane prakticky kazdy chuze schopny turista.Cesta ze Ciudad Bolivar zacina asi hodinovym preletem v male sestimistne Cesne, coz je prijemny zazitek s peknymi vyhledy na krajinu pod nami.
Po priletu se nas ujima nas pruvoce a odjizdime do male osady Kavac, kde jsme ubytovani v jednoduchych bungalovech.
Nas vylet k vodopadu je naplanovan az na druhy den, p
ro dnesni odpoledne vyrazime lodkou na kratky vylet po okoli, cestou mijime nekolik jinych vodopadu, pak nasleduje kratky pesi vylet mistni prirodou, koupani pod jednim z vodopadu a pak se bavime i prochazenim za dema jinymi vodopady.Zpet k nasi osade se dostavame az temer se zapadem slunce. Po veceri si davame dve pivka a konecne ulehame do postele. Mame toho pro tuto chvili celkem dost.
Druhy den rano vyrazime asi v 10hod. smer Salto Angel. K vodopadu se jezdi cluny po rece, jede nas asi 12, mezinarodni smeska - francouzi, nemci, mexicane, venezuelan... Dale pak pruvodce Toni, lodivod/kormidelnik/ridic a pomocnik sedici na pridi a hledajici nejlepsi cestu mezi kameny (je jiz sice "oficialne" obdobi desu, priroda to ale zatim spise ignoruje a vody je malo...).
Plavime se nejdrive po Rio Carrao a nasledne po Rio Churun, okolo nas desny prales, vyhledy na cetne stolove hory. Je to moc prijemna a zajimava cesta, ke konci okorenena i vysadkem do reky, vody je malo a je treba nekolikrat vytlacit uviznutou lodku a pruvodce s pomocnikem na to jiz sami nestaci... Cesta po rece je dlouha asi 78km.
Po pristani nasleduje asi 30-40min vychazka destnym pralesem az na vyhlidku na slavny vodopad. Pohled je to pekny, ale z meho pohledu nepatri k tomu nej, co jsme za den zazili. Vody je opravdu malo a k zemi dopada z hory Auyantepui spis jako dest, ci vodni trist, nez jako skutecny vodopad. Zazitek z vyletu mi to ale nijak nekazi, chvili se pod vodopadem koupeme a pak vyrazime zpet k rece a do mista naseho dnesniho nocovani.Spime v malem taboristi, kde jsou jiz pro nas pripravene zavesene hamaky s moskytierami.
Po veceri si povidame s nasimi spolucestujicimi a pruvodcem Tonim. Je to mistni indian a mluvi velice dobre anglicky.
Auyantepui je nejrozsalejsi stolova hora - ma pres 700km2, v prekladu dabelska hora, ci hora, kde sidli dabel (pojmenovani vodopadu nema nic spolecneho s andely, ale nese jmeno sveho objevitele, ktery horu nejdrive v roce 1933 obletel a vodopad objevil a ktery nasledne v roce 1937 na vrcholku hory pristal...no, v podstate spise havaroval, dolu museli vsichni pesky).
V okolnich rekach je tmava cerna voda (neco jako voda vytekajici z nasich raselinist) a tudiz tady temer nejsou komari, kteri se v kysele vode nemohou mnozit. Na horu se da vystoupit i pesky - asi tydenni vylet s pruvodcem, ci vylezt po stence podel vodopadu (3dny - ...?? :-). Dolu nekteri skacou na paraglidech.
Vecer zacina prset a prsi temer celou noc.
Rano se po snidani vydavame na cestu zpet. Opet zacina prset, na lodi je pri rychle plavbe celkem chladno, jsme celi promoceni, ale vyhledy na okolni hory, na kterych se objevily cetne "prilezitostne" vodopady je uzasny.
Plavbu prerusujeme az asi 20min pred koncem, kdy jdeme jiz za pekneho pocasi na kratky vylet pres savanu, okoli chatrce se suvenyry vyrobenymi mistnimi indiany.
Nasleduje obed - mistni pred-odjezdova specialita - spagety Bolonese, a odlet letadelkem zpet do Ciudad Bolivar, kde travime noc v posade Don Carlos a cely nasledujici den - nocni autobus za dalsim dobrodruzstvim, kterym bude vystup na stolovou horu Roraimu, odjizdi az ve 21:00hod nasledujici den vecer.
V okolnich rekach je tmava cerna voda (neco jako voda vytekajici z nasich raselinist) a tudiz tady temer nejsou komari, kteri se v kysele vode nemohou mnozit. Na horu se da vystoupit i pesky - asi tydenni vylet s pruvodcem, ci vylezt po stence podel vodopadu (3dny - ...?? :-). Dolu nekteri skacou na paraglidech.
Vecer zacina prset a prsi temer celou noc.
Rano se po snidani vydavame na cestu zpet. Opet zacina prset, na lodi je pri rychle plavbe celkem chladno, jsme celi promoceni, ale vyhledy na okolni hory, na kterych se objevily cetne "prilezitostne" vodopady je uzasny.
Plavbu prerusujeme az asi 20min pred koncem, kdy jdeme jiz za pekneho pocasi na kratky vylet pres savanu, okoli chatrce se suvenyry vyrobenymi mistnimi indiany.
Nasleduje obed - mistni pred-odjezdova specialita - spagety Bolonese, a odlet letadelkem zpet do Ciudad Bolivar, kde travime noc v posade Don Carlos a cely nasledujici den - nocni autobus za dalsim dobrodruzstvim, kterym bude vystup na stolovou horu Roraimu, odjizdi az ve 21:00hod nasledujici den vecer.
Žádné komentáře:
Okomentovat