Presun byl az necekane hladky. Cochasqui je stranou od nejcasteji pouzivanych cest smerem na sever a navic lokalita sama o sobe je stranou cest prakticky veskerych. Z busiku jsme tedy asi po 1.5hodine cesty z Quita vystupovali s tim, ze zbyvajicich asi sedm kilometru budeme muset urazit po svych. No, vzhledem k tomu, ze jsme jeli opet "nalehko", to nebyla zadna tragedie. I tak jsme se ale zdlouhave prochazce po asfaltu a kamenne ceste vyhli, mavnuli jsme na prvni nakladak a na jeho korbe jsme dojeli az temer pred vstupni branu.
Cochasqui se rozklada na upati pohori Mojanda. Celkove se v arealu nachazi 15 pyramid postavenych z vulkanickeho materialu zvaneho cangahua a dale nekolik znatelnych kopecku a prohlubni - hrobek.Existuji dve teorie o puvodu a vyznamu pyramid a mista jako takoveho - jedna rika, ze slo o vojenske obranne stavby. Druha, vyznamne podporovana v minulosti probehnuvsimi vykopavkami, nalezenymi predmety a hlavne odbornou verejnosti rika, ze slo o nabozenske centrum Indianu kmene Cara s presnym umistenim vuci rovniku, okolnim vyznamnym kopcum a ostatnim nabozenskym mistum v okoli, casto slouzicim zaroven jako tehdejsi astronomicke "pozorovatelny".
Misto je to pekne, meli jsme stesti na pruvodce, vedel toho opravdu hodne, prohlidka zabrala temer dve hodiny.
S pyramidami je to drobet slabsi - chce to predstavivost, urcite na prvni pohled nic, cemu povetsinou rikame pyramida. V podstate je to 15 ruzne velkych kopcu a kopecku hliny porostlych travou. A to nejen diky zubu casu, ale pry hlavne proto, ze se mistni snazili pro ne vyznamne misto ukryt pred Spaneli a tudiz pyramidy pokryli vrstvou hliny... Kazda pyramida ma svou, dobre znatelnou, na vrchol vedouci pristupovou rampu, provedeni a soucasny vzhled stejny s paramidami samotnymi.
Jede-li clovek kolem, ma myslim smysl se zastavit, to zase ano. Soucasti je i male, pekne upravene muzeum a ma-li clovek stesti na pocasi, tak je odtud pekny vyhled na okoli.
Z Cochasqui jsme se presunuli do Otavala opet celkem hladce - nejdrive jsme pozadali jednu rodinku z nasi skopiny, aby nas odvezli na hlavni silnici, a odsud jsme se opet stopem, tentokrat na korbicce pick-upu presunuli az temer na otavalske namesti.Otavalo je male prevazne domorode mestecko v provincii Imbabura. Lezi v udoli, obklopene krasnymi sopkami Imbabura (4,610m), Cotacachi (4,995m) a Mojanda (4,263 m).
Pekneho okoli lze vyuzit k ruznym turistickym, ale i sportovnim aktivitam, my to ale pojali ciste turisticky - cilem byl tradicni sobotni trh, ktery se stal pojmem po sirokem okoli, sjizdi se na nej spousta turistu a je to tedy zaruka dobreho prijmu pro mistni remeslniky.
Hlavni cest trhu se odehrava na Plaza del
Ponchos, lepsi nazev by jeden asi tezko pohledal... Je to turistika, ale zase to neni tak strasne.My zacali na opacnem konci mestecka, na tzv. zvirecim trhu. Tam moc turistu nedorazi a ma to rozhodne svou atmosferu. Nejzajimavejsi je asi prodej oblibenych domacich mazlicku - morcat. Tady ale zdaleka ne prodavanych pro potechu duse a oka, ale zejmena chutovych bunek (a tedy vlastne i ducha :-) A ze si mistni hospodynky umi to spravne zviratko vybrat...
Trh na hlavnim namesti je proste pekny, barevny, "domorodci" stylove obleceni, se spoustou krasnych veci. Mistni jsou znamymi tkalci, ale krome vlnenych oblecku, jako jsou svetry, poncha, saly, rukavice, povleceni, prehozy a pokryvky vseho druhu a dalsi veci upletene budto z ovci ci casteji spise z lami vlny se prodavaji i ruzne kozene doplnky - pasky, klobouky, ci korale a "na krk a ruku povesky" vseho druhu.
V jine casti si zase clovek muze doprat na zub neco mistnich specialit. Ja z tech mene beznych vyzkousel jednoho maleho syroveho snecka. Ani nevim, byl-li morsky, ci sladkovodni, kazdopadne je prodavali po desitkach, ci resp. po pytlicich, se soli a limetkou. Proste ho tak na trictvrte vycucnou z ulity a zbytek - strivko, 
ukousnou a spolecne s ulitou zahodi. Pecena selata, ryby, placky vseho druhu, varena, smazena, pecena kukurice....no vycet by to byl asi dlouhy, ale tezko uplny, vse bych pojmenoval jen hodne stezi ;-)Dalsi atrakci dlouheho dne v Otavalu byla vecerni, resp. nocni navsteva kohoutich zapasu.
