Asuncion - lehka ochutnavka Paraguaye

Do paraguayskeho hlavniho mesta Asuncionu a vlastne ani do Paraguaye jako takove jsem se puvodne ani nechystal. Chtel jsem si sem udelat jen jednodenni vylet za jezuitskymi misemi na jihu zeme, ale kdyz uz to bylo tak blizko...
O Paraguayi v mem podani plati to same jako o Uruguayi. Urcite se neda rici, ze bych Paraguay poznal ci procestoval tak, jako jine drive navstivene jihoamericke zeme. Ale kdyz uz jsem tam byl, tak alespon par radek, jiste si to zaslouzi.
Asi vsichni, ktere jsem potkal predtim v uruguayskem Montevideu mne totiz od cesty sem odrazovali. Budes tam jediny turista, nic tam neni, ztrata casu... Posli fotku az potkas dalsiho turistu ;-)
S temi turisty je to tak drobet pravda, mnoho jsem jich tam nepotkal. Ale pokud mam porovnat Asuncion a Montevideo - je to padesat na padesat...dokonce bych si dovolil rici, ze historicke centrum ma Asuncion hezci a nocni zivot je, rekneme, "zivy."

Do Asuncionu jsem prijel primym autobusem z argentinskeho mesta Corrientes. Je to nejakych sest hodin cesty, kdo by o tom mluvil... V jihoamerickych meritcich "je to sem kousek", o ztrate casu nemuze byt ani rec. ;-)

Asuncion je hlavnim mestem Paraguaye. Celym nazvem: La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señora Santa María de la Asunción. Bylo zalozeno Spanely na brehu reky Paraguay v roce 1537. Je tedy jednim z nejstarsim jihoamerickych mest a nekdy se mu prezdiva "matka mest". Ma necelych 1,7 milionu obyvatel. Velkou cast obyvatel ve meste a jeho blizkem okoli tvori pristehovalci z venkova. Je to podobny element jako "Mila v Praze"...na rozdil od paraguayskych pristehovalcu, ja a mne podobni vetsinou nastesti nekoncime v ghettech, na cenralnich smetistich apod. Ale kdo vi, co nas koho ceka :-).
Paraguay je jednim ze dvou jihoamerickych vnitrozemskych statu. Tim prvnim je zhruba od roku 1883 Bolivie (vysledek tzv. Druhe tichomorske valky, ci "Valky o ledek"). Ma rozlohu 406 tisic kilometru ctverecnich - je tedy asi 5x vetsi, resp. rozlehlejsi nez Ceska republika, a celkova populace je 6.3 milionu obyvatel. Zajimavosti jsou dva oficialni jazyky - krome Spanelstiny je to jeste tzv. Guarani, jazyk puvodnich obyvatel, ktery je stale velice rozsireny a pouzivany.

V Asuncionu jsem poprve se vsim vsudy ochutnal Couchsurfing. A i diky tomu jsem si tri dny, ktere jsem ve meste stravil, opravdu uzil.
Bydlel jsem v malem domku asi 3min. busikem od centra, u mladeho paraguaysko-nizozemskeho parecku a dny jsme travili prijemnym nicnedelanim, klabosenim a popijenim nezbytneho terere - nebo-li "mate na ledu". Nezbytnym v pravem slova smyslu, nebot prijezd do Paraguaye byl opravdu horky a teploty pres den vystoupaly az na 40st.!

Prvni, ceho jsem si cestou z autobusoveho terminalu smerem do centra vsiml, bylo obrovske trziste se stanky "se vsim" ,rozlozene podel cesty. Takove, jake jsem naposledy videl myslim v Bolivii. Zelezarstvi, elektronika, hamburgery, obleceni, holicstvi, smazene kure, ...
O to vic mne pak prekvapilo misto, kam mne moji hostitele vzali na spolecne setkani s jejich prateli na pivko, hned prvni vecer po prijezdu. Kontrast opravdu necekany - luxusni ctvrt s bezpoctem modernich restauraci vsemoznych typu a luxusnich klubu s zivou ci reprodukovanou hudbou ruznych zanru.
Rozdily opravdu velke. Jedno velke ghetto maji primo na hlavnim namesti, kousek od moderni budovy parlamentu. Nerad bych to zlehcoval, ci nekoho pomlouval, ale udajne lidem na tomto miste zijicim nahradni bydleni predstaveni mesta nabidli. Oni pry ale odmitli sve, v mych ocich zoufale, podminky opustit a vymenit svou luxusni adresu za predmesti...
Za zminku jiste stoji, neni-li to rovnou to nejdulezitejsi, ze pivko ve slusnem podniku stalo prijatelny 30Kc (kvalitu si po roce bez Plzne hodnotit nedovolim...neurazilo mne a to jsem mu dal nekolik sanci ;-). Pravda ale je, ze se tady vsude pije pivo hodne, hodne prechlazene, coz se na chuti urcite projevi.
Kdyz uz jsem u tech cen, tak ty jsou opravdu prijemne, nizsi nez v Argentine ci v Uruguayi. Narazit na slusnou restauraci pritom neni problem, slusne se clovek ale naji i "na ulici" a koupit se tady da opravdu vse. Mnozi Argentinci a Brazilci sem prijizdeji hlavne za nakupy levne elektroniky.
Ja tady zadne zasadni nakupy nepodnikl, ale presto jsem se s Danielem, pritelem me hostitelky, do vyse zminene trznice vydali. Proste se jen tak podivat mezi mistni. Jmenuje se Mercado 4 a byl z toho fajny zazitek. Usadili jsme se prakticky hned po prichodu u jednoho stanku s rychlym obcerstvenim, dali si pivko a hamburger a spolecne s mistnimi sledovali semifinalovy zapas fotbalove Ligy mistru.
Mimochodem, Shirley, ma hostitelka, je ucitelkou anglictiny. Pracuje pouze tri, ci tri a pul dne v tydnu. A neni to proto, ze by mela malo prace - jak sama rika, dnes je v Asuncionu prakticky kazdy jejim potencialnim zakaznikem, ci lepe receno studentem. Ale ji jeji tri dny staci k tomu, aby splatila vse, co musi a zbylo ji i neco na slusne zivobyti. Zadne velke a zasadni ambice napriklad na cestovani nema, drahymi auty ani elektronikou se neobklopuje a poklidny zivot s dostatkem volneho casu je pro ni dulezitejsi. Musim uznat, ze rozlozit si uprostred tydne po zapadu slunce, kdyz opadne neprijemne horko, na chodniku pred domem stolecek, uvelebit se na zidlicce s chladivym terere ci nejakym koktejlem a tlachat dlouho do noci s kamarady s vedomim, ze druhy den se nejde do prace, ma rozhodne neco do sebe...
V sobotu rano jsme si privstali a vyrazili do sousedniho mestecka Aregua. To je zname predevsim svou keramikou a pestovanim jahod. Je to take oblibene vyletni misto, protoze mestecko lezi na brehu velkeho jezera Ypacarai. Velkou turistickou atrakci, jak jsem se pri psani tohoto textu dozvedel ;-) je pak nedaleky kopec, ci skalka Koi, ktera je tvorena vodorovnymi bloky vyvreleho piskovce hexagonalniho tvaru (proste takova vceli plastev nalezato). To je naprosty unikat v cele Jizni Americe a na celem svete jsou pak pouze dve podobne formace, a to v Kanade a v Jizni Africe. A ja to skoro videl, predstavte si...no treba priste ;-).
Aregua ma take mnoho peknych zachovalych kolonialnich domu. Mistni keramika mne trochu zklamala - trpaslika ci Shreka si mohu koupit i ve Straznem, ale ateliery jinych mistnich umelcu za prohlidku stoji.
My se tam ale vydali, krom vidiny dobreho obeda, zhlednout vystoupeni mistnich v kostymech z kolonialnich casu. Zadna velka akce. Asi dvanact mladych paru v kostymech, kazdy predstavoval "nekoho" z kolonialnich casu, predvedli promenadu a sehrali nekolik divadelnich scenek ze zivota tehdejsi slechty "na dobova temata." Na zaver muzikanti hrali k tanci vidensky valcik, ktery nejdrive tancili pouze "herci". Ty pak postupne stridali ci doplnovali i lide z publika. No, priznam se, nechal jsem se nejaku dobu premlouvat. Me obleceni s tim, ktere mely mistni slecny, rozhodne neladilo. Ale nakonec jsem se premluvit nechal. Jako jeden z mala "cistych" evropanu jsem prece nemohl zustat stranou ;-) A navic, mistni slecny byly ve svych kostymech opravdu puvabne...

