Prijezd byl brzky, na autobusovem terminalu jsme byli uz po pate hodine ranni. Taxikem jsme odjeli do vytypovaneho hotelu Platypus, ktery sice pry neni na nejbezpecnejsim miste, ale zase je to odtud kousek do centra a kvalita celkem slusna (vypraveji se tady mezi cestovateli ruzne skazky, povetsinou o ruznych smazkach, ci fetacich, snazicich se prijit ke korune...resp. pesu). My stravili ve meste dva dny a zadny podobny problem jsme nemeli.
Autobusovym nadrazim se tady rika "Bus terminal", "Terminal de pasajeros", ci Terminal de transportes", obecne Terminal. Terminaly byvaji vetsinou stranou mesta, 500m az nekolik kilometru a je tedy treba pro prepravu na a z nej taxi ci mistni busiky jezdici do centra a vubec vsude po mestech.
Autobusy jsou ruzne, od malych pro asi deset lidi, pres staricke terenni s velkymi koly, s vyhodou pouzivanymi na horskych necestach, az po velke, luxusni s klimatizaci a toaletou.
Na severu zeme bylo celkem bezne ceny autobusu smlouvat, tato moznost se ale temer vytratila nekde okolo San Gilu, kde zacaly byt terminaly mnohem modernejsi, vybavane pocitaci a prodejci zacali tvrdit, ze jizdenku za jinou cenu, nez jaka je v pocitaci prodat nemohou. Usmlouvat se tak podari cenu v busicich do mensich mestecek, kdyz se plati primo ridici, ci jeho pohunkovi, nebo kdyz narychlo shaneji ldi do odjizdejiciho autobusu a opet se tedy plati primo v autobusu.Na terminalu je vetsinou nejmene deset, nekdy mozna i vice kancelari ruznych prepravcu, kteri ze svyvh kukani, ci stojice primo pred nimi vykrikuji jmena cilovych destinaci a lakaji tak prichozi ke koupi prave u nich. Ostatne, ruzni nahaneci se pohybuji po celem terminalu a stale nabizeji vsem okolo listky, ptaji se kam kdo jede a tak. Co je na tom nekdy, dovolim si rici, otravnem zpusobu prodeje prijemne je fakt, ze vsichni vedi ktera spolecnost kam a kdy a za kolik jede a kdyz reknete jine misto, nez prodava on, tak vam ochotne poradi, kterym smerem se vydat. Takova ferova konkurence ;-)
Mesto ma celkem pekne historicke centrum, nejvice mne ale zaujala dve navstivena muzea.
Prvnim z nich bylo El Museo del Oro (Muzeum zlata). Bylo zalozeno v roce 1939, pod zastitou Narodni banky. Asi i diky tomu je vstupne v prepoctu zhruba 25Kc, prestoze se jedna o opravdu obrovskou sbirku pevazne zlatych predmetu. Samotne muzeum ma tri patra (myslim, ze dalsi dve jsou vyhrazena prechodnym, ci docasnym vystavam), vsechny popisky jsou dvojjazycne (sp. a eng.). Expozice je doplnena nekolika video-ukazkami, predstavujicimi nazorne ruzne techniky, ktere davni obyvatele jihoamerickeho kontinentu pouzivali jednak pri vyrobe slitin obsahujicich zlato a jednak pri vyrobe zlatych predmetu samotnych.Druhym velkym muzem bylo Muzeum Fernanda Botera, opet umistene v prostorach Narodni banky, ktere predstavuje jednak jeho vlastni dila (...podle mne velice zajimava: http://en.wikipedia.org/wiki/Botero :-) a jednak sbirku obrazu, kterou Botero venoval statu. Tam jsou obrazy ruzne. Nekolik velice peknych impresionistickych kousku znamych autoru, a pak nekolik jiste hodnotnych del napr. Daliho a spol... Tam sem se ale zacal ztracet nekde u dila "Vybuch katedraly" vyvedeneho v peknych fialovych barvach, ztratil sem se uplne (a myslim ze to byl zrovna Dali...??) u dila "Rozlozena zena", ci tak nejak. Ze to byla zena sem poznal, ale pres urcite anatomicke znalosti bych ji dohromady opravdu davat nechtel, nedej boze ji hledat potme :-)
Krome Botera je ve stejnem komplexu budov i prehledna stala expozice znazornujici a popisujici vznik penez a jejich vyrobu.
