Misiones - jezuitske redukce a vodopady Iguazu

Z paraguayskeho Asuncionu jsem zamiril zpet do Argentiny. Presneji do hlavniho mesta provincie Misiones, Posadas.
Misiones jsou druhou nejmensi argentinskou provincii a lezi na severovychode zeme. Pri pohledu na mapu to vypada spis jako omyl. Takovy temer zapomenuty vybezek zastrceny mezi Paraguay a Brazilii, ktery jako by k Argetine ani nepatril. Oni ale dobre vedi, proc jej maji - minimalne vodopady Iguazu jim za to stoji. Ale je to take velice urodna oblast s typickou nacervenalou zeminou. Asi nejvyznamejsi plodinou pestovanou v teto oblasti je yerba mate (jednoznacne jsou Misiones nejvetsim pestitelem yerby v zemi) a dale pak citrusy. Mezi ostatnimi jsou kukurice, tabak, caj, kava a ryze. Provincie je ze vsech stran lemovana rekami - na zapade reka Parana, na vychode Uruguay a na severu Iguazu. To je nejspis take duvod, proc se Argentine podarilo si tuto cast uzemi udrzet. Tezko najit lepsi opevneni, nez jakym jsou stovky metru siroke reky...
Posadas jsou hranicnim mestem lezicim na rece Parana, na druhem brehu je pak paraguaysky Encarnacion. Z Asuncionu jezdi do Encarnacionu male autobusy snad kazdych pul hodiny a cesta trva zhruba 5 hodin. Nevim, jsou-li takovi vsichni - klidne si umim predstavit, ze ano - ale nas ridic byl opravdu "divocak." Je tedy rozhodne divat se behem cesty okolo sebe, nez pred sebe. A je na co koukat. V Asuncionu a blizkem okoli stale panovaly "ctyricitky" (vsak uz je tak podzim, div ne zima...), coz bylo znat i na okolni hnede zeleni. Ale o par kilometru dal se raz krajiny prijemne zmenil a vyrazne se zazelenalo. Opet citrusy, bananovniky, cukrova trtina, kukurice, tabak...
V Encarnacionu Vas vysadi na autobusovem terminalu a do Posadas se pokracuje v MHD, ktera ma zastavku hned pred terminalem. Rozhodne neni tedy nutne propadat panice a brat si taxi...byt podle taxikaru je to jedine reseni ;-)
Cesta MHD je tak drobet zazitek. Encarnacion je dalo by se rici jednou trznici a spousta argentincu se sem tedy vydava za velkymi nakupy. Pri ceste zpet se vsichni hrnou hlava nehlava do autobusu i se svymi "skromnymi" zavazadly...jako-by to nejezdilo kazdych deset minut. Na jedne strane mostu, spojujiciho obe mesta a zaroven i staty, je celnice paraguayska (prestoze nikdo nevystupuje a autobus nekdy ani nezastavuje vy rozhodne nezapomente vystoupit a "nechat se orazitkovat"), na druhe strane mostu je pak celnice argentinska. Tam musi povinne vsichni z autobusu a projit kontrolou. Opet jedna velka bitka. Kazdy chce stihnout autobus ve kterem prijel...byt je mozne na stejny listek proste pokracovat libovolnym nasledujicim. Adrenalin v krvi ale spis zveda nejake to zakazane zbozi v zavazadlech - elektronika a spol. kterou zhruba nad 500Kc musi proclit a doplatit danovy rozdil.
Posadas je celkem velke mesto, ma asi 260.000 obyvatel. Nerekl bych, ze je super-pekne. Spis takove normalni, az obycejne, bez historickeho centra (ted mate predpokladam naprosto jasnou predstavu, jak to v Posadas vypada ;-). Pekna, a to nejen duchem, je tradicni "costanera"...promenada podel reky.
Proc jsem se do Posadas vydal?
Prilakaly mne sem zriceniny jezuitskych redukci, ktere se v teto oblasti jak na argentinskem, tak na paraguayskem uzemi nachazeji.
Celkem jich tady v minulosti vzniklo asi 30. Cela jejich historie je z meho pohledu velice zajimava. Voltaire to pry kdysi popsal jako: "...triumf lidskosti, ktery jakoby chtel vykoupit krutosti napachane prvnimi dobyvateli..." O redukcich (nebo chcete-li statcich, farmach, vesnicich, stanicich, ...) se mluvi jako o "utopicky idealnich", ci take jako o "socialistickem experimentu".
Jezuite prisli do Jizni Ameriky, auzemi dnesni Paraguaye, Argentiny a Brazilie v roce 1608. Cil byl zrejmy - privest zdejsi domorodce ke katolicke vire.
Uchopili to, jak by se dnes asi reklo, za ten spravny konec provazu. Nesli na to silou, ale rozumen. Snazili se totiz ziskat si mistni domorodce, indiany kmene Guarani, na svou stranu. Zalozili vesnice, redukce, do kterych pak indiany "pozvali" ke spolecnemu zivotu. Melo to pro ne velke vyhody - zajistena strava (vyrazne pry poklesla jejich umrtnost), ubytovani, ochrana pred najezdy portugalskych lovcu otroku (ti indiany pouzivali jako otroky na brazilskych trtinovyvh plantazich), vzdelani, presperita...proste sama pozitiva a socialni jistoty. Zaroven Jezuite respektovali puvodni zvyky indianu, nenutili je mluvit Spanelsky - naopak, sami se pry naucili jejich jazyku.
Ale nic neni zadarmo. Vymenou za to mezi indiany sirili restanstvi - indianum "zakazali" kanibalismus a polygamii a vedli je k vire v jednoho Boha.
Celkove se "...jednalo o dumyslny ekonomicky, socialni a vzdelavaci system." Deti chodily do skol, Jezuite vyucovali krome Spanelstiny a nabozenstvi take hudbu a literaturu. Vychovavali ale take remeslniky a umelce - tesare, truhlare, malire, sochare, zedniky, krejci, tkalce, pekare, atd... Tedy vse, co vesnice pro svou sobestacnost potrebuje.
Ekonomika byla zalozena na zemedelstvi. Kazda rodina obhospodarovala svou cast pudy -tzv. abambae (patrici lidem), ale zaroven take pracovala na spolecnych komunitnich pozemcich, tzv. tupambae (patrici Bohu).
Ze spolecneho kolace pak financovali svobodne zeny a matky, kostel, vzdelavani a pod. Samozrejme cast se odvadela take spanelske korune a slouzila pro potreby "jezuitskych zajmu." V dobach nejvetsiho rozkvetu, v roce 1732, bylo ve triceti redukcich (ty byly drive zakladany na rozsahlejsim uzemi, aby ale nakonec byly sestehovany blize k sobe, prave v oblasti Misiones a okoli, kde se je darilo, i diky vyse zminenym rekam, lepe ochranovat) registrovano 141.182 obyvatel.
Redukce si byly jedna druhe velice podobne, zalozene, ci postavene na stejnem pudorysu. Zakladem pudorysu byl kriz, v jehoz centru bylo velke namesti. V jeho cele po jedne strane pak dominoval kostel (rekneme v horni leve casti krize), doplneny o prostory pro mnichy, skoly a pracovny, ci dilny. Na protejsi strane (horni prave strane) pak byly protory slouzici jako ubytovny vdovy a svobodne matky a hrbitov.
Na opacne strane namesti a po jeho stranach (obecne ve spodni casti krize) byly prostory, ci domy pro Guarani, spolecne prostory, ... Za nimi navazovaly zahrady a pole s pastvinami.
Vse ma svuj konec a za uspech se plati...rekl by pesimista ;-) Jezuite si svymi uspechy a narustajici moci nadelali radu nepratel. Mezi ne nakonec patril i speanelsky kral, ktery cely rad v roce 1767 na uzemi koruny zakazal, Jezuite byli vyhnani a majetek zabaven (cely rad nasledne v roce 1773 zrusil papez Klement XV). Indiani zustali bez vedeni (a nebylo to pry zadne rozsahle a pocetne vedeni, nekdy to pry byli pouze dva!! knezi na redukci, zbytek spravy zajistovali vychovani spravci z rad domorodcu ) a jak kazdy vojak vi, bez vedeni, neni veleni. A bez veleni sice panuje pohoda a klid, ale nikam dal to nevede. A tak s odchodem Jezuitu postupne zanikly i redukce. Prispely k tomu i neustale najezdy lovcu otroku, kterym jiz domorodci nebyli sami schopni odolavat a rozprchli se tedy zpet do pralesa. A tak konci historie jezuitskych redukci - po neuveritelnych 160ti letech. Zustaly po nich jen ruiny...ty ale jiste stoji za navstevu!

