Volunteering, Salasaca a svatost birmovani

Po temer trech mesicich celkem intenzivniho cestovani jsme se rozhodli na chvili se usadit a stat se drobet uzitecnymi.

V Bogote, v hostelu Casa Platypus jsme v navstevni knize, do ktere mohl kazdy, kdo chtel, napsat, co se mu kde libilo ci nelibilo, nasli informaci o jednom dobrovolnickem programu tady v Ekvadoru.

Uz drive jsme si rikali ze bychom neco takoveho vyzkouseli a tak jsme se rozhodli, ze jim napiseme a uvidime.

Odpoved - jak uz ted vime, byla velice stroha. Naprosto zamerne, tech co napisi je spousta, tech co se pak skotecne objevi je ale mensina. At uz jim odepisi cokoliv.

Odpoved tedy strucna, jsme tady, prijedte se podivat, seznamit se s projektem a zustante tak dlouho, jak jen budete chtit.

A tak jsme se sem vydali.

Salasaca je mensi vesnice v provincii Tungurahua, zhruba na pul cesty mezi Ambatem a Banos.

Mistni mluvi Spanelsky a Quichua, obyvatele puvodem pry prevazne Bolivijci, kteri sem byli prestehovani Inky v ramci "michani" narodnosti ve velkem imperiu.

Obyvatelstvo se tady zivi prevazne zemedelstvim, chovem hospodarskych zvirat a nekteri umeleckymi remesly - zejmena jde o zpracovani vlny z ovci a lam a cokoliv se z ni da vyrobit.

My do Salasacy prijeli drobet nestastne v patek odpoledne...o vikendech se ale nepracuje. No, zas tak nestastne to tedy nebylo. Navic, na sobotu byla naplanovana velka slava - svatost birmovani, coz byl nakonec velky zazitek.

Projekt vede Roberto, chlapik celkem v letech (nevim presne ale pry jiz dost pres sedmdesat), ale s prehledem, zkusenostmi a zajimavych nazoru.

Ubytovani jsme spolecne s ostatnimi v pronajatem byvalem penzionu, ktery ale asi svemu ucelu nikdy neslouzil - spatny podnikatelsky zamer.

Je to ne uplne pekna stavba (byt na mistni pomery ne zas tak spatna), ale na uzasnem miste. Stoji na hrane velkeho, asi 200m hlubokeho udoli, pres ktere je, pokud tomu pocasi dovoli, vyhled na Chimborazu a po okoli na dlsich asi pet velkych sopek.

Je tam nekolik loznic sdilenych 4-6 lidmi, nam priselili provizorne misto na dudicce v podkrovi. Ale opoustet se ho nehodlam, ma to sve kouzlo a krasny vyhled do udoli.

Platime 8USD tydne, za to mame ubytovani s teplou vodou, trikrat denne jidlo a moznost se seberealizovat pri uceni decek, v knihovne, na zahrade ci pri stavbe skoli.

Z meho pohledu prace tady tedy v podstate dvojiho druhu, chytrejsi neco uci (touto prazdninovou dobou spise doucuji), a hloupejsi stavi skolu. Respektive pristavuji nekolik novych trid. No, spravne, ja stavim skolu a priznam se, ze telo odpocate nicnedelanim celkem trpi, ani se mi vecer nechce jit na internet a neco sepisovat.
Vedel jsem, ze se podobnym zpusobem drive stavelo i u nas, pan Caslavsky to mnohokrat ukazoval ve svych poradech, sam jsem se s tim potkal ve svete a vzdy jsem se ironicky pousmal...a ted to mam! :-) Ale je to super, je hezke byt uzitecny a delat neco uzitecneho.