Toliko asi Asuncion a kousek jeho okoli.

Zaverem jeste dve zajimavosti z historie Paraguaye. Obe, bohuzel, pomerne smutne. To je shoda okolnosti, zadny druhy Ble*k tady nezakladam ;-)
Historie Paraguaye je plna ruznych valek. Jednou opravdu krvavou a smutnou zajimavosti je vysledek tzv. Paraguayske valky, ci Valky proti Trojspolku. Tu vedla Paraguay v letech 1864 - 1870 puvodne proti Brazilii, ke ktere se ale pridala Argentina a Uruguay.
V teto valce zemrelo na strane Paraguaye na 300.000 lidi. Odhaduje se, ze pred valkou mela zeme asi 525.000 obyvatel. Po valce, v roce 1871, mela Paraguay 221,000 obyvatel, z nichz pouze 28,000 bylo muzskeho pohlavi. Zemrelo tedy asi 60% populace Paraguaye. Ve valce padlo skoro 90 % muzske populace! Vetsina lidi na obou stranach vsak zahynula nikoli primo v boji, nybrz v dusledku spatne stravy, hladu a epidemii. Mozna nejvetsim zabijakem v teto valce byla cholera, ktera se rozsirila mezi vojaky hlavne proto, ze pili neupravenou ricni vodu.
Zaroven Paraguay prisla temer o polovinu sveho uzemi!

(text jsem si nakonec zapujcil ze zajimavych stranek: http://www.kompas.estranky.cz/clanky/clanky---amerika/dejiny-paraguay-chaco-trojspolek-jezuite , asi nema smysl se poustet do vlastniho prekladu :-).

Druhou smutnou zajimavosti je historie nazvu 108, ktery se jiz asi 60 let pouziva v Paraguayi jako oznaceni homosexualu.
Vse zacalo vrazdou novinare, rozhlasoveho hlasatele, o kterem se vedelo, ze byl homosexual. Zavrazdit ho pry nechal jeho milenec, ktery byl ale stoupencem vlady diktatora Alfredo Stroessnera. Aby policie tuto brutalni vrazdu zakryla, usporadala "hon na carodejnice", pri kterem shromazdila 108 homosexualu. Ti pak museli, krom jineho, defilovat vysvleceni do naha, s nakratko ostrihanymi vlasy a nesouc na zadech kameny v sobotu rano pred jednou ze skolnich budov a nasledne pochodovat po jedne z hlavnich ulic, az pred hlavni policejni budovu. Po celou dobu, kdy na ne lide pokrikovali, plivali apod. se museli tvarit mile... Nakonec vladni oficiri vytvorili seznam jejich jmen doplneny karikaturami, ktery rozeslali na vsechna verejna mista, do skol, na univezity, na urady, do medii...aby se vsichni s temito "nemoralnimi" a "nemocnymi" zivli seznamili. Oni pak, vytlaceni na okraj spolecnosti, museli Paraguay opustit...
V pripade vrazdy novinare Bernardo Aranda policie oznamila, ze pachatele dopadla...jeho jmeno ale nikdy zverejneno nebylo.
(Existuje vice verzi teto "historky". Vsechny jsou ale ve finale o tom samem. O tom, ze se to skutecne stalo ale neni pochyb).
__________________________________________

No, byt rozsahem celkem dost, obsahem toho neni, co si budeme povidat, mnoho. Abych ale naplnil nazev tohoto clanku, prikladam tedy alespon jeden typicky paraguaysky recept.

Sopa Paraguaya - Paraguayska polevka
Tato polevka neni polevkou, ale spise slana buchta z kukuricneho testa.
Poji se k ni historka - aneb od polevky k buchte.
Don Carlos Antonio López, jeden z prezidentu Paraguaye a znamy tloustik si vyzadal k obedu svou oblibenou bilou polevku "tykuetî". Kucharka ale nasypala do polevky prilis mnoho kukuricne mouky a ta pochopitelne patricne houstla... Na zachrannou akci ci uvareni nove polevky uz nebyl cas a tak hmotu nalila do pekacku a strcila do tradicni hlinene pece. Vysledek, buchto-polevku pak predlozila prezidentovy. Tomu zachutnalo a vytvor hned pojmenoval Sopa Paraguaya :-).
Neni to nic sloziteho muzete vyzkouset:

Ingrediance:
1/2 kg kukuricne mouky (pokud mozno bile, ale nevim, je-li u nas k dostatni...)
1/2 kg tvrdeho syra
1/2 kg cibule
1/2 l mleka
6 vajec

Na masle zpenime nadrobno pokrajenou cibuli a nechame zchladnout. V mise patricne velikosti smichame mouku, mleko a nahrubo nastrouhany ci na male kosticky nakrajeny syr. Osolime a opeprime dle chuti. Na zaver vmichame cibulku.
Pripravenou hmotu nalijeme do vymazaneho a moukou vysypaneho pekacku, ci plechu a peceme pri 180-200st. po dobu 30 minut (nebo radeji tak dlouho, az je hotovo ;-). Bystra hospodynka si pomuze napriklad spejli... Povetsinou je vysledek vice ci mene zlatavy.
Nechame zchladnout a podavame nakrajene na prouzky, kosticky ci tvary dle gusta.

