Salento a vylet po NP Los Nevados

Prvni den v Salentu jsme se rozkoukavali a uzivali si prijemnou atmosferu horskeho mestecka.

Odpoledne nam majitel hostelu, ve kterem jsme se ubytovali poradil, co se da podniknout v okolnich horach, kde prespat a kudy se vydat a my se rozhodli vyrazit nalehko, jen s malymi batuzky, na tri ctyri dny do hor v na NP Los Nevados. Cest a prilezitosti by se tam nasla cela rada, my se vydali smer vulkan Tolima a laguna El Encanto. Puvodne jsme se obavali, ze opet budeme nuceni vyuzit sluzeb pruvodce, ale v okrsku Quindio nic takoveho nutne neni.

Prvni cast cesty, ze Salenta do udoli Cocora, jsme absolvovali dzipem, oblibenym mistnim verejnym dopravnim prostredkem a pak jsme pokracovali stale jeste sirokym udolim dal uz pesky, podel ricky Quindio, mezi pastvinami smerem k horam.
Udoli se asi po pul hodine cesty zuzilo, dobre znatelna pesina ted vedla primo podel vody, nekolikrat jsme ji presli po lavkach tam a zpet, pro pastviny uz nebylo misto.
Nakonec skoncila legrace a zacali jsme stoupat. Celkove ten den asi 1500 vyskovych metru, nebylo to tak strasne.
Nejdrive pesinou v hustem, asi tropickem, ci destnem, ci mlznem lese...bylo tam na muj vkus vice vlhko, nez by bylo nutne, ale nic strasneho. Vyse potom les skoncil a my byli na nekonecnych travnatych planinach los nevadske vrchoviny, sem tam ker, zacali se ukazovat i frajlechony.
Asi po sesti hodinach jsme dosli k nevelke fince, ci zemedelske usedlosti, kterou nam doporucili k prespani. Celkem neprijemne nas prekvapilo, ze nemeli misto, to jsme necekali (pozdeji jsme se dozvedeli, ze pry mistni horolezci meli slezinu a usporadali hromadny vystup na blizkou sopku Tolima).
Vedeli jsme, ze o kus dal je jeste jedna finka a tak jsme se vydali tam. Veci na presani v prirode jsme nemeli, nezbyvalo nez doufat, ze tam misto bude. Prichodem na druhou finku jsme se ocitli tak drobet v raji...

Majitel s rodinou nebyli doma, pouze postarsi chlapik, ktery tam zije s nimi a pomaha jim s malym hospodarstvim.
Misto pry maji, dostali jsme horkou panelu s mlekem (napoj vareny ze suroveho cukru ziskaneho z cukrove trtiny), k tomu studenou arepu.

Asi v pet vecer jsem se s nim vydal shanet z okolnich kopcu ovce, pry tam zije jakasi selma a proto jsou na noc v ohrade. Celkem slusna vecerni rozcvicka...ale celkove uzasna pohoda...
Az po setmeni prijeli na konich majitel se zenou a sedmiletou dcerkou. Od prvniho setkani sympaticti lide, energicti, prijemne hovorni, rozhodne primi. Privitali nas, poptali se odkud kudy jak a kam a pozvali nas k veceri (se kterou jsme na ne uz davno cekali, protoze bez nich se neji ;-). S jejich prijezdem prisel i cas na zapnuti elektriny - pripojeni baterie, ktera se pres den nabiji z maleho solarniho panelu, k okruhu s nekolika 12V zarovickami.

Jedli jsme v male kuchyni...sedeli jsme u kaminek, ci spise z cihel vytvoreneho podlouhleho ohniste s jednim platem s uzaviratelnymi kruhovymi otvory pro hrnce, opatreneho rourou na odvod koure. Vecere byla jednoducha, urcite v tom byly brambory a ryze, vice nevim, nevidel sem si do talire, zarovicek bylo malo a ani svicky nepomohly. Po veceri opet horka panela...
Naprosto neuveritelna, tezko popsatelna atmosfera... Manzele se bavili, myslime si, o vylepseni "kuchyne". Pani chtela dalsi zarovicku, nekam nad "sporak", proste bezne kazdodenni problemy, jenom drobet jinych rozmeru, nez na jake jsme zvykli.