Mezi oblibene cinnosti patri: dovoz pisku a sterku od hromady k "michacimu" placku do mirneho popecku v mekke prasne pude, michani betonu na zemi (minuly tyden prvnich 35 kolecek na polovinu podlahy), rezani a ohybani armovaciho dratu, svazovani armovacich konstrukci (nejdrive mi to prislo jako legracni prace, ale po trech hodinach rucniho krouceni dratku na ruzne pristupnych mistech mi usmev ztuhl), rucni noseni velkych kamenu pro pouziti do zakladu (proc to vysypali tak daleko nevim, asi jim tam prekazela predchozi hromada...ale proc tu tam vysypali... :-), sekani stareho betonu, salovani, betonovani samotne, pechovani betonu...no a cela rada dalsich aktivit.

Ne, neni to tak zle, je to v podstate legrace a clovek vidi, ze neco udelal. Blbe je, ze to jde pomalu, vse se dela vyhradne rucne a to proste zabira cas. Ale zvykam si.

Celou akci ridi jeden mistni ucitel, ktery si tak prividelava o prazdninach (myslim, ze za 350USD mesicne, coz je pry na mistni pomery slusne). Clovek tedy nemusi premyslet, staci jen delat...nekdy neco zbytecne, ale to je uz osud, zvykam si.

Den zacina kolem sedme rano, snida se - prakticky kazdy den - ovesna kase polevkove formy, oslazena panelou, ochucena skorici. Na stavbu je to asi 30min pesky, rano tam, odpo kolem 15-16hod. odchod zpet.

Obed kolem pul jedne, vetsinou nektere z devcat cosi uvari z dostupne zeleniny, testovin a/ci lustenin, povetsinou bezmasa strava, ale dostatecneho mnozstvi. Chut ruzna, ale spise dobra.

Veceri se podobne, casto zeleninova polevka.

Mam to tady rad, ranni prochazky jsou prijemne, clovek potkava mistni, jiz davno pracujici, navzajem se zdravime, usmivame se na sebe, celkem to jednoho naplnuje hned poranu pozitivni energii.

Klima vesmes dobre, priznive nejen nam, ale i hojne pestovane zelenine. V noci a rano je vetsinou oblacno s mlhou ci mraky v celem udoli, coz prinasi dostatek vlahy (nekdy skoro az moc, kdyz si clovek necha veci venku na snure...). Po obede vyleze povetsinou slunko, "zprijemni" nam odpoledni cast naseho snazeni, po zapadu se pak zase zatahne a rychle se ochladi. Je treba se teple oblekat, topeni se tady nevede.

Tady je link na blog, kde se o skole, a nejen o ni pise:
http://katitawa.blogspot.com/

Taky se tam da najit cislo uctu kam lze posilat penize, ale s prispevky pockejte az odjedeme, dalsi nakladak kamene by mohl byt smrtelny :-)

Prijeli jsme v patek a hned v sobutu v poledne jsme se spolecne s ostatnimi vydali do mistniho kostela na svatost birmovani. Akce podobna myslim te u nas, spousta lidi v kostele a okoli, velka slava pro cele okoli, lide casto v krojich, hraje se na nase pomery dost moderni muzika, moc hezke.

To nejhezci ale prislo az pote.

Byli jsme spolecne s ostatnimi pozvani do rodin na slavnostni hostinu. My s Davidem jeli s jednou divcinou z nasi skupiny, ktera byla mistni slecne za kmotru (myslim, ze se tomu tak rika i v tomto pripade) na oslavu do jeji rodiny.

Cela akce se odehravala v malem baracku, slavnostni hostina byla prichystana v mistnosti ne vetsi nez 3x4 metry, ke stolu se nas veslo asi 10, vetsi polovina zustala venku, rozesazena ruzne po dvorku, schodech, kde se dalo.

Necitil jsem se dobre, byli jsme tam celkem nezaslouzene, byt radne pozvani. Jeste jsme se prace ani nedotkli.

Na stolech byl popcorn, mandarinky a karamelky, pro kazdeho plastovy kelimek ochucene zelatiny, cerstvy syr. Nebylo toho mnoho, snime to a za chvili pujdem, rikal jsem si.

Probehlo podekovani kmotry rodicum, ze si ji vybrali, podekovani divciny rodicum za vychovani (oboji to bylo moc emotivni, situace v rodine je totiz slozita, rodice se rozvedli, maji sve nove rodina a tak divcinu, moc mile 14ti lete devce, vychovavaji prarodice).