Sopa Paraguaya je take oblibenym doplnkem tradicniho asada, neboli grilovaneho masa. Teprve ted to asi vestine zacalo davat smysl ;-). O Asadu psat nebudu, cestina je jazyk barvity, ale ma slovni zasoba vyrazne omezena. V kratkosti - vetsinou to vypada tak, ze se na velky, opravdu velky rozen pohodi zhruba tak pul kravy, ktery se nasledne v kruhu pratel ci rodiny "sezere". Nema to nic spolecneho se stejky ze svickove, o zdrave vyzive ani slovo. Nejoblibenejsi je asi grilovani zeber narezanych "pres kost" na zhruba 5cm siroke pruhy. Podle mnohych je to i ten nejlepsi kus kravky, ktery muzete na rozni potkat. Ale kazdemu dle libosti...

Mate...opravdova chut Jizni Ameriky

Psat o mate ci nepsat. Tot otazka, kterou jsem si uz nejaky cas hlavu lamal. Ale nakonec jsem se rozhodl alespon neco malo sepsat... Jednak proto, ze vyraz "mate" jsem jiz mnohokrat ve svych clancich pouzil a hlavne - pro mnohe mate, to je Jizni Amerika a Jizni Amerika, to je mate. Bez nadsazky.
Navic, pitim mate se v posledni dobe pomerne intezivne zabyvam (do cestiny by se to dalo take prelozit jako: "intenzivne se flakat") a nedavno jsem se byl navic podivat ve vyrobnim zavode spolecnosti Amanda, ktera mate vyrabi. Jsem uz tudiz odbornik na slovo vzaty ;-) Mimochodem, budete-li se nekdy po argentinskych provinciich Missiones ci Corrientes potloukat, nenechte si navstevu nektereho z vyrobcu ujit. Amanda, kterou zalozil na zacatku 20. stoleti synek polskych pristehovalcu Juan Szychowski, ma kuprikladu moc pekne muzeum, na prohlidku Vas vybavi termoskou s horkou vodou a mate a je to pekny priklad osidlovani teto casti Argentiny pristehovalci z Evropy, coz je vyznamna soucast historie tohoto koutu zeme.

Ale zpet k mate jako takovemu...
Pro ty, kdo vedi a znaji - nic noveho se tady nedozvite, nic zasadniho jsem neobjevil. Mohu ale vrele doporucit ceske stranky:

http://www.yerba-mate.cz , kde se neco dozvedet muzete. Je tam, co se mate tyka, asi uplne vse!
Kdo zna i tyto stranky...ten se ctenim internetu asi vubec nezdrzuje a vesele si nekde v klidu, nejlepe pak v kruhu pratel, srka sve mate ;-)

Pro ty, kteri nevedi, neznaji a zajimaji se tedy alespon neco malo...

Mate je pradavny napoj jihoamerickych indianu. Pro mnohe pak mate bude take, jak uz jsem rekl vyse, ta prava chut Jizni Ameriky. Tohle heslo jsem nejspise vykradl z nejakeho pruvodce a ten, ktery do Jizni Ameriky prijel jen na skok, ochutnal mate lidove receno "z rychliku" a zase odjel, se mnou pravdepodobne nebude souhlasit. Mnozi ho ani nikdy neochutnaji. Na listku ho v restauracich pravdepodobne nenajdete. A pokud ano, tak nejspise ve forme tzv. mate cocido, neboli ve forme nalevovych sacku...ale to opravdu, jak poznate dale, neni mate. Ale pobydete-li dele a mate nejenom ochutnate, ale i "zazijete", date mi jiste za pravdu, ze k Jizni Americe patri. Asi po nerudovsku:
...
Vis - zkoumat treba, Milo mily,
To mate ma svuj zvlastni raz.
Zprv horke, ale mile zas - my, myslim, jsme se uz vpili!"
"Nu vidis, krali: tak nas lid!
Ma dusi zvlastni - trochu drsna zda se,
Vsak kvete po svem, v osobite krase..."
...

Tak nejaka ta fakta a obecne rozumy pro Jitu...pis si devce zlate ;-):

Mate je tedy tradicni jihoamericky napoj. Znali ho odnepameti jihoamericti indiani kmenu Guarani a Guaycures, kteri yerbu mate ziskavali z v prirode volne rostoucich stromu. Popularnim a znamym ve svete se stalo v 17. stoleti, po prichodu Jezuitu.
Yerba mate jsou susene a rozemlete listky Cesminy paraguayske.
Obecne "jihoamericky" asi orizneme zejmena na Uruguay, kde je mate narodnim napojem, ale podobne se o nem vyjadruji i argentinci a paraguayci, pije se take v nekterych castech Brazilie, Chile a na vychode Bolivie. A kdyz uz jsme u toho, piji ho i v Syrii a v Libanonu, kam jej z Jizni Ameriky dovazeji.
V Argentine spotrebuji v prumeru zhruba 5kg yerby na cloveka rocne, v Uruguayi je to potom dokonce dvojnasobek!! Mimochodem, pestovani yerby a jeji prodej vzdy byl a je slusny "biznys". Ne nadarmo se yerbe rikalo "zelene zlato." V soucasne dobe ji ale zacina valcovat pestovani soji, kukurice a dalsich obilnin. To je ale na jinou diskusi...
Cesmina paraguayska je stalezeleny strom, ktery je v Jizni Americe doma, zadny import. Naopak, vyzaduje celkem specificke podminky a jeji rozsireni jinam se pry nezdarilo. Dorusta vysky okolo 20m. Ve volne prirode je k videni zejmena v jizni Brazilii. Extensivne je vsak krom Brazilie pestovana i v Paraguayi a zejmena na severu Argentiny.
Plantaze yerby jsou v podstate takove nase krskovny...desitky a desitky hektaru stromku sestrizenych na vysku okolo 5-8 metru...po sklizni pak vyrazne nizsich.
Sklizen probiha jednou rocne, nekdy mezi dubnem a cervnem. Sklizi se casto rucne - cesaci olamuji mlade vetve a konce vetvi starsich a celkem si pri tom chlapci myslim maknou. Na vetsich plantazich jsou k videni i kombajny, ktere serezavaji systemem nekolika motorovych pil stromky do uhlednych nekonecnych asi metr az metr a pul vysokych zivych plotu...
Primo po sklizni se yerba susi ve velkych susickach pod, resp. nad primym plamenem, cimz ztraci asi 50% objemu a hmotnosti a ziskava take zadanou barvu a vuni. Nasledne se ve velkych pytlich uklada do susiren, kde se po dobu 24 hodin dosusuje na nejake 3% vlhkosti.
Pote je yerba nahrubo semleta a nasleduje proces zrani, ktery trva 6-24 mesicu. Yerba je pritom za stale teploty a vlhkosti ulozena v jutovych pytlich ve specialnich halach. Cely proces je dnes automatizovany a hlidany moderni technikou.
Rika se, ze cim dele yerba zraje, tim lepe...ale tim take draze a pozdeji...
Nasleduje mleti a prosyvani a nakonec baleni.
0.5, 1, 2, ale i vice-kilova baleni jsou bezne k dostani v kazdem obchode. Druhu nepreberne mnozstvi, kazdy si najde tu svou chut. A rozdily jsou nekdy opravdu velke, no to by se z toho klidne jeden i ...zakuckal ;-)
Nektere druhy jsou vyrobeny pouze z listku, jine pak obsahuji i nadrcene vetvicky, nektere obsahuji i drobne castecky a prach...jine striktne nikoliv. To vse samozrejme, spolecne s utajovanym postupem vyroby, ma vliv na chut.
Mate jako napoj se pripravuje louhovanim zminene yerby mate, v podstate takovy bylinkovy cajik. Ale... Obecne by se asi dalo rici: chut vzdy, vice ci mene, horka, bylinky, trava, nekde smerem k silnemu zelenemu caji. Oblibene jsou i druhy s prisadou ruznych vonnych latek...kura citrusu, jine bylinky jako je mata a podobne.
Dnes je napoj udajne popularni jakozto zdravejsi alternativa kavy. Navic obsahuje celou radu vitaminu a mineralu a ma radu zdravi prospesnych vlastnosti.
Ja si ale myslim, ze popularni je zejmena pro samotny ritual pripravy a piti mate. To je na tom to nejdulezitejsi...to prave jihoamericke.