Cela akce zacina az kolem pul desate, vjednom z baraku kdesi na trzisti. Uvnitr je kruhovy ring prumeru zhruba 5-7m, se
stupnovitym hledistem okolo...milovnici zvirat odpusti, takovy maly cirkus.Zacatek se pro nas, veci neznale, celkem tahl. Majitele se se svymi milacky sejdou okolo dlouheho stolu a zacnou se dohadovat kdo s kym a o kolik. Kohouti se vazi, lehce nadhazuji, roztahuji se jim kridla...dohadovani se tahne. Kdyz se dva majitele domluvi, cela akce zacina.
Kohoutum se nejdrive vylepsi ostruhy - lehce se jim zastrihnou ty jejich vlastni, pak se v rukach majitelu a jejich pomocniku objevi krabicky
s ostruhami "umelymi" asi 5cm dlouhymi ostrymi bodci, ci ostny, ktere se pomoci pecetniho vosku a tenke umelohmotne lepici pasky pripevni na nohy. Pres ty pristrizene nedostatecne prirodni ostruhy.Kohouti se vydrazdi - nekdy se pouzije jiny kohout, kterym se mava zapasnikovy kolem hlavy a na ktereho on zacne utocit, pak se k sobe poprve, stale jeste v rukach majitelu priblizi souperi, aby se lehce poklovali. V ringu zustava pouze rozhodci a majitele, ci treneri...ke kazdemu kohoutovi proste jeden clovek, ktery ho po dobu zapasu nejen povzbuzuje, ale priskoci kdykoliv je nektery z kohoutu zasazen a noha mu diky bodci - ostruze - uvizne v tele jeho soka.
Zapas ma tri casti, vyznam presne neznam, mozna jde spise o info pro sazejici.
Prvni cast trva asi 12s, vse se meri na hodinach zavesenych vedle ringu, ktere po uplynuti dane doby - nastavene rozhodcim, zazvoni. Po 12ti sekundach se cas posune na 3minuty, pokud zapas do te doby neskonci, nastavi se dalsich 9minut.
Zapas nema prestavek, pokud neni treba upravit vyzbroj, oddelit od sebe zaklinene soky ci fyzicky povzbudit ci probrat skomirajiciho kohouta, posune se rucicka na hodinach zpet a souperi se dal.
Rozhodci zapiska a zacne mela (na foceni pri te rychlosti svetla proklate malo, ta skvrna na fotce jsou opravdu dva kohouti :-). Prvnich par minut je opravdu rychlych, clovek ani nevnima co se deje. Kohouti s proti sobe rozbihaji a ve vyskoku, pri kterem se pretaceji ostruhami vpred, se snazi zasahnout soupere. Ostruhy - pro neznale - rostou totiz kohoutu na nohach smerem dozadu a kohout tedy musi udelat ve vzduchu temer salto nazad aby zasahl a zapichl.Zapasy koncily ruzne. Nekdy vylozene smrti kohouta - sok ho nekolikrat zasahl tak dobre, ze uz se nezvedl, nekdy utekem soka - porazeny dostal dve tri sance se pochalpit a pak byl, pokud stale utikajic, prohlasen za porazeneho. Jindy je jeden ze soupru natolik vysileny, ze uz se na nohach neudrzi a je tedy prohlasen za porazeneho. Jednou zapas skoncil remizou. Oba kohouti - asi nejtezsi dvojice vecera, kohouti vazici temer ctyri libry - byli natolik vysileni bojem, ze uz se temer nemohli pohnout a jen tak se motali a slapali po sobe. Vyslouzili si nekolikrat potlesk publika.
Kohouti jsou, jak jsem rekl, mohutne povzbuzovani primo v ringu majitelem (nekdy opravdu nejde o majitele, prislo mi, ze nekteri tam meli cele tymy a privezli treba deset kohoutu - ne na vsechny ten vecer prisla rada). Dalsimi povzbuzujicimi jsou lide v hledisti, ketri na kohouta vsadili. "Pojdme synku" a "Hledej" byly asi nejcastejsimi pokriky. Vsichni spolecne se vyrazne povzbuzuji cely vecer alkoholem. Nejdrazsi, ci nejhodnotnejsi zapasy byly domluveny mezi majiteli za 200USD, coz mne celkem prekvapilo, tolik sem necekal. Oba - jak vitez, tak porazeny vetsinou po zapase potrebuji intenzivni peci. 
Odsava se jim usty krev z ran, ze zobaku a podlitin na krku. Nekteri jim nasledne kapali do krku kapicky a davali jakes tabletky. My odchazeli asi kolem jedne hodiny v noci, zapasy zdaleka nekoncily, vetsinou se to pry protahne az temer do rozedneni. Kdo pak celou akci ridi mi neni jasne, snad jedine kohouti samotni, ostatni uz musi byt totalne na srot :-)Napln nasledujiciho dne asi nikoho neprekvapi...pospali jsme si po narocne sobote a v pohode se posunuli zpet do Quita.
Žádné komentáře:
Okomentovat