A pak uz jsme se vydali na sever. Poprve za celou dobu nasi cesty skutecne na sever. Ne jenom kousek tam, doprava a doleva a zase na jih. Proste na sever. Dal na jih uz to pro nas, myslim, pro tenhle vylet skoncilo...
Uprimne receno, s dosazenim Ushuayi a po absolvovani uzasneho vyletu na Antarktidu mi tak drobet dosel cestovatelsky dech.
Porad bylo kam jet za naplnenim cile, porad se jelo ze severu na jih a porad toho pred nami bylo tolik... Nechci tim v zadnem pripade rici, ze uz by dal nebylo v cele jizni Americe co k videni, ale...proste pocit, ze uz nemuze byt nic vic, nic lepsiho, nic noveho. Pocit, jako bych uz vsechno videl, jako by uz pri pokracovani v ceste nebyl prostor pro dobrodruzstvi. Plan byl urcite videt Buenos Aires, vodopady Iguazu a ochutnat Brazilii...ale "nic vic...".
Ted, s odstupem casu - je to uz vice nez 20 dni...mohu rict, ze se me obavy rozhodne nenaplnily a ze je porad "na co koukat". No, ona samotna Brazilie by pri sve velikosti a rozmanitosti stala za rocni vylet... ;-)
Kazdopadne mi bylo jasne, ze dalsi pokracovani uz bude jine, o necem jinem a tak to ve skutecnosti i je. Vice mestske turistiky, mene prirody a hor...ty uz prakticky skoro zadne. Ale proc ne. Nakonec, uzili jsme si toho v horach myslim jednou dost!
V Ushuaye jsem se rozloucil s nekterymi kusy me dosavadni vybavy, vernymi letitymi prateli na cestach.V prvni rade me pohorky Hanwag (za reklamu placen nejsem, ale byl jsem s nimi vzdy mimoradne spokojeny!, tak proto to jmeno firmy), ktere mi slouzily vice nez sedm let. Nahradily je nizke "fashion" trekovky (vyrobce prozradim predpokladam v pristi dekade tohoto stoleti ;-). Jakou maji barvu? Kdo sazi na oranzovou...ten se nemyli :-)!
Dale jsem se zbavil meho uzasneho kloboucku! No, nekteri si ted mozna oddechli...co si budeme nalhavat, vzdy jsem v nem vypadal jako "idiot" :-) Ale mel jsem ho rad, byl muj! Koupil jsem si ho v roce 2005 v Indii, pri prvni velke ceste do skutecnych hor. Takova z nouze cnost to tenkrat byla, rychlovka. Zapomnel jsem kloboucek doma a koupil si tedy jiny na trznici, kdesi pod horama. A vida, slouzil az doted!
Posledni, co jsem v Ushuaye nechal bylo torzo mych slunecnich bryli. Vydrzely prave od severu na jih - zakoupeny ve Venezuele, spickova kvalita renomovane znacky...a to vse za pouhych myslim asi 120Kc... :-).
Do Buenos Aires, hlavniho mesta Argentiny, jsme se presunuli letecky. Cena stejna jako za autobus, ale casove jsou to temer tri dny vs. tri hodiny. Na stop nebyl moral...
Buenos Aires - hlavni mesto Argentiny, 3 miliony obyvatel, po brazilskem Sao Paulu druha nejvetsi velkomestska aglomerace v jizni Americe. Lezi na brehu reky Rio de la Plata, ci River Plate (na to si take jeste nekdy posvitim, az bude cas. Je tvorene soutokem dvou obrovskych rek, Parana a Uruguay a ma pouhych asi 290km co se delky tyka. Nicmene, na soutoku rek ma 48km na siri a neuveritelnych 220km sire v miste, kde usti do more. To ji dela nejsirsi rekou na svete...a nekteri tvrdi, ze to neni reka. Ja, kdyz jsem TO videl poprve, jsem tomu take rikal more. Jednoduse proto, ze na druhy breh reky vidime a na druhy breh more ne... :-). Buenos Aires bylo zalozeno 2.2.1536 Spanelem "Pedro de Mendoza". Behem peti let je ale z mesta vypraskali mistni indiani. Druhy pokus o zalozeni mesta probehl az v roce 1580, kdyz Juan de Garay priplul po rece Parana z Asuncionu. Napodruhe uz to vyslo a mesto vydrzelo az dodnes.V Buenos Aires jsme, krom prvni noci, bydleli u kamaradky Patricie, se kterou jsme se potkali na vylete na Antarktidu. A bylo to moc prijemne, poznavat mesto za pomoci "domorodce" ma vzdy neco do sebe.