Tak a konecne k veci, Milo. Proc o tom vubec pises, co je na tom vsem tak zajimave, o cem to cele je? Orval si listi, ususil jej a pomlel. A co dal?

Priprava a piti mate = klid, pohoda, pratele, blizci...

Na zacatek jeste kratky slovnicek...abychom si rozumeli:
mate: 1. napoj samotny; 2. poharek, ze ktereho se mate-napoj pije. Je jich velke mnozstvi druhu a je to opravdu veda. Neni to jen prijit, koupit a pit. Mate muze byt vyrobeno z ruznych materialu a s tim je spojeno take jeho spravne "zajeti" a nasledne pouzivani.
Nejcasteji je mate vyrobeno z vydlabaneho plodu tykve Kalabasa, oblibene jsou take mate z kvalitnich drev. Muze byt ale take porcelanove, z keramiky ci vyrobene z dobytciho rohu. Barvy, tvary, zdobeni...na co si vzpomenete, co Vas jenom napadne a verte, ze jeste mnohem vice.

bombilla: slamka ci brcko, kterou se napoj srka. Opet ruzna provedeni - bambus, obycejne ci drahe kovy a slitiny. MUze byt rucne zdobena, potribrena i pozlacena, osazena drahymi kameny, ...opet co Vas napadne a...

matero: je vetsinou ten, kdo mate pripravuje.

Priprava napoje ma, jak jiz bylo receno, sve zakonitosti, je to ritual.
Vezmete mate, kalabasu a nasypete do ni yerbu...asi tak do tri ctvrtin. Nasledne ucpete jeji hrdlo dlani, otocite ji nohama vzhuru a kratce protresete. Tim se zbavite nejjemnejsich castecek a prachu ze dna nadobky a zamezite tak ucpavani bombilly. Nasledne vratite kalabasu do puvodni polohy. Udelate to opatrne, pomalu, tak, aby se Vam yerba sesunula pouze podel jedne strany kalabasy pod uhlem 45st. a vytvorila tim na strane protejsi otvor, ci dulek. Do neho vlozite bombillu.
Ted uz je cas zalit yerbu vodou a nechat ji kratce nasaknout. Nasledne se mate zalije do plna - v miste zmineneho dulku, podel bombilly - a muzete poprve okusit. Prvni dousky budou rozhodne hodne horke...
Vysrknete tedy obsah a vratite kalabasu tomu, ktery mate pripravil. Ten ji opet zalije vodou a posle dalsimu v rade...vetsinou po smeru hodinovych rucicek. To ale zalezi. Lidi se behem piti hybou, neco kuti, vari, vykladaji, nevim co se...tak tedy poda tomu, kdo je zrovna na rade. A tak porad dokola...dokud je voda a dokud to ma chut. Vydrzi to, verte celkem dlouho.
Vodu matero doleva vetsinou z termosky, teplota idealne okolo 70st., ne vrouci. A termoska, to je opet na samotne tema...barvy, tvary, zpusob noseni... Nekteri maji na mate, termosku a ostatni nezbytne specialni prenosky. Pekne, kozene, zdobene, se jmenem. Tzv. bolso matero, ve kterem svou mate - sadu nosi.
Do bombilly prosim nefoukejte, nemichejte s ni, nemluvte o hygiene...to uz radeji odmitnete (piji vsichni z jedne spolecne bombilly; bacha na to, nekdy to pali ;-). Delaji to tak vsichni, vsude, po mnoho let. Asi ve smyslu: kdo chce se psy ziti... Ostatne, lahvace si take pujcujeme a co se hygieny tyka...vzdycky se napiju :-) Za zminku stoji - mohlo by Vas to zaskocit - ze kdyz za podavane mate podekujete, budete priste preskoceni, vynechani, opomenuti. Jednoduse vyrazeni z poradi - podekovani totiz znamena: jiz dale pit nechci.

Mate piji, tam, kde se mate pije, asi uplne vsichni a vsude. Ridici v autobusech, v autech, urednici v kancelarich, lide v parcich, na ulicich, na plazich, pred domem, v dome i za domem. Vsichni a vsude!
Voda je k dostani snad na vsech cerpacich stanicich, v kulturnich strediscich, na uradech, v hotelech... (vetsinou velke bojlery s kohoutkem), naliji Vam ji za maly poplatek do termosky v restauracich ci v kioscich. Nikoho zadosti o horkou vodu neprekvapite. Dokonce jsem si jednou rekl i o novou yerbu...to uz bylo drobet vice nez bezne, ale co by pro exotickeho turistu, ktery navic pije mate, neudelali ;-).
Pokud je Vam mate horke, je mozne si ho lehce dosladit. Neni to az tak bezne, vetsina lidi jej pije horke, neboli "amargo"...ale neni to az tak nebezne, zejmena mezi devcaty. Mne osobne chutna mate...podle toho s kym ho piji :-).

Mate ma jeste jednu zvlastni, ci specialni formu, tzv. Terere. Neni to nic jineho, nez mate pripravene "na studeno". Pije se zejmena v oblastech, kde je opravdu horko - Paraguay, sever Argentiny, jih Brazilie - a piti mate o teplote zminenych 70st. by se rovnalo sebevrazde :-). Voda je opravdu studena, casto s ledem a s prisadou citronove stavy, maty peprne ci dalsich osvezujicich prisad. Termoska tady neni znamych utlych tvaru, ale spise takovy termo-kyblik. A opet..ruzovoucky, zlutoucky, modroucky, do zlatova, do stribrna...play-boy, ferrari, kozeny obal, sametovy obal...k satickam, ke kostymku, ... ;-)
Nabidku mate muzete samozrejme odmitnout, ale vzdy je lepsi si alespon jedno dve dat a pak podekovat. Uz minimalne proto, aby to clovek vyzkousel. Ten zazitek za to rozhodne stoji!
Jo, dalsi forma mate je jiz zminene "mate cocido", z pytliku. Ted uz ale chapete, proc jsem o nem vyse rekl, ze "...to neni mate."
Ale nakonec...proti gustu, zadny disputat. Hlavni je ta pohoda a ten klidek s pripravou a pitim spojeny. Dejte mate sanci a nebudete litovat. Jeho chut si nakonec zamilujete a budete v Jizni Americe skutecne "jako doma."

