Quito a okoli

Tak, a jsme v Ekvadoru, v poradi jiz treti zemi na nasi ceste Jizni Amerikou.

Prechod hranice byl celkem bezproblemovy, jenom se drobet tahl diky fronte na vystupu z Kolumbie.

V kolumbijskem Ipiales jsme nastoupili do "por puesta" a behem asi deseti minut jsme byli na hranicich. Poresili jsme vystupni razitka kolumbijska (zadna odmena za odchod jako napr. ve Venezuele se tady neplati), nasledne vstupni razitka ekvadorska, garantujici moznost pobytu az na 90dni. Nasedli jsme do dalsiho, ted jiz ekvadorskeho, por puesta a za chvili uz se o nas pretahovali ridici v Tulcanu, u autobusu do Quita.

Quito je nase prvni zastavka v Ekvadoru. Cesta sem z hranic trvala temer dalsich sest hodin, byl to tedy opet jeden dlouhy den v ruznych dopravnich prostredcich. Do vytipovaneho hotylku "La Posada Colonial", ve starem meste, kousek od hlavniho autobusoveho terminalu, prichazime az nekdy kolem pate hodiny odpoledne.

V Ekvadoru se plati americkymi dolary, co se cen tyka bude prechod z Kolumbie celkem hladky, byt to lehce svadi ke srovnavani s cenami v Kc...

Jeste tyz den jsme vyrazili na kratkou prohlidku okoli, Quito sice nema reputaci nejbezpecnejsiho mista a muzu rict - snad nejsem zaujaty ovlivneny tim, co sem o nem od mnohych slysel ci cetl - ze podezrelych typku se na namestich a podobne poflakuje pomerne dost.

Ale jinak plati, ze je to mesto plne pekne architektury. Kostel vedle kostela - a jsou to jak zvenci, tak hlavne uvnitr opravdu pekne zdobene stavby, pekna namesti...

Na druhy den jsme si naplanovali vylet k monumentu "Mitad del Mundo". Jde o 30m vysoky monument, doplneny jednak tlustou carou zobrazuje rovnik samotny a dale pak celou radou dalsich staveb a atrakci...od nekolika narodnich muzeji, ci prehlidek (Ekvador prezentuje hmyz, Spanelsko jakehosi soucasneho umelce a Francie historii vymerovani rovniku, na kterem se vyraznou merou podilela), pres male planetarium az po nezbytne stanky se suvenyry, restaurace a kancelare nekolika cestovnich agentur, poradajicich vylety po okoli. Pekne.

Jedina vada na krase je, ze dnes jiz muzeme rici, ze rovnik neni tam, kde je nakresleny, ale asi o 240m severneji...to machruje se nam to v tom GPS veku ;-) To neni prosim pouze nas poznatek, to je dnes jiz velice dobre znama vec, ale i tak to byli machri, kdyz to vymerovali... Jeste vetsi machri ale byli lide pred nekolika tisici lety, kteri jak jsme se pozdeji dozvedeli, znali polohu rovniku temer tak presne, jak ji dnes zname my...

Z pamatniku jsme si udelali kratky vylet ke krateru vulkanu Pululahua - zajimave misto, jeden z nejvetsich krateru na kontinentu, siroky okolo 5km, celkove zabirajici plochu zhruba 34km ctverecnich.

Dnes je to chranene uzemi, polovina je osidnena nekolika desitkami puvodnich obyvatel, kteri tam na dne zhruba 300m hlubokeho krateru ziji a pestuji sve zemedelske produkty, druha polovina je prirodni rezervace s puvodni florou a faunou (puvodni pote, co prestal byt vulkan aktivnim, samozrejme ;-). Krater ma sva vlastni mikroklima, v noci jsou teploty celorocne okolo 3-0 stC, pres den dosahnou ke 26st. V odpolednich hodinach se do krateru zacnou stahovat mraky od pobrezi pacifiku a kolem druhe uz na dno neni pres mraky prakticky videt. To zajisti dostatek vlahy pro rostliny i prisun vody pro lidi, kteri tam ziji.

Zbytek dne jsme opet stravili potulovanim se po starem meste, opravdu to stoji za to.

