Druhym vyletem, pro ktery jsme se rozhodli, byl vystup na stolovou horu Roraimu.
Roraima se nachazi na jihovychode Venezuely, asi nejnavstevovanejsi stolova hora, rozloha je necelych 50km2. Na jejim vrcholu je tzv. tripple point, hranicni bod mezi Venezuelou, Brazilii a Guyanou (Guyanu z betonoveho patniku osekali, protoze si tuto cast jejiho uzemi narokuje Venezuela a proto si nezaslouzi tam byt zminena:-). Hned vedle ni je druha krasna stolova hora - Kukenan tepui, ktera jako ta negativni, spatna, ci zla hora, na kterou se nechodi (alespon oficialne tam zadne tury organizovane nejsou), tvori pozitivni hodne a dobre Roraime protipol. At tak ci onak, obe dohromady tvori v krajine nadhernou kulisu.
Puvodni plan byl presunout se ze Ciudad Bolivar do mestecka San Francisko de Yuruani, odtud sehnat mistni prepravu do Paratepui, osady, odkud se vyrazi na trek pres "La Gran Savana" savanu smerem na kopec a vydat se svobodne a volne na vylet.
Poprve jsme vystrizliveli hned rano, kdy nas autobus vysadil po nocnim prejezdu az v mestecku Santa Elena, ze jsme tak daleko nemeli listek jim bylo jedno, nase chyba.
Hned jak jsme se lehce rozkoukali, absolvovali jsme osobni prohlidku batohu v policejni uradovne hned na nadrazi (nastesti kontrolovali jen prirucni batohy, pokud by stejne peclive hledali drogy i ve velkych batozich, jsme tam asi jeste ted...).
Pak nam mistni dohazovac vyletu oznamil, ze do parku a na horu nas spravci parku samotne nepusti, ze musime mit minimalne pruvodce a ze pro nas bude lepsi a levnejsi, kdyz pockame na nejake dalsi turisty, ke kterym se pridame...touhle mimosezonni dobou to pry muze trvat tak 1-2dny.
Vyrazili jsme tedy hledat ubytovani a pripadne i dalsi duse na vylet.
Nastesti jsme meli celkem stesti a odpoledna dorazila zajimava mezinarodni skupinka sesti typku z Brazilie (dva Uruguaici, Francouzka, Japonka, Ital a Holandan), ktri se tam asi pred sesti tydny potkali a odte doby jeli spolecne.
Oni si koupili vylet s plnym servisem a 1.5 nosicem (v podstate v nabidce prostredni mozna varianta za zhruba 1000Bs), my zaplatili kazdy 600Bs pouze za pruvodce, bez ktereho bychom pry byli uplne ztraceni, vse si poneseme sami. Cesta je naplanovana na sest dni, co tam takovou dobu budeme delat jsme nevedeli, ale proc ne, nikam nechvatame, uzijeme si pohody.
Jeste jsme pouceni, abychom se opakovane nekolikrat denne modlili k duchum a spravcum hory za dobre pocasi a navrat v poradku:
Coming in peace,
Coming in harmony,
Asking for permission
to the guardian spirits.
Nasledujici den rano (v 10hod) jsme vyrazili dzipem do Paratepui, odkud jsme tesne po poledni, v nejvetsim horku, vesele vyrazili smer Roraima. Poprve sem ocenil, ze nemame zadne velke ambice, v noci sem mel strevni problemy, pridali se i zaludecni a asi sestihodinovou vychazku pres savanu v pekelnem horku sem si ten den celkem uzil. Pruvodce mi dal asi v pulce rozkousat kuru jednoho mistniho kere, pry to zarucene pomuze...muj zaludek mu ale stejne nedal sanci na uspech ;-) Gran sabana je ale jinak pekne misto, je to zvlnena nahorni planina ve vysce kolem 1000 - 1200m.n.m. Na mnoha mistech domorodci prubezne zapaluji ohne, delaji to pry ze zvyku, kdyz jdou na lov a nebo proste jenom tak, zadne Cechy jako v Chile na to nepotrebuji, neni tady prakticky zadny souvisly porost, ohne hori pomalu a zadnou skodu tim nikomu asi nedelaji (predpokladam, ze vi, co delaji).
Druhy den jsme se stale stejnou krajinou a vyletni rychlosti presunuli do tzv. zakladniho tabora.
Treti den nas cekal vystup ze zhruba 1870m.n.m. na samotnou horu, vysokou 2700m. To uz jsme se celkem zapotili, krome batuzku se stanem, varenim a jidlem i diky tomu, ze se prochazi pres tropicky les, ve kterem je o poznani vlhceji. Je to ale spise prijemne a take tam tak nepere slunko.
Jinak nam cestu nezprijemnuji zadni komari ale tzv. musky puri-puri, malinke potvurky, co pekne neprijemne kousou.