Podel reky Parana na sever Argentiny - Santa Fe a Corrientes

Z Uruguaye, jiz osmeho navstiveneho jihoamerickeho statu, jsem se tedy vydal zpet do Argentiny, smer sever, resp. severo-vychod zeme.
Cesta timto smerem povetsinou kopiruje jednu ze dvou velkych rek protekajici v teto casti zeme (odtud take nazev jedne z argeninskych provincii - Entre Rios, neboli Mezi rekami; sousedni se pak jmenuje Corrientes - Proudy) - reku Parana ci reku Uruguay.
Ja zvolil smer podel reky Parana, po Amazonce druhe nejdelsi na kontinentu. Jeji delka je uctyhodna - 4.000km! Jeji povodi ma rozlohu 2.5 milionu kilometru ctverecnich. To jen tak pro zajimavost, mne to totiz zajimave prislo ;-) Pro predstavu (Jito, neco pro tebe, zapis si!! ;-) - reka odvadi vodu z uzemi, ktere velikosti odpovida zhruba jedne ctvrtine cele Evropy.
Mimochodem - nazev Parana pochazi z reci Tupi (jedna z hlavnich etnickych skupin brazilskych indianu) a je zkratkou fraze "para rehe onava", ktera znamena - "velka jako more". Tak, dost machrovani, cist umite take a wikipedii znate :-).
Do Santa Fe mne privezl luxusni autobus po nejakych dvanacti hodinach cesty. Ze bude az tak luxusni jsem pri koupi listku netusil a bylo to prijemn prekvapeni - podavala se vecere, vino a na zaver slusny panacek whisky. Olala, tomu rikam cestovani! Cena pritom zadna zavratna, spise pak z kategorie "bezna". V tomto ohledu se jeste mame dost co ucit, dost co dohanet. Nejluxusnejsi autobusy pouzivane nasimi prepravnimi spolecnostmi odpovidaji beznemu argentinskemu standartu.
Santa Fe je velke mesto na brehu reky Parana. Pres reku sousedi s mestem Parana, se kterym ji nespojuje most, ale tunel.
Zadne davy turistu tady necekejte...alespon ja tam nikoho dalsiho nepotkal. Ne, ze by to nebylo pekne mesto. Ale vetsina navstevniku se hrne spise do Rosaria, ktere je nize po proudu, blize k BsAs a ktere je povestne svymi parbami...
Santa Fe de la Vera Cruz, jak se oficialne mesto jmenuje celym jmenem, zalozil v roce 1573 spanelsky kapitan Juan de Garay, ktery sem prijel po proudu reky z Asuncionu. Mesto ale nebylo zalozeno na soucasnem miste, ale asi 75km dale na severu, na miste dnesni obce Cayasta. Na soucasne misto jej presunuli v obdobi mezi roky 1651 - 1660 kvuli neustalym zaplavam, odlehlosti lokality a pretrvavajicim utokum indianu.
A prave Cayasta byl duvod, proc jsem se rozhodl se tady kratce zastavit.
Na okraji obce, kam jezdi autobus ze Santa Fe snad kazdou hodinu, je vstup do archeologickeho parku, stareho Santa Fe. Ridici autobusu staci rict, ze se jedete podivat na ruiny a on uz si s Vami poradi a vcas Vas vysadi...
Jako tradicne, po prichodu do parku se o Vas vzorne postara mistni personal, je jich tam jako much ;-). K videni je male, ale pekne muzeum (hlavne stavba samotna je pekna), zbytky kostelika a rekonstrukce jednoho puvodniho domu. Velka cast puvodniho mesta uz k videni neni, odnesla ji totiz reka San Javier.
Takze nejdrive navsteva muzea s kratkym vykladem kdo, kdy, proc a jak. Nasledne Vas po jihoamericku nasmeruji k byvalemu hlavnimu namesti, na kterem je asi nejzachovalejsi pamatka celeho naleziste - odkryte zbytky kostela San Francisko. Nasmeruji po jihoamericku znamena, ze Vam reknou presne kolik bloku ('kvader') je to rovne, doprava ci doleva, tak jak to bezne ve mestech delaji. Maji totiz tu vyhodu, ze vetsina mest je vybudovana systemem rovnobeznych a na sebe kolmych ulic a to se to pak jednomu pocita. Tady, ve starem Santa Fe, to ale pusobi celkem komicky...zadne bloky domu uz tady clovek nevidi. V podstate jdete po louce.
Cim je kostelik zajimavy? Spanele a misenci stareho Santa Fe byli pohrbivani do zeme primo pod podlahou kostelika a v prubehu stale probihajicich vykopavek byla temer stovka hrobu odkryta. Asi nejvyznamnejsi je hrob Hernanda Arias de Saaverda, prvniho guvernera provincie Rio de la Plata a jeho zeny, dcery Juana de Garay, zakladatele Santa Fe a Buenos Aires. Pro mne bylo zajimave zjisteni, ze bezni obyvatele byli pohrbivani hlavou k oltari, zatimco knezi pak hlavou od oltare, smerem do kostela, k lidem. Tak, jako je tomu pri msi. Jenom doufam, ze jsem to vysvetleni nezdupal... Ze byli pohrbivani v opacnem smeru ale plati urite ;-).
Jenom pro uplnost - presun do teto oblasti znamenal take zvyseni okolni teploty a tim i prijemnou zmenu prostredi. Opet subtropicka oblast, klima tzv. vlhke subtropicke, chladne zimy s teplotami klesajicimi az k nule a opravdu horka leta, kdy teploty pres ctyricet stupnu jsou na dennim poradku. A to znamena navrat do oblasti bananovniku, citrusu, mangovniku, cukrove trtiny...raj na Zemi :-) Okoli mesta je zname pestovanim zeleniny a kvetin.
Odpoledne, po navratu z Cayasta zpet do Santa Fe, jsem si prosel mesto a zamiril zpet na autobusovy terminal, odkud mi pozde vecer odjizdel autobus smer Corrientes.

