Rio de Janeiro - treti a posledni "na skok..."

Z Misiones, konkretne z mesta Puerto Iguazu, jsem se vydal dal na sever. Konkretne do druheho nejvetsiho brazilskeho mesta - Ria de Janeira. Presun v podstate jednoduchy. Sednete si do autobusu a ten Vas po ctyriadvaceti hodinach vysype na autobusovem terminalu v Riu. Mel jsem z tak dlouheho presunu drobet obavu, jsem uz preci jen stary, neposedny, vrtosivy... ;-) Ale autobus byl opet velice luxusni, cesta tedy probehla bez problemu a v celku prijemne to uteklo. Pravda, preskocil jsem timto presunem pomerne velky kus Brazilie. Ale vedel jsem, ze procestovat v ramci me soucasne cesty celou Brazilii tak, jako predtim treba Bolivii, Chile ci Argentinu, je proste nemozne. Ze cas uz se zkratka nachyluje... A tak jsem se vydal rovnou do Ria, ktere jsem proste videt a drobet zazit chtel.
Tradicne, a slibuji, ze naposledy, nekolik cisel...
Brazilie byla jubilejni desatou navstivenou zemi. Brazilska federativni republika je nejvetsi a nejlidnatejsi stat Jizni Ameriky. Celkovy pocet obyvatel: 192 milionu! Rozloha 8,5 milionu kilometru ctverecnich...nechybi moc do poloviny z celkove rozlohy jihoamerickeho kontinentu! Brazilie je prumyslove-zemedelsky stat, ma velke, nekteri rikaji obrovske, mnozstvi nerostneho bohatstvi. Je jedinou jihoamerickou zemi, kde se nemluvi spanelsky, ale portugalsky. To je pravda rec podobna, ale nerozumel jsem jim prakticky vubec nic. Navic mi prislo, ze kazdy mluvi, resp. vyslovuje to same jinak...a ze by se snazili Vam komunikaci ulehcit, to bych o nich take opravdu nerekl...
Rio de Janeiro (São Sebastião do Rio de Janeiro...ci po cesku "Lednova reka") - je druhym nejvetsim brazilskym mestem, po Sao Paulu. Ma pres sest milionu obyvatel, cela metropolitni oblast pak vice nez 11 milionu. Do roku 1960 bylo hlavnim mestem Brazilie (pak se jim stala Brazilia - nove, v letech 1956-1960 za timto ucelem vybudovane mesto...za prezidenta Juscelino Kubitscheka, ktery mel ceske predky).
Kdyz se rekne Rio, snad kazdemu se asi nejdrive vybavi snede, krasne (a) spore odene divciny, vrtici svymi zadecky v rytmu samby pri tradicnim kazdorocnim karnevalu. Po nejake dobe se clovek rozpomene na beloskvouci plaze a na snede, krasne (a) spore odene divciny povalujici se na nich. Z nich nejznamejsi (z tech plazi... ;-) je rozhodne Copacabana a Ipanema.
Ten, kdo si nevybavi ani jednu ze zminenych atrakci, si ale jiste vybavi slavnou sochu Jezise Vykupitele, stojici na hore Corcovado.
Mezi dalsi atrakce patri hora Pao de Acúcar (Cukrova homole) a slavny stadion Maracana. Zminit je treba i pekne historicke centrum, nevsedni moderni katedralu a bezesporu take chudinske ctvrti - favely, ve kterych zije temer ctvrtina obyvatel mesta.
At si kdo chce co chce rika, at si maminka slzy utira...Rio podle meho rozhodne stoji za navstevu! Mne se tam moc libilo. Je ale treba upozornit na to, ze se tam pry velice casto ztraceji veci... Ja to "stesti" nemel, ale mnozi jini ano. Tak si davejte pozor (...asi jako na I.P. Pavlova, na Andelu, ... ;-)
Ubytoval jsem se v hostelu prakticky v centru, kousek - asi tri "cuadry"/bloky - od Copacabany.
Nutno priznat, bylo to rozhodne me nejdrazsi ubytovani, ktere tomu ale svou kvalitou zdaleka neodpovidalo. No, za adresu se proste plati vsude...
Jeste prvni den odpoledne, pote co jsme se ubytovali (potkal jsem se cestou v autobuse s Mirem, Cechem zijicim stridave v Argentine a v Cechach a domluvili jsme se, ze budeme nastraham velkomesta celit spolecne...), jsme vyrazili smer Cukrova homole, neboli Pao de Acucar, ktera je oblibenym turistickym cilem. Nabizi opravdu vyjimecny vyhled na mesto.