Jsou chudi, tedy v nasich meritcich asi rozhodne ano. Ale evidentne stastni, smireni s tim, jak a kde ziji. Temer ve 4000m.n.m., zadna tepla voda, jen voda z potoka tekouciho okolo domku, jeden vyvod hadice v kuchyni, druhy venku do umyvarky. Chalupa stlucena z prken, zevnitr pobita plakaty a vystrizky, aby dovnitr nefoukalo. Zadne topeni, jen to topeniste v kuchyni, topi se drevem z okolnich keru a jen aby se navarilo, neni tam ani strop, jen strecha z vlniteho plechu, kterou teplo brzy stejne zmizi... Na spani jsme dostali kazdy hned tri deky, bylo to tak akorat, jednu pod sebe a dve na prikryti.
Maji nekolik kravek, vyrabeji domaci syr, ktery jednou za cas odjedou prodat do mesta. Asi tri prasata, predpokladam take na prodej, chovaji nekolik mladych bycku na okolnich pastvinach, male policko s bramborami a cibuli, na dvore par slepic a vecne hladovych kurat. Pro radost, a pozdeji rozhodne jako hlidaci baraku, dva mali psici.
Dcerka jde do druhe tridy. Bydli pres tyden u babicky v mestecku, odsud je to totiz minimalne 5 hodin cesty...
Spat jdeme brzy a rano po sedme vyrazime smer Tolima (+/- 5200m), zkusime dojit kam to pujde, zadne ambice nemame.
Cesta nam ubyha celkem rychle, melo by to byt asi zhruba dalsich 1500 vyskovych metru az nahoru, ale je to preci jenom sopka, v horni casti snih... Nevysli jsme zrovna vcas a pocasi take nic moc, povetsinou jdeme v mracich a mlze...
Pocasi zradilo asi nejvice, ze cele dva dny jsme celou sopku nevideli a kdyz sem nastupoval jeste pod snehem do prudkeho stoupani, zvolil sem spatnou cestu, kamenni muzici rychle zmizeli a o osudu bylo rozhodnuto. Brzy sem na prudkem a celkem tvrdem snehu, nekde tesne pod 5000 metry, vlastni cestu tudy bez macek a cepinu nevymyslim... Za chvili se objevuje David, zvolil stejne spatne, vrcholu sopky tedy nasim vyletnim stylem nedosahneme. Uprimne mne to mrzi, cas by byval byl vysel, sil take dost, jsme z predchozich hor rozdychani a aklimatizovani... Stacila chvilka lepsiho pocasi, kdyby se na chvili rozestoupily mraky a spravne cesty jsme si jiste vsimli. No nic, priste, sli jsme jen na vylet...
Cestu zpet si prodluzujeme jeste o vylet k jednomu ledovcovemu jezirku - laguna El Encanto a zpet u chalupy jsme pred ctvrtou odpoledne.
Cestou nahoru jsme potkali dva mladiky v trickach, s barety na hlavach, odznaky Che, samopaly pres rameno. Celkem ve mne hrklo, evidentne to nebyli vojaci. Ale byli v pohode, pozdravili nas, zvedave se vyptavali kdo a odkud jsme, kam jdeme, jak dlouho jsme v Kolumbii atd. Nakonec nam podali ruku a sli svou cestou. Gerila...mitni "bojovnici" doted nevim za co. Nikdo z mistnich o nich s nami pozdeji nechtel mluvit. Asi je lepsi mlcet pet minut kdyz se ptame, nez pozdeji naporad...nevim.
Okolo baraku je zivo, pani s dcerkou pere pradlo (pani pere a dcerka vesi pradlo na plot z ostnateho dratu, nepotrebuji tak kolicky...), pan domu cisti a masti stara lasa, vyrobena ze zkrouceneho pruhu dobytci kuze. ozdeji si na dvorku hrajeme s dcerkou a kratime si ces pred veceri.
Po setmeni se opet schazime u vecere, zase sedime u ohniste, zarovicky doplnuje svicka, v jidle podle kosti rozpoznavame kousek masa. Jako zakusek k panele dostavame slusny kus na oleji osmazaneho domaciho syra. Nerozteka se jako ten nas, po osmazeni ma peknou kurku a je to asi pekelne vyzivne, prictu li k syru i ten tuk...ale moooc dobre po narocnem dni ;-) Opet na neuveritelna nepopsatelna atmosfera u roztopenych kaminek s praskajicim drivim...

V noci zacalo neprijemne foukat a tak, prestoze jsme si vecer domluvili, ze zustaneme jeste dalsi den - to mista ma neuveritenou silu, prijemne, pohodove, klidne, krasne okoli...se rano balime, loucime se s mistnimi a za lehkeho deste je opoustime. Opravdu neradi, ale casu bohuzel neni nazbyt.

Zpet jdeme drobet jinou cestou, trva nam to necelych pet hodin zpet k dzipu do udoli Cocora s voskovymi palmami (kolumbijskym narodnim stromem).
Dzip prave odjizdi, mame stesti, jsme v hostelu vcas a rano muze vyrazit dal na jih, za archeologickymi pamatkami Kolumbie. Opoustime misto, pohori Los Nevados, kam ma urcite smysl se znovu vratit...

FRAJLECHON - nas oblibeny spolecnik ve vysokych horach:
Vytrvalá, až 5 m vysoká rostlina. Svou růstovou formou se přizpůsobila podmínkám vysokých poloh v Andách. Vrcholová růžice vyrůstá na přímém nevětveném kmeni chráněném zbytky odumřelých listů. Listy uspořádané do spirály, přisedlé, eliptické, až 50 cm dlouhé, plstnatě chlupaté, celokrajné. Úbory vyrůstají po 5–13 na dlouhých plstnatých stopkách z úžlabí listů. Jazykovité květy žluté, trubkovité kávové. Plodem je nažka.
Své rodové jméno ve španělštině – frailejon – dostala podle své podoby, která by měla připomínat mnicha (el fraile).
Rozšíření: Páramos v jihoamerických Andách – Ekvádor a Kolumbie. Espelécie roste na chladných, slunných a vlhkých stanovištích ve výšce 2 800–4 200 m.n.m.