Jak sem rekl, zdrzeli jsme se dve noci. Druhy den vecer, po veceri a zapadu slunce, jsme vyrazili na horu Monserrate (3,152 metru), odkud byl hezky vyhled na rozsvicene mesto. Jeli jsme lanovkou, pry to tak pro nas tou dobou bylo lepsi.
Byl to velice prijemny zaver nasi navstevy ve meste. Nebylo tam tou dobou jiz mnoho lidi, na kopecku je kostel (postaveny v 17em stoleti s oltarem zasvecenym Padlemu panu...na tenhle preklad se jeste podivam ;-) a velice pekna, v okolni prirode umistena krizova cesta, vytvorena z velkych bronzovych soch. Cely vrsek byl ozvuceny, zpival nam pri prochazeni se jakysi muzsky duchovni sbor a cele to melo moc fajn atmosferu, patrici k tomuto mistu.K te zminene veceri - co ze to tady jime... Asi v podstate ve, co se nam libi, na co mame chut. Kdyz nic takoveho neni, uvarime si nekdy neco sami, dle vlastni chuti, hostely na to byvaji zarizene spolecnou kuchynkou.
Seriozni jidlo, za rozumnou cenu je tzv. comida. Je to menu sestavajici z polevky, hlavniho chodu a cerstveho dzusu z nejakeho sezonniho ovoce.
Polevka povetsinou husta, se spoustou zeleniny, casto doplnena veprovou kosti s kouskem masa, ci nejakym prekvapenim typu hovezi drzka.
Hlavni chod ma temer vzdy stejny zaklad - kopecek ryze, kus osmahleho bananu-platanu, trocha zeleninoveho salatu. Na vyber pak byva posledni priloha - bud fazole, ci cocka, ci varena zelenina. Nekdy k tomu jeste prihodi bud malou arepu, ci kus juky. Zalezi jak kde.
Co se masa tyka na vyber je vetsinou bud kus opeceneho kurete, ci carne (maso) - hovezi platek. Nekdy nabidnou i rybu-file, v horach casto meli smazene pstruzi filety. Chut je povetsinou dobra, vicemene pokazde stejna. Porce by mohla byt o neco vetsi...dane asi tim, ze si podobne jidlo davame jen jednou denne, pozdeji odpoledne a mivame uz celkem hlad :-) Ceny slusne, lidove, nejlepsi ve velkych mestech, nekde mezi 40-75Kc.
Z Bogoty jsme se presunuli do mesta Manizales, v tzv. Zona Cafetera. Oblast, jak uz nazev napovida, je proslula a vyznamna predevsim extenzivnim pestovanim kavy. Byl to jeden z tech opravdu hezkych prejezdu, jede se moc peknou prirodou, se spoustou kopecku ostrych hrebinku a hlubokych udoli...a vsude, nekdy i na neuveritelne prudkych svazich vysoko na kopcich, kavovniky. Casto doplnene i dalsimi zemedelskymi plodinami, predevsim bananovniky a platanovniky.
Platanovnik neni, bohuzel, jak by se mohlo zdat, strom, na kterem roste protivinsky mok, ale asi muj vymysl a pojmenovani druhu bananovniku. Jeho plody se nepouzivaji k prime konzumaci, jak jsme zvykli v pripade bananu, ale k dalsimu kuchynskemu zpracovani. Najdou se nejcasteji na kousky nakrajene a varene v polevkach, spolecne s brambory, podelne na platky rozrezane a osmazene jako priloha k masu, si ve forme bananovych lupinku. Pouzivaji se jednak "nedozrale" zelene (jsou pak vicemene bez chuti a prejimaji chut prisad), tak zralejsi, zlute a ty jsou pak nasladle. Mne chutnaji, zalezi na zvyku a gustu.
Do Manizales jsme prijeli pozde odpoledne, ubytovali se a domluvili jsme si na dalsi den exkurzi na jedne z kakovnikovych farem.
V pul desate rano si nas vyzvedla nase pruvodkyne, mlada studentka, ktera si takto prividelava, prohlidka byla vedena v anglictine, takze jsme z toho i neco meli :-)
Ve zhruba dvou a pul hodinach nam vysvetlila a predstavila vse, od zasazeni kavovnikoveho seminka az po ochutnavku mistni kavy.
Ve zkratce: zasadi se seminko do pisku, necha se vyrust semenacek, ktery se nasledne presadi kazdy jednotlive do igelitoveho pytliku (ale i treba kvetniku, jenomze tech by potrebovali tisice, tak je nepouzivaji...). Jde o to, aby sazenice, predtim nez se zasadi na stanoviste, mela dlouhe rovne koreny a drzela nasledne na prudkych svazich za vsech okolnosti.