Rio je rozlozene podel atlantickeho pobrezi, lemovane z jedne strany opravdu krasnymi a dalo by se rici nekonecnymi plazemi. Za plazemi a prvni casti mesta nasleduje pas pobreznich hor. Okolo nich a zejmena na planinach za nimi se pak mesto tahne kamsi donekonecna...
Ale zpet k Cukrove homoli... Na kopec Vas vyveze system dvou na sebe navazujicich lanovek - prvni nejdrive strme vystoupa na predkopec a druha mirnejsi pak na Homoli samotnou. Nebudete tam sami, s tim je treba pocitat. Ale ta panoramata za to rozhodne stoji. Na jedne strane vyhled na plaze a na more posete ostruvky tvaru...cukrove homole?...na druhou stranu vyhled na mesto a na pas vysokych pralesem porostlych hor lemujicich mesto smerem k severu.
Na kopec se take muzete vydat po svych - vede tam na padesat lezeckych cest, od dvou do dvanacti delek, obtiznosti 4 az 9+. Ja to nezkousel, nebyl jsem rozcviceny... :-)
Vecer, po navratu z Homole jsme se sli jeste projit podel plazi na kterych se hral fotbalek, volejbal, ...a den jsme zakoncili s lahvacem v ruce na ulici kousek od hostelu. Asi tri muzikanti tam hrali neco v latinsko-americkych rytmech, schazeli se mistni a panovala tam opravdu pohodova atmosfera.
Druhy den jsem se vydal prohlednout si slavnou sochu Krista.
Mel jsem opravdu stesti - asi tyden pred mym prijezdem jej celeho obestaveli lesenim a zacali s jeho rekonstrukci. Ne, nic ve zlem...ale co jsem o nem slysel vypravet, jiste by to jeste tyden vydrzel! Ale co bych chtel, kdyz ani do kostela nechodim... A navic - kdo se muze pochlubit fotkou Krista v sarkofagu?! ;-) Socha stoji na 700m vysokem kopci Corcovado. Je vysoka 39,6m a ma rozpeti 30m. Vazi neuveritelnych 635 tun. Podle puvodniho vytezneho navrhu to mel byt Kristus s krizem v jedne a globem v druhe ruce. Kdyz konecne v roce 1922 doslo na realizaci, rozhodli se, ze symboliku krize bude predstavovat Kristus samotny a globus, jakozto symbol Sveta pak bude predstavovat samotne mesto, rozkladajici se u jeho nohou...
Opet zalezi na kazdem, ja bych sel znova. Ma to sveho ducha a vyhledy opet excelentni (Vetsine je to asi jasne, ale preci - nechodte tam v poledne. Kdyz si ke Kristovi v sarkofagu dobrovolne jeste pridate mesto v polednim prudkem slunci a tradicnim oparu...no to byste si pak nafackovali ;-). Cestou dolu jsem se chvili zdrzel u mezistanice zubacky(ta byla v dobe me navstevy zavrena, protoze se odklizely nasledky predchozich lijaku a sesuvu pudy...nahoru nas ale, za ceny mirne nelidove, rada odvezla pristavena auta), kde zacina nekolika kilometrova stezka pro pesi a cyklisty. Asfaltova stezka vede po vrstevnici obklopena pralesem, s vyhledy na Krista a na more a projit se tam je prijemne, klidne a osvezujici.
Odpoledne jsem se vydal poprve smerem do centra. Stihl jsem jen cast, ale bylo mi jasne, ze se tam dalsi den vratim, je tam na co koukat. Vecer jsme se sli projit po Copacabane. Plaz opravdu velka a opravdu ziva. A to se mi na ni libilo. Pres den je to opravdu vyhen. A to i pres nastavajici zimu. Vecer se tam ale vyrojily skupinky sportu se oddavajicich lidi a melo to moc fajnou atmosferu. Na pekne osvetlenych hristich vytycenych primo v hlubokem pisku na plazi samotne se hral fotbalek, volejbal, badminton, "jako-tenis s celodrevenymi raketami", ... Podel cele plaze je upravena promenada, po ktere se prohaneji cykliste, bruslari, bezci a chodci. Promenada je lemovana jednak venkovnimi posilovacimi stroji, ale take hospudkami a stanky s obcerstvenim. Opravdu prijemne misto, kde si na sve prijde asi kazdy. Jenom pozor - Rio, a zejmena pak Copacabana, je take zname tim, ze ne kazda kraska je pry nutne zenskeho pohlavi... :-).