Do Corrientes jsem dorazil nasledujici den brzy rano, po dalsich temer deseti hodinach v autobuse. Opet to byl autobus velice slusny, nicmene dve po sobe jdouci noci stravene v autobuse...uz nejsem nejmladsi, co si budeme povidat ;-).
V Corrientes samotnem jsem zadne plany nemel. Primo z terminalu jsem se vydal mistnim busikem smer mestecko Paso de la Patria, ktere je oblibenou letni a vikendovou destinaci corrientanu.
Ja tam ale nebyl ani o vikendu a ani v lete a zajimalo mne jedine - rybareni na rece Parana! Mestecko v podstate nicim jinym ani zajimave neni. Pro rybare je to ale raj. Kazdorocne se tady porada cela rada narodnich i mezinarodnich zavodu v lovu ryb ruznou technikou. O tom nema smysl si jen cist, to se proste musi vyzkouset!
Po nekolikahodinovem usili jsem nakonec sehnal celkem slusne ubytovani (moznost ubytovani v podstate dvoji - pronajem celeho domu a nebo drahy luxusni hotel...) a vyrazil na pruzkum moznosti rybareni.
Vzhledem k tomu, ze zadne rybarske nacini ssebou nemam, lov primo ze brehu, ktery neni nijak regulovan a ani zpoplatnen, pro mne neprichazel v uvahu. A navic to ani neni ono, pro ty opravdove ulovky je treba vyrazit lodi a nejlepe s mistnim pruvodcem. Moznosti takoveto vyjizdky je v mestecku jednou dost, problemem pro nadsence samotare je cena (tedy alespon pro takoveho, jakym jsem ja ;-). Na lod se vejdou vetsinou tri lovci-zakaznici a jejich pruvodce. Cena je kalkulovana "za lod" a nemate-li se o cenu s kym podelit, je to proste drahe.
Nakonec jsem ale nasel jeden vstricny obchod s rybarskymi potrebami, ktery mi zprostredkoval puldenni rybarskou vyjizdku za cenu, kterou plati jednotlivec plne obsazene lodi. Nezbyvalo, nez se zacit tesit na nasledujici den...
Reka Parana je, mimo jine druhy, vyhlasena kapitalnimi ulovky ryb druhu Surubi (druh jihoamerickeho sumce; v 60 a 70 letech tady ulovili exemplare velke az 190cm, vazici 100kg...) a Dorado.
A prave na lov Dorada jsme vyrazili.
Dorado je krasna ryba, jak uz nazev samotny napovida, zlate barvy. Velikost okolo jednoho metru, vaha az 25kg. Dravec, bojovnik.
Vyjeli jsme kolem pul ctvrte odpoledne, ja a tri mistni mladici, 20-25 let.
Lov probiha tak, ze se dojede na vybrane misto, zastavi se motor a lodka se necha unaset proudem po rece dolu. A v prubehu toho se lovi. Kdyz se misto osvedci, zadari se, nastartuje se motor, popojede se zpet proti proudu a zkusi se to same misto jeste jednou, dvakrat, nekolikrat. Kdyz se nezadari, popojede se proste o kus dal.
Lovili jsme na zivou rybku. Zpusob lovu u nas zakazany, ale tady vec naprosto bezna. Pokouset se mistni presvedcit, ze to neni spravne, jsem se nesnazil. Rybka stejne vic nez dva dlouhe nahozy a dopady na vodu nemela sanci prezit. Nasrazna rybka velikosti asi 15cm, hak jak na zraloka...
Prvnich nekolik nahozu v mem podani bylo ponekud rozpacitych. Preci jen uz to je nejakych patnact let, co jsem naposledy drzel udici v ruce ;-) Navic, proudy jsou na rece Parana celkem silne a stale meni smer (v nekterych mistech se nekolikrat zatocite a najednou plujete zpet proti proudu...). Navic je treba hazet smerem ke brehu plnemu krovi a zatopenych stromu, coz jednomu na jistote take neprida. Netrvalo to ale dlouho a hazel jsem jako ostatni. Nejsem prece zadna truhla :-)
Na lodi panovala pohoda, uzivali jsme si to. Bylo pekne pocasi, popijeli jsme pivko a opakovane hazeli nastrahu do proudu pobliz brehu, nechali ji chvili unaset a pak navijeli zpet. A zacalo se darit. Nejdrive samozrejme mym pruvodcum. Ale pak i mne. Nejdrive jedno male dorado, asi 40cm. Pak nejakou dobu nic, pouze nekolik utrzenych navazcu...
Muj okamzik prisel tesne pred zapadem slunce.
Nahoz presne na zacatek proudu, par metru od brehu. Tam, kde se ostatnim predtim zadarilo. Ryby v proudu cekaji na potravu, to je to pravne misto. Zaber prisel temer okamzite po dopadu rybky do vody. A zaber to byl opravdu prudky. Zasek...a co byste rekli? Byla tam! :-) Behem chvilky bylo jasne, ze je to opravdu pekny ulovek. Ryba se nejdrive rozjela na hloubku, pryc od brehu. Prut se ohnul, dorado je opravdu silak. Prilis daleko ryba ale nemohla a tak se nam predvedla v plne krase pri prvnim vyskoku nad hladinu. Chlapci radili nekompromisne navijet a dostat rybu co nejdrive k lodi. Pouzite nacini bylo dostatecne robusni a jiste by to bez problemu dovolilo. Mne se ale prilis nechtelo. Chtel jsem si ten souboj uzit drobet vic. Navijel jsem tedy pomalu a s prestavkami a sledoval, jak ryba opakovane meni smer, jak mizi pod hladinou aby se za chvili opet objevila nad vodou pri dalsim vyskoku. Byl to opravdu moc pekny zazitek!
Ryba nebyla zadny superobr, zadny trofejni ulovek. Merila neco malo pred 70cm a vazila okolo 5-6kg, coz je na dorado spise malo. Ale mne to uplne stacilo. Byl patnacty duben, den mych narozenin. A co vic si prat, nez podobny zazitek... :-)

Z Paso de la Patria jsem se vratil nasledujici den zpet do Corrientes.
Nazev mesta, znamenajici v prekladu "Proudy", pochazi z puvodniho jmena osady San Juan de Vera de las Siete Corrientes. Siete Corrientes, neboli "sedm proudu", odkazuje na proudy, ktere v rece vznikaji okolo sedmi poloostrovu vybihajicich do reky podel mesta. Tyto zradne silne proudy byly vzdy velice obavanou prekazkou pri plavbe po rece v teto oblasti a dostaly se i do nazvu mesta.
Corrientes na mne zapusobilo velice pozitivne. Je to zive mesto, plne studentu, s bohatym kulturnim zivotem. Navic mistni hostel, otevreny teprve nedavno, byl skutecne uzasnym mistem. Dovolim si rici, ze byl co se kvality ubytovani tyka tim nejlepsim hostelem za celou dobu cesty po jizni Americe. Velky, nove zrekonstruovany kolonialni dum s opravdu, opravdu vysokymi, krasne zdobenymi stropy. Prostorna spolecna loznice pro sest osob, do ktere by na jinych mistech s klidem nastehovali lidi minimalne dvojnasobek a vubec by to nikomu neprislo divne...je to prece levne ubytovani ve spolecne loznici.
Mlada majitelka, ktera dostala dum od svych rodicu, nema v umyslu vytvorit dalsi chlastaci a parici doupe, coz nektere hostely jsou... Ale spise jakous, dovolim si rici, "oazu klidu a oddechu". A tak treba namisto baru najdete v hostelu mistnost, ve ktere prezentuji sve vytvory mladi mistni umelci. Stejne tak se ve spolecenske mistnosti, zarizene vkusnym stylovym nabytkem, poradaji akusticke koncerty a podobne. Hostel se jmenuje "Bienvenida Golondrina Hostel". To pro pripad, ze byste sem nekdy zavitali. Jasne, byla by nuda, kdyby vsechny hostely byly takove, ale jednou za cas to prijde vhod.
Bohuzel jsem v Corrientes nemohl stravit vice nez jednu noc. ..to mesto by za to stalo. Mel jsem totiz uz na dalsi den pres Couchsurfing domluvene ubytovani v paraguayskem Asuncionu a nezbylo, nez zvednout kotvu...