Asi nema smysl psat do detailu kudy, proc, kdy, kam a jak jsme se v BsAs pohybovali, ale mozna par bodiku, ktere mne zaujali a mohou se pripadne hodit...
No, mozna malinko JAK: BsAs ma metro, ktere Vam, spolecne s nekolika primestskymi vlaky pomuze prekonat velke vzdalenosti. Zbytek resi, myslim, velice solidni a fungujici system autobusu. Co je neprijemne je platba v autobusech - platit lze pouze mincemi a o ty je tim padem v BsAs nouze...casto musite obejit nekolik obchodu, ci obvolat nekolik sousedu abyste mince sehnali...nedate-li si vcas pri placeni v obchodech pozor.
BsAs je opravdu velke mesto a ma tedy prakticky vsechno. Kulturni zivot, mista pro sportovni vyziti ci pasivni odpocinek "v prirode", historicke budovy, restaurace vseho druhu a zamereni, turisticke atrakce.
Co mne se libilo:
- V BsAs jsme byli v prubehu Velikonoc. Na Velky patek jsem se sel projit nocnim mestem spolecne s procesim s velkym krizem. Procesi koncilo na hlavnim namesti "Plaza del Mayo", pred katedralou, kde herci sehrali kratkou scenku s biblickym motivem ukrizovani. Vse doplnene tichymi modlitbami a zpevem duchovnich pisni.
- San Telmo - jedna z nejvetsich turistickych atrakci. Hlavne o vikendech, kdy se zde konaji velke trhy "se vsim". Zajimave jsou stanky se starozitnostmi...nektere kousky jsou opravdu pekne, jine pak z kategorie - takovych uz jsme doma vyhodili :-). Prodejce pak doplnuji ruzni umelci, mimove, herci, muzikanti a v neposledni rade pak tanecnici tanga a milongy. Vse doplni davy turistu, ale stoji to za navstevu a videni.
Pres tyden je pak San Telmo v celku klidnym mistem, rekl bych tak drobet typu Kampa. Zadny shon a lov turistu, vladne klid a pohoda, umelci pracuji ve svych atelierech, kam Vas radi pozvou na prohlidku a udelaji si cas na par vet...
- Recoleta - mestska ctvrt, ve ktere ziji nejbohatsi obyvatele mesta. Krasne domy, drahe butiky, parky a v neposledni rade pak prosluly hrbitov slavnych a nesmrtelnych.
Ten opet stoji za navstevu, podobny se hned tak nekde nevidi. U nekterych hrobek si clovek rika - mit tak jednou takovy velky a luxusni dum...neprehanim. O sousedech uz ani nemluvim...to by byl klid... (Milo, lehce morbidni, ne?! ;-) Krom mnoha a mnoha dalsich - Evita.
- La Boca. Boca jsou dve veci. Jednak je to mestska ctvrt se znamou turistickou atrakci - tzv. Caminito. Barevne domy, prodejci umeleckych predmetu, tanecnici tanga na ulicich. Neni to velke, ale mile ;-) Dost turistu, ale fakt pekne...hlavne ty tanecnice ;-)
Boca, resp. Boca Juniors je ale take asi nejslavnejsi fotbalovy klub na svete, zalozeny uz v roce 1905 petici italkych imigrantu.
Hraji na stadionu "Estadio Alberto J. Armando", kteremu ale nikdo nerekne jinak nez La Bombonera, neboli Bomboniera.
Tu postavili, resp. otevreli 25.5.1940. Soucasna kapacita je 49.000 divaku. Ma zajimavy tvar - ze trech stran ji tvori klasicke tribuny (uzasne strme...i z posledniho patra mate pocit, ze sedite primo nad hraci plochou!). Ctvrtou stranu - jednu z tech dlouhych, pak tvori jakysi "panelak", tribuna s lozemi, ktere jsou proste jedna na druhe. Udajne k tomu doslo tak, ze puvodne postavili jen jednu polovinu stadionu (od poloviny hriste za jednu branu) a druhou pak, z neznamych duvodu, uz nikoliv. Co ale udelali - otocili hraci plochu. Diky velkym rozmerum realizovane tribuny se jim tam hriste veslo a podel druhe lajny pak postavili zmineny panelak. Tohle jsem si nevymyslel, slysel jsem to, ale nikde jsem se o tom vice nedocetl... Kdo vi, pravda je takova, ze hraci plocha na chlup splnuje podminky FIFA na velikost hriste - 105m x 68m. Na zahrani rohoveho kopu ma hrac asi tri kroky...kdyz na nej nespokojeni fanousci hazeji bordel a musi ho obestoupit nekolik policistu se stity...zahrava se temer uz ze hriste ;-).
Nekecam, videl jsem to na vlastni oci. 4.4. hrala Boca doma s Rosariem a tak jsem vyrazil. Listky na Bocu se shaneji tezko, oficialne je prakticky nemozne, nechcete-li turisticky balicek za 150USD. Ale nakonec to takovy problem nebyl. Boca totiz letos hraje celkem mizerne, drzi se u dna ligove tabulky a listky sezenete proste primo na miste, od prodejcu pred stadionem. Na mnoha doporuceni jsem si zakoupil listek na sezeni...nekolik lidi mi totiz nedoporucilo koupit si listek na stani, tzn. jit primo mezi fanousky za branu. Pry by to mohl byt az prilis velky zazitek. Stejne tak jsem nechal doma fotak, coz mne drobet mrzi. Bylo to myslim naprosto bezpecne prostredi. Cesta na stadion vede pres nekolik osobnich kontrol, nechybela kontrola dechu. Nastesti jsem byl zrovna strizlivy a tak jsem byl na stadion vpusten.
Sesli jsme se v plnem poctu, ja, Martin Palermo - soucasny bomber a i podle historickych tabulek klubovy rekordman co se poctu nastrilenych branek tyka (doposud 222) a dalsich odhadem asi 37 tisic fanousku...jen pan nesmrtelny, mistni hrdina Diego Maradona ve sve lozi chybel. Asi nemel cas, ale az prijede do Lhenic, na pratelak s nasim Sokolem, take se na nej vyprdnu! ;-). No, zase o tolik neprisel. Boca prohrala 1-2. Ale zazitek to byl.
Kdyz se zacne fandit a fanousci poskakuji, tribuny se zacnou vlnit jako zive. Vse doplnene dunenim bubnu, vlajici vlajky v klubovych barvach, choraly zpivane vsemi fanousky okolo... Doplnil jsem i svou slovni zasobu. Jenom nevim, kdy se naskytne prilezitost, abych nova slovicka vyzkousel nazivo. Asi budu muset pockat az na dalsi fotbalovy zapas ;-). Dohravali jsme v deseti, ale to jen proto, ze si protihrac lehl tam, kde chtel Juan Román Riquelme zrovna bezet! Padlo daslich 5 zlutych, okolo rohovych praporku museli asistovat jiz zmineni policiste s ochrannymi stity. Ale kdyz si chcete z Bocy odvezt body, musite s necim podobnym pocitat!
Vecer po zapase jsem se chtel jit jeste podivat na Caminito v noci, ale kdyz jsem se ptal na cestu bylo mi receno, ze nejlepsi cesta pro mne v tuto nocni dobu vede opacnym smerem...a tak jsem se otocil a sel domu, zazitku uz bylo dost.
- Puerto Madero. Kdysi dulezity pristav, dnes luxusni ctvrt s prijemnou pobrezni promenadou, moderni vyskove budovy, ve kterych sidli velke mezinarodni spolecnosti. Cervene cihlove budovy byvalych skladist byly opraveny a promenily se v modni restaurace, kancelare a drahe byty.
Pobyt v BsAs jsme si jeste zpestrili navstevou typicke a tradicni...japonske restaurace. Kdo by porad jedl to jejich hovezi ;-). Sesli jsme se tam s jednim chlapikem, ktereho jsme potkali pod Fitz Royem a byl to prijemny vecer a zajimavy zazitek.
Toliko BsAs v mych ocich. Uz je to par dni a na spoustu veci jsem jiste zapomnel. A jeste vic jsem jich verim ani neobjevil. Nejlepsi bude prijet a podivat se na vlastni oci. To mesto ma opravdu neco do sebe!
Buenos Aires jsem opoustel asi po tydnu, lodi primo do uruguayskeho mestecka Colonia. Ale clovek by tam, verim, snadno vydrzel mnohem dele.