Sedm z tehdejsich redukci (dve paraguayske, ctyri argentinske a jedna brazilska) je dnes chraneno jakozto Svetove kulurni dedictvi v ramci UNESCO.
Ja jsem navstivil dve redukce Argentinske a dve Paraguayske.
Tabor pro jejich navstevu, jak jsem jiz vyse rekl, jsem si rolozil v Posadas.
Dve Argentinske misie - Santa Ana a Nuestra Senora de Loreto se daji stihnout za jeden den. Jsou od sebe par kilometru a k prvni z nich (resp. asi jeden kilometr od ni) se dostanete pohodlne autobusem. Clovek si udela, pokud zacina prave na techo mistech, predstavu, co to misie, ci redukce byly.
O mnoho hezci a zachovalejsi je ale redukce Trinidad v Paraguayi. Zaroven s ni se, opet v ramci jednodenniho vyletu z Posadas, da stihnout i navsteva nedaleke redukce Jesus. Z Posadas nejdriv pres zmineny most do Encarnacionu a odtud autobusem az do Trinidadu.
Me na moste tentokrat cekalo nemile zdrzeni - pri odjezdu z Paraguaye jsem si nenechal orazitkovat pas a to mne ted melo stat pri opakovanem vstupu asi 40USD. Prislo mi to celkem hodne, ale smlouvat se jim moc nechtelo. Nakonec jsme se domluvili na polovine...jak jsem ale nasledne zjistil, byla to polovina "bez potvrzeni". Tedy v podstate uplatek ze raziko s dva dny starym datem. Nepotesilo mne to, ale nic jineho mi nezbylo, na moste v zemi nikoho jsem byl do slova a do pismene v pasti :-(
Ale melo to i lepsi stranku. Seznamil jsem se diky tomu s jednou milou argentinskou slecnou zijici v Posadas. Spolecne jsme pak vyrazili do asi nejhezci a nejzachovalejsi redukce San Ignacio a pozdeji take na vylet k vodopadum Iguazu.

