Ale nakonec je asi tim nejlepsim, co mne napadlo a navic naprosto vystiznym.
Ano, mozna jsem kdysi doma, ukazujic rodicum nad mapou, kam ze to vsude pojedu rekl neco ve smyslu, ze "...a kdyz uz budu tady, na jihu, tak si odskocim na Antarktidu...", ale vazne jsem to tenkrat rozhodne nemyslel. Az casem, cestou od severu na jih jsem si zacal rikat, proc by ne...a zacal tak drobet snit... Nepotkavali jsme cestou mnoho cestovatelu, kteri tam byli, ale kdyz uz jsme na nekoho takoveho narazili, vzdy byl vyletem tam nadseny.
A navic, proc skoncit sice uz celkem dost dlouhe putovani na jih uz v Ohnove zemi, kdyz jsem tak blizko a dostat se az na Antarktidu je tedy tak snadne, jak uz treba nikdy jindy nebude...
Nakonec se i David rozhodl, ze pojede a tak jsme dal na jih pokracovali spolecne.
Ted sedim opet v Ushuaye, vratili jsme se z vyletu dnes brzy rano. A je tak nejak prilis brzy Vam o tom vsem napsat neco vic... Zazitek to byl opravdu silny, asi nejsilnejsi. Asi proste proto, ze prostredi, do ktereho jsme se dostali, je naprosto unikatni, stejne jako vylet samotny. Neni to totiz zazitek jeden, jako treba jeden kopec, jedna plaz, jeden vodopad, jeden kostel, jedno...ja nevim co. Je toho tak nejak moc najednou... Dvoudenni cesta lodi pres "neklidny" Drakeuv pruliv, uzasna ledova a ledovcova panoramata antarktickeho poloostrova a okolnich ostruvku, kazdodenni vylodeni na pevninu s pozorovanim mistni zvireny z bezprostredni blizkosti, vylety na motorovych clunech po mori pokrytem tenkou ledovou krustou mezi obrovskymi krami, program prednasek na palube...a nebo treba antarkticka koupel, ci mili spolucestujici na palube... :-)
A tak se pro tuto chvili alespon podelim o sve zazitky formou fotek a nejake to povidani doplnim casem, slibuji.