Dlouhy den jsem zakoncil v hotelovem baru, kde probehla kratka ukazka tzv. capoeira. Capoeiro je bojove umeni spojene s tancem. Zacali jej v Brazilii provozovat otroci z Afriky. Protoze bylo nutne zakryt, ze trenuji boj, doplnili hudebni nastroje, zpev, tleskani a pohyby v rytmu muziky. Delaji-li to profici, je na to opravdu pekny pohled!
Treti den jsem stravil cely chozenim v centru...tak nejak nahodne, od kostela ke kostelu, pres galerie v Kulturnim centru Brazilske narodni banky, Tiradentes Palace - sidla parlamentu Statu Rio de Janeiro, Praça Floriano Peixoto - hlavni namesti s uzasnymi budovami Mestskeho divadla a Narodni knihovny, az po moderni Katedralu.
Posledni den meho pobytu v Riu jsem se rozhodl navstivit jednu z fabel - chudinskych ctvrti. Vydal jsem se tam jako turista, spolecne s petici dalsich mne podobnych zvedavcu, v ramci organizovane prohlidky s pruvodcem. Nelituji toho - clovek by se tam asi dostal i sam, zadarmo a nic spatneho by se mu pravdepodobne take nestalo. Ale prisel by o spoustu zajimavych informaci, kterymi nas zasoboval nas pruvodce.
Navstivil jsem nejvetsi favelu v Riu, ktera se jmenuje Rocinha. Rocinha se rozklada na prudkem uboci jedne z hor a reklo by se, ze jeji umisteni je luxusni - je asi 1km od plaze. Zije v ni odhadem 250.000 obyvatel, je nejvetsi v Riu, ale zaroven take "nejrozvinutejsi". Na rozdil od nekterych jinych favel jsou prakticky vsechny domy v Rocinhe zdene, ci betonove, je tady rozvod vody a elektriky. Z dalky je to velice pekna barevna mozaika... Domy jsou tri a vice-poschodove - favela nema kam rust do sire a tak se stavi do vyse. To s sebou ale prinasi take problemy. Maloktera terasa ma zabradli a deti, ktere si na nich s oblibou hraji se casto zrani pri padu z nich...
Vylet do favely zacal presunem na moto-taxi do jeji horni casti. Tam jsme dostali zakladni pouceni jak se chovat, kdy a koho fotit a kdy a koho nefotit a vyrazili jsme po svych uzkou, asi 1 - 2 metry sirokou hlavni ulickou, pres favelu smerem dolu. Fotit muzete prakticky vsechno a vsude. Je to bezpecne, fotak Vam nikdo nesebere a behem cesty Vas ani nikdo nebude obtezovat. To muze byt celkem prekvapive, ale ma to svou logiku. Favely jsou uzemi mimo kontrolu mesta ci statu. Ridi je drogovi bossove, mafie. Ti vydelaji na drogach pry okolo 1.5 milionu Realu (asi 17 milionu korun) tydne a urcite nestoji o to, aby jim nekdo pridelaval starosti s okradenymi turisty a podobne. Nikdo si proste nic nedovoli. Pred vstupem do favely stalo nekolik samopaly ozbrojenych mladiku, kteri dali vysilackou echo svym kolegum, ze do favely vstupujeme a vyrazili jsme. Zivot ve favele je celkem poklidny. Neni to zadna zumpa. Pres pouze zakladni vybaveni domu - kdyby na vodu nebylo, nikdy nechybi TV - jsou lide povetsinou cisti a upraveni. Povetsinou maji praci mimo favelu - pracuji ve meste jako pomocnici v restauracich, v hotelech a obecne ve sluzbach.
Na uzemi pracuje cela rada oragnizaci, ktere se snazi o vzdelavani deti, o napln jejich volneho casu a obecnou osvetu. Jako priklad: potkavali jsme velke mnozstvi opravdu mladych tehotnych divek, ve veku kolem 15ti let. To je zde pry bezne - svobodna bezdetna divka je povazovana za dite a tak se k ni dospoli i chovaji. A protoze jim se to nelibi, tak chteji co nejdrive otehotnet a mit deti...pak jsou z nich zeny a ostatni dospeli je respektuji... Jak rikal nas pruvodce - nema smysl nosit do favely penize a rozdavat je lidem kolem sebe. Nikdy jich nebude dost. Oni si vecer udelaji grilovacku, popiji a rano budou zase bez penez. Je treba s nimi pracovat, vzdelavat je, vysvetlovat. Nerozbijej tu flasku! Az pujdes hrat fotbal a sundas si boty, porezes si nohy, dostanes infekci a mas po fotbale... Nesypej pred domem odpadky. Zaprsi, ucpe se chodnik a vyplavi ti to byt (nasyp to pred souseda ;-). Jasne, smesne, samozrejme...pro nas.