Vylet do San Ignacia by se asi dal stihnout spolecne s ostatnimi dvema argentinskymi redukcemi, ale bylo by toho myslim na jeden den prilis. Kor nemate-li k dispozivi vlastni dopravu.
Ale San Ignacio ma celkem co nabidnout a stoji myslim za cely den a prespani.
Muzete to udelat treba tak, ze rano zacnete prohlidkou redukce San Ignacio. Odpoledne pak s mistni "cestovkou" vyrazite na kratkou vychazku v pralese na kterou navazete projizdkou v kajaku po rece Parana. A vecer se muzete opet vydat do redukce. Poradaji tam kazdy den nocni prohlidky, tzv. "Luz y sonido", nebo-li svetla a zvuky. Je to asi hodku trvajici show, behem ktere je prostrednictvim obrazku promitanych na velke stromy, zdi budov ci rozprasovanou vodu predstavena historie a zivot redukce. Vse samozrejme doplnene zvukem a zaverecnou svetelnou "show" na zdech v okoli byvaleho centralniho namesti. Pokud mate moznost, urcite si to nenechte ujit.
Pro predstavu jeste par cisel o San Ignacio de Mini (jak zni cely nazev teto redukce):
- zalozena v roce 1610 v oblasti Guayra. Kvuli neustalym utokum ze strany portugalskych lovcu otroku prestehovana v roce 1632 na breh reky Yabebiri, ktera proteka dnesni provincii Misiones. Nakonec prestehovana v roce 1696 na sve soucasne misto, asi 60km od Posadas.
V roce 1940 byla zrekonstruovana do sve soucasne podoby; od roku 1984 je zapsana v UNESCO.
- v 18. stoleni v ni zilo 3.000 Guarani
- hlavni namesti ma rozlohu 125 x 108 metru (vetsi nez budejovicke namesti, nepletu-li se. A to je hodne velke...pamatuji-li si ho dobre ;-)
- katedrala je 74 metru dlouha a 24 metu siroka, zdi jsou pres dva metry siroke. Katedraly, ci kostely vsech redukci jsou opravdu ohromne, dominantni.
- inventar z roku 1768: 33.400 kravek, 1.409 koni, 122 mul, 382 oslu, 7.356 ovci, ...