Na patek jsme si naplanovali opet jeden archeologicky vylet smerem na sever od Quita s tim, ze prespime v Otavalu, kde musime videt vyhlaseny sobotni trh! Odtud se do Quita jeste jednou vratime, tak tady mozna jeste neco malo pribyde... :-)

A je tomu opravdu tak, z Otavala jsme se vratili zpet do Quita a stravili tady temer cele dalsi dva dny. Vzhledem k tomu, ze jsme behem nich podnikli dva prijemne vylety, myslim, ze ma smysl se o nich alespon kratce zminit...

Prvni z nich byl na kopecek El Panecillo, kde stoji tricetimetrova socha Panny z Quita (radeji uvadim i v originale... Virgen de Quito).

Je to opravdu obr, cestou si clovek mu}ysli, ze uz tam musi byt, ze uz se ji diva primo do oci a schody ne a ne skoncit... Vyrazili jsme tam, pres doporuceni pouzit taxik, pesky a v podstate jsme ani nikoho podivneho nepotkali.

Na kopecku byla velice prijemna atmosfera, byla nedele odpoledne a sesla se tam, pry tradicne, spousta lidi, kteri pousteli draky, resp. comety, ve spanelskem originale.

Jeden drak byl az neuveritelne vysoko v mracich, nikdy sem nic podobneho nevidel. Jeho majitel rikal, ze je tak 500m vysoko. Ostatne, casteji byli "pousteci" dospeli, nez deti, nekteri vybaveni specialne upravenymi navijaky na provazek s prevody, draci litali opravdu vysoko.

Neprijmne bylo, ze kdyz sem si nahore oteviral pivko, ktere sem si poctive prinesl zespoda, tak sem mu urazil hrdlo...David rikal neco v tom smyslu, ze pry svata moc dobre vi, co je pro me dobre a tak sem si misto toho koupil cukrovou vatu :-(

Druhy den rano jsme si to namirili k mistnimu "TeleferiQo" - moderni kabinkove lanovce, kterou jsme se nejdrive presunuli zhruba do 4000m.n.m., na jeden kopcu nad mestem a odtud jsme pak po svych pokracovali dalsich necelych 600 vyskovych metru na jeden z vrcholu sopky Pichincha.

Vylet stal rozhodne za to. Sice sem si rano omylem obul sandaly a posunul sem tak jejich vyskovy rekord z Kolumbie o peknych par metru (podobnou hloupost nema smysl opakovat ;-), ale i tak sem si to uzil. Cesta je celkem nenarocna, proslapana cetnymi turisty, pozvolna stoupa po sirokem lehce se vlnicim hrebinku (ztraty vysky nastesti nejsou nijak smrtelne), az na konci je to drobet vic do kopce po suti a helce po skale, jak rikam, pohodovy vylet, pocasi dobre.

Vyhledy na mesto jsou opravdu povedene. Jednak mesto samotne, rozlozene ve velkem udoli reky Guayllabamby, na nahorni plosine mezi horami. Dale pak jeho celkem slusne vytizene letiste, umistene primo ve meste, a tudiz ze vsech stran obklopene domy a v neposledni rade velke sopky pokryte ledovcem - mezi nimi Cotopaxi, Cayambe, Sincholagua a Antisana, pusobici opravdu dominantne.

Po navratu do mesta jsme se opet toulali jen tak ulicemi amimo jine zabrousili i k basilice "Basilica del Voto Nacional" - no, s prekladem si fakt nevim rady, asi Basilika narodni modlitby...?

Kazdopadne je to dilko celkem povedene, byt stale nedokoncene (na prvni pohled to nedokoncene ani nevypada...na druhy drobet ano ;-).

Pry se rika, ze az ji jednou dokonci, bude konec sveta. Zajimave na ni jsou vtipne doplnky ve forme ruznych zvirat...

No, a tentokrate uz je to co se Quita tyka asi opravdu vse. Zitra rano vyrazime dale na jih, smer NP Cotopaxi, kde bychom se chteli podivat na dve sopky vedle Cotopaxi samotne, uvidime, jak se zadari. I tom tedy zase az priste.