Vrchol me vylozene prekvapil a to prijemne. Na prvni pohled takova mesicni krajina - Roraima je tvorena cernym piskovcem, ktery je ruzne zerodovany, vrchol tedy neni zadna rovna plocha, ale je tam spousta skal ruznych prapodivnych tvaru, cela rada potoku a ricek, malych vodnich kaskad mezi jednotlivymi prirodnimi nadrzemi a jezirky a vsude spousta krasnych a zajimavych kytek (vcetne endemickych orchidei) a keru. Noc travime opet ve stanech, nicmene kryti jeste velkym skalnim prevysem.
Je tady velice cisto, vse co si kdo donese, si musi i odnest (a to doslova, "na velkou" se chodi s pytlikem s trochou praskove desinfekce, vse se nasledne snese dolu).
Na dalsi den je naplanovany celodenni vylet po hore, az k jiz zminenemu tripple pointu, hranici trech statu. Vylet je to opravdu pekny, opet vsude spousta vody, bizardnich tvaru, kytek, nekolik "kristalovych" udolicek - prote je tam najednou misto plne tisicu krystalu kremene povalujicich se po zemi. Je to opravdu pekny zazitek, ani mi nijak nevadim ze jsme cestou zpet lehce zmokli - chytil nas na ceste kratky, ale zato vzdatny tropicky destik, pak ale zase vyslo slunce a nez jsme zpet v tabore jsme temer susi.
Paty den travime sestupem z hory a opet pochodem pres savanu az do mista, kde jsme spali prvni den (v podstate velmi zrychleny presun :-). Vecer si fotime uplnek a povidame s pruvodcem. Je mu asi 25 let, pruvodcuje a dela nosice uz asi 9 let, chvili delal i ve zlatych dolech, ale to pry byla pekelna drina. Btw. vetsinu cesty absolvoval v gumovkach...pri teplotach pres 35st. strasna predstava...
Sesty den se vracime do Paratepui, kde nam znudeny mistni hlidac kontroluje batohy, jestli si neneseme nejake krystaly ci jine zajimavosti ssebou na pamatku.
Pak uz nas pripraveny dzip odvazi ke malym vodopadum kousek od St. Eleny, kde se prijemne zchladime po absolvovanem vylete a nasleduje navrat do mestecka samotneho, kde nas vylet konci.
Nocleh uz si dalsi nehledame, je rozhodnuto prejet nocnim autobusem zpet do Ciudad Bolivaru odkud se dalsim dennim busem vydame za dalsim dobrodruzstvim do Amazonie...
Roraima se nachazi na jihovychode Venezuely, asi nejnavstevovanejsi stolova hora, rozloha je necelych 50km2. Na jejim vrcholu je tzv. tripple point, hranicni bod mezi Venezuelou, Brazilii a Guyanou (Guyanu z betonoveho patniku osekali, protoze si tuto cast jejiho uzemi narokuje Venezuela a proto si nezaslouzi tam byt zminena:-). Hned vedle ni je druha krasna stolova hora - Kukenan tepui, ktera jako ta negativni, spatna, ci zla hora, na kterou se nechodi (alespon oficialne tam zadne tury organizovane nejsou), tvori pozitivni hodne a dobre Roraime protipol. At tak ci onak, obe dohromady tvori v krajine nadhernou kulisu.Puvodni plan byl presunout se ze Ciudad Bolivar do mestecka San Francisko de Yuruani, odtud sehnat mistni prepravu do Paratepui, osady, odkud se vyrazi na trek pres "La Gran Savana" savanu smerem na kopec a vydat se svobodne a volne na vylet.
Poprve jsme vystrizliveli hned rano, kdy nas autobus vysadil po nocnim prejezdu az v mestecku Santa Elena, ze jsme tak daleko nemeli listek jim bylo jedno, nase chyba.
Hned jak jsme se lehce rozkoukali, absolvovali jsme osobni prohlidku batohu v policejni uradovne hned na nadrazi (nastesti kontrolovali jen prirucni batohy, pokud by stejne peclive hledali drogy i ve velkych batozich, jsme tam asi jeste ted...).
Pak nam mistni dohazovac vyletu oznamil, ze do parku a na horu nas spravci parku samotne nepusti, ze musime mit minimalne pruvodce a ze pro nas bude lepsi a levnejsi, kdyz pockame na nejake dalsi turisty, ke kterym se pridame...touhle mimosezonni dobou to pry muze trvat tak 1-2dny.
Vyrazili jsme tedy hledat ubytovani a pripadne i dalsi duse na vylet.
Nastesti jsme meli celkem stesti a odpoledna dorazila zajimava mezinarodni skupinka sesti typku z Brazilie (dva Uruguaici, Francouzka, Japonka, Ital a Holandan), ktri se tam asi pred sesti tydny potkali a odte doby jeli spolecne.