Navsteva redukci opravdu stoji za to. Budete-li nekde v okoli, napriklad na ceste mezi BsAs a Iguazu, urcite si je nenechte ujit!
Pro ty, kteri si chteji precist neco vic pak napr.:

http://dalky.cz/cteni/c-jezuitske-redukce-v-paraguayi.html
http://in.ihned.cz/c4-10021030-13062700-n02000_d-jezuitske-misie-v-zemi-guaraniu

Vodopady Iguazu
Primo ze San Ignacia jsme zamirili do dalsi top atrakce Misiones, k vodopadum Iguazu (v poradi druhe, ale pro vetsinu asi te prvni top...).
Vodopady lezi na rece Iguazu, na hranici mezi Argentinou a Brazilii a jou nejvetsim systemem vodopadu na svete.
Voda pada do hloubky 70ti metru na prepadu dlouhem 2,7km! V obdobi destu je prutok 6500 kubickych metru a na 270 samostatnych vodopadu. V obdobi sucha klesa prutok na "pouhych" 300 kubiku a vodopadu je asi 150.
Nejvetsim z vodopadu je tzv. Dabluv chrtan.
My byli u vodopadu po vydatnych destich. To ma sve pro, ale i sve proti... Prutok vody je opravdu ohromny, rachot vody ohlusujici a kulisa ve forme mlhy, ci vodni triste stoupa nad vodopady do vyse stovek metru, ukaz neprehlednutelny uz z dalky.
Nevyhodou je, ze se clovek treba vsude nedostane. A tak se nam stalo, ze jsme byli ochuzeni o prohlidku samotneho Chrtanu. Chodniky, ci lavky, ktere tam maji argentinci pro turisty prichystane, byly bohuzel zatopene... Vody pry nad pomery mnoho. Vubec mne to ale neprekvapilo, natozpak rozhodilo (co rozhodi zkuseneho cestovatele, vid Jito? ;-). Bylo to totiz temer na rok presne ode dne, kdy jsme s Davidem navstivili nejvyssi vodopad na svete " Salto Angel" ve Venzuele. Tam tenkrat bylo pro zmenu vody malo, temer ani nedopadla na zem. Takze suma sumarum se to vyrovnalo :-) Slovy klasiku nejvesich "...bych si to nekdy prisel prohlednout znovu, ve vetsim klidu..." :-(
K vodopadum se chodi ze dvou stran...je to top obou zemi a tak se za to na obou stranach take patricne zaplati...
Z Argentiny ochutnate vodopady opravdu zblizka. Chodi se po systemu lavek po dvou okruzich - jeden vede primo nad hranou vodopadu a nabizi opravdu impozantni pohled do hloubky na tristici se vodu. Druhy je pak veden pro zmenu pod vodopady, na urovni dopadajici vody - to je zazitek nemene efektni. Obzvlaste mate-li stesti a zasviti Vam slunce. To se pak vytvori nad vodou duha a je opravdu na co koukat. Treti vyhlidka pak vede k Dablove chrtanu.
Z Brazilie, rika se, nebyl jsem tam, je pak pohled na vodopady tzv. panoramaticky. Divate se na vodopady z odstupu a mate cely system pred sebou jako na dlani.
Prohlidku si na obou stranach muzete zprestrit nejakou blaznivou atrakci typu prulet nad vodopadem v helikoptere, ci vyjizdka na motorovem clunu pod vodopady, kde Vas "prijemne osvezi" vodni trist.
My zvolili tu druhou atrakci. A musim rici, ze priblizeni se proti proudu a nasledny prujezd vodni tristi v tesne blizkosti rachotici dopadajici vody, Vam opravdu vezme dech (seshora pak zjistite, ze to tesne neni az tak tesne, ale kdyz jste na clunu, tak rozhodne bliz nechcete... Pokud se tam vydate, prevlecte se do plavek. Nezbyde na Vas nit sucha! nekteri to resi celo-GORE obleckem, ale to jste am tak drobet za "pitomce" ;-). Cela atrakce je oplnena jizdou v pralese na korbe vyhlidkoveho nakladaku (tak tenhle nazev se mi povedl...vyhlidkovy nakladak... :-), doplnene vykladem pruvodce.
Pro uplnost - na brazilske strane je mesto Foz do Iguacu, na strane argentinske pak Puerto Iguazu. Z obou zminenych se k vodopadum dostanete "mestskou", stejne jako mezi mesty samotnymi.
Puerto Iguazu nabizi pro turisty krom vodopadu i neco navic, pro doplneni - navstivit muzete utulek a ozdravovnu pro divoka zvirata, galerie mistnich umelcu, projit se muzete na vyhlidku, odkud je videt soucasne do Brazilie a do Paraguaye, apod. Ve Foz to bude "s kulturou" predpokladam podobne, ma temer milion obyvatel...

A toliko pro tuto chvili Misiones. Nasledoval ctyriadvacetihodinovy presun do Brazilskeho Ria. Ale o tom zase priste...