A pak se zacalo jist.

Netrvalo oc dlouho a bylo vse snedeno. Ok, za chvili vyrazime zpet, zadne vyjidani chudych mistnich.

V tom se ale ve dverich objevil stryc a nesl v ruce polevkovou misku, samozrejme s polevkou, ale doplnenou o cela kureci prsa jeste na kosti. Kurata tady maji velika, pohled na to byl moc hezky... Prvni se servirovalo vzdy kmotre, pak oslavenkyni a pak hned nam, bilym, dulezitym hostum. Az nasledne ostatnim okolo stolu a velku, porce jiz vyrazne mensi.

Hned s prvnim jidlem si mistni hoste rekli o igelitove sacky, v nichz pak nasledne mizeli velke casti vsech chodu. To, jak jsem videl nasledne i na jie oslave, je tady naprosto bezne. Dava se velka porce a pocita se s tim, ze si ji cast lide odneslou...a budou jist po zbytek tydne :-) Zabalit se da do pytliku vse, od dortu, pres polevku, maso, prilohy, mandarinky, bombony...

"Polevku" nasledoval hlavni chod - ovalny plastovy talir a na nem pulka morcete a opet velice slusny kus peceneho kurete...kdo by mluvil o bramborach a ryzi.

Z morcete jsem dostal predni pulku - porcuje se pricne nekde mezi prednimi a zadnimi behy, kdo ma morcatko doma si to predstavi lepe, muze si to dokonce i vyzkouset. Doporucuji, me to chutnalo, byt mohlo byt teplejsi. Serviruje se i s hlavou, jsou na ni krasna ouska. Kdyz jsem se prokousal az k ni zeptal jsem se, ji-li se take. No, co jsem cekal, pry je to to nejlepsi. A tak jsem statecne pokracoval dal, nema to ostatne do kralika daleko a na lickach je maso nejlepsi :-)

Cast opet zmizela v pytlicich. V tech mizi i dar kmotre - velke pecene kure a dve pecena morcata...vse doplnene radkem varenych brambor.

Na zaver se podaval dort - krajela a delila ho samotna oslavenkyne, spolecne se svou kmotrou. Hostina opravdu velka, bohata a chutna.

Pak se vsichni zacali zvedat, myslel jsem, ze ted uz tedy opravdu k odchodu. Ale chyba, slo se tancit...a zacalo se pit.

Mistni pivo - Pilsener - mne nijak neurazi. Zvykli jsme si na sebe myslim dobre, co mu chybi v chuti, ma v objemu, lahev 600ml :-)

Tady se casto jedno pivo rozleva do plastoveho kelimku, se kterym se vsichni obchazeji a postupne pivo piji. Pak se nacne dalsi a dalsi a...

Krom piva se ale objevil take stale se usmivajici, moc mily starecek - s lahvi trtinove koralky v ruce. Mistni se ji lehce vyhybali, ja byl host, slusne vychovany chlapec, statecne jsem po cele odpoledne, podvecer a vecer prijimal nabizene kalisky...

Krom toho jsme se nenechali ani dlouho pobizet k tanci na mistnim dvorku, decka si nas, dva bile "exoty", celkem oblibila, astych se rychle vytratil a jejich zadoneni se nedalo odolat.

Oslavu v "nasi" rodine jsme opousteli, myslim, nekdy mezi 21-22 hodinou vecerni. Nebyl to ale konec, pokracovalo se ke druhe rodine, kde jsme se potkali s nekterymi dalsimi dobrovolniky a tancili a "oslavovali" dale. podobnych oslav bylo po okoli videt a slyset celkem dost, birmuje se tady pry asi jednou za dva roky, deti mnoho.

Cely den pro mne skoncil nekdy kolem pulnoci, kdy jsem se spolecne s nekterymi dalsimi vratil zpet do naseho penzionku...celkem unaveny, byl to preci jen dlouhy den. Ale spokojeny a pln krasnych zazitku!