Ze Salenta vyrazime brzy rano, smer Popayan, opet dalsi krasne kolonialni mestecko, odkud se chystame na prohlidku dvou archeologickych lokalit - Tierradentro a San Agustin. Jestli se o vsech kolonialnich mesteccich rika, ze jsou beloskvouci, tak o Popayanu to plati dvojnasob, bile fasady zari ve vsech ulicich!
Z Popayanu, ktery jsme si prohledli tak z poloviny (druhou si prohledneme az se vratime) vyrazime dalsi den rano v sedm hodin smer Tierradentro. Cesta je to narocna, po cestach necestach (u nas takove kvality nejsou snad ani lesni a polni cesty, neprehanim...), vystupujeme asi po 6ti hodinach na krizovatce 20min od dvou muzei.
Muzei zaciname, po zakoupeni listku, i nasi prohlidku. Jsou dve, archeologicke a etnograficke. Mala, vesmes ve Spanelstine, ale v pekne upravenych baracich s peknymi zahradami okolo. Jak Tieradentro, zname predevsim pro nekolik desitek nalezenych malovanych hrobek, tak San Agustin, znamy predevsim diky nalezenym socham, jsou pamatkami UNESCO.
Tierradentro se rozklada na kopeccich okolo mestecka San Andres de Piscimbala, ktere si davni obyvatele vybrali jako misto vhodne pro posledni odpocinek. Mista jsou to krasna, vubec se jim nedivim. Turistu aby pohledal, coz nam ale rozhodne nevadi. Personalu v dobe nasi navstevy vice nez navstevniku. Nektere hrobky, vykopane pod zemi, jsou opatrene osvetlenim, ktere nam musi nekdo rozsvitit a po nasi prohlidce hrobku zase uzamknout... Behem prvniho puldne stihame polovinu hrobek a muzea, vecer pak pozorujeme s pivkem v ruce asi 30 decek ruzneho veku, jak hraji na hristi na navsi volejbal, na placku u kostela fotbal, ti nejmensi pak dovadeji na prolezackach. Pozdeji vecer si davame veceri v jedine mistni restauraci a absolvujeme s jednou mladou Francouzkou, ktera pracuje na univerzite v Bogote lekci spanelske konverzace...
Rano se pak v sedm hodin vsichni tri vydavame na druhou polovinu prohlidky, par dalsich hrobek na kopecku nad vesnici. Opet nepotkavame nikoho, nez par mistnich, kdyz mijime jejicvh domky.
Z Tierradentra vyrazime opet pesky na nasi oblibenou krizovatku, mame namireno do San Agustinu. Jeste nez ale stopneme busik tim smerem, zajizdime jinym stopem do vesnicky San Francisko, u ktere je mala kamenna prirodni pyramida. Pekne, kdyz uz jde clovek temer okolo, ale treba z Bogoty bych sem kvuli tomu nejel...
Pak uz zastavujeme po chvili cekani tereni autobus a vydavame se na prvni cast cesty smer San Agustyn. Cest aje opet pekelna, v listopadu minuleho roku vybichla sopka Huila a nasledne laviny a sesuvy pudy rozvodnili reku, ktera ssebou odnesla nekolik mostu a cast silnice. takze se jezdi oklikou, pres jine hory a udoli a trva to mnohem dele.
Prestoupime jeste dvakrat a jsme v San Agustinu. To je o poznani vetsi mestecko, je take mnohem lepe pristupne z jinych vetsich mest a tudiz je tady i vyrazne vice turistu.
Hned po prijezdu si kupujeme, pote co David bryskne usmlouva desetiprocentni slevu, celodenni vylet dzipem na vzdalenejsi archeologicke lokality a prirodni zajimavosti teto oblasti.
Vylet zacina rano v devet, jedeme spolecne se tremi Svycary, Amikem a Spanelem, prijemymi spolecniky! Vratiti se mame kolem pate, ale nakonec se to protahuje az na osmou, protoze cestou resime opravu auta. Ani se neni cemu divit, dostava zabrat, cesty opet spise zadne. Ale vylet je to moc prijemny, jsme opet v oblasti s bananovniky, tabakem, citrusy, trtinou, kterou mistni prave sklizeji... jezdime mezi policky, v planu jsou tri archeologicka naleziste se sochami (doplnene hrobkami, ale to jsou v porovnani s Tierradentrem jen diry v zemi :-) a tri prirodni zajimavosti - souteska reky Magdaleny (v puvodnim indianskem nareci: Guaca-Hayo, neboli reka posvatnych mist) a dva vodopady, jeden z nich 200m vysoky.
Cas na opravu travime v male vesnicce na chodniku, popijime pivko a rum, dlabeme bramburky a arepy, okolo nas korzuji mistni, devcata v lodickach na podpadcich, lehce zablacenych, ale ma to uzasnou atmosferu. Naproti nam u kramku zastavuje mladik auto, otevira kufr plny aparatury, pousti mistni muziku, shazeji se kamaradi, vsichni popijeji...sobotni pohoda... I my po navratu do San Agustinu jeme spolecne na pivko, vylet byl prece narocny ;-)
Druhy den jdeme nejdrive do archeologickeho parku - opet asi ctyri upravene "louky" se striskami nad sochami, male muzeum a pozdeji odpoledne vyrazime busikem na jednu odlehlejsi lokalitu. Nebyli bychom to my, kdybychom tam dosli bez problemu... Z autobusu nas zapomneli vykopnout, tak ze pry tam kam chceme dojdeme po ceste na ktere stojime, asi po 15-20min mame zahnout doprava. Cesta to byla zajimava, misty dost mokra, jednou jsme skoncili brimo u nekoho na dvorku, blata az po kotniky, pesinu evidentne pouzivaji jen kravky, obcas si holky ulevi...ja se jim nedivim, take sem se z toho malem po... ;-) Na archeologickou lokalitu prichazime znacne spinavi, celkem kontrast s korzujici nasnorenou mladezi okolo nas.
Dole ve mestecku nam nabizeli, at jedeme na konich, nikdo nam ale nerekl, ze se tam prakticky jinak ani jit neda. I kdyz zpet jdeme jiz po spravne ceste, opet se brodime hlubokym blatem, esta je od koni rozdupana a jeden z mistnich konaku nam nabizi na dalsi den lepsi vylet, na konich...dekujeme, mame dost, dalsi den odjizdime. Ale na druhou stranu, zazitek to byl silny, uprimne jsme se sami sobe zasmali. Nekdo za podobne bahenni dobrodruzstvi plati v laznich tezke penize :-)
Nez dojdeme na silnici, na ktere uz jezdi busik do mestecka, zastavjeme se v jedne fince a vyuzivame jejich zazemi s hadici s vodou a kartacem, abychom se drobet zkulturnili. Vecer jdeme opet na veceri a pivko s nasimi znamymi Svycary, kdyz nas po navratu videli, smichy se sotva drzeli. Korunu tomu nasadila jedna mistni babca, ktere Davida posilala kamsi za roh, ze mu tam spravi jeho rozbity sandal...museli jsme vypadat fakt hrozne, kdyz uz si toho vsimli i mistni...
Vypravu po pamatkach ale zakoncujeme se stitem, resp. nekteri se sandaly v ruce :-)
Dalsi den v sest rano startuje opet oblibena sedmihodinova vytrasaci jizda smer Popayan kde absolvujeme nasi predposledni noc v Kolumbii...
Z Popayanu, ktery jsme si prohledli tak z poloviny (druhou si prohledneme az se vratime) vyrazime dalsi den rano v sedm hodin smer Tierradentro. Cesta je to narocna, po cestach necestach (u nas takove kvality nejsou snad ani lesni a polni cesty, neprehanim...), vystupujeme asi po 6ti hodinach na krizovatce 20min od dvou muzei.Muzei zaciname, po zakoupeni listku, i nasi prohlidku. Jsou dve, archeologicke a etnograficke. Mala, vesmes ve Spanelstine, ale v pekne upravenych baracich s peknymi zahradami okolo. Jak Tieradentro, zname predevsim pro nekolik desitek nalezenych malovanych hrobek, tak San Agustin, znamy predevsim diky nalezenym socham, jsou pamatkami UNESCO.
Tierradentro se rozklada na kopeccich okolo mestecka San Andres de Piscimbala, ktere si davni obyvatele vybrali jako misto vhodne pro posledni odpocinek. Mista jsou to krasna, vubec se jim nedivim. Turistu aby pohledal, coz nam ale rozhodne nevadi. Personalu v dobe nasi navstevy vice nez navstevniku. Nektere hrobky, vykopane pod zemi, jsou opatrene osvetlenim, ktere nam musi nekdo rozsvitit a po nasi prohlidce hrobku zase uzamknout... Behem prvniho puldne stihame polovinu hrobek a muzea, vecer pak pozorujeme s pivkem v ruce asi 30 decek ruzneho veku, jak hraji na hristi na navsi volejbal, na placku u kostela fotbal, ti nejmensi pak dovadeji na prolezackach. Pozdeji vecer si davame veceri v jedine mistni restauraci a absolvujeme s jednou mladou Francouzkou, ktera pracuje na univerzite v Bogote lekci spanelske konverzace...Rano se pak v sedm hodin vsichni tri vydavame na druhou polovinu prohlidky, par dalsich hrobek na kopecku nad vesnici. Opet nepotkavame nikoho, nez par mistnich, kdyz mijime jejicvh domky.
Z Tierradentra vyrazime opet pesky na nasi oblibenou krizovatku, mame namireno do San Agustinu. Jeste nez ale stopneme busik tim smerem, zajizdime jinym stopem do vesnicky San Francisko, u ktere je mala kamenna prirodni pyramida. Pekne, kdyz uz jde clovek temer okolo, ale treba z Bogoty bych sem kvuli tomu nejel...Pak uz zastavujeme po chvili cekani tereni autobus a vydavame se na prvni cast cesty smer San Agustyn. Cest aje opet pekelna, v listopadu minuleho roku vybichla sopka Huila a nasledne laviny a sesuvy pudy rozvodnili reku, ktera ssebou odnesla nekolik mostu a cast silnice. takze se jezdi oklikou, pres jine hory a udoli a trva to mnohem dele.
Prestoupime jeste dvakrat a jsme v San Agustinu. To je o poznani vetsi mestecko, je take mnohem lepe pristupne z jinych vetsich mest a tudiz je tady i vyrazne vice turistu.
Hned po prijezdu si kupujeme, pote co David bryskne usmlouva desetiprocentni slevu, celodenni vylet dzipem na vzdalenejsi archeologicke lokality a prirodni zajimavosti teto oblasti.
Vylet zacina rano v devet, jedeme spolecne se tremi Svycary, Amikem a Spanelem, prijemymi spolecniky! Vratiti se mame kolem pate, ale nakonec se to protahuje az na osmou, protoze cestou resime opravu auta. Ani se neni cemu divit, dostava zabrat, cesty opet spise zadne. Ale vylet je to moc prijemny, jsme opet v oblasti s bananovniky, tabakem, citrusy, trtinou, kterou mistni prave sklizeji... jezdime mezi policky, v planu jsou tri archeologicka naleziste se sochami (doplnene hrobkami, ale to jsou v porovnani s Tierradentrem jen diry v zemi :-) a tri prirodni zajimavosti - souteska reky Magdaleny (v puvodnim indianskem nareci: Guaca-Hayo, neboli reka posvatnych mist) a dva vodopady, jeden z nich 200m vysoky.Cas na opravu travime v male vesnicce na chodniku, popijime pivko a rum, dlabeme bramburky a arepy, okolo nas korzuji mistni, devcata v lodickach na podpadcich, lehce zablacenych, ale ma to uzasnou atmosferu. Naproti nam u kramku zastavuje mladik auto, otevira kufr plny aparatury, pousti mistni muziku, shazeji se kamaradi, vsichni popijeji...sobotni pohoda... I my po navratu do San Agustinu jeme spolecne na pivko, vylet byl prece narocny ;-)
Druhy den jdeme nejdrive do archeologickeho parku - opet asi ctyri upravene "louky" se striskami nad sochami, male muzeum a pozdeji odpoledne vyrazime busikem na jednu odlehlejsi lokalitu. Nebyli bychom to my, kdybychom tam dosli bez problemu... Z autobusu nas zapomneli vykopnout, tak ze pry tam kam chceme dojdeme po ceste na ktere stojime, asi po 15-20min mame zahnout doprava. Cesta to byla zajimava, misty dost mokra, jednou jsme skoncili brimo u nekoho na dvorku, blata az po kotniky, pesinu evidentne pouzivaji jen kravky, obcas si holky ulevi...ja se jim nedivim, take sem se z toho malem po... ;-) Na archeologickou lokalitu prichazime znacne spinavi, celkem kontrast s korzujici nasnorenou mladezi okolo nas.Dole ve mestecku nam nabizeli, at jedeme na konich, nikdo nam ale nerekl, ze se tam prakticky jinak ani jit neda. I kdyz zpet jdeme jiz po spravne ceste, opet se brodime hlubokym blatem, esta je od koni rozdupana a jeden z mistnich konaku nam nabizi na dalsi den lepsi vylet, na konich...dekujeme, mame dost, dalsi den odjizdime. Ale na druhou stranu, zazitek to byl silny, uprimne jsme se sami sobe zasmali. Nekdo za podobne bahenni dobrodruzstvi plati v laznich tezke penize :-)
Nez dojdeme na silnici, na ktere uz jezdi busik do mestecka, zastavjeme se v jedne fince a vyuzivame jejich zazemi s hadici s vodou a kartacem, abychom se drobet zkulturnili. Vecer jdeme opet na veceri a pivko s nasimi znamymi Svycary, kdyz nas po navratu videli, smichy se sotva drzeli. Korunu tomu nasadila jedna mistni babca, ktere Davida posilala kamsi za roh, ze mu tam spravi jeho rozbity sandal...museli jsme vypadat fakt hrozne, kdyz uz si toho vsimli i mistni...
Vypravu po pamatkach ale zakoncujeme se stitem, resp. nekteri se sandaly v ruce :-)Dalsi den v sest rano startuje opet oblibena sedmihodinova vytrasaci jizda smer Popayan kde absolvujeme nasi predposledni noc v Kolumbii...
Žádné komentáře:
Okomentovat