Mela nastane, kdyz se ve favele kona policejni akce. A tech pribyva - Brazilie porada v roce 2014 svetovy sampionat ve fotbale a o dva roky pozdeji pak Olympijske hry. A tak se cisti... A to nekdy hlava nehlava. Akce nekdy trvaji 1-2 dny a je to asi fakt huste. Na obou stranach ze strili ze samopalu. Nekteri se nedostanou do prace a ti, kteri v praci jsou pak zase z prace domu.
Casto umiraji nevinni - at uz pri nahodnem prustrelu domu (tenke zdi domku postavene z cihel nejsou pro kulky zadnou zabranou...), ci proste omylem zastreleni. Drive to policie resila tak, ze pred prichodem novinaru, ci pro policejni ucely proste omylem zastrelenemu mladikovi vlozila do ruky nekterou ze za timto ucelem prinesenych nelegalnich neregistrovanych zbrani. Druhy den se pak objevil slusny chlapec s pistoli na titulnich strankach novin. Vysledek byl zrejmy - pri pristi akci bylo o jednoho obrance favely vice...pridal se otec zastreleneho decka... Dnes na to jdou chytreji. Kazdou ozbrojenou akci nasleduje akce neozbrojena, vedena casto zenami, doplnena zkusenymi odborniky na psychologii, sociologii a komunikaci. Ti maji za ukol pomahat resit nasledky akce. A pry to prinasi ovoce a pomaha dostat lidi na stranu policie.
Ve favele jsme videli jak ziji obycejni lide, vzali nas do dilny mistnich umelcu, do skolky a do skoly jedne z pomahajicich organizaci, na ulici nam decka sehrala koncert na bubny vytvorene z odpadku.
Zajimavy byl pak urcite odchod z favely, kde jsme opet prochazeli okolo skupiny mladiku (nekterym myslim urcite nebylo ani 18 let...) ozbrojenych samopaly. Pry jich bylo vice nez bezne - v sousednich dvou favelach prave probihaly cistici akce a oni take kazdym dnem ocekavali intervenci policie. Mne pri pohledu na ne lehce zatrnulo - oni ale byli usmevavi, uvolneni...jako by se pripravovali na pocitacovou strilecku a ne na boj, ve kterem jde o zivot. Ten zacina v okamziku, kdy se objevi prvni auta policejni kolony, ci prvni vrtulniky. Pak strazci favely spusti pripraveny ohnostroj - domluvene znameni vsem obyvatelum, aby se rychle uklidili a pripravili se na dalsi tezke chvile...
Mozna pro zajimavost - prestoze se clovek narodi ve favele, muze udelat diru do sveta.
Jako napriklad brazilsky fotbalista Adriano, dnes uz, myslim, hrac AS Rim. Hvezdna kariera v narodaku i v Evrope, ale jako chlapec z favely lehce ztracen ve velkem svete. A tak se stalo, ze se zacatkem lonskeho roku, jeste jako hrac Interu, nevratil z prodlouzene dovolene. Dlouho se o nem nevedelo, az si ho nakonec nekdo vsiml ve favele...coz se nakonec potvrdilo. Proste se vratil tam, kde to zna nejlepe, kde vyrostl a kde ma sve nejlepsi kamarady...a kde se zkratka citi jako ryba ve vode.
A podobne je to pry i s jinymi obyvateli - nejsou uz chudi, vydelavaji si dost penez na to, aby mohli favelu opustit. Ale oni radeji "vyzenou barak do stoku" a dal si uzivaji pohodoveho a jim blizkeho zivota ve favele...
Diru do sveta udelal i jeden z bojovniku ve favele, kdyz se mu podarilo sestrelit jeden policejni vrtulnik. Od te doby pry uz nebojuje, pouze slavi s kamarady a uziva si. Vi, ze takovy cin BOPE, specialni policejni jednotka provadejici akce ve favelach, neodpousti a ze ho stejne, drive ci pozdeji, chyti a zastreli...
_________________________________

A tim ma navteva v Riu konci.

A ne jenom navsteva Ria, ale take Brazilie.
Puvodne jsem mel jeste nejake dalsi plany v teto zemi, ale rozhodl jsem se nechat si neco take na priste...