Na zaver si jeste nemohu odpustit jednu "macistickou" poznamku. Nebyl bych to ja a ostatne kde, kdyz ne v jizni Americe...
Panove pozor. Oblast na sever od Santa Fe je oblasti opravdu puvabnych devcat. Neco podobneho jsem myslim rikal uz kdysi, po navsteve Cordoby, ktera je prakticky na stejne rovnobezce.
Muzes mi rict, co se v tehle casti Argentiny stalo, ze jste vsechny tak krasne, ptal jsem se pozdeji vecer u pivka jedne fajne zamestnankyne hostelu, ktera se nabidla, ze mi ukaze neco malo z mesta. Nebylo to lacine pochlebovani. Ne, ze by jinde nebyla krasna devcata, to urcite ne. Ale tady je jich tolik, ze Vas to proste prasti do oci.
S usmevem rekla, ze tohle rikaji vsichni. "...a maji pravdu. Je nas tady krasnych opravdu hodne" :-)

Chlapci. Tohle se nemuze nechat jen tak. Tomu se musi prijit na kloub! Tahle rovnobezka stoji za samostatnou expedici...! ;-)
______________________________________________
Jeden obrazek s prilovim nakonec. Moc to v bratru nekoresponduje s tim, o cem pisi vyse, ale je to pekne a neco na tom asi bude...

Teprve kdyz je porazen posledni strom,
Teprve kdyz je otravena posledni reka,
Teprve kdyz je ulovena posledni ryba,
Teprve pak vis, ze penize se nedaji jist...

Na skok v Uruguayi

Z argentinskeho Buenos Aires (BsAs) jsem se vydal na skok do Uruguaye. Temer po roce spolecneho cestovani jsem vyrazil sam, David se rozhodl pobyt jeste nejaky cas v Buenos Aires.
Zadne velke plany jsem nemel, spise typicke turisticke - mestecko Colonia a hlavni mesto Montevideo.

Uruguay lezi na pobrezi Atlantickeho oceanu a je po Surinamu druhym nejmensim jihoamerickym statem; nejmensim spanelsky mluvicim. Rozloha 176 tisic ctverecnich kilometru, zhruba 3,5 milionu obyvatel. Ekonomicky je jednou z nejvyspelejsich jihoamerickych zemi...a ve stejne skupine take tou s nejmensi mirou korupce.
Do Uruguaye jsem se vydal asi jako vetsina tech, kteri sem z BsAs prijizdeji - lodkou, div ne trajektem. Nemohl jsem si prece nechat ujit vylet po nejsirsi rece na svete - River Plate, neboli Rio de la Plata.
O tom, ze je River de la Plata reka, nekteri pochybuji. A ja bych se k nim klidne pridal. Posudte sami... Reka vznika soutokem dvou obrich jihoamerickyh rek - Uruguay a Parana. Je dlouha nejakych 290km, na cemz neni nic tak zajimaveho. Ale. V miste kde vznika, na soutoku dvou zminenych rek, je siroka 48km! V miste, kde se vleva do more, resp. oceanu, ma potom uctyhodnych 220km!!! V miste kde se vleva...kde ze se to vleva? Kde ze je to misto? Nekde mezi Prahou a Brnem...a jeste o kousek dal... ;-) Z meho pohledu porusuje jednu zakladni poucku - na druhou stranu reky vidime, na druhou stranu more nevidime. Tak, a ma to! :-)

Colonia del Sacramento
Prvni uruguayskou zastavkou bylo mestecko Colonia, resp. Colonia del Sacramento.
Je to sem tri, resp. neco malo pres jednu hodinu z BsAs, zalezi na tom, jak rychlou lod zvolite. Podivate-li se na mapu uvidite, ze Colonia je presne naproti BsAs. Nejedete ani proti proudu, ani po proudu. Jedete proste tri hodiny napric rekou...no to prece neni reka pratele...
Nejstarsi uruguayske mesto, 22tisic obyvatel, zapsano na seznam kulturniho dedictvi UNESCO. Rekl bych takove typicke kolonialni.
Zalozili jej v roce 1680 Portugalci, ale jeste ve stejnem roce jej usurpovali Spanele, jmenovite pan Jose de Garro, kteri na protejsim brehu zalozili Buenos Aires. Ale jiz o rok pozdeji mesto opet vratili Portugalsku. A podobne si jej tyto dve zeme prehazovaly i nadale... Po roce 1816 dokonce patrilo na nejaky cas i Brazilcum.
Mestecko je oblibenym vyletnim mistem obyvatel BsAs, kteri sem pry jezdi v nedeli na vylety, na zmrzlinu a tak...
Ja tam stravil noc, ale asi to neni nutne. Byl jsem tam mimo sezonu a navic v pracovni dny, takze se ve meste v podstate nic nedelo. Prosel jsem si pekne historicke centrum a z veze majaku se jeste jednou (se slzou v oku... ;-) zahledel na moderni mrakodrapy BsAs. Pozdeji vecer jsem se do historickeho centra vydal jeste znovu, takrikajic nasat ducha. Ale protoze jsem tam byl v podstate sam, zrychlil jsem radeji krok, abych tam misto nasavani ducha nevypustil. No, lehce prehnane. Zadna podezrela individua se po meste nepotloukala, rekl bych spise bezpecne misto.
Mestecko pekne, za navstevu, jste-li pobliz, jiste stoji. Mile na mne zapusobily kramky se starozitnostmi a umeleckymi predmety, keramikou a tak. Ale bohuzel, kdo by se s tim tahal... ;-). Za dve tri hodky mate prohlidku za sebou vcetne ohutnavky zminene zmrzliny a muzete se klidne vydat dal. Treba do Montevidea, hlavniho mesta Uruguaye.