Oni si koupili vylet s plnym servisem a 1.5 nosicem (v podstate v nabidce prostredni mozna varianta za zhruba 1000Bs), my zaplatili kazdy 600Bs pouze za pruvodce, bez ktereho bychom pry byli uplne ztraceni, vse si poneseme sami. Cesta je naplanovana na sest dni, co tam takovou dobu budeme delat jsme nevedeli, ale proc ne, nikam nechvatame, uzijeme si pohody.
Jeste jsme pouceni, abychom se opakovane nekolikrat denne modlili k duchum a spravcum hory za dobre pocasi a navrat v poradku:
Coming in peace,
Coming in harmony,
Asking for permission
to the guardian spirits.
Nasledujici den rano (v 10hod) jsme vyrazili dzipem do Paratepui, odkud jsme tesne po poledni, v nejvetsim horku, vesele vyrazili smer Roraima. Poprve sem ocenil, ze nemame zadne velke ambice, v noci sem mel strevni problemy, pridali se i zaludecni a asi sestihodinovou vychazku pres savanu v pekelnem horku sem si ten den celkem uzil. Pruvodce mi dal asi v pulce rozkousat kuru jednoho mistniho kere, pry to zarucene pomuze...muj zaludek mu ale stejne nedal sanci na uspech ;-) Gran sabana je ale jinak pekne misto, je to zvlnena nahorni planina ve vysce kolem 1000 - 1200m.n.m. Na mnoha mistech domorodci prubezne zapaluji ohne, delaji to pry ze zvyku, kdyz jdou na lov a nebo proste jenom tak, zadne Cechy jako v Chile na to nepotrebuji, neni tady prakticky zadny souvisly porost, ohne hori pomalu a zadnou skodu tim nikomu asi nedelaji (predpokladam, ze vi, co delaji).
Druhy den jsme se stale stejnou krajinou a vyletni rychlosti presunuli do tzv. zakladniho tabora.
Treti den nas cekal vystup ze zhruba 1870m.n.m. na samotnou horu, vysokou 2700m. To uz jsme se celkem zapotili, krome batuzku se stanem, varenim a jidlem i diky tomu, ze se prochazi pres tropicky les, ve kterem je o poznani vlhceji. Je to ale spise prijemne a take tam tak nepere slunko.
Jinak nam cestu nezprijemnuji zadni komari ale tzv. musky puri-puri, malinke potvurky, co pekne neprijemne kousou.
Vrchol me vylozene prekvapil a to prijemne. Na prvni pohled takova mesicni krajina - Roraima je tvorena cernym piskovcem, ktery je ruzne zerodovany, vrchol tedy neni zadna rovna plocha, ale je tam spousta skal ruznych prapodivnych tvaru, cela rada potoku a ricek, malych vodnich kaskad mezi jednotlivymi prirodnimi nadrzemi a jezirky a vsude spousta krasnych a zajimavych kytek (vcetne endemickych orchidei) a keru. Noc travime opet ve stanech, nicmene kryti jeste velkym skalnim prevysem.Je tady velice cisto, vse co si kdo donese, si musi i odnest (a to doslova, "na velkou" se chodi s pytlikem s trochou praskove desinfekce, vse se nasledne snese dolu).
Na dalsi den je naplanovany celodenni vylet po hore, az k jiz zminenemu tripple pointu, hranici trech statu. Vylet je to opravdu pekny, opet vsude spousta vody, bizardnich tvaru, kytek, nekolik "kristalovych" udolicek - prote je tam najednou misto plne tisicu krystalu kremene povalujicich se po zemi. Je to opravdu pekny zazitek, ani mi nijak nevadim ze jsme cestou zpet lehce zmokli - chytil nas na ceste kratky, ale zato vzdatny tropicky destik, pak ale zase vyslo slunce a nez jsme zpet v tabore jsme temer susi.
Paty den travime sestupem z hory a opet pochodem pres savanu az do mista, kde jsme spali prvni den (v podstate velmi zrychleny presun :-). Vecer si fotime uplnek a povidame s pruvodcem. Je mu asi 25 let, pruvodcuje a dela nosice uz asi 9 let, chvili delal i ve zlatych dolech, ale to pry byla pekelna drina. Btw. vetsinu cesty absolvoval v gumovkach...pri teplotach pres 35st. strasna predstava...Sesty den se vracime do Paratepui, kde nam znudeny mistni hlidac kontroluje batohy, jestli si neneseme nejake krystaly ci jine zajimavosti ssebou na pamatku.
Pak uz nas pripraveny dzip odvazi ke malym vodopadum kousek od St. Eleny, kde se prijemne zchladime po absolvovanem vylete a nasleduje navrat do mestecka samotneho, kde nas vylet konci.
Nocleh uz si dalsi nehledame, je rozhodnuto prejet nocnim autobusem zpet do Ciudad Bolivaru odkud se dalsim dennim busem vydame za dalsim dobrodruzstvim do Amazonie...
krásný fotky, to modrý nebe je nádhera!!
OdpovědětVymazat