V Riu jsem opet sedl do autobusu a vydal se zpet do Argentiny. Zpet do Posadas, kde se mi predtim opravdu zalibilo ;-)

Misiones - jezuitske redukce a vodopady Iguazu

Z paraguayskeho Asuncionu jsem zamiril zpet do Argentiny. Presneji do hlavniho mesta provincie Misiones, Posadas.
Misiones jsou druhou nejmensi argentinskou provincii a lezi na severovychode zeme. Pri pohledu na mapu to vypada spis jako omyl. Takovy temer zapomenuty vybezek zastrceny mezi Paraguay a Brazilii, ktery jako by k Argetine ani nepatril. Oni ale dobre vedi, proc jej maji - minimalne vodopady Iguazu jim za to stoji. Ale je to take velice urodna oblast s typickou nacervenalou zeminou. Asi nejvyznamejsi plodinou pestovanou v teto oblasti je yerba mate (jednoznacne jsou Misiones nejvetsim pestitelem yerby v zemi) a dale pak citrusy. Mezi ostatnimi jsou kukurice, tabak, caj, kava a ryze. Provincie je ze vsech stran lemovana rekami - na zapade reka Parana, na vychode Uruguay a na severu Iguazu. To je nejspis take duvod, proc se Argentine podarilo si tuto cast uzemi udrzet. Tezko najit lepsi opevneni, nez jakym jsou stovky metru siroke reky...
Posadas jsou hranicnim mestem lezicim na rece Parana, na druhem brehu je pak paraguaysky Encarnacion. Z Asuncionu jezdi do Encarnacionu male autobusy snad kazdych pul hodiny a cesta trva zhruba 5 hodin. Nevim, jsou-li takovi vsichni - klidne si umim predstavit, ze ano - ale nas ridic byl opravdu "divocak." Je tedy rozhodne divat se behem cesty okolo sebe, nez pred sebe. A je na co koukat. V Asuncionu a blizkem okoli stale panovaly "ctyricitky" (vsak uz je tak podzim, div ne zima...), coz bylo znat i na okolni hnede zeleni. Ale o par kilometru dal se raz krajiny prijemne zmenil a vyrazne se zazelenalo. Opet citrusy, bananovniky, cukrova trtina, kukurice, tabak...
V Encarnacionu Vas vysadi na autobusovem terminalu a do Posadas se pokracuje v MHD, ktera ma zastavku hned pred terminalem. Rozhodne neni tedy nutne propadat panice a brat si taxi...byt podle taxikaru je to jedine reseni ;-)
Cesta MHD je tak drobet zazitek. Encarnacion je dalo by se rici jednou trznici a spousta argentincu se sem tedy vydava za velkymi nakupy. Pri ceste zpet se vsichni hrnou hlava nehlava do autobusu i se svymi "skromnymi" zavazadly...jako-by to nejezdilo kazdych deset minut. Na jedne strane mostu, spojujiciho obe mesta a zaroven i staty, je celnice paraguayska (prestoze nikdo nevystupuje a autobus nekdy ani nezastavuje vy rozhodne nezapomente vystoupit a "nechat se orazitkovat"), na druhe strane mostu je pak celnice argentinska. Tam musi povinne vsichni z autobusu a projit kontrolou. Opet jedna velka bitka. Kazdy chce stihnout autobus ve kterem prijel...byt je mozne na stejny listek proste pokracovat libovolnym nasledujicim. Adrenalin v krvi ale spis zveda nejake to zakazane zbozi v zavazadlech - elektronika a spol. kterou zhruba nad 500Kc musi proclit a doplatit danovy rozdil.
Posadas je celkem velke mesto, ma asi 260.000 obyvatel. Nerekl bych, ze je super-pekne. Spis takove normalni, az obycejne, bez historickeho centra (ted mate predpokladam naprosto jasnou predstavu, jak to v Posadas vypada ;-). Pekna, a to nejen duchem, je tradicni "costanera"...promenada podel reky.
Proc jsem se do Posadas vydal?
Prilakaly mne sem zriceniny jezuitskych redukci, ktere se v teto oblasti jak na argentinskem, tak na paraguayskem uzemi nachazeji.
Celkem jich tady v minulosti vzniklo asi 30. Cela jejich historie je z meho pohledu velice zajimava. Voltaire to pry kdysi popsal jako: "...triumf lidskosti, ktery jakoby chtel vykoupit krutosti napachane prvnimi dobyvateli..." O redukcich (nebo chcete-li statcich, farmach, vesnicich, stanicich, ...) se mluvi jako o "utopicky idealnich", ci take jako o "socialistickem experimentu".