Montevideo
Montevideo je od Colonie vzdalene necele tri hodiny cesty autobusem.
Je hlavnim a nejvetsim mestem Uruguaye (jedine mesto s vice nez jednim milionem obyvatel - 1.3mio.) a zaroven i nejvetsim pristavem v zemi.
Puvodni zamer byl sehnat ubytovani pres tzv. CouchSurfing.
CouchSurfing (Participate in Creating a Better World, One Couch At A Time) je celosvetova sit propojujici cestovatele a mista, ci komunity/spolecnosti, ktere navstevuji. Preklad lehce kostrbaty, ale je to v podstate jednoduche.
Zaregistrujete se, vytvorite si vlastni profil a uz muzete nabizet, ci hledat ubytovani. A nemusi to byt vlastne ani ubytovani. Proste jenom reknete bydlim tady, chces-li zajit na pivko a pokecat, ci se projit po mem meste a neco se o nem dozvedet, ozvi se. A podobne i na cestach - prijel jsem, pojd na pivo a rekni mi neco o miste, kde bydlis, vezmi mne na nejake zajimave misto, kam bezni turiste nechodi, a podobne.
Nektera mista maji celkem pekne organizovane stranky a vy si na nich muzete celkem jednoduse najit zajimave odkazy, doporuceni ubytovani, kulturni, sportovni ci jine zajimave akce v miste se konajici, dozvedet se o setkani cestovatelu v navstevovanem miste atd...
Byl to muj prvni pokus a uprimne receno jsem to celkem vyrazne podcenil. Ubytovani jsem nesehnal, ale nakonec z toho bylo prijemne setkani.
Ubytoval jsem se tedy v jednom z oblibenych HI Hostelu v historickem centru a vyrazil na prohlidku mesta. Uprimne receno, moc jsem toho neobjevil. Par zajimavych baraku tam je, ale zadna velka slava. Asi nejzajimavejsi a nejprijemnejsi mi prisla prochazka po tzv. ramble, neboli bulvaru na brehu Rio de la Plata. Poklidne misto, kam si mistni chodi zasportovat - projit se, probehnout, ci se projet na kole, misto, kde se schazeji desitky nadsenych mistnich rybaru, kteri ze brehu nekonecne hodiny pokouseji stesticko. A nebo take misto, kde se skupinky lidi schazeji, povidaji si a popijeji nezbytne mate...
V neposledni rade take misto, ktere mesto deli od kilometru pisecnych plazi.
Jestli jsou to plaze dobre, nebo spatne se mne prosim neptejte. Jednak jsem spatny fototyp a kazda plaz, na ktere sviti slunicko je pro mne spatna. Na druhou stranu jsem se ale jako kluk jezdil koupat ke Koubovskemu rybniku a na Hradecek... Ani jedno ze jmenovanych mist pisek nikdy nevidelo a kdyz ho nekde vidim 10, 100 ci vice metru (nedej Boze i na siri...), je to pro mne zazrak... Za dulezite povazuji, ze se v nedalekych kramcich dalo koupit pivo! Tak si vyberte ;-) A az tam pujdete, pockejte si urcite na zapad slunce...ten za to rozhodne stoji!
No, po par hodinach jsem byl zpet na hostelu a premyslel, co dal. Nakonec jsem se rozhodl zucastnit se grilovani, cili asada, organizovaneho primo na stresni terase naseho hostelu. A bylo to dobre rozhodnuti. Nejdrive zazitek gurmansky a pak i "kulturni".
Grilovani skoncilo kratce po pulnoci a byl tedy akorat cas vyrazit do nektereho z mistnich klubu. Tam prave po pulnoci zacinaji hrat zive kapely a byt tam drive nema prakticky smysl. V deset tam je clovek prakticky sam...
Vytvorili jsme zajimavou mezinarodni skupinku - ja, jeden Brazilec, jeden Kolumbijec, jeden Argentinec, jeden mistnak a dva Spanele...resp. Baskove, na to prosim pozor. O Spanelsku radeji ani slovo!
Temata ryze panska, co byste cekali. 10% fotbal a zbytek...zeny. Mile pozorovat, jak se zastupci techto "horkokrevnych" narodu dohaduji o tom, kdo ma lepsi zeny. My Cechove ale vime sve... :-) K tomu ziva muzika, latinskoamericke rytmy, "vlnici se masa"...pohoda.
Druhy vecer - na deni dobu se v Montevideu moc nehraje... jsme spolecne s jednim Izraelcem vyrazili do jakehosi Alternativniho kulturniho stediska H, ktere jsem nahodou objevil pri bloumani po meste. Nas prichod mistni lehce prekvapil, nemistni jsme tam totiz byli jedini. A navic vcas, coz je prekvapilo asi jeste vice...zacatek predstaveni o hodinu pozdeji totiz byl ten spravny "vcas". Predstaveni zajimave, kombinace pantomimy s tangem, navic uvedene vystoupenim mistniho pisnickare typu Vysockij...zajimava podivana.
Posledni den meho pobytu ve meste jsem vyrazil na zminene setkani domluvene pres CouchSurfing.
Krom kratke prohlidky mesta, typickeho nedelniho trhu, na kterem lze koupit asi opravdu vse, na co si jen clovek vzpomene a prijemneho popovidani na zminene ramble z toho bylo take doporuceni navstevy jedoho maleho lokalniho karnevalu, na ktery jsem se pochopitelne vypravil.
Cas tech hlavnich karnevalu jiz davno minul, ale na nekterych mistech se jeste mala predstaveni, organizovana treba jen v ramci jedne mestske ctvrti, konala. Pro turisty ale temer nemozne se o podobne akci dozvedet.
Nebyla to zadna akce typu Rio, to rozhodne ne.
Karneval se odehraval na asi 500m dlouhem useku uzavrene mistni komunikace, kde se postupne vystridalo asi 20 skupin, tanecnich skol.
Skupiny si byly dost podobne - na zacatku chlapik se zastavou, za nim pak nekolik vlajkonosu mavajicich vlajkami opravdu obrich rozmeru. Za nimi asi to nejlepsi - tanecnice ;-) Vetsinou tak 12 - 15 devcat ve stejnokrojich, vlnicich se v rytmu udavanem bubny. Za nimi pak nekolik desitek bubeniku.
Zadne tribuny podel cesty, zadne pompezni alegoricke vozy. Priznivci kazde ktere skupiny se k ni proste pridaji a spolecne absolvuji vymezeny usek a prijemne se pri tom pobavi. V podani, ktere ja jsem zazil, spise tedy takove prijemne spolecenske setkani. Tanci vsichni, bez ohledu na vek a pohlavi.

A to bylo z Uruguaye v mem podani vse. ...spise takove prijemne a pohodove setkani s prijemnymi lidmi na prijemnem miste :-)

Z Montevidea jsem se nocnim autobusem vydal dale na sever, zpet do Argentiny, do mesta Sant Fe.

Posledni fotka je jasnym dukazem toho, ze SW pro muj fotak programoval opilec. Jak bych si mel jinak vysvetlit fakt, ze napis "WHISKEY" je perfektne ostry, zatimco kraska v popredi zustala rozmazana...?? :-)