Asi po pul roce jsou sazenicky pripravene k vysadbe na stanovisti. Nutno dodat, ze se pouziva pouze overene osivo, je pry geneticky upravene, odolne skudcum a chorobam (odbornikum se omlouvam za vyrazne zjednoduseni cele problematiky).
Na stanovisti je pak kazda rostlina prave 28 let. Po sedmi letech se serizne horni tretina a jede se dal. Po dalsich sedmi letech se rostlina serizne v polovine a po 21 letech se serizne asi 10-20cm nad zemi, cimz se odstartuje posledni sedmilety cyklus zivota rostliny. Nasledne se urizne u zeme a nahradi rostlinkou novou.
Kava se sklizi povetsinou dvakrat do roka, jedna sklizen je hlavni, vetsi. Maji ale problemy jako vsichni zemedelci, skudci, pocasi, nerovnomerne dozravani, vykupni ceny, atd...
Otrhane plody, bobule, se museji oloupat a oplachnout, nasledne se susi. Slupky sezerou kalifornske zizaly a vytvoreny humus se dale pouzije jako hnojivo.
Susi se ekologicky, pouziva se "vnitrni" slupka, kterou je obalene kazde jednotlive zrnko, ci odrbane kukuricne klasy.
V teto forme se kava exportuje, prazi se az na miste, aby se neztratilo aroma.
V Kolumbii se pry pije ta nejhorsi kava, byt vyrabeji pry tu nejlepsi. To proto, protoze je nejlevnejsi. Ta draha a kvalitni jde na vyvoz. (Kava se v nekolika krocich tridi, ale to sem preskocil...).
Farma, kterou jsme navstivili my, ma asi 64ha, rostlinky se sazi na spon 1m, tedy nepletu-li se tak 10.000 keriku na 1ha, celkem tedy 640.000 rostlin. Pokud by je obmenovali prubezne rovnomerne, je to kazdy rok asi 3.000 nove vysazenych rostlin! Celkem se vyblbnou...kdyz k tomu pridate postriky, hnojeni, sekani ci trhani plevelu, sber samotny, vse rucne, protoze se k tomu jinak nedostanou, maji co delat.
Ale kavu maji dobrou, na farme pouzivaji tu lepsi :-)
Krom kavovniku maji na farme i celou radu krasnych Heliconii a pro vlastni potrebu pestuji i bambus (na tom mi prislo
zajimave to, ze se kaci vzdy rano pred sestou, dokud v nem neni voda a presne podle mesicniho cyklu. V urcitem obdobi v sobe ma jakes mineralni latky, pochopil-li sem to spravne, na ktere chodi broucci a ti by pak zustali treba v baraku...no proste by byla kvalita a zivotnost nizsi).
Seriozni jidlo, za rozumnou cenu je tzv. comida. Je to menu sestavajici z polevky, hlavniho chodu a cerstveho dzusu z nejakeho sezonniho ovoce.
Polevka povetsinou husta, se spoustou zeleniny, casto doplnena veprovou kosti s kouskem masa, ci nejakym prekvapenim typu hovezi drzka.
Hlavni chod ma temer vzdy stejny zaklad - kopecek ryze, kus osmahleho bananu-platanu, trocha zeleninoveho salatu. Na vyber pak byva posledni priloha - bud fazole, ci cocka, ci varena zelenina. Nekdy k tomu jeste prihodi bud malou arepu, ci kus juky. Zalezi jak kde.
Co se masa tyka na vyber je vetsinou bud kus opeceneho kurete, ci carne (maso) - hovezi platek. Nekdy nabidnou i rybu-file, v horach casto meli smazene pstruzi filety. Chut je povetsinou dobra, vicemene pokazde stejna. Porce by mohla byt o neco vetsi...dane asi tim, ze si podobne jidlo davame jen jednou denne, pozdeji odpoledne a mivame uz celkem hlad :-) Ceny slusne, lidove, nejlepsi ve velkych mestech, nekde mezi 40-75Kc.
Z Bogoty jsme se presunuli do mesta Manizales, v tzv. Zona Cafetera. Oblast, jak uz nazev napovida, je proslula a vyznamna predevsim extenzivnim pestovanim kavy. Byl to jeden z tech opravdu hezkych prejezdu, jede se moc peknou prirodou, se spoustou kopecku ostrych hrebinku a hlubokych udoli...a vsude, nekdy i na neuveritelne prudkych svazich vysoko na kopcich, kavovniky. Casto doplnene i dalsimi zemedelskymi plodinami, predevsim bananovniky a platanovniky.Platanovnik neni, bohuzel, jak by se mohlo zdat, strom, na kterem roste protivinsky mok, ale asi muj vymysl a pojmenovani druhu bananovniku. Jeho plody se nepouzivaji k prime konzumaci, jak jsme zvykli v pripade bananu, ale k dalsimu kuchynskemu zpracovani. Najdou se nejcasteji na kousky nakrajene a varene v polevkach, spolecne s brambory, podelne na platky rozrezane a osmazene jako priloha k masu, si ve forme bananovych lupinku. Pouzivaji se jednak "nedozrale" zelene (jsou pak vicemene bez chuti a prejimaji chut prisad), tak zralejsi, zlute a ty jsou pak nasladle. Mne chutnaji, zalezi na zvyku a gustu.
Do Manizales jsme prijeli pozde odpoledne, ubytovali se a domluvili jsme si na dalsi den exkurzi na jedne z kakovnikovych farem.
V pul desate rano si nas vyzvedla nase pruvodkyne, mlada studentka, ktera si takto prividelava, prohlidka byla vedena v anglictine, takze jsme z toho i neco meli :-)
Ve zhruba dvou a pul hodinach nam vysvetlila a predstavila vse, od zasazeni kavovnikoveho seminka az po ochutnavku mistni kavy.
Ve zkratce: zasadi se seminko do pisku, necha se vyrust semenacek, ktery se nasledne presadi kazdy jednotlive do igelitoveho pytliku (ale i treba kvetniku, jenomze tech by potrebovali tisice, tak je nepouzivaji...). Jde o to, aby sazenice, predtim nez se zasadi na stanoviste, mela dlouhe rovne koreny a drzela nasledne na prudkych svazich za vsech okolnosti.
Asi po pul roce jsou sazenicky pripravene k vysadbe na stanovisti. Nutno dodat, ze se pouziva pouze overene osivo, je pry geneticky upravene, odolne skudcum a chorobam (odbornikum se omlouvam za vyrazne zjednoduseni cele problematiky).
Na stanovisti je pak kazda rostlina prave 28 let. Po sedmi letech se serizne horni tretina a jede se dal. Po dalsich sedmi letech se rostlina serizne v polovine a po 21 letech se serizne asi 10-20cm nad zemi, cimz se odstartuje posledni sedmilety cyklus zivota rostliny. Nasledne se urizne u zeme a nahradi rostlinkou novou.Kava se sklizi povetsinou dvakrat do roka, jedna sklizen je hlavni, vetsi. Maji ale problemy jako vsichni zemedelci, skudci, pocasi, nerovnomerne dozravani, vykupni ceny, atd...
Otrhane plody, bobule, se museji oloupat a oplachnout, nasledne se susi. Slupky sezerou kalifornske zizaly a vytvoreny humus se dale pouzije jako hnojivo.
Susi se ekologicky, pouziva se "vnitrni" slupka, kterou je obalene kazde jednotlive zrnko, ci odrbane kukuricne klasy.
V teto forme se kava exportuje, prazi se az na miste, aby se neztratilo aroma.
V Kolumbii se pry pije ta nejhorsi kava, byt vyrabeji pry tu nejlepsi. To proto, protoze je nejlevnejsi. Ta draha a kvalitni jde na vyvoz. (Kava se v nekolika krocich tridi, ale to sem preskocil...).Farma, kterou jsme navstivili my, ma asi 64ha, rostlinky se sazi na spon 1m, tedy nepletu-li se tak 10.000 keriku na 1ha, celkem tedy 640.000 rostlin. Pokud by je obmenovali prubezne rovnomerne, je to kazdy rok asi 3.000 nove vysazenych rostlin! Celkem se vyblbnou...kdyz k tomu pridate postriky, hnojeni, sekani ci trhani plevelu, sber samotny, vse rucne, protoze se k tomu jinak nedostanou, maji co delat.
Ale kavu maji dobrou, na farme pouzivaji tu lepsi :-)
Krom kavovniku maji na farme i celou radu krasnych Heliconii a pro vlastni potrebu pestuji i bambus (na tom mi prislo
zajimave to, ze se kaci vzdy rano pred sestou, dokud v nem neni voda a presne podle mesicniho cyklu. V urcitem obdobi v sobe ma jakes mineralni latky, pochopil-li sem to spravne, na ktere chodi broucci a ti by pak zustali treba v baraku...no proste by byla kvalita a zivotnost nizsi).
Žádné komentáře:
Okomentovat