Jezuite prisli do Jizni Ameriky, auzemi dnesni Paraguaye, Argentiny a Brazilie v roce 1608. Cil byl zrejmy - privest zdejsi domorodce ke katolicke vire.
Uchopili to, jak by se dnes asi reklo, za ten spravny konec provazu. Nesli na to silou, ale rozumen. Snazili se totiz ziskat si mistni domorodce, indiany kmene Guarani, na svou stranu. Zalozili vesnice, redukce, do kterych pak indiany "pozvali" ke spolecnemu zivotu. Melo to pro ne velke vyhody - zajistena strava (vyrazne pry poklesla jejich umrtnost), ubytovani, ochrana pred najezdy portugalskych lovcu otroku (ti indiany pouzivali jako otroky na brazilskych trtinovyvh plantazich), vzdelani, presperita...proste sama pozitiva a socialni jistoty. Zaroven Jezuite respektovali puvodni zvyky indianu, nenutili je mluvit Spanelsky - naopak, sami se pry naucili jejich jazyku.
Ale nic neni zadarmo. Vymenou za to mezi indiany sirili restanstvi - indianum "zakazali" kanibalismus a polygamii a vedli je k vire v jednoho Boha.
Celkove se "...jednalo o dumyslny ekonomicky, socialni a vzdelavaci system." Deti chodily do skol, Jezuite vyucovali krome Spanelstiny a nabozenstvi take hudbu a literaturu. Vychovavali ale take remeslniky a umelce - tesare, truhlare, malire, sochare, zedniky, krejci, tkalce, pekare, atd... Tedy vse, co vesnice pro svou sobestacnost potrebuje.
Ekonomika byla zalozena na zemedelstvi. Kazda rodina obhospodarovala svou cast pudy -tzv. abambae (patrici lidem), ale zaroven take pracovala na spolecnych komunitnich pozemcich, tzv. tupambae (patrici Bohu).
Ze spolecneho kolace pak financovali svobodne zeny a matky, kostel, vzdelavani a pod. Samozrejme cast se odvadela take spanelske korune a slouzila pro potreby "jezuitskych zajmu." V dobach nejvetsiho rozkvetu, v roce 1732, bylo ve triceti redukcich (ty byly drive zakladany na rozsahlejsim uzemi, aby ale nakonec byly sestehovany blize k sobe, prave v oblasti Misiones a okoli, kde se je darilo, i diky vyse zminenym rekam, lepe ochranovat) registrovano 141.182 obyvatel.
Redukce si byly jedna druhe velice podobne, zalozene, ci postavene na stejnem pudorysu. Zakladem pudorysu byl kriz, v jehoz centru bylo velke namesti. V jeho cele po jedne strane pak dominoval kostel (rekneme v horni leve casti krize), doplneny o prostory pro mnichy, skoly a pracovny, ci dilny. Na protejsi strane (horni prave strane) pak byly protory slouzici jako ubytovny vdovy a svobodne matky a hrbitov.
Na opacne strane namesti a po jeho stranach (obecne ve spodni casti krize) byly prostory, ci domy pro Guarani, spolecne prostory, ... Za nimi navazovaly zahrady a pole s pastvinami.
Vse ma svuj konec a za uspech se plati...rekl by pesimista ;-) Jezuite si svymi uspechy a narustajici moci nadelali radu nepratel. Mezi ne nakonec patril i speanelsky kral, ktery cely rad v roce 1767 na uzemi koruny zakazal, Jezuite byli vyhnani a majetek zabaven (cely rad nasledne v roce 1773 zrusil papez Klement XV). Indiani zustali bez vedeni (a nebylo to pry zadne rozsahle a pocetne vedeni, nekdy to pry byli pouze dva!! knezi na redukci, zbytek spravy zajistovali vychovani spravci z rad domorodcu ) a jak kazdy vojak vi, bez vedeni, neni veleni. A bez veleni sice panuje pohoda a klid, ale nikam dal to nevede. A tak s odchodem Jezuitu postupne zanikly i redukce. Prispely k tomu i neustale najezdy lovcu otroku, kterym jiz domorodci nebyli sami schopni odolavat a rozprchli se tedy zpet do pralesa. A tak konci historie jezuitskych redukci - po neuveritelnych 160ti letech. Zustaly po nich jen ruiny...ty ale jiste stoji za navstevu!

Sedm z tehdejsich redukci (dve paraguayske, ctyri argentinske a jedna brazilska) je dnes chraneno jakozto Svetove kulurni dedictvi v ramci UNESCO.
Ja jsem navstivil dve redukce Argentinske a dve Paraguayske.
Tabor pro jejich navstevu, jak jsem jiz vyse rekl, jsem si rolozil v Posadas.
Dve Argentinske misie - Santa Ana a Nuestra Senora de Loreto se daji stihnout za jeden den. Jsou od sebe par kilometru a k prvni z nich (resp. asi jeden kilometr od ni) se dostanete pohodlne autobusem. Clovek si udela, pokud zacina prave na techo mistech, predstavu, co to misie, ci redukce byly.
O mnoho hezci a zachovalejsi je ale redukce Trinidad v Paraguayi. Zaroven s ni se, opet v ramci jednodenniho vyletu z Posadas, da stihnout i navsteva nedaleke redukce Jesus. Z Posadas nejdriv pres zmineny most do Encarnacionu a odtud autobusem az do Trinidadu.
Me na moste tentokrat cekalo nemile zdrzeni - pri odjezdu z Paraguaye jsem si nenechal orazitkovat pas a to mne ted melo stat pri opakovanem vstupu asi 40USD. Prislo mi to celkem hodne, ale smlouvat se jim moc nechtelo. Nakonec jsme se domluvili na polovine...jak jsem ale nasledne zjistil, byla to polovina "bez potvrzeni". Tedy v podstate uplatek ze raziko s dva dny starym datem. Nepotesilo mne to, ale nic jineho mi nezbylo, na moste v zemi nikoho jsem byl do slova a do pismene v pasti :-(
Ale melo to i lepsi stranku. Seznamil jsem se diky tomu s jednou milou argentinskou slecnou zijici v Posadas. Spolecne jsme pak vyrazili do asi nejhezci a nejzachovalejsi redukce San Ignacio a pozdeji take na vylet k vodopadum Iguazu.

Vylet do San Ignacia by se asi dal stihnout spolecne s ostatnimi dvema argentinskymi redukcemi, ale bylo by toho myslim na jeden den prilis. Kor nemate-li k dispozivi vlastni dopravu.
Ale San Ignacio ma celkem co nabidnout a stoji myslim za cely den a prespani.
Muzete to udelat treba tak, ze rano zacnete prohlidkou redukce San Ignacio. Odpoledne pak s mistni "cestovkou" vyrazite na kratkou vychazku v pralese na kterou navazete projizdkou v kajaku po rece Parana. A vecer se muzete opet vydat do redukce. Poradaji tam kazdy den nocni prohlidky, tzv. "Luz y sonido", nebo-li svetla a zvuky. Je to asi hodku trvajici show, behem ktere je prostrednictvim obrazku promitanych na velke stromy, zdi budov ci rozprasovanou vodu predstavena historie a zivot redukce. Vse samozrejme doplnene zvukem a zaverecnou svetelnou "show" na zdech v okoli byvaleho centralniho namesti. Pokud mate moznost, urcite si to nenechte ujit.
Pro predstavu jeste par cisel o San Ignacio de Mini (jak zni cely nazev teto redukce):
- zalozena v roce 1610 v oblasti Guayra. Kvuli neustalym utokum ze strany portugalskych lovcu otroku prestehovana v roce 1632 na breh reky Yabebiri, ktera proteka dnesni provincii Misiones. Nakonec prestehovana v roce 1696 na sve soucasne misto, asi 60km od Posadas.
V roce 1940 byla zrekonstruovana do sve soucasne podoby; od roku 1984 je zapsana v UNESCO.
- v 18. stoleni v ni zilo 3.000 Guarani
- hlavni namesti ma rozlohu 125 x 108 metru (vetsi nez budejovicke namesti, nepletu-li se. A to je hodne velke...pamatuji-li si ho dobre ;-)
- katedrala je 74 metru dlouha a 24 metu siroka, zdi jsou pres dva metry siroke. Katedraly, ci kostely vsech redukci jsou opravdu ohromne, dominantni.
- inventar z roku 1768: 33.400 kravek, 1.409 koni, 122 mul, 382 oslu, 7.356 ovci, ...

Navsteva redukci opravdu stoji za to. Budete-li nekde v okoli, napriklad na ceste mezi BsAs a Iguazu, urcite si je nenechte ujit!
Pro ty, kteri si chteji precist neco vic pak napr.:

http://dalky.cz/cteni/c-jezuitske-redukce-v-paraguayi.html
http://in.ihned.cz/c4-10021030-13062700-n02000_d-jezuitske-misie-v-zemi-guaraniu

Vodopady Iguazu
Primo ze San Ignacia jsme zamirili do dalsi top atrakce Misiones, k vodopadum Iguazu (v poradi druhe, ale pro vetsinu asi te prvni top...).
Vodopady lezi na rece Iguazu, na hranici mezi Argentinou a Brazilii a jou nejvetsim systemem vodopadu na svete.
Voda pada do hloubky 70ti metru na prepadu dlouhem 2,7km! V obdobi destu je prutok 6500 kubickych metru a na 270 samostatnych vodopadu. V obdobi sucha klesa prutok na "pouhych" 300 kubiku a vodopadu je asi 150.
Nejvetsim z vodopadu je tzv. Dabluv chrtan.
My byli u vodopadu po vydatnych destich. To ma sve pro, ale i sve proti... Prutok vody je opravdu ohromny, rachot vody ohlusujici a kulisa ve forme mlhy, ci vodni triste stoupa nad vodopady do vyse stovek metru, ukaz neprehlednutelny uz z dalky.
Nevyhodou je, ze se clovek treba vsude nedostane. A tak se nam stalo, ze jsme byli ochuzeni o prohlidku samotneho Chrtanu. Chodniky, ci lavky, ktere tam maji argentinci pro turisty prichystane, byly bohuzel zatopene... Vody pry nad pomery mnoho. Vubec mne to ale neprekvapilo, natozpak rozhodilo (co rozhodi zkuseneho cestovatele, vid Jito? ;-). Bylo to totiz temer na rok presne ode dne, kdy jsme s Davidem navstivili nejvyssi vodopad na svete " Salto Angel" ve Venzuele. Tam tenkrat bylo pro zmenu vody malo, temer ani nedopadla na zem. Takze suma sumarum se to vyrovnalo :-) Slovy klasiku nejvesich "...bych si to nekdy prisel prohlednout znovu, ve vetsim klidu..." :-(
K vodopadum se chodi ze dvou stran...je to top obou zemi a tak se za to na obou stranach take patricne zaplati...
Z Argentiny ochutnate vodopady opravdu zblizka. Chodi se po systemu lavek po dvou okruzich - jeden vede primo nad hranou vodopadu a nabizi opravdu impozantni pohled do hloubky na tristici se vodu. Druhy je pak veden pro zmenu pod vodopady, na urovni dopadajici vody - to je zazitek nemene efektni. Obzvlaste mate-li stesti a zasviti Vam slunce. To se pak vytvori nad vodou duha a je opravdu na co koukat. Treti vyhlidka pak vede k Dablove chrtanu.
Z Brazilie, rika se, nebyl jsem tam, je pak pohled na vodopady tzv. panoramaticky. Divate se na vodopady z odstupu a mate cely system pred sebou jako na dlani.
Prohlidku si na obou stranach muzete zprestrit nejakou blaznivou atrakci typu prulet nad vodopadem v helikoptere, ci vyjizdka na motorovem clunu pod vodopady, kde Vas "prijemne osvezi" vodni trist.
My zvolili tu druhou atrakci. A musim rici, ze priblizeni se proti proudu a nasledny prujezd vodni tristi v tesne blizkosti rachotici dopadajici vody, Vam opravdu vezme dech (seshora pak zjistite, ze to tesne neni az tak tesne, ale kdyz jste na clunu, tak rozhodne bliz nechcete... Pokud se tam vydate, prevlecte se do plavek. Nezbyde na Vas nit sucha! nekteri to resi celo-GORE obleckem, ale to jste am tak drobet za "pitomce" ;-). Cela atrakce je oplnena jizdou v pralese na korbe vyhlidkoveho nakladaku (tak tenhle nazev se mi povedl...vyhlidkovy nakladak... :-), doplnene vykladem pruvodce.
Pro uplnost - na brazilske strane je mesto Foz do Iguacu, na strane argentinske pak Puerto Iguazu. Z obou zminenych se k vodopadum dostanete "mestskou", stejne jako mezi mesty samotnymi.
Puerto Iguazu nabizi pro turisty krom vodopadu i neco navic, pro doplneni - navstivit muzete utulek a ozdravovnu pro divoka zvirata, galerie mistnich umelcu, projit se muzete na vyhlidku, odkud je videt soucasne do Brazilie a do Paraguaye, apod. Ve Foz to bude "s kulturou" predpokladam podobne, ma temer milion obyvatel...

A toliko pro tuto chvili Misiones. Nasledoval ctyriadvacetihodinovy presun do Brazilskeho Ria. Ale o